1 Ads 272/2019 — Nejvyšší správní soud

1 Ads 272/2019- 43 - text pokračování 1 Ads 272/2019 - 47 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: Bioveta, a.s., se sídlem Komenského 212/12, Ivanovice na Hané, zastoupen JUDr. PhDr. Jaromírem Saxlem, advokátem se sídlem Údolní 567/33, Brno, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Kolářská 451/13, Opava, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2017, č. j. 6057/1.30/16-7, sp. zn. S92016-181, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2019, č. j. 31 Ad 3/2017 – 54, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2019, č. j. 31 Ad 3/2017 – 54, se zrušuje . II. Rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 20. 2. 2017, č. j. 6057/1.30/16-7, sp. zn. S92016-181, se ve výroku I., V. a VI. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci k rukám jeho zástupce, JUDr. PhDr. Jaromíra Saxla, advokáta, na náhradě nákladů soudního řízení 16.228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Oblastní inspektorát práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj rozhodnutím ze dne 23. 6. 2016, č. j. 11425/9.30/16-15, sp. zn. S9-2016-181, shledal žalobce vinným ze spáchání správních deliktů na úseku pracovní doby, kterých se dopustil: 1. podle § 28 odst. 1 písm. k) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, tím, že nezajistil rozvržení pracovní doby tak, aby měli zaměstnanci stanovený nepřetržitý odpočinek v týdnu, konkrétně tím, že nerozvrhl zaměstnancům: a) panu P. P. v období od 8. 9. 2014 do 21. 9. 2014, od 29. 9. 2014 do 12. 10. 2014 a od 12. 1. 2015 do 25. 1. 21015 pracovní dobu tak, aby jeho nepřetržitý odpočinek v týdnu činil nejméně 24 hodin, a ani mu nebyl poskytnut nepřetržitý odpočinek tak, aby za období dvou týdnů činila délka tohoto odpočinku celkem alespoň 70 hodin, b) panu V. Z., v období od 5. 1. 2015 do 18. 1. 2015 pracovní dobu tak, aby jeho nepřetržitý odpočinek v týdnu činil nejméně 24 hodin, a ani mu nebyl poskytnut nepřetržitý odpočinek v týdnu tak, aby za období dvou týdnů činila délka tohoto odpočinku celkem alespoň 70 hodin, c) panu Z. B., v období od 2. 3. 2015 do 15. 3. 2015, od 13. 4. 2015 do 26. 4. 2015 pracovní dobu tak, aby jeho nepřetržitý odpočinek v týdnu činil za období dvou týdnů alespoň 70 hodin, čímž žalobce porušil § 92 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce; 2. podle § 28 odst. 1 písm. u) zákona o inspekci práce tím, že nezajistil, aby zaměstnanci pracující v noci byli vyšetřeni lékařem pravidelně podle potřeby, nejméně však jednou ročně, neboť nezajistil, aby zaměstnanec P. P. byl vyšetřen nejpozději dne 29. 5. 2014 a zaměstnanec V. Z. byl vyšetřen nejpozději dne 26. 2. 2014, čímž žalobce porušil § 94 odst. 2 písm. b) zákoníku práce. [2] Výrokem II. rozhodnutí oblastní inspektorát uložil žalobci za spáchané správní delikty podle § 28 odst. 2 písm. c) zákona o inspekci práce pokutu ve výši 70.000 Kč; výrokem III. mu uložil povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1.000 Kč. [3] Žalovaný změnil výrokem I. v záhlaví popsaného rozhodnutí výrok I. rozhodnutí oblastního inspektorátu v částech 1. a) a b) tak, že se žalobce dopustil správních deliktů na úseku pracovní doby podle § 28 odst. 1 písm. k) zákona o inspekci práce tím, že nezajistil rozvržení pracovní doby tak, aby měli zaměstnanci stanovený nepřetržitý odpočinek v týdnu, konkrétně tím, že nerozvrhl zaměstnancům: a) panu P. P. v období od 8. 9. 2014 od 13:30 hod. do 15. 9. 2014 do 13:30 hod., od 29. 9. 2014 od 13:30 hod. do 6. 10. 2014 do 13:30 hod. a od 12. 1. 2015 od 13:30 do 19. 1. 2015 do 13:30 hod. pracovní dobu tak, aby jeho nepřetržitý odpočinek v týdnu činil nejméně 24 hodin; b) panu V. Z. v období 5. 1. 2015 od 13:30 do 12. 1. 2015 do 13:30 pracovní dobu tak, aby jeho nepřetržitý odpočinek v týdnu činil nejméně 24 hodin. [4] Výrokem II. žalovaný výrok I. rozhodnutí oblastního inspektorátu v částech 1. a) a b) týkající se neposkytnutí nepřetržitého odpočinku v týdnu tak, aby za období dvou týdnů činila délka tohoto odpočinku celkem alespoň 70 hodin u uvedených zaměstnanců, zrušil a řízení v této části zastavil. [5] Výrokem III. rozhodnutí žalovaný výrok I. rozhodnutí oblastního inspektorátu v části 1. c) zrušil a řízení v této části zastavil. Výrokem IV. rozhodnutí žalovaný potvrdil rozhodnutí oblastního inspektorátu v rozsahu výroku I. části 2. [6] Žalovaný výrokem V. rozhodnutí změnil výrok II. rozhodnutí oblastního inspektorátu tak, že žalobci uložil dle § 28 odst. 2 písm. c) zákona o inspekci práce pokutu ve výši 58.000 Kč. Výrokem VI. žalovaný rozhodnutí oblastního inspektorátu ve zbytku potvrdil. II. Rozsudek krajského soudu [7] Žalobou podanou u Krajského soudu v Brně brojil žalobce proti výrokům I., IV., V., a VI. rozhodnutí žalovaného. [8] Krajský soud žalobu zamítl. Nepřistoupil k provedení důkazu výslechem zaměstnanců, neboť měl skutkový stav za řádně zjištěný, a provedení důkazů by tak bylo nadbytečné. [9] Krajský soud neshledal rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. Žalovaný se vyjádřil ke všem důkazním návrhům, odůvodnil, proč navrhované důkazy neprovedl. Není pravda, že správní orgány nepřipustily žádný z důkazů navrhovaných žalobcem. Krajský soud se ztotožnil se žalovaným, že nekonáním ústního jednání nebylo zasaženo do žalobcových práv, nedošlo tedy ani k porušení práva na spravedlivý proces. Nedůvodným shledal též tvrzení, že jediným podkladem pro rozhodnutí měl být protokol o kontrole. [10] Krajský soud nepřisvědčil ani námitce nesprávného výpočtu nepřetržitého odpočinku v týdnu, který měl být založen na nevhodných údajích vycházejících z evidence vstupu a odchodu zaměstnanců do areálu. Zaměstnavatel je nejen povinen pracovní dobu v souladu s § 92 odst. 1 a odst. 3 zákoníku práce předem rozvrhnout, ale zároveň také dohlédnout na to, aby byla dle rozvržení realizována. K prokázání splnění této povinnosti pak bezpochyby slouží evidence pracovní doby, která vypovídá o skutečně odpracovaných hodinách. Tomu předcházející rozvržení pracovní doby zaměstnavatelem má podle krajského soudu spíše podpůrnou funkci, přičemž údaje v ní uvedené v zásadě nemohou vnést pochybnosti do dat zjištěných z evidence pracovní doby. Výpočet předložený žalobcem v žalobě založený výlučně na údajích z předem rozvržené pracovní doby proto považoval krajský soud za neprůkazný. Zprávy o pracovní době, ze kterých vycházely správní orgány, neobsahovaly pouze údaj o tom, v jakou dobu zaměstnanec vstoupil do areálu a odešel z něj, nýbrž i údaje o odpracované době, což vyplývá z časových údajů nadepsaných jako „Uznáno od-do“. Prostorové a technologické podmínky provozu závodu žalobce a jejich vliv na práci více zaměstnanců na pracovišti označil krajský soud za irelevantní. [11] Není pravdou, že žalovaný nijak nepřihlédl k opatřením provedeným žalobcem k odstranění nedostatků zjištěných při kontrole. Náprava a odstranění nedostatků však nejsou způsobilé zbavit žalobce odpovědnosti za spáchání správních deliktů, mohou být zohledněny při stanovení sankce. Za dostatečné považoval krajský soud též odůvodnění výše uložené sankce. III. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [12] Žalobce (stěžovatel) brojí proti rozsudku krajského soudu kasační stížností. Navrhuje zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení. [13] Podle stěžovatele správní orgány ani krajský soud neumožnily provést důkazy k prokázání jeho tvrzení o způsobu vedení evidence pracovní doby a vůbec nepřihlédly k doloženému stanovení začátků a konců pracovních směn na pracovním úseku posuzovaných zaměstnanců a ke všem ostatním údajům uvedeným ve zprávách o pracovní době. Správní orgány řádně nezjišťovaly a nehodnotily rozvržení pracovní doby ve smyslu § 84 zákoníku práce. Neprokázaly tak mimo rozumnou pochybnost spáchání správních deliktů. Správní orgány nezjistily všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch či v neprospěch stěžovatele a dále porušily povinnost pečlivě přihlížet ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. [14] Stěžovatel dále namítá nesprávný postup při posuzování doby rozhodné pro výpočet nepřetržitého odpočinku v týdnu. Výpočet odpracované doby posuzovaných zaměstnanců předložený ve správním řízení stěžovatelem vychází nejen z rozvržení pracovní doby (směn) a ze stanovených začátků a konců směn na daném pracovišti, ale i z údajů ze zpráv o pracovní době. V nich je uveden údaj o počtu odpracovaných hodin v každém dni, a to v kolonce „Hodin“. Stěžovatel nikterak neprojevil vůli posuzovaným zaměstnancům uznat jako odpracovanou dobu časový úsek mezi údaji uvedenými v kolonce „Uznáno od-do“. Prvořadým údajem při stanovení skutečně odpracov