1 As 359/2018 — Nejvyšší správní soud

1 As 359/2018- 30 - text pokračování 1 As 359/2018 - 33 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: JUDr. PhDr. M. Š., Ph.D., zastoupený Mgr. Miluší Pospíšilovou, advokátkou se sídlem Paprsková 1340/10, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 427/16, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 7. 2015, č. j. MSP-388/2015-OT-OSV/2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2018, č. j. 9 A 212/2015 - 61, t a k t o : I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2018, č. j. 9 A 212/2015  61, se zrušuje. II. Rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ze dne 27. 7. 2015, č. j. MSP-388/2015-OT-OSV/2, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 5. 2015, č. j. 62 Si 331/2015-5, se zrušuje. IV. Žalovaný n e m á právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ani o kasační stížnosti. V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 21.600 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám Mgr. Miluše Pospíšilové, advokátky. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení [1] Dne 24. 10. 2018 byla Nejvyššímu správnímu soudu doručena kasační stížnost žalobce napadající v záhlaví označený rozsudek Městského soudu v Praze. Uvedeným rozsudkem městský soud zamítl žalobu podanou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 7. 2015, č. j. MSP-388/2015-OT-OSV/2 (dále jen „rozhodnutí žalovaného“), kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen „povinný subjekt“) ze dne 11. 5. 2015, č. j. 62 Si 331/2015-5. [2] Ze spisového materiálu vyplynulo, že povinný subjekt dle § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“), odmítl žádost žalobce v části týkající se dotazu, na jakém soudním úseku a v jakém období vykonávala tehdejší justiční čekatelka Mgr. S. S. přípravnou službu. Za důvod pro odmítnutí žádosti povinný subjekt označil neexistenci požadované informace, neboť Mgr. S. S. je v současnosti soudkyní Městského soudu v Praze, který disponuje jejím osobním spisem, v němž se nachází požadované informace. Povinný subjekt také poznamenal, že se osobní spis neúspěšně pokusil od Městského soudu v Praze získat. [3] Žalobce podal proti rozhodnutí povinného subjektu odvolání, ve kterém napadal nevyznačení dne vypravení rozhodnutí; absenci hmotněprávního důvodu ve výroku rozhodnutí, pro který byla jeho žádost o informace odmítnuta; a konečně i to, že informace, o kterou žádal, se vztahuje k činnosti povinného subjektu - povinný subjekt ji proto musí mít k dispozici. [4] Žalovaný potvrdil rozhodnutí povinného a zamítl odvolání. Ve svém rozhodnutí uvedl, že nevyznačení dne vydání rozhodnutí dle § 71 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s. ř.“), nemá vliv na zákonnost rozhodnutí povinného subjektu. Dále konstatoval, že neposkytnutí informace nemělo hmotněprávní důvod, ale bylo zapříčiněno fakticitou neexistence informace, což činí žalobcovu námitku irelevantní. Poslední odvolací námitku žalovaný taktéž posoudil jako nedůvodnou, neboť požadovaná informace se nachází v personálním spise u Městského soudu v Praze, který i přes snahu povinného subjektu spis odmítl poskytnout. [5] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu. V té zopakoval a rozvinul odvolací námitky a reagoval na rozhodnutí žalovaného. Především zdůraznil, že povinný subjekt požadovanou informací má disponovat, neboť se vztahuje k jeho činnosti dle § 14 odst. 5 písm. c) informačního zákona. Pokud by tomu tak nebylo, měl povinný subjekt žádost odložit, nikoliv odmítnout. Žalobce dále uvádí, že se pokusil informaci „na doporučení“ žalovaného získat u Městského soudu v Praze, který mu sdělil, že nejde o informaci podle informačního zákona (ve výroku) a touto informací nedisponuje (podle odůvodnění) a žádost o informaci odmítl. Výše popsaný postup soudů v postavení povinných subjektů považuje žalobce za absurdní, neboť vytváří příslovečný „pohyb v kruhu“. Co do postupu odvolacího orgánu žalobce uvádí, že nebyla dodržena lhůta k předání odvolacího spisu povinným subjektem žalovanému a k vydání rozhodnutí o odvolání. [6] Městský soud žalobu zamítl. V rozsudku nejprve upozornil na skutečnost, že žádost o informace k Městskému soudu v Praze nebyla podána na doporučení žalovaného a není totožná se žádostí o informace adresovanou povinnému subjektu. Soud dále upozorňuje na skutečnost, že dle instrukce Ministerstva spravedlnosti č. 46/98-pers, kterou je povinný subjekt vázán, vyplývá, že osobní spisy zaměstnanců soudu následující pracovněprávní vztah k jinému zaměstnavateli (soudu) se tomuto zaměstnavateli po skončení pracovního poměru na jeho žádost postoupí. Tento postup měl místo i v nyní projednávané věci, proto povinný subjekt žádanými informacemi nedisponoval. [7] Následně se soud zabýval žalobními body procesního charakteru, které shledal nedůvodnými. Souhlasil se závěrem žalovaného stran absence data vypravení. Námitku co do absence hmotněprávního důvodu odmítnutí žádosti ve výroku rozhodnutí povinného subjektu považoval za vadu řízení, která však nemá vliv na zákonnost rozhodnutí. Závěrem rozsudku označil za nedůvodnou i námitku nedodržení lhůt v rámci odvolacího řízení. II. Kasační stížnost [8] Žalobce (stěžovatel) se s názorem městského soudu neztotožnil a dne 24. 10. 2018 podal kasační stížnost. Její důvody podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [9] Stěžovatel shledává rozsudek Městského soudu v Praze nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů, neboť toliko mechanicky opsal odůvodnění rozhodnutí žalovaného a opomenul se vypořádat s tvrzeným „pohybem v kruhu“. Stěžovatel dále spatřuje pochybení soudu v tom, že ve výrokové části rozhodnutí povinného subjektu chybělo, byť i slovní vyjádření důvodu odmítnutí žádosti o informace. Žalovaný ani městský soud se nezabývali tím, zda povinný subjekt nemohl požadovanou informaci získat i jinak než z osobního spisu, kupříkladu z rozvrhu práce (v této souvislosti odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2018, č. j. 45 A 52/2016 – 61). Žalovaný, jakožto nadřízený orgán obou soudů, si dle názoru stěžovatele mohl vyžádat požadované informace od Městského soudu v Praze či přímo od dotčeného zaměstnance tohoto soudu a informaci poskytnout; obdobně mohl dle názoru stěžovatele postupovat sám povinný subjekt. [10] V posledním kasačním bodu stěžovatel upozorňuje na skutečnost, že personální informace, jejichž poskytnutí se žádá, se týkají Mgr. S. S., která může být osobou zúčastněnou na řízení, ač s ní takto Městský soud v Praze nejednal, což může mít vliv na zákonnost rozsudku. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [11] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo ke splnění podmínek řízení o kasační stížnosti. Ověřil, že stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti (§ 102 s. ř. s.). V kasační stížnosti, kterou podal včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), uplatňuje přípustné důvody a v řízení je řádně zastoupen advokátkou (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Soud proto posoudil kasační stížnost podle § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán jejím rozsahem a uplatněnými stížnostními důvody. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. [12] Kasační stížnost je důvodná. [13] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností rozsudku městského soudu, neboť pouze přezkoumatelné rozhodnutí je zpravidla způsobilé být předmětem dalšího hodnocení z hlediska tvrzených nezákonností a vad řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2009, č. j. 2 Azs 47/2009  71). [14] Z ustálené judikatury vyplývá, že nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je dána především tehdy, opřel-li soud rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem (viz např. rozsudek ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 – 75, č. 133/2004 Sb. NSS), nebo pokud zcela opomenul vypořádat některou z námitek uplatněných v žalobě (viz např. rozsudek ze dne 27. 6. 2007, č. j. 3 As 4/2007  58, rozsudek ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 – 73, č. 787/2006 Sb. NSS, či rozsudek ze dne 8. 4. 2004, č. j 2 Afs 203/2016  51). Podobně je např. již zmíněným rozsudkem č. j. 2 Ads 58/2003 – 75 vymezena nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnost tak, že za nesrozumitelné je třeba obecně považovat takové rozhodnutí soudu, z jehož výroku nelze zjistit, jak vlastně soud ve věci rozhodl, tj. zda žalobu zamítl, odmít