1 As 98/2017 — Nejvyšší správní soud

1 As 98/2017- 51 - text pokračování 1 As 98/2017 - 58 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyň JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: JUDr. Jan Harangozzo, bytem Vinohradská 1728/123, Praha 3, zastoupeného JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem Bubeníčkova 502/42, Brno, proti žalované: Západočeská univerzita v Plzni, se sídlem Univerzitní 2732/8, Plzeň, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 5. 2011, č. j. R-585-10, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 1. 2017, č. j. 30 A 33/2011  251, takto: I. Kasační stížnost se zamítá . II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 12. 5. 2011 zrušila postupem podle § 156 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, vysokoškolský diplom č. ZČU*016858 ze dne 23. 8. 2005 včetně dodatku k diplomu, kterým bylo žalobci osvědčeno řádné ukončení studia v magisterském studijním programu M6805 Právo a právní věda, ve studijním oboru 6805T003 Právo, na Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni a získání akademického titulu „magistr“ (dále jen souhrnně „diplom“). Zrušení diplomu žalovaná odůvodnila tím, že byl vydán v rozporu s § 44, § 46, § 55, § 57 odst. 4 a § 63 odst. 2 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách). [2] V řízení bylo prokázáno, že celková doba magisterského studia žalobce činila pouhé dva měsíce a dva dny (od 10. 6. 2005 do 23. 8. 2005). Dobu trvání studia žalovaná považovala za nejtěžší věcnou vadu, která vyvrátila dobrou víru žalobce v to, že studoval řádně. Studium žalobce probíhalo od počátku nestandardním způsobem. Žalobce byl přijat ke studiu mimo běžné přijímací řízení, a to rozhodnutím děkana JUDr. Milana Kindla, CSc., jímž byl zařazen do 5. ročníku studia a na základě „potvrzení o vykonaných zkouškách“ mu byly uznány všechny zkoušky z předchozího studia. Z rozhodnutí děkana však nejsou zřejmé konkrétní informace o předchozích studiích a potvrzení o vykonaných zkouškách není založeno ve spise. Žádost o přijetí ke studiu ze dne 4. 2. 2004 odkazovala pouze na „naše osobní jednání“. Plnění studijních povinností žalovaná vyhodnotila jako zcela nedostatečné, neboť žalobce nezískal žádný zápočet a nesložil žádnou postupovou zkoušku. I tato skutečnost svědčí o nedostatku dobré víry žalobce. Tvrzení o splnění studijních povinností na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě žalovaná označila za křivé, neboť bylo v průběhu dokazování jednoznačně vyvráceno. [3] Dále žalovaná poukázala na to, že podle protokolu o státní závěrečné zkoušce žalobce složil během jednoho měsíce státní souborné zkoušky ze všech předmětů, které se běžně skládají v průběhu celého pětiletého studia. Pochybnosti o úspěšném složení těchto zkoušek vyvolávají také skutečnosti, že v protokolu uvedené termíny zkoušek neodpovídají oficiálně vypsaným termínům a existuje důvodné podezření, že podpisy členů zkušební komise, kteří nejsou nikde čitelně uvedeni, jsou přinejmenším u první státní souborné zkoušky padělané. V univerzitní knihovně dále chybí diplomová práce žalobce. Byť byla tato práce nalezena v trestním spisu u Krajského soudu v Českých Budějovicích, přetrvávají značné pochybnosti o její řádné obhajobě v důsledku absence oponentních posudků a protokolárních záznamů. [4] Zjištěné nedostatky tak podle žalované prokazují, že žalobce dosud řádně neukončil vysokoškolské studium a nezískal titul „magistr“. [5] Žalobce napadl rozhodnutí žalované žalobou u Krajského soudu v Plzni, který je rozsudkem ze dne 29. 5. 2015, č. j. 30 A 33/2011  194, zrušil a vrátil věc žalované k dalšímu řízení. Podle krajského soudu žalovaná vyšla z nesprávného předpokladu, že vysokoškolský diplom je osvědčením. I v případě, že by soud odhlédl od právní povahy diplomu, však žalovaná nesprávně postupovala podle § 156 odst. 2 správního řádu. Pro zrušení vysokoškolského diplomu (a dodatku k němu) bylo nutné nejprve vyslovit neplatnost státní závěrečné zkoušky a obhajoby diplomové práce. To žalovaná neučinila. Okolnosti, za kterých žalobce vykonal státní závěrečnou zkoušku a obhájil diplomovou práci, zpochybnila pouze v odůvodnění. Odnětí diplomu tak ve svém důsledku nemělo žádný vliv na platnost ukončení studia jako takového. Krajský soud uzavřel, že zrušení vysokoškolských diplomů a dodatků k nim nebylo podle rozhodné právní úpravy možné. [6] Ke kasační stížnosti žalované Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu rozsudkem ze dne 22. 6. 2016, č. j. 1 As 154/2015  50. Nejvyšší správní soud potvrdil, že vysokoškolský diplom je, stejně jako vysvědčení o státní závěrečné zkoušce a dodatek k diplomu, osvědčením ve smyslu části čtvrté správního řádu. Jeho vydáním vysoká škola úředně potvrzuje skutečnost, že osoba, které je diplom vydán, absolvovala konkrétní studijní program a získala příslušný akademický titul. Rektor veřejné vysoké školy je oprávněn diplom zrušit podle § 156 odst. 2 správního řádu, jestliže byl vydán v rozporu se zákonem č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, či jiným právním předpisem. Pokud dotyčná osoba například vůbec nebyla studentem příslušné vysoké školy, nesplnila (ve smyslu nepodstoupila) studijní povinnosti stanovené studijním programem, státní závěrečná zkouška se buď vůbec nekonala, nebo se konala za situace, kdy se konat neměla (nebyly splněny podmínky stanovené zákonem o vysokých školách, předpisem vysoké školy vydaným podle vysokoškolského zákona nebo studijním programem), jde o zřejmý rozpor s právními předpisy, pro který vysoká škola nesmí vysokoškolský diplom vydat. Za takové situace by bylo možno již vydaný vysokoškolský diplom zrušit podle § 156 odst. 2 správního řádu. Pokud by tedy bylo v dalším řízení před krajským soudem zjištěno, že žalovaná vycházela ze správně a dostatečně zjištěného skutkového stavu věci, jestliže měla za to, že žalobce nevykonal předepsané studijní povinnosti, jednalo by se právě o takový případ, kdy se státní závěrečná zkouška vůbec neměla konat a kdy, i pokud se konala, neměl být žalobci vysokoškolský diplom vydán. V takovém případě by, za podmínky dodržení zásad proporcionality a ochrany práv nabytých v dobré víře, bylo možno rozhodnout o zrušení vysokoškolského diplomu podle § 156 odst. 2 správního řádu s přiměřeným použitím ustanovení o přezkumném řízení. [7] Následně krajský soud žalobu zamítl v záhlaví označeným rozsudkem. Vázán zrušujícím rozsudkem kasačního soudu, krajský soud nepřisvědčil námitce, že žalovaná není oprávněna rušit vysokoškolské diplomy postupem podle § 156 odst. 2 správního řádu. Soud považoval za nedůvodnou také námitku nedodržení lhůt pro vydání napadeného rozhodnutí. Žalobce se mylně domníval, že žalovaná byla omezena lhůtou stanovenou v § 96 správního řádu. Zákonodárce vtělil do § 156 odst. 2 správního řádu oprávnění zrušit vyjádření, osvědčení nebo sdělení správního orgánu po celou dobu, kdy trvají jejich účinky. Přiměřené použití ustanovení o přezkumném řízení, na které odkazuje druhá věta § 156 odst. 2 správního řádu, nelze chápat jako automatickou a kompletní aplikaci úpravy přezkumného řízení. Opačný výklad by byl rozporný se smyslem i zněním § 156 odst. 2 citovaného zákona. [8] Dále krajský soud dospěl k závěru, že žalobce nemohl být v dobré víře. Ze správního spisu je zřejmé, že žalobce k pochybnostem žalované o jeho studiu argumentoval tím, že byl v roce 2002 přijat ke studiu na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě a že k žádosti o přijetí na Právnickou fakultu žalované doložil veškerou dokumentaci z předešlého studia. V průběhu řízení před žalovanou se žalobce nikdy nezmínil o tom, že by v období od září 2000 do února 2005 studoval na Mezinárodní vysoké škole podnikatelství a práva v Praze. Toto tvrzení uplatnil poprvé až v řízení před krajským soudem, navíc nikoliv v žalobě, ale až při jednání dne 27. 5. 2014. Žalovaná se proto touto argumentací nemohla zabývat a skutkový stav byl v době vydání napadeného rozhodnutí prost jakékoliv jiné informace o žalobcových studiích než té, že byl přijat v roce 2002 na Právnickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě. Z té byl ovšem, podle sdělení rektora této univerzity, vyloučen již po prvním ročníku pro nesplnění studijních povinností. Žalované proto nelze vytknout, že by nesprávně nebo nedostatečně zjistila skutkový stav věci. Žalovaná vysvětlila důvody, kterými byla vyvrácena dobrá víra žalobce v oprávněné získání vysokoškolského diplomu. Pokud žalobce studoval v letech 2000 až 2005 na Mezinárodní vysoké škole podnikatelství a práva, jistě tuto skutečnost věděl již v roce 2010, přesto ji žalované nesdělil. Důkazy navržené žalo