4 As 188/2018 — Nejvyšší správní soud

4 As 188/2018- 53 - text 4 As 188/2018 - 58 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: L. U., zast. Mgr. Lucií Řehákovou, advokátkou, se sídlem Drůbežní trh 89/1, Ivančice, proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, proti rozhodnutí žalovaného č. j. KUJI 70289/2016 ODSH 1194/2016 – Ma/Odv, ze dne 14. 9. 2016, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2018, č. j. 30 A 153/2016 – 76, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve výši 1.000 Kč, který mu bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně Mgr. Lucie Řehákové, advokátky, se sídlem Drůbežní trh 89/1, Ivančice. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalovaný shora označeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Velké Meziříčí (dále též „správní orgán prvního stupně”), ze dne 10. 8. 2016, č. j. DOP/27017/2016/3617/2016-navr/7, kterým byl žalobce uznán vinným tím, že dne 10. 6. 2016 ve 20:20:34 hod. jako provozovatel motorového vozidla Mercedes – Benz 1926-V, registrační značky X, na silnici II/602 u Velkého Mezíčí na 51,4 km ve směru od Jihlavy provozoval vozidlo, které při vysokorychlostním kontrolním vážení překročilo hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem (vyhláškou č. 341/2014 Sb.). Největší povolená hmotnost vozidla byla po odečtu tolerance překročena o 10 444 kg. Správní orgán prvního stupně konstatoval, že žalobce porušil § 37 odst. 2 písm. a) uvedené vyhlášky a spáchal správní delikt podle § 42b odst. 1 písm. s) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Uložil proto žalobci podle § 43 odst. 2 a § 42b odst. 6 písm. a) zákona o pozemních komunikacích pokutu ve výši 99 000 Kč. Dále žalobci podle § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a vyhlášky č. 520/2005 Sb., uložil povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. [2] Žalobce proti tomuto rozhodnutí žalovaného podal žalobu, v níž namítal nedostatečné zjištění skutkového stavu, porušení práva na spravedlivý proces a podstatné porušení základních zásad činnosti správních orgánů (zejm. zásady materiální pravdy vyjádřené v § 3 správního řádu). Žalovaný totiž neprovedl žalobcem navržený důkaz v podobě znaleckého posudku pro zjištění maximální možné hmotnosti, kterou lze na vozidlo naložit, ani svědecké výpovědi. Žalovaný opomenul svou povinnost dle § 50 a násl. správního řádu, zjišťovat i bez návrhu všechny rozhodné okolnost svědčící ve prospěch i neprospěch toho, komu má být uložena povinnost. [3] Skutečnost, že žalobce dle svého tvrzení provozoval v okamžiku vysokorychlostního kontrolního vážení předmětné vozidlo bez nákladu, prázdné, a že naměřenou hmotnost nemohlo v žádném případě uvézt, nelze z jeho strany zpětně prokázat jinými důkazními prostředky než svědeckou výpovědí a znaleckým posudkem. Správní orgány však v předcházejícím správním řízení tyto důkazy neprovedly, a to s odůvodněním, že důkazními návrhy žalobce nebyly vázány. V důsledku toho je tak zcela znemožněna obrana žalobce na úkor výsledků měření technického zařízení. [4] Žalobce vyjádřil nesouhlas se závěrem žalovaného, že se v případě vysokorychlostního kontrolního vážení jedná o proces srovnatelný s měřením okamžité rychlosti vozidla. Dále žalovanému vytknul rozpor jeho závěru, že vysokorychlostní váha určí okamžitou celkovou hmotnost vozidla i náprav bez ovlivnění ostatními vozidly a průjezd osobního vozidla v jiném jízdním pruhu nemůže mít na výsledek vážení vliv, s tvrzením správního orgánu prvního stupně, který uvedl, že z fotodokumentace při kontrolním vážení je patrné, že před měřeným vozidlem nejelo v dohledné vzdálenosti žádné vozidlo. Z fotodokumentace o výsledku vysokorychlostního kontrolního vážení však je evidentní, že za vozidlem i vedle vozidla v době vážení projíždí osobní automobil. [5] Krajský soud rozsudkem uvedeným v záhlaví žalobu zamítl. Na rozdíl od žalobce se ztotožnil s přirovnáním vysokorychlostního vážení k měření okamžité rychlosti motorových vozidel, které učinil žalovaný. Podle krajského soudu totiž výsledek vysokorychlostního kontrolního vážení, bylo-li řádně provedeno, představuje v zásadě důkaz dostatečný k prokázání toho, že došlo ke spáchání správního deliktu. V posuzované věci zjištěný skutkový stav nevyvolává pochybnosti, které by musely být detailněji dokazovány. [6] Tvrzení žalobce o tom, že se jeho vozidlo vracelo z vykládky dřeva z Veselíčka u Žďáru nad Sázavou do provozovny žalobce v Nové Vsi, bylo zpochybněno správním orgánem prvního stupně s ohledem na údaje z tachografu a záznamu o provozu vozidla. Správní orgán prvního stupně, ačkoliv k tomu dle názoru žalovaného a shodně i krajského soudu nebyl povinen, se přesvědčivě vypořádal i s tvrzením žalobce, že na vozidlo nebylo možné naložit náklad o hmotnosti, jež byla zaznamenána při kontrolním vážení. Nelze tedy souhlasit se žalobcem, který tvrdil, že se správní orgány s touto námitkou nevypořádaly. [7] Krajský soud nepřisvědčil ani námitce žalobce na možnou chybu v průběhu kontrolního vážení, jelikož přesnost měření byla doložena „Potvrzením o ověření stanoveného měřidla“ze dne 26. 10. 2015, prokazujícím, že vážení bylo provedeno na váze opatřené ověřovacím listem vystaveným Českým metrologickým institutem. Správní orgán prvního stupně navíc dne 16. 6. 2016 ověřil dotazem na provozovatele vysokorychlostní kontrolní váhy, že dne 10. 6. 2016 mezi 20.10 a 20.30 hod. nedošlo na zařízení ke krátkodobé poruše. Krajský soud k této námitce uzavřel, že způsob měření a použitá technika nevzbuzuje žádné pochybnosti. [8] V souhrnu tak zjištěné skutečnosti, ze kterých vycházely správní orgány, tvoří logický a uzavřený řetězec důkazů dokládajících, že žalobce předmětný správní delikt spáchal, a nevyskytly se žádné skutečné pochybnosti o průběhu a výsledku vysokorychlostního kontrolního měření. Nebylo proto již nutné shromažďovat další důkazní prostředky k detailnějšímu prověřování průběhu vážení, a správní orgány tudíž neporušily povinnost zjistit skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti (§ 3 správního řádu). Záznam o výsledku vážení nebyl upřednostněn nad jiné důkazy. Důkazní řetězec nemohly narušit ani případné výpovědi žalobcem navržených svědků, neboť ty by se týkaly skutečností pro posouzení věci prakticky bezvýznamných. [9] S ohledem na výše uvedené shledal krajský soud nedůvodnou také námitku žalobce stran neprovedení důkazu znaleckým posudkem, neboť je logické, že správní orgány neakceptovaly návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem v situaci, kdy neměly o skutkovém stavu jakékoli pochybnosti. V této souvislosti krajský soud uvedl, že založil-li žalobce svou obranu toliko na prostém tvrzení, že provozované vozidlo předmětný náklad nemohlo uvézt, nelze na správních orgánech požadovat, aby z vlastní vůle nesly povinnost vyžadovat zpracování znaleckého posudku. [10] Krajský soud nepřisvědčil ani argumentaci stěžovatele, v níž namítal rozpornost v závěrech žalovaného a správního orgánu prvního stupně, neboť na vypořádání odvolací námitky žalobce, v níž upozorňoval na nesprávné vyhodnocení obsahu fotodokumentace pořízené při vysokorychlostním kontrolním vážení, nemá vliv popis fotografií pořízených při vysokorychlostním kontrolním vážení uvedený v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. II. Obsah kasační stížnosti [11] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel”) kasační stížnost spojenou s návrhem na přiznání odkladného účinku, v níž stejně jako v žalobě žalovanému vytýkal, že neprovedl znalecký posudek pro zjištění maximální možné hmotnosti, kterou lze na vozidlo naložit a výpovědi navržených svědků. Stěžovatel se pozastavil nad tím, že v situaci, kdy žalovanému nebylo z důkazů navržených stěžovatelem zřejmé, kdy a kde došlo k předání zboží, příp. jak bylo dřevo dovezeno (zda najedou, či po částech) neprovedl důkaz „svědeckou výpovědí BENAWOOD s. r. o.“ [12] Skutečnost, že stěžovatel provozoval v okamžiku vysokorychlostního kontrolního vážení předmětné vozidlo prázdné a bez nákladu a že naměřenou hmotnost nemohlo v žádném případě uvézt, nelze z jeho strany zpětně prokázat jinými důkazními prostředky, než svědeckou výpovědí a znaleckým posudkem, které však nebyly ve správním řízení provedeny. Tím byla zcela znemožněna jakákoli procesní obrana stěžovatele na úkor výsledku měření technického zařízení. [13] V této souvislosti stěžovatel uvedl, že předmětné prázdné vozidlo váží s kontejnerem cca 12,5 t a není proto technicky možné naložit jej nákladem o hmotnosti 16 t. Tuto hmotnost by vozidlo nemohlo v žádném případě uvézt a to je