9 As 141/2017 — Nejvyšší správní soud

9 As 141/2017- 44 - text 9 As 141/2017 - 48 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: Mgr. Bc. M. V., zast. JUDr. Vladimírem Císařem, advokátem se sídlem B. Němcové 583/33, České Budějovice, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 27. 1. 2015, č. j. MV 63033-11/VS-2014, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2017, č. j. 11 A 55/2015  66, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný nemá p r á v o na náhradu nákladů řízení. III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 6 352,50 Kč, k rukám jeho zástupce JUDr. Vladimíra Císaře, advokáta se sídlem B. Němcové 583/33, České Budějovice, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Podanou kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zrušena dle § 78 odst. 1 a 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), pro nezákonnost shora označené rozhodnutí stěžovatele, jakož i rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 30. 9. 2014, č. j. MV-112406-32/OBVV/VO-2013 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Výrokem II. byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 18 439,60 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku. [2] Žalobou napadeným rozhodnutím byl zamítnut rozklad proti prvostupňovému rozhodnutí, kterým byla žalobci dle § 16 odst. 2 písm. d) a odst. 3 písm. c) zákona č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o autorizaci“), odňata autorizace pro profesní kvalifikaci Strážný. Žalobce dle správních orgánů nezabezpečil, aby zkouška z odborné způsobilosti probíhala před tříčlennou komisí. V rozporu s § 17 odst. 1 a § 18 odst. 7 zákona o autorizaci a hodnotícím standardem pro danou profesní kvalifikaci probíhala písemná dílčí část zkoušky a její hodnocení v přítomnosti dvou členů zkušební komise, neboť dne 12. 8. 2013 žalobce nebyl účasten této části zkoušky a jejího hodnocení a tím dosažení odborné způsobilosti hodnotil v rozporu se shora uvedenými ustanoveními a příslušným hodnotícím standardem. Dále správní orgán I. stupně zjistil při opětovné kontrole dokumentace ze zkoušky, že u uchazečky J. Š. je uvedeno, že byla zkoušena z typové situace B3, která se neměla zkoušet do schválení nového hodnotícího standardu. Tedy i v tomto případě žalobce provedl neobjektivní hodnocení. [3] Městský soud uvedl, že zákonným důvodem, pro který lze autorizované osobě odejmout autorizaci je ve smyslu § 16 odst. 2 písm. d) zákona o autorizaci porušení povinnosti hodnotit dosažení odborné způsobilosti v souladu s příslušným hodnotícím standardem. Podmínkou pro aplikaci uvedeného ustanovení je faktické provedení hodnocení autorizovanou osobou. V projednávané věci se autorizovaná osoba (žalobce) k části zkoušky vůbec nedostavil, tedy samotné hodnocení, vycházel-li městský soud z teze stěžovatele, žalobce provést vůbec nemohl. Na tvrzený skutkový stav pamatuje § 16 odst. 3 písm. d) uvedeného zákona. S námitkou, dle které se žalobce vytýkaného jednání nedopustil, a v tomto důsledku je napadené rozhodnutí nezákonné se proto soud ztotožnil. [4] Městský soud se ztotožnil i s námitkou nesprávně zjištěného skutkového stavu, a to zejména, pokud jde o zjištění samotného průběhu zkoušky. V řízení bylo na základě systému zaznamenávajícího přítomnost osob v budově Ministerstva vnitra zjištěno, že žalobce byl v objektu Ministerstva vnitra (na adrese Nad Štolu, Praha 7) dne 12. 8. 2013 od 12:51 hod. do 13:41 hod. Ze záznamů o konání písemné zkoušky vyplývá, že písemná část zkoušky se konala od 13:00 hod. do 13:45 hod. Zkouška se konala v Praze 8. První uchazeč začal praktickou část zkoušky v 13:50 hod., avšak z výše uvedených důkazů nevyplývá, kdy a kým byla písemná část zkoušky hodnocena. Správní orgán I. stupně dokazování tímto směrem nevedl. V tomto ohledu se nabízelo vyslechnout ostatní členy komise a zjistit, jak fakticky hodnocení písemné části zkoušky probíhalo. [5] Žalobce od počátku správního řízení uváděl, že během návštěvy na Ministerstvu vnitra telefonoval druhému členu komise, aby zkouška nezačínala bez něj. Správní orgán I. stupně pochybil, pokud nevyslechl zkušebního komisaře PhDr. L. P. K prokázání nebo vyvrácení tohoto tvrzení měly správní orgány též vyslechnout PaedDr. J. V., jehož výslech by mohl potvrdit nebo vyvrátit tvrzení žalobce, že odešel z místnosti pro Mgr. Bc. D. V tomto ohledu městský soud považoval důkazní sílu úředního záznamu, sepsaného Mgr. Bc. T. D. ze dne 7. 3. 2014 za slabou. K dokazování průběhu událostí popsaných v úředním záznamu, který byl vyhotoven dodatečně několik měsíců po posuzované události, slouží svědecký výslech osoby. Správní orgány se tedy neměly spokojit s úředním záznamem, nýbrž svědkyni vyslechnout. [6] Rovněž tak bylo na místě provést i výslechy P. P. a Z. D. Městský soud se ztotožnil i s žalobním tvrzením, že stěžovatel chybně dopředu předjímal vypovídací potenciál navržených důkazů. Správní orgán I. stupně navrhovaný výslech svědků neprovedl s tím, že tyto osoby jsou autorizovanými fyzickými osobami a na průběhu zkoušky jsou ekonomicky zainteresovány. Konstatoval také, že by výpovědi nepřinesly nové skutečnosti rozhodné pro dané správní řízení. Pokud správní orgán presumoval jím neprovedené důkazy jako nedostatečné a nevěrohodné, bez toho, aby je vůbec provedl, postupoval v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů. [7] S ohledem na nedostatečně zjištěný skutkový stav, resp. absenci zjištění skutkového stavu, bylo neprovedení důkazních návrhů chybné. Je zřejmé, že zatímco správní orgány dospěly k určitým závěrům o skutkovém stavu věci, žalobce popisoval skutkový děj v podstatných rysech odlišně. Na podporu svých tvrzení navrhl výslech svědků, kteří mohli osvětlit skutečnosti rozhodné pro posouzení věci. Správními orgány byl nepřípustně předjímán obsah svědeckých výpovědí; nebylo možné vůbec spekulovat o tom, co by navržení svědci k okolnostem konání zkoušky vypověděli. Již jen na základě vadného procesního postupu správního orgánu I. stupně nemohl být zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti dle § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „správní řád“). [8] Ostatní žalobní námitky městský soud zamítl. [9] Důvody, pro které bylo napadené rozhodnutí shledáno nezákonným, lze uplatnit i ve vztahu k prvostupňovému rozhodnutí, a proto městský soud dle § 78 odst. 3 s. ř. s. zrušil i rozhodnutí správního orgánu I. stupně. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti [10] Stěžovatel brojí proti rozsudku městského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. [11] Městský soud na základě správně zjištěného skutkového stavu věci aplikoval nesprávný právní názor, vztahující se k autorizované osobě a možnosti ji odejmout autorizaci dle § 16 odst. 2 písm. d) a odst. 3 písm. c) zákona o autorizaci. Nesprávný je i závěr, že nebyl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. [12] Hodnotící standard profesní kvalifikace Strážný stanovuje, že zkouška (obě její části) probíhá před tříčlennou zkušební komisí, což je v souladu s § 18 odst. 1 uvedeného zákona. Pokud městský soud argumentuje tím, že skutkový stav je třeba posuzovat dle § 16 odst. 3 písm. d) zákona o autorizaci, nevzal v úvahu jeho § 18 odst. 8. Z dikce tohoto ustanovení plyne pro zkušební komisi obligatorní povinnost, aby její předseda a členové byli přítomni u zkoušky, tzn. v případě ověřování znalostí a dovedností dané profesní kvalifikace u obou jejích dílčích částí. [13] Může nastat situace, kdy organizace nebo délka zkoušky nebo některé její části jsou překážkou jejího průběhu a připadá v úvahu, aby v místě zkoušky přítomný předseda zkušební komise v souladu s výše uvedeným ustanovením přijal organizační opatření, jimiž vyloučí stálou přítomnost všech členů zkušební komise. Stěžovatel okrajově podotýká, že kdyby zejm. složitost a rozsah zkoušky měly negativní vliv na organizaci nebo délku alespoň jedné z jejích dílčích částí, byly by návrhy možných organizačních opatření pro předsedu zkušební komise obsaženy již v hodnotícím standardu, což není případ profesní kvalifikace Strážný. Obecně se nepředpokládá, že by taková situace nastala. Naprostá většina zkoušek organizovaných autorizovanými osobami pro danou profesní kvalifikaci probíhá v intencích platného hodnotícího standardu. Z praxe nejsou známy případy, kdy by bylo nutné přijímat opatření dl