6 As 340/2017 — Nejvyšší správní soud

6 As 340/2017- 39 - text 6 As 340/2017 - 45 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobců: a) Ing. J. H., b) Ing. H. H., oba zastoupeni Mgr. Kateřinou Sigmundovou, advokátkou, se sídlem Jiráskova 614, Česká Lípa, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec 2, za účasti osob zúčastněných na řízení: I.) Česká telekomunikační infrastruktura a.s., se sídlem Olšanská 2681/6, Praha 3, II.) M. D., III.) R. S., IV.) J. S., o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2016, č. j. OÚPSŘ 127/2015-330-rozh., v řízení o kasační stížnosti žalobců a) a b) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 26. 9. 2017, č. j. 59 A 28/2016 - 61, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce a) a b) nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. IV. Osoby zúčastněné na řízení I.), II.), III.) a IV.) nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Včas podanou kasační stížností se žalobci a) a b) domáhají zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 26. 9. 2017, č. j. 59 A 28/2016 - 61 (dále „napadený rozsudek“), jímž krajský soud zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2015 (správně 13. 1. 2016), č. j. OÚPSŘ 127/2015-330-rozh. (dále jen „napadené rozhodnutí“). [2] Napadeným rozhodnutím žalovaný změnil rozhodnutí Městského úřadu Česká Lípa ze dne 20. 3. 2015, č. j. MUCL/18357/2015, kterým bylo podle ustanovení § 79 a § 92 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, v platném znění (dále jen „stavební zákon“), vydáno územní rozhodnutí o umístění stavby samoobslužné mycí linky v ul. M. v Č. L., včetně přípojky vody, kanalizace, plynu, elektro, přeložky lampy veřejného osvětlení a zpevněných ploch na pozemcích p. č. X a X v k. ú. Č. L. a stanovil podmínky pro umístění stavby. Napadené rozhodnutí změnilo tyto podmínky, a to tak, že se v podmínce č. 11 mění údaj o celkové délce oddělující stěny tak, že text „v celkové délce 35,2 m“ se nahrazuje slovy „v celkové délce 31,32 m“, a že v podmínce č. 13 byl doplněn údaj o délce tzv. letního a zimního období (ve vztahu k provozu myčky). [3] Žalovaný popsal, že ve věci rozhoduje již potřetí, neboť předchozí rozhodnutí stavebního úřadu zrušil. Nyní s ohledem na obsah odvolání brojící proti závaznému stanovisku krajské hygienické stanice žalovaný vyžádal potvrzení tohoto stanoviska ze strany Ministerstva zdravotnictví, které bylo dne 13. 11. 2015 vydáno. Žalovaný přitom na toto stanovisko odkázal ve vztahu k námitkám ohledně nepříznivých účinků hluku a vibrací z předmětného provozu. Konstatoval, že stavební úřad v nyní přezkoumávaném rozhodnutí napravil předchozí vytýkané vady, přičemž s jeho závěry se v zásadě ztotožnil. Žalovaný pouze upravil dvě podmínky, a to upřesnění délky oddělující stěny a délky letního a zimního obdob, dle kterých se odvíjí rozdílná délka provozních hodin samoobslužné mycí linky. Měl rovněž za to, že se stavební úřad dostatečně a správně zabýval všemi námitkami účastníků řízení, když vycházel z projektové dokumentace, vyhodnocení dopravního napojení, hlukového posouzení, z posouzení geologických a hydrogeologických poměrů území a z příslušných závazných stanovisek. Projektová dokumentace k umístění stavby splňuje příslušné požadavky stanovené právními předpisy. K výtkám odvolatelů žalovaný vysvětlil, že platná legislativa nestanoví podmínku doložení souhlasu sousedů s územním rozhodnutím. Pokud nejsou z hlediska správního práva zjištěny důvody bránící vydání požadovaného rozhodnutí, pak se takové rozhodnutí vydá. Smyslem účastenství sousedů v řízení není poskytnout jim právo rozhodovat o tom, co bude dělat soused, ale upozornit souseda a stavební úřad na skutečnosti spojené s jejich možným dotčením, o nichž nikdo jiný než oni sami neví. Soulad záměru se stavebními předpisy naopak posuzuje stavební úřad. Povinností stavebního úřadu není vyloučit jakékoli omezení majitele sousední stavby, ale pouze zabránit takovému zásahu, který by byl od počátku zřejmý a v rozporu s platnými právními předpisy či technickými normami. Určité zatížení okolí způsobuje každá stavba, avšak v daném případě stavbou předmětné samoobslužné mycí linky nedojde k zasažení do práv odvolatelů nad míru přípustnou poměrům, právě vzhledem k přímé návaznosti plochy občanské vybavenosti s navrhovanou stavbou na plochu s využitím pro bydlení městské s hlavním využitím pro výstavbu bytových a rodinných domů, tj. plochu se zcela odlišným funkčním využitím. Žalovaný rovněž přihlédl k tomu, že i v ploše pro bydlení městské jsou podmíněně přípustné provozovny řemeslné výroby a služeb a poskytování komerčních služeb, pokud je projektovým řešením prokázána slučitelnost jejich provozu s hlavním využitím plochy. Nemovitosti odvolatelů se nenacházejí v ploše bydlení čistého, ale v ploše určené k využití pro bydlení městské, v němž je možné umisťovat provozovny řemeslné výroby a služeb; pak je třeba kvalitu prostředí posuzovat s ohledem na umístění takových podmíněně přípustných staveb, přičemž se kvalita tohoto prostředí nemůže odlišovat od obecných oprávněně požadovaných standardů prostředí plochy bydlení městského. Podle žalovaného to znamená, že nelze požadovat 100% kvalitu prostředí tak, jak je nastavena územním plánem pro plochy určené pro bydlení čisté. Žalovaný měl za to, že zahrada odvolatelů umístěním ani provozováním stavby samoobslužné myčky nebude negativně ovlivněna tak, že by nemohla být dále užívána jako zahrada. Hluk z budoucího provozu samoobslužné myčky bude posouzen Krajskou hygienickou stanicí na základě měření ve zkušebním provozu, který stavebník provede před povolením stavby do jejího užívání. Žalovaný uzavřel, že předmětný záměr je v souladu s platným územním plánem. K namítané absenci toalet žalovaný odvětil, že jde o provozovnu bez stravování a bez stálé obsluhy, pro kterou takové vybavení není zákonným požadavkem. Ve vztahu k průniku aerosolů a pachu přes navrženou ochrannou dělící stěnu žalovaný vyšel z protokolu o zkoušce měření vlhkosti ve venkovním prostředí u obdobné samoobslužné mycí linky a hodnocení vlivu myčky na okolí, přičemž tam uvedené závěry odvolatelé nezpochybňují relevantními tvrzeními. K obavám ohledně údajného ohrožení vod a půdy mycími a ropnými produkty žalovaný odkázal na souhlasné stanovisko Povodí Ohře a navazující stanovisko dotčeného orgánu; splnění tam uvedených podmínek je zabezpečeno splněním podmínky č. 15 prvostupňového rozhodnutí. Ohledně zastínění pozemků žalobců žalovaný vysvětlil, že provedení výsadby šesti stromů břízy nařídil odbor životního prostředí jako náhradu za povolení kácení 2 ks břízy v místě navrhované stavby; předmětná stěna je umístěna v nejkratší vzdálenosti 1,5 m od společné hranice, kdy v této části pozemku mezi ochrannou dělící stěnou a hranicí pozemku je navrženo osazení bříz. Jelikož stavební úřad může posuzovat pouze proslunění a osvětlení obytných místností, musel žalovaný poukázat na to, že v jižní obvodové zdi objektu žalobců (vzdáleném cca 15 m od společné hranice), nejsou žádné okenní otvory obytných místností, tudíž tato námitka je irelevantní. Nadto ve stavebním řízení lze dále stavebníkovi uložit udržování konkrétní výšky a tvaru stromů tak, aby byly zajištěny povinnosti dle občanského zákoníku. [4] Žalobci v žalobě ze dne 17. 3. 2016 namítali, že napadené rozhodnutí je nesrozumitelné, neboť žalovaný na jednu stranu tvrdil, že se s prvostupňovým rozhodnutím a jeho důvody ztotožnil, na druhou stranu jej však změnil. Dále žalovanému vytkli, že nedostatečně vysvětlil změnu délky oddělující stěny. Nesouhlasili rovněž s tím, jakým způsobem bylo stanoveno letní a zimní období, kdy žalovaný vycházel pouze z vyjádření stavebníka. Zopakovali, že v řízení nebyl zjištěn stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti, neboť přetrvávají jejich obavy z obtěžování hlukem, jelikož hluková studie vychází z provozu na úrovni 50% kapacity a protože nezohledňuje hluk provozu z ulice M. Tvrdili, že územní plán neumožňuje provedení předmětné stavby, neboť pro danou lokalitu platí regulativ, podle něhož nelze umístit stavbu, jejíž provoz nebo technické zařízení narušují užívání staveb a zařízení ve svém okolí a snižují kvalitu prostředí souvisejícího území. I podle předmětné studie totiž předmětná stavba myčky bude představovat dominantní zdroj hluku. Žalovaný se rovněž nedostatečně zabýval jejich námitkami stran umístění 3 m vysoké ochranné stěny. Tato stěna je opět v rozporu s územním plánem České Lípy, podle kterého je toto město místem se stále se zlepšujícím se životním prostředím pro kvalitní život svých obyvatel. Ochranná stěna je nefunkční z hlediska zábrany proti unášení