4 Afs 110/2018 — Nejvyšší správní soud

4 Afs 110/2018- 40 - text 4 Afs 110/2018 - 44 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: Ing. G. S., zast. Mgr. Lucií Růžičkovou, advokátkou, se sídlem Jana Růžičky 1165/2a, Praha 4, proti žalovanému: Finanční arbitr, se sídlem Legerova 1581/69, Praha 1, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2018, č. j. 11 A 162/2017 - 32, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na nákladech řízení o kasační stížnosti částku ve výši 3.400 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Lucie Růžičkové, advokátky, se sídlem Jana Růžičky 1165/2a, Praha 4. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2018, č. j. 11 A 162/2017 - 32, kterým soud podle § 81 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) výrokem I. stěžovateli uložil povinnost vydat nález ve věci vedené pod sp. zn. FA/ZP/1380/2016, o návrhu žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení z pojistné smlouvy, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. uložil stěžovateli povinnost nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 8.800 Kč. [2] Předmětem sporu je posouzení nečinnosti stěžovatele, resp. otázky, od jakého okamžiku začíná stěžovateli běžet 90denní lhůta pro vydání rozhodnutí (nálezu) ve smyslu § 15 odst. 1, část první věty před středníkem, zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění účinném od 1. 2. 2016 (dále jen „zákon o finančním arbitrovi“). Soud upozornil, že ze správního spisu je patrné, že Česká pojišťovna a. s. zaslala své vyjádření včetně podkladů stěžovateli již 7. 12. 2016 s tím, že žalobkyně své podklady zaslala již dne 5. 10. 2016. Od 7. 12. 2016 uplynuly 3 měsíce, než stěžovatel zaslal žalobkyni poučení o právní pomoci, bezplatnosti a nákladech řízení před finančním arbitrem. Toto poučení zaslala žalobkyně zpět 17. 3. 2017 a dne 20. 3. 2017 upřesnila svůj návrh. Od doručení upřesnění návrhu, tj. od 20. 3. 2017, již není podle soudu ze správního spisu patrné, že by stěžovatel činil jakékoli úkony, resp. jakkoliv doplňoval podklady řízení. Jestliže žalobkyně podala dne 14. 7. 2017 výzvu k opatření proti nečinnosti podle § 80 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, učinila tak v souladu se zákonem, neboť bylo zřejmé, že od posledního úkonu stěžovatele učiněného směrem k žalobkyni uběhla k datu výzvy lhůta převyšující zákonem stanovených 90 dnů. Na výzvu k opatření proti nečinnosti stěžovatel nereagoval, a soud proto konstatoval, že žalobkyně bezvýsledně vyčerpala prostředky, které jí správní řád stanovil k ochraně proti nečinnosti správního orgánu. Podle soudu měl stěžovatel již 20. 3. 2017 k dispozici dostatek podkladů pro to, aby mohl ve věci rozhodnout, a od tohoto data se proto počítá lhůta k vydání rozhodnutí. Nelze odhlédnout ani od toho, že námitku promlčení vznesla Česká pojišťovna a. s. již 7. 12. 2016, a stěžovatel proto měl dostatečný prostor k tomu, aby tuto námitku vyhodnotil a ve věci řádně rozhodl, případně vyzval v souladu s § 12 odst. 5 zákona o finančním arbitrovi žalobkyni, aby se ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení výzvy vyjádřila k předběžnému právnímu posouzení věci. Stěžovatel zaslal žalobkyni předběžné právní posouzení spolu s výzvou ke smíru a ke zpětvzetí návrhu na zahájení řízení teprve až 6. 10. 2017. Stěžovatel nadto ani nadále nekonal a ve věci rozhodnutí nevydal až do rozhodnutí soudu, který je dle ustanovení § 81 odst. 1 s. ř. s. povinen rozhodovat na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. Soud proto ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a podle § 81 odst. 2 s. ř. s. uložil stěžovateli povinnost rozhodnout ve věci ve lhůtě 30 dnů. II. Obsah kasační stížnosti [3] Proti výše uvedenému rozsudku podal stěžovatel včasnou kasační stížnost. Upozornil, že ve věci již sám 23. 3. 2018 rozhodl nálezem a odpadl proto tvrzený důvod žaloby - údajná nečinnost. Zdůraznil, že v řízení vydal nález nikoli na příkaz soudu, nýbrž konal úkony ve lhůtách stanovených zákonem o finančním arbitrovi. Soudu vytkl, že rozhodl, aniž by měl pro své závěry oporu ve skutkovém stavu. Navázal, že soud řádně nevyložil počátek a běh lhůty pro vydání rozhodnutí stěžovatele, přestože právě na posouzení této otázky stojí a padá tvrzená nečinnost. [4] Stěžovatel připomněl, že je mimosoudním orgánem řešení spotřebitelských sporů, jehož primárním cílem je dosáhnout smírného řešení sporu. Dále uvedl, že je v současné době vystaven koordinovanému postupu skupiny advokátů, která jej zahlcuje velkým množstvím formulářových návrhů na zahájení řízení, výzev a dalších podání. Tím se stěžovatel dostává do prodlení a v soudních řízeních na ochranu proti nečinnosti je mu ukládána povinnost vydat rozhodnutí a nahradit úspěšným žalobcům náklady řízení. Stěžovatel odmítl, že by žaloba byla důvodná a že by k jejímu projednání byly splněny podmínky. [5] Ohledně důvodnosti žaloby namítl chybný výklad zákonných ustanovení týkajících se počátku běhu lhůty k vydání rozhodnutí finančního arbitra, vnitřní rozpornost rozsudku městského soudu a jeho nedostatečné odůvodnění. [6] Podle právního názoru stěžovatele začíná lhůta pro vydání nálezu běžet až od uplynutí lhůty uložené účastníkům řízení pro vyjádření se ke shromážděným podkladům ve smyslu § 36 odst. 3 správní řádu s tím, že vyjádření se k podkladům je právem účastníků řízení a zahrnuje též předkládání dalších podkladů. Teprve tehdy, pokud poté nevyplyne potřeba dalšího shromažďování podkladů, stěžovatel ve věci rozhodne. Doplnil, že právě až po tomto vyjádření (nebo po marném uplynutí lhůty) může stěžovatel s jistotou zhodnotit, zda byly shromážděny všechny podklady nutné k rozhodnutí. Tento závěr plyne i z článku 8 písm. e) směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů. [7] Stěžovatel též namítl, že rozhodnutí soudu není řádně odůvodněné, neboť se nezabývá přiměřeností délky řízení materiálně, a to s ohledem na složitost věci, chování účastníků a při zohlednění toho, co je pro účastníky v sázce. Těmito kritérii měl totiž soud zohlednit i řízení po podání výzvy k opatření proti nečinnosti. Skutečnost, že stěžovatel neprovádí procesní úkony vůči účastníkům, neznamená, že je nečinný, neboť v tomto období podklady vyhodnocuje a věc právně posuzuje. [8] Stěžovatel namítl, že žalobkyně bezvýsledně nevyčerpala prostředky ochrany ve správním řízení (§ 79 odst. 1 s. ř. s.), neboť nebyla splněna podmínka marného uplynutí lhůty stanovené zvláštním zákonem pro vydání rozhodnutí (§ 80 odst. 1 s. ř. s.). Stěžovatel proto navrhl Nejvyššímu správnímu soudu, aby rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2018, č. j. 11 A 162/2017 - 32, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalobkyně ke kasační stížnosti [9] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že napadený rozsudek považuje za správný a řádně odůvodněný. Podle ní stěžovatel de facto napadl výrok o náhradě nákladů žalobního řízení, a proto je kasační stížnost nepřípustná. Upozornila, že soud váže okamžik počátku běhu lhůty na shromáždění podkladů pro vydání nálezu s tím, že daný okamžik nelze spojovat s jakýmkoliv úkonem stěžovatele. Žalobkyně navázala, že je na odpovědnosti stěžovatele, aby zajistil řádný průběh k řízení, k čemuž má ostatně dostatek oprávnění. Upozornila, že nečinnost stěžovatele byla prokázána a doplnila, že je stěžovatel nečinný v řadě dalších řízení, což dokládají odpovědi stěžovatele na žádosti o poskytnutí informací. Podle žalobkyně soudy prozatím spolehlivě nevyřešily otázku, jaký vliv na běh lhůty pro vydání rozhodnutí mají úkony stěžovatele, které mají výlučně administrativní charakter. Žalobkyně proto navrhla Nejvyššímu správnímu soudu, aby kasační stížnost zamítl. IV. Posouzení Nejvyšším správním soudem [10] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatel má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s. Poté přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. IV.1. Obsah správního spisu [11] Nejvyšší správní soud z obsahu správního spisu zjistil, že správní řízení bylo zahájeno na základě návrhu žalobkyně ze dne 24. 5. 2016. Dne 5. 10. 2016 žalobkyně k výzvě stěžovatele odstranila vady návrhu na zahájení řízení. K návrhu se následně vyjádřila Česká pojišťovna a