9 As 235/2017 — Nejvyšší správní soud

9 As 235/2017- 29 - text 9 As 235/2017 - 33 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: Egeria, z. s., se sídlem Obchodní 1324, Otrokovice, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2015, č. j. KUZL 21322/2015, sp. zn. KUSP 68649/2014 ÚP-So, za účasti: POKART spol. s r.o., se sídlem Josefa Skupy 1708/12, Ostrava, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 7. 2017, č. j. 62 A 132/2015  187, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Podanou kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým bylo výrokem I. zrušeno shora uvedené rozhodnutí žalovaného a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Daným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Holešov, odboru územního plánování a stavebního řadu (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 17. 9. 2014, č. j. HOL-17751/2014/SÚ/TN (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). [2] Prvostupňovým rozhodnutím vydaným v rámci spojeného územního a stavebního řízení bylo rozhodnuto o umístění a povolení stavby „Přístavba skladu 2 – výrobní areál POKART Holešov“ na pozemku parc. č. 2760/6, 2760/70, 2760/87 v k.ú. Holešov a na pozemku par. č. 147/33 v k. ú. Zahnašovice, a stanoveny podmínky pro umístění stavby. [3] Z ustálené judikatury správních soudů vyplývá, že rozhodnutí o námitce podjatosti je vyloučeno ze samostatného soudního přezkumu a lze ho napadnout až spolu s meritorním rozhodnutím správního orgánu ve věci samé (viz rozsudek NSS ze dne 12. 1. 2017, č. j. 5 As 226/2016 - 27). Rozhodnutím o námitce podjatosti se vytváří předpoklady pro rozhodnutí ve věci samé. Proto při přezkumu meritorního rozhodnutí může být shledána důvodnou námitka vady řízení spočívající v rozhodnutí podjatou úřední osobu či nesprávné vyhodnocení otázky systémové podjatosti. Žalobce tak nepochybně byl i ve druhém odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí oprávněn brojit proti vyřešení otázky podjatosti. [4] Rozhoduje-li orgán územního samosprávného celku ve správním řízení ve věci, která se týká zájmu tohoto územního samosprávného celku, je důvodem pochyb o nepodjatosti úřední osoby dle § 14 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), její zaměstnanecký poměr k územnímu samosprávnému celku tehdy, je-li z povahy věci či jiných okolností patrné podezření, že v důsledku tohoto zaměstnaneckého poměru by mohl být její postoj k věci ovlivněn i jinými než zákonnými hledisky (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 20. 11. 2012, č. j. 1 As 89/2012 - 119, č. 2802/2013 Sb. NSS a rozsudek ze dne 30. 1. 2008, č. j. 6 As 24/2007 - 89). [5] V usnesení rozšířeného senátu sp. zn. 1 As 89/2012 je dále uvedeno, že „[k] pochybám o nepodjatosti postačí i poměrně nízká míra podezření, neboť – jak výše vyložil – existence „systémového rizika podjatosti“ je sama o sobě signálem ke zvýšené opatrnosti a „podezřívavosti“ při posuzování důvodů pro vyloučení úřední osoby z úkonů v řízení. Důvody k uvedenému podezření mohou být nejrůznějšího druhu a nelze je specifikovat jinak než obecnými rysy a představitelnými příklady….“ [6] Pochybnosti o nepodjatosti úředních osob orgánu územního samosprávného celku ve věci, která se týká zájmu tohoto územního samosprávného celku, může za určitých okolností vyvolat již jen samotný politický význam či kontroverznost určité stavby, v souvislosti s níž se dané správní řízení vede, aniž by účastník správního řízení musel uvádět nějaké konkrétní skutečnosti, které by relevantním způsobem svědčily o politické „citlivosti“ věci (viz rozsudek NSS ze dne 30. 1. 2013, č. j. 1 As 89/2010 - 152). [7] Takovým majetkovým a politickým zájmem Zlínského kraje lze na základě skutečností uváděných žalobcem v odvolání a ve vyjádření k výzvě stěžovatele ze dne 19. 1. 2015 oprávněně argumentovat. [8] Přestože žalobce výslovně namítal podjatost všech úředních osob stěžovatele, stěžovatel v řízení předcházejícím vydání žalobou napadeného rozhodnutí předal příslušným správním orgánům k posouzení námitku podjatosti týkající se pouze jedné konkrétní úřední osoby (Mgr. Ing. M. S.) a nenaložil s námitkami žalobce jako s námitkou systémové podjatosti všech úředních osob. Ostatně tento nesprávný procesní postup zvolil již v předcházejícím správním řízení ve věci přezkumu původního prvostupňového rozhodnutí, kdy přestože žalobce namítal podjatost všech úředních osob stěžovatele, tedy jeho podjatost jako celku, stěžovatel opět předal příslušným správním orgánům postupně k posouzení námitku podjatosti konkrétních úředních osob, a to každé zvlášť. Tento procesní postup však nebyl správný. [9] Nesprávné bylo i tvrzení stěžovatele, že v novém projednání věci již není možné opětovně uplatnit námitku systémové podjatosti, neboť tu lze uplatnit po celou dobu řízení, a to jak v odvolání proti původnímu prvostupňovému rozhodnutí, tak v odvolání proti navazujícímu prvostupňovému rozhodnutí, což žalobce učinil. [10] S ohledem na namítanou systémovou podjatost, byl stěžovatel povinen tuto námitku postoupit k vyřízení nadřízenému správnímu orgánu, tedy příslušnému ministerstvu. Takový postup je v souladu s judikaturou NSS (viz rozsudek ze dne 17. 4. 2013, č. j. 3 As 2/2013 - 22). [11] Řízení předcházející vydání napadeného rozhodnutí vykazuje významnou procesní vadu související s vypořádáním řádně uplatněné námitky systémové podjatosti, která nepochybně může atakovat zákonnost napadeného rozhodnutí. Z těchto důvodů vrátil soud věc stěžovateli k dalšímu řízení, aniž by se mohl zabývat dalšími námitkami proti napadenému rozhodnutí. K věcnému posouzení totiž může přistoupit až poté, co bude najisto postaveno, že tomuto věcnému posouzení předcházel řádný procesní postup – výkon působnosti stěžovatele prostřednictvím nepodjatých úředních osob (shodně viz rozsudek NSS ze dne 22. 3. 2013, č. j. 5 As 43/2011 - 185). II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce [12] Stěžovatel napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. [13] Nezákonnost spočívá v nesprávném posouzení právní otázky krajským soudem a nepřezkoumatelnost v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popř. v jiné vadě řízení před soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé, a to zejména kvůli tvrzení, že „procesní postup, kterým stěžovatel vyřizoval námitku podjatosti všech úředních osob, není správný…přestože žalobce výslovně namítal podjatost všech úředních osob stěžovatele, ten v řízení předal příslušným správním orgánům k posouzení námitku podjatosti týkající se pouze jedné konkrétní úřední osoby a nenaložil s námitkami jako s námitkou systémové podjatosti…“ [14] Krajský soud se zabýval jen jedním z dvanácti žalobních bodů, přičemž žalobní bod, v němž byla namítána podjatost ředitele stěžovatele, pracovníků odboru územního plánování a stavebního řádu a pracovníků odboru životního prostředí a zemědělství, krajský soud změnil. V odůvodnění rozsudku nesprávně uvedl, že žalobce namítal podjatost všech úředních osob žalovaného, kterou se pak v rozsudku taktéž zabýval. Žalobce však nenamítal podjatost všech zaměstnanců žalovaného, ale pouze ředitele a pracovníků dvou odborů, přičemž žalovaný má odborů šestnáct. [15] Po obdržení odvolání žalobce ze dne 12. 3. 2013, stěžovatel v souladu s § 14 odst. 2 správního řádu postoupil námitku podjatosti vztahující se k řediteli Ministerstvu pro místní rozvoj, neboť on sám nebyl dle platné právní úpravy oprávněn o vznesené námitce podjatosti rozhodnout. Ministerstvo pro místní rozvoj usnesením ze dne 21. 10. 2013, č. j. MMR-27294/2013-83/2053 (dále jen „rozhodnutí ministerstva o podjatosti ředitele“), námitce nevyhovělo, přičemž se v odůvodnění podrobně zabývalo všemi námitkami žalobce. Přenesení příslušnosti v konkrétní věci na jiný orgán neshledal důvodnou Z usnesení je tedy zřejmé, že ministerstvo přezkoumalo veškeré důvody, pro které žalobce uplatňoval námitku podjatosti ředitele a pracovníků dvou odborů žalovaného a neshledalo vyslovenou námitku podjatosti důvodnou. [16] Veškeré námitky podjatosti byly příslušnými orgány řádně vypořádány, a to včetně námitek systémové podjatosti. Nebylo shledáno, že by důvody uváděné žalobcem mohly vyvolat vyloučení všech úředních osob z rozhodování v dané věci. [17] V průběhu druhého odvolacího řízení byla žalobcem opět vznesena námitka podjatosti proti řediteli stěžovatele a všem pracovníkům odboru územního plánování a stavebního řádu a všem pracovníkům odboru životního