6 As 196/2018 — Nejvyšší správní soud

6 As 196/2018- 30 - text 6 As 196/2018 - 33 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudce JUDr. Petra Průchy a soudkyně Mgr. Jany Brothánkové v právní věci žalobkyně: ALAGAS s.r.o., IČ 27768601, sídlem Nádražní 3222/138c, Ostrava, zastoupená Mgr. Danem Pospíšilem, advokátem, sídlem Sokolská třída 21, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, sídlem Palackého náměstí 4, Praha 2, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. dubna 2017, č. j. 13854/2017-NH-30.1-20.3.17, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. dubna 2018, č. j. 22 Ad 11/2017 - 38, takto: I. Kasační stížnost žalovaného se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 4 114 Kč k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Dana Pospíšila, advokáta, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Krajská hygienická stanice Moravskoslezského kraje se sídlem v Ostravě (dále jen „KHS“) provedla dne 11. listopadu 2016 v provozovně žalobkyně „Květinová síň Orchidej“ v Ostravě kontrolu v rámci státního zdravotního dozoru. Kontrole byla přítomna jedna z prodavaček, paní T. J. KHS zjistila, že zaměstnanci žalobkyně používají k úklidu a dezinfekci ploch a k umývání a dezinfekci nádob na květiny kromě běžného čisticího prostředku Van také prostředek Savo Originál, který je klasifikován jako žíravý. Žalobkyně však pro své zaměstnance nezajistila potřebná školení, nevydala pravidla o bezpečnosti a neposkytla zaměstnancům osobní ochranné pracovní pomůcky pro nakládání se žíravou látkou. KHS též zjistila, že se v provozovně nenachází lékárnička. [2] Dne 5. prosince 2016 vydala KHS příkaz, dle něhož se žalobkyně dopustila pěti správních deliktů podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“) a jímž žalobkyni uložil pokutu 5 000 Kč. Jelikož žalobkyně podala proti příkazu odpor, pokračovala KHS ve správním řízení. K odporu žalobkyně přiložila fotografii otevřené lékárničky a vyjádření Terezie Janečkové popírající zjištěná pochybení. [3] KHS rozhodnutím ze dne 27. února 2017, č. j. KHSMS 10007/2017/OV/OPaK opět uložila žalobkyni za pět správních deliktů podle zákona o ochraně veřejného zdraví pokutu ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí odvolání, k němuž přiložila čestné prohlášení svých pěti zaměstnankyň, že v prodejně nepoužívaly Savo a měly k dispozici lékárničku, používanou vzhledem k občasným drobným poraněním při řezání květin. [4] Rozhodnutím označeným v záhlaví žalovaný z výroku rozhodnutí KHS vypustil jeden skutek. Žalobkyně se dle jeho názoru dopustila správního deliktu tím, že 1) nevydala pro svou provozovnu písemná pravidla o bezpečnosti, ochraně zdraví a ochraně životního prostředí pro práci se žíravinou Savo [§ 92i odst. 1 písm. e) ve spojení s § 44a odst. 7 zákona o ochraně veřejného zdraví], 2) nezajistila, aby její zaměstnanci byli vybaveni vhodnými ochrannými pracovními prostředky pro práci se žíravinou Savo [§ 92h odst. 4 písm. i) zákona o ochraně veřejného zdraví ve spojení s § 104 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů], 3) nezajistila, aby její zaměstnanci měli přístup k informacím o žíravině Savo, neboť v její provozovně nebyl bezpečnostní list této látky [§ 92h odst. 1 písm. k) zákona o ochraně veřejného zdraví ve spojení s čl. 35 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek], a 4) nevybavila svou provozovnu prostředky pro poskytnutí první pomoci [§ 92h odst. 3 písm. a) zákona o ochraně veřejného zdraví ve spojení s § 2 odst. 1 písm. f) zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů]. Uloženou úhrnnou pokutu žalovaný snížil na 4 000 Kč. [5] V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaný uvedl, že kontrola byla řádně zahájena předložením průkazu kontrolora zaměstnankyni žalobkyně. Protokol o kontrole byl vyhotoven v zákonné lhůtě a stěžovatelce nic nebránilo uplatnit proti němu řádně námitky, což však neučinila a začala kontrolní zjištění popírat až ve chvíli, kdy zjistila, že jí za zjištěná pochybení hrozí sankce. Lékárnička na fotografii předložené žalobkyní je podle všeho nová, což odporuje čestnému prohlášení, že zaměstnankyně žalobkyně ji často užívaly. Toto čestné prohlášení navíc považuje žalovaný za nevěrohodné. Žalovaný považuje za prokázané, že ke dni, kdy proběhla kontrola, žalobkyně používala k úklidu nebezpečnou chemickou směs Savo, která je klasifikovaná jako žíravá kategorie 1, přičemž nesplnila zákonné povinnosti spojené s používáním takové látky. [6] Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) rozhodnutí žalovaného rozsudkem označeným v záhlaví zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť dospěl k závěru, že dosud zjištěný skutkový stav vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění. Krajský soud odlišil důkazní standard v příkazním řízení, v němž postačí jako podklad protokol o kontrole, oproti navazujícímu správnímu řízení dle části druhé správního řádu, kde se plně uplatní zásada materiální pravdy. Žalovaný neměl námitky žalobkyně odmítnout pouze s odkazem, že jsou v rozporu s protokolem o kontrole, který vyhotovovala KHS, aniž by jeho obsah mohla žalobkyně jakkoli ovlivnit. Uplatnění námitek proti kontrolnímu protokolu není spojeno s žádnou koncentrací. Vzhledem k průběhu správního řízení považoval krajský soud za vhodné především vyslechnout zaměstnankyně žalobkyně, které podepsaly čestné prohlášení popírající kontrolní zjištění KHS. II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní [7] Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný (dále též „stěžovatel“) včas kasační stížnost, jíž se domáhal zrušení tohoto rozhodnutí a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení. V prvé řadě stěžovatel namítl, že krajský soud neposoudil žalobní námitku nepřezkoumatelnosti odůvodnění ohledně výše uložené sankce. Vyčkávání krajského soudu na nové projednání věci považuje stěžovatel za iracionální a rozporné se zásadou procesní ekonomie. [8] Krajský soud dále opomenul důvody, které stěžovatele vedly k vydání napadeného rozhodnutí, respektive zabýval se jimi jen povrchně a převážně citoval nepřiléhavá rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, z nichž dovodil, že v případě navzájem si odporujících důkazů je třeba zajistit další důkaz, který by skutkový stav objasnil. Stěžovatel v tomto směru odkázal na zásadu volného hodnocení důkazů a na skutečnost, že není absolutně vázán důkazními návrhy účastníků řízení. Stěžovatel se zabýval všemi tvrzeními žalobkyně a důvody, proč jim nepřisvědčil, jsou z jeho rozhodnutí zřejmé. Dále podrobně zopakoval všechny argumenty, na jejichž základě nevyhověl odvolacím námitkám žalobkyně. Čestné prohlášení zaměstnanců žalobkyně nepovažuje stěžovatel za věrohodné, neboť je jen završením celkově účelového postupu žalobkyně a podepsaly je osoby v závislém postavení vůči žalobkyni. Vzhledem k tomu, že zaměstnankyně žalobkyně již své stanovisko k věci sdělily právě ve formě čestného prohlášení, nepovažuje stěžovatel jejich další výslech za nutný. T. J. pak stěžovatel nepovažuje za důvěryhodnou svědkyni, neboť uvedla nepravdivá tvrzení o zahájení kontroly. [9] Na závěr stěžovatel zdůraznil odlišnost protokolu o kontrole od úředních záznamů, jichž se týkal jeden z rozsudků citovaných krajským soudem. Stěžovatel považuje za důležité, že protokol vyhotovuje stejný orgán, který následně ve věci rozhoduje, což tomuto orgánu poskytuje přímé, nikoli pouze zprostředkované informace. Proti protokolu lze vznést námitky. Správní řád navíc v příkazním řízení připouští užití protokolu o kontrole jako jediného důkazního prostředku, přičemž i judikatura Nejvyššího správního soudu již opakovaně připustila protokol jako jediný důkaz prokazující protiprávní jednání. Stěžovatel rovněž poukázal na novou právní úpravu, podle níž není třeba kontrolním protokolem provádět dokazování, je-li účastníkem řízení kontrolovaná osoba. [10] Žalobkyně považuje rozsudek krajského soudu za správný a přezkoumatelný a navrhla kasační stížnost zamítnout. Stěžovatel dle jejího názoru popírá zásadu materiální pravdy a protokol o kontrole nadřazuje jiným důkazům. Ve zjištěném skutkovém stavu existoval rozpor, který byl žalovaný povinen odstranit. Skutečnost, že žalobkyně nevznesla proti protokolu o kontrole námitky, nehraje v tomto směru roli. [11] Jelikož bylo vyjádření žalobkyně poměrně stručné a nepřineslo žádná nová tvrzení či argumenty, nepovažoval Nejvyšší správní soud za nutné zasílat je stěžovateli k případné replice. III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem [12] Ne