9 Afs 326/2016 — Nejvyšší správní soud

9 Afs 326/2016- 52 - text 9 Afs 326/2016-64 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: SOHORS spol. s r.o., se sídlem Žár 70, zast. Mgr. Ondřejem Flaškou, advokátem se sídlem U Černé věže 304/09, České Budějovice, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 10. 9. 2015, čj. 137995/2015-900000-304.2, čj. 13798-5/2015-900000-304.2, čj. 13796-5/2015-900000-304.2, čj. 14036-5/2015-900000-304.2, čj. 14037-5/2015-900000-304.2, čj. 14033-5/2015-900000-304.2, čj. 14032-5/2015-900000-304.2, čj. 14034-5/2015-900000-304.2 a čj. 14035-5/2015-900000-304.2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 11. 2016, čj. 10 Af 44/2015-549, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení [1] Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně (dále „stěžovatelka“) domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí žalovaného. Těmito rozhodnutími byly potvrzeny dodatečné platební výměry Celního úřadu pro Jihočeský kraj (dále jen „správce daně“), jimiž byla stěžovatelka doměřena spotřební daň z minerálních olejů v celkové výši 806 412 Kč a uloženo zaplatit penále v celkové výši 161 286 Kč za zdaňovací období duben 2012, květen 2012, červen 2012, červenec 2012, srpen 2012, září 2012, říjen 2012, listopad 2012 a prosinec 2012. [2] Správce daně k doměření spotřební daně za uvedená zdaňovací období přistoupil na základě výsledků daňové kontroly ukončené dne 6. 11. 2014 doručením zprávy o daňové kontrole postupem podle § 88 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Stěžovatelka podle kontrolních zjištění nesplnila podmínku stanovenou v § 57 odst. 1 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, a v § 2 odst. 1 vyhlášky č. 48/2008 Sb., o způsobu výpočtu nároku na vrácení spotřební daně zaplacené v cenách některých minerálních olejů spotřebovaných v zemědělské prvovýrobě, ve znění účinném do 1. 1. 2014 (dále jen „vyhláška č. 48/2008 Sb.“), tedy neprokázala skutečnou spotřebu nakoupených minerálních olejů v zemědělské prvovýrobě. [3] Krajský soud shledal napadená rozhodnutí za dostatečně srozumitelná a přezkoumatelná. To, že stěžovatelka zastává jiný právní názor, nezpůsobuje vadu nepřezkoumatelnosti. Dodatečný platební výměr byl odůvodněn, jelikož dle § 147 odst. 4 daňového řádu se za jeho odůvodnění považuje zpráva o daňové kontrole. [4] Krajský soud uvedl, že v zájmu zákonem předpokládaného ukončení daňové kontroly byla opakovaně nařizována jednání, z nichž se stěžovatelka vždy omluvila, ačkoliv v průběhu daňové kontroly se sjednáním termínu jednání nikdy nevystaly problémy a vždy se tak dělo neformálně telefonicky. Ačkoliv opakované omluvy z jednání byly vždy doloženy například rozhodnutími o dočasné pracovní neschopnosti, z okolností lze dovodit úsilí o oddálení ukončení daňové kontroly. Postupem podle § 88 odst. 5 daňového řádu nadto nebyla stěžovatelka zkrácena na svých právech, jelikož nedošlo k žádné změně kontrolních zjištění oproti těm, s nimiž byla v průběhu daňové kontroly seznámena. [5] Krajský soud se ztotožnil se závěrem žalovaného, že zjištěné početní chyby v přílohách zprávy o daňové kontrole nic nemění na tom, že stěžovatelce nevznikl nárok na daňový odpočet, protože nebylo prokázáno, jaké množství minerálních olejů stěžovatelka využila v zemědělské prvovýrobě. Stěžovatelka předložila v průběhu daňové kontroly dvě skupiny evidencí, přičemž první byla předložena v době před seznámením s výsledkem kontrolního zjištění a druhá poté, co se s ním stěžovatelka seznámila. Správce daně druhou skupinu vyhodnotil jako účelově vytvořenou, jelikož např. používá zkratky využívané správcem daně v průběhu kontroly pro nakupující společnosti a obsahují součtové a výkazové chyby správce daně z jeho příloh č. 6 a 12 zprávy o daňové kontrole, které stěžovatelka neodhalila. Prvotní evidence potom neprokazují skutečně nakoupené množství minerálních olejů a jejich spotřebu v zemědělské prvovýrobě v souladu s § 2 vyhlášky č. 48/2008 Sb. Krajský soud neuvěřil tvrzení, podle něhož původní evidence byly předloženy neoprávněnou osobou Z. N., neboť tak činila pracovnice pověřená na základě pověření z 31. 7. 2013 a sama tyto evidence pro uplatnění nároku na vrácení daně vyhotovila. V evidencích stěžovatelky vyvstaly nesrovnalosti, proto v zájmu zjištění nákupu a spotřeby minerálních olejů byl zjišťován stav denních zůstatků pohonných hmot v čerpací stanici. Krajský soud proto uzavřel, že stěžovatelka neprokázala, že minerální oleje, ohledně kterých uplatnila nárok na vrácení spotřební daně, využila, v souladu s požadavky § 57 odst. 1 zákona o spotřebních daních, právě v zemědělské prvovýrobě. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [6] Stěžovatelka napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností, v níž namítá důvody podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [7] Stěžovatelka stejně jako v řízení před krajským soudem namítá, že nebyla se zprávou o výsledku daňové kontroly řádně seznámena v souladu s § 88 odst. 2 daňového řádu. K jejímu projednání se jednatel nebo právní zástupce nemohli dostavit z vážných důvodů, které vždy řádně doložili. Tyto důvody byly správcem daně vždy shledány jako dostatečné. Pokud správce daně omluvy akceptoval, nemůže se jednat o vyhýbání se účasti na projednání. Není podstatný počet omluv, nýbrž jejich důvodnost. Závažné důvody existovaly také při posledním nařízeném termínu projednání zprávy, a to úmrtí v rodině právního zástupce stěžovatelky a nemoc jednatele. Nesouhlasí s argumentací, že jednatele stěžovatelky mohl při projednání zprávy zastoupit právní zástupce. Tím, že se nechal zastoupit, nepřestal být oprávněn účastnit se řízení. [8] Stěžovatelka poukazuje na chyby v přílohách správce daně ke zprávě o daňové kontrole, konkrétně neuvedení některých návozů pohonných hmot do výdejních míst či nesprávné hodnoty u některých návozů v přílohách č. 6 a 12 zprávy o daňové kontrole. Následně uvádí výčet chybně evidovaných návozů pohonných hmot podle příloh č. 7 a č. 12 zprávy o daňové kontrole v měsících duben až listopad 2012. Správce daně za uvedené období neuvedl ve své evidenci přes 55 000 litrů pohonných hmot. Stěžovatelka tak nesouhlasí se závěrem žalovaného a krajského soudu, že šlo pouze o drobná pochybení v podobě menších početních chyb, které neměly vliv na posouzení nároku na vrácení spotřební daně. Pokud by k nim nedošlo, nebyla by zpochybněna evidence vedená stěžovatelkou. [9] Chyby obsahují také přílohy č. 13 a 14 zprávy o daňové kontrole, které porovnávají údaje o spotřebě minerálních olejů doložené stěžovatelkou. Následně uvádí výčet chybně opsaných údajů za měsíce duben, květen, červen, srpen, říjen a prosinec roku 2012. Ani v tomto případě stěžovatelka nesouhlasí se závěrem, že šlo o bagatelní pochybení, která neměla vliv na kontrolní zjištění, a krajský soud tedy věc nesprávně posoudil. Z důvodu značného množství chyb navrhovala provedení důkazu znaleckým posudkem znalce z oboru ekonomika, který by posoudil chybovost evidencí správce daně v přílohách č. 6, 12, 13 a 14 zprávy o kontrole. [10] Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem, že neprokázala nárok na vrácení spotřební daně. Předložila správci daně nespočet důkazů o tom, že zemědělsky hospodaří na ploše 1700 ha zemědělské půdy, a to vlastními pracovníky a vlastními stroji, a za tímto účelem spotřebovává pohonné hmoty. Stěžovatelka doložila výkazy práce za rok 2011 a 2012, evidenci prodaných a vydaných pohonných hmot z čerpací stanice Žár za období 2011 a 2012 a doklady o vnitrofiremních převozech paliva. Je nerozhodné, zda tyto podklady doložila na začátku nebo na konci kontroly. Spotřeba pro účely zemědělské výroby byla prokázána jednoznačně. Žalovaný ani krajský soud nepředložili jediný důkaz o tom, že by podklady neodpovídaly skutečnosti nebo byly zpracovány účelově. [11] Ve vztahu k podkladům prokazujícím spotřebu minerálních olejů stěžovatelka dále namítá, že paní Z. N., která stěžovatelku zastupovala na počátku daňové kontroly, neměla pověření předávat správci daně žádné dokumenty. Jestliže správce daně neověřil její oprávnění předávat mu doklady v rámci daňové kontroly, jedná se o nesprávný postup. Jedinou osobou, která mohla doklady předávat, byl statutární orgán Mgr. Martin Řehout. Správce daně ani žalovaný nezkoumali, jakou cestou se podklady ke správci daně dostaly, kdo je správci dan