6 As 213/2017 — Nejvyšší správní soud

6 As 213/2017- 31 - text 6 As 213/2017 - 33 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců Mgr. Kamila Tojnera a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: HK ENGINEERING s.r.o., se sídlem Havlíčkova 1053, Chrudim, zastoupena JUDr. Radkem Ondrušem, se sídlem Bubeníčkova 502/42, Brno, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kapitána Jaroše 7, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 5. 2015, č. j. ÚOHS-R64/2015/VZ-11716/2015/322/KMr, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2017, č. j. 29 Af 64/2015 - 71, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 4 114 Kč k rukám JUDr. Radka Ondruše, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), jímž bylo zrušeno v záhlaví uvedené rozhodnutí předsedy stěžovatele a věc mu vrácena k dalšímu řízení. Zrušeným rozhodnutím předsedy stěžovatele byl zamítnut rozklad žalobkyně proti usnesení stěžovatele ze dne 12. 2. 2015, č. j. ÚOHS-P1173/2014/VZ-3704/2015/531/VČe, kterým nebylo vyhověno žádosti žalobkyně o nahlédnutí do spisu vedeného ve věci šetření podnětu žalobkyně týkajícího se postupu zadavatele VÍTKOVICE POWER ENGINEERING a.s. (dále jen „zadavatel“) při zadávání veřejné zakázky „Záměna technologií v lakovně VPE z důvodu snižování emisí“. [2] Krajský soud dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně prokázala právní zájem na nahlédnutí do spisu ve smyslu § 38 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“). Jednak konstatoval, že toto ustanovení je analogicky aplikovatelné i na spis vedený o podnětu, ohledně nějž dosud nebylo zahájeno správní řízení; v tomto ohledu se tedy neztotožnil s názorem předsedy stěžovatele. Jelikož se však předseda stěžovatele v rozhodnutí o rozkladu přesto naplněním podmínek podle § 38 odst. 2 správního řádu zabýval, bylo možno jeho úvahu přezkoumat. [3] Dle závěrů krajského soudu žalobkyně prokázala právní zájem na nahlédnutí do spisu spočívající v připravované civilní žalobě proti zadavateli na náhradu škody způsobené jeho nesprávným postupem. Po žalobkyni nebylo možné požadovat, aby přesně specifikovala listiny, s nimiž se potřebuje seznámit, neboť jí obsah spisu, do něhož chtěla nahlížet, přirozeně nebyl znám. Dále nelze požadovat, aby žalobkyně civilní žalobu podala ještě předtím, než žádá o nahlížení do spisu, případně aby si záměrem podat takovou žalobu byla dopředu jistá, neboť listiny obsažené ve správním spise mohou být podstatné právě pro její rozhodnutí, zda žalobu podat, či nikoliv. V posuzovaném případě přitom žalobkyně jednoznačně popsala, v čem by měl potenciální civilní spor spočívat, a stěžovatel mohl související okolnosti sám ověřit z vlastních spisů. Podstatnou okolností svědčící o poměru žalobkyně ke spisu, do něhož chtěla nahlížet, byla též skutečnost, že právě ona podala podnět, na základě nějž bylo předběžné šetření stěžovatelem vedeno. II. Kasační stížnost a vyjádření žalobkyně [4] Dle názoru stěžovatele dospěl krajský soud k nesprávnému závěru, že žalobkyně prokázala právní zájem na nahlížení do spisu ve smyslu § 38 odst. 2 správního řádu. Stěžovatel uznal, že v obecné rovině je dostatečným důvodem pro umožnění nahlížení do spisu, pokud žadatel připravuje civilní žalobu, jíž má v úmyslu domáhat se náhrady škody na zadavateli z důvodu jeho vadného postupu při zadávání veřejné zakázky. V případě žalobkyně však nebylo dostatečně prokázáno, že by měla skutečný záměr civilní žalobu podat. Stěžovatel se odvolává na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 1. 2014, č. j. 1 Afs 87/2013 - 73, a ze dne 18. 11. 2015, č. j. 6 As 42/2015 - 75, dle nichž musí být pro umožnění nahlédnutí do spisu přítomny okolnosti skutečně svědčící o reálnosti budoucího civilního sporu. [5] Krajský soud však dle názoru stěžovatele uvedené okolnosti nezkoumal dostatečně. Jednak sama skutečnost, že se předběžné šetření vedlo na základě podnětu žalobkyně, ještě nesvědčí o jejím právním zájmu na nahlížení do spisu. Dále pak stěžovatel dospěl k závěru, že pokud na základě podaného podnětu nebylo zahájeno správní řízení, znamená to, že k podnětu žalobkyně stěžovatel neshledal podezření ze správního deliktu na straně zadavatele. Pokud však neexistuje ani podezření, že se zadavatel dopustil správního deliktu, za nějž by odpovídal objektivně, stěží mu mohl vzniknout vůči žalobkyni závazek z deliktu, k čemuž by bylo třeba dokonce zavinění. [6] Stěžovatel má za to, že pokud by Nejvyšší správní soud přistoupil na argumentaci krajského soudu, dle níž každému, kdo se domáhá nahlížení do spisu podle § 38 odst. 2 správního řádu, postačí pouze tvrdit, že zvažuje podání civilní žaloby, mohly by de facto do kteréhokoliv spisu nahlížet jakékoliv třetí osoby. Takový výsledek by ovšem byl v rozporu s úmyslem zákonodárce, který chtěl nahlížení omezit jen na účastníky řízení a osoby, které prokáží příslušný právní zájem. [7] Žalobkyně ve svém vyjádření navrhla zamítnutí kasační stížnosti. Zdůraznila především, že stěžovatel nesprávně interpretuje konkrétní okolnosti případu řešeného Nejvyšším správním soudem v řízení sp. zn. 6 As 42/2015 jako obecné podmínky umožnění nahlížení do spisu. Ve skutečnosti však ze stěžovatelem citované judikatury vyplývá jen tolik, že zvažuje-li žadatel podání civilní žaloby a má určitý poměr k věci, musí mu být nahlížení umožněno. [8] Dle názoru žalobkyně zjevně nemohou obstát tvrzení stěžovatele, dle nichž ve vztahu k předmětné veřejné zakázce neexistuje ani rozumné podezření na porušení povinností zadavatele. Sám stěžovatel totiž ve svém rozhodnutí ze dne 18. 8. 2014, č. j. ÚOHS-S476/2014/VZ17409/2014/541/MSc, deklaroval, že se zadavatel porušení zákona dopustil, když žalobkyni vyloučil z účasti na zadávacím řízení pro nesplnění podmínek, aniž by bylo z jeho rozhodnutí zřejmé, jakou konkrétní podmínku žalobkyně nesplnila. Přesvědčení žalobkyně, že by ze spisu vedeného ve věci svého návazného podnětu mohla zjistit informace podstatné pro podání civilní žaloby proti zadavateli, je tedy důvodné. [9] Závěrem žalobkyně zdůraznila, že rozsudek krajského soudu je dle jejího názoru odůvodněn přezkoumatelně a v souladu se zákonem. Jeho přesvědčivost utrpěla jen tím, že krajský soud ponechal bez povšimnutí tvrzení předsedy stěžovatele uvedené v rozhodnutí o rozkladu, že spis je veden až v okamžiku, kdy je zahájeno správní řízení. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [10] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti, přičemž zjistil, že je podána včas, osobou oprávněnou, jež splňuje podmínky řízení obsažené v ustanovení § 105 odst. 2 s. ř. s., a je proti napadenému rozsudku přípustná za podmínek ustanovení § 102 a § 104 s. ř. s. [11] Kasační stížnost není důvodná. [12] Veškerou kasační argumentaci stěžovatele lze podřadit pod kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky. Stěžovatel má totiž za to, že žalobkyně v žádosti o nahlížení do spisu nedostatečně tvrdila a prokázala, že má na nahlížení právní zájem. [13] Předně Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským soudem konstatuje, že ustanovení § 38 odst. 2 správního řádu je na věc aplikovatelné, ačkoliv se žalobkyně nedomáhala nahlížení do spisu vedeného ke správnímu řízení, nýbrž jen k předběžnému šetření podnětu. K tomuto závěru Nejvyšší správní soud dospěl již v rozsudku ze dne 18. 11. 2015, č. j. 6 As 42/2015 - 75, který se týkal zcela analogické věci. [14] Podle § 38 odst. 2 správního řádu správní orgán umožní nahlédnout do spisu osobám, které prokáží právní zájem nebo jiný vážný důvod a nebude-li tím porušeno právo jiné dotčené osoby či veřejný zájem. V nyní posuzované věci je přitom sporné, zda žalobkyně prokázala svůj právní zájem na nahlížení do spisu, který měl spočívat v její úvaze o tom, zda podá civilní žalobu na zadavatele pro jeho vadný postup při zadávání veřejné zakázky. [15] Judikatura Nejvyššího správního soudu i Soudního dvora Evropské unie, na niž odkazují krajský soud i účastníci řízení, jednoznačně dospěla k závěru, že v obecné rovině může potřeba získat podklady pro uplatnění nároků z náhrady škody založit právní zájem na nahlížení do spisu (rozsudek Soudního dvora ze dne 6. 6. 2013, C-536/11, Donau Chemie AG; rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 1. 2014, č. j. 1 Afs 87/2013 - 73, a ze dne 11. 8. 2015, č. j. 6 As 43/2015 - 67). [16] Se stěžovatelem se lze ztotožnit potud, že bylo na žalobkyni, aby tvrdila a prokázala existenci svého právního zájmu na nahlížení do spisu v dané věci (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2013, č. j. 9 Afs 29/2012 - 53). Nejvyšší správní