2 As 174/2018 — Nejvyšší správní soud

2 As 174/2018- 60 - text 2 As 174/2018 - 65 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: KMITEX s.r.o., se sídlem Novovysočanská 537/31, Praha 9, zastoupená JUDr. Petrem Schlesingerem, advokátem se sídlem Slovákova 11, Brno, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6, za účasti osoby zúčastněné na řízení: HTC INVESTMENTS a.s., se sídlem Dobrovičova 8, Bratislava, Slovensko, zastoupená JUDr. Janem Žákem, advokátem se sídlem Anny Letenské 34/7, Praha 2, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 29. 11. 2013, č. j. O96993/D41379/2013/ÚPV, v řízení o kasačních stížnostech žalovaného a osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2018, č. j. 8 A 20/2014 – 184, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2018, č. j. 8 A 20/2014 – 184, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím předsedy žalovaného ze dne 29. 11. 2013, č. j. O96993/D41379/2013/ÚPV (dále též „napadené rozhodnutí“) byl zamítnut žalobcův rozklad proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 5. 2013, č. j. O96993/D071749/2012/ÚPV (dále též „prvostupňové správní rozhodnutí“), kterým byla kombinovaná ochranná známka č. 191544 ve znění „KINEX cz“, v grafické podobě [OBRÁZEK] (dále též „napadená ochranná známka“) prohlášena za neplatnou s účinky ex tunc, a to na návrh osoby zúčastěné na řízení. [2] Přihlášku napadené ochranné známky podal dne 6. 2. 1995 podnikatel Jan Říha, obchodní jméno: Jan Říha – BIKES, IČ: 43877435, místo podnikání Praha, Na strži 1204 (dále též „přihlašovatel“), a to pro výrobky zařazené do třídy 8 „ruční nářadí a nástroje“ podle Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957; následně pak přihlašovatel dne 11. 12. 1995 převedl přihlášku této ochranné známky na žalobce (dříve KINEX CZ s. r. o.), jejímž byl společníkem a jednatelem. Napadená ochranná známka byla zapsána do rejstříku dne 13. 3. 1996. Dne 26. 10. 2012 podala osoba zúčastněná na řízení (dříve KINEX BEARINGS, a. s., dříve KINEX, a. s.) návrh na prohlášení napadené ochranné známky za neplatnou. Tvrdila, že je majitelem dvou prioritních ochranných známek, přičemž ochrannou známku „KINEX“, v grafické podobě [OBRÁZEK], užívá s právem přednosti od 16. 12. 1954. Napadenou ochrannou známku označila za zaměnitelnou ve všech distinktivních znacích, a za zapsanou v rozporu s § 2 odst. 1 písm. f), g) a s § 3 odst. 1 zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, v rozhodném znění (dále jen „zákon č. 137/1995 Sb.“), i v rozporu s § 4 písm. g), l) a m) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů, v rozhodném znění (dále jen „zákon č. 441/2003 Sb.“). [3] Žalovaný prvostupňovým správním rozhodnutím prohlásil podle § 32 odst. 1 ve spojení s § 4 písm. g), a m) zákona č. 441/2003 Sb. napadenou ochrannou známku za neplatnou, přičemž poukázal na skutečnost, že osoba zúčastněná na řízení je majitelem národních ochranných známek „KINEX“ č. 151889 s právem přednosti od 16. 12. 1954 a č. 192238 s právem přednosti od 3. 2. 1995. Napadenou ochrannou známku označil za kopii ochranné známky zapsané v 50. letech státnímu podniku působícímu na území celé nynější České republiky a Slovenské republiky. Osoba zúčastněná na řízení přitom prioritní ochrannou známku užívala na trhu při prodeji svých výrobků, a to i v České republice. Žalobce si toho musel být v důsledku předchozí spolupráce s osobou zúčastněnou na řízení vědom, a tedy se zjevně snažil známosti ochranné známky využít ve svůj prospěch a oklamat spotřebitele. S těmito závěry se ztotožnil i předseda žalovaného v napadeném rozhodnutí, v němž postup i rozhodnutí žalovaného shledal zákonnými. Vyobrazení ochranných známek osoby zúčastněné na řízení a napadené ochranné známky považoval za shodné, odlišnost spočívající v dovětku „cz“ posoudil jako nevýraznou. Původní souhlas osoby zúčastněné na řízení v době zapsání napadené ochranné známky ztratil opodstatnění s ohledem na podpis smlouvy uzavřené mezi nimi dne 18. 5. 1995. S ohledem na to, že přihláška napadené ochranné známky nebyla podána v dobré víře, vyloučil aplikaci § 12 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb. S poukazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2010, č. j. 5 As 17/2009 – 152, nepovažoval za chybné, že ochranná známka byla prohlášena za neplatnou ve vztahu ke všem výrobkům, neboť tak tomu má v případě přihlášek podaných ve zlé víře být. Přihlašovatel v době podání přihlášky o prioritní ochranné známce věděl a byl veden úmyslem dosáhnout zisku, což bylo v rozporu s dobrými mravy. Za nedůvodnou žalovaný označil taktéž rozkladovou námitku založenou na § 14 zákona č. 441/2003 Sb., neboť takový postup je na místě jen při zkoumání starší ochranné známky, nikoliv při zkoumání absolutní zápisné nezpůsobilosti. Žalovaný shrnul, že přihlašovatel po ukončení smluvní spolupráce s navrhovatelem začal na trh bez jeho svolení dodávat výrobky pod téměř identickou ochrannou známkou, což mohlo ve spotřebitelích vyvolat dojem, že se jedná o výrobky navrhovatele. To je v rozporu s dobrými mravy a poctivými obchodními zvyklostmi. Napadená ochranná známka proto byla zapsána v rozporu s § 2 odst. 1 písm. f) a g) zákona č. 137/1995 Sb., a rovněž v rozporu s § 4 písm. g) a m) zákona č. 441/2003 Sb. [4] Proti napadenému rozhodnutí brojil žalobce u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) žalobou, která stála na tvrzení, že napadená ochranná známka byla zapsána podle zákona č. 137/1995 Sb., přičemž osoba zúčastněná na řízení o tomto zápisu věděla, a přesto proti němu neuplatnila námitky. Ochranná známka také dle žalobce není zcela shodná s prioritní ochrannou známkou osoby zúčastněné na řízení, kterou navíc její majitel navzdory výzvě neužíval. Žalobce také označil užívání své ochranné známky za vykonávané se souhlasem osoby zúčastněné na řízení. [5] Městský soud o podané žalobě nejprve rozhodl rozsudkem ze dne 23. 5. 2017, č. j. 8 A 20/2014 – 105 (dále jen „první rozsudek“), jímž napadené i prvostupňové správní rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Toto rozhodnutí však následně zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 25. 1. 2018, č. j. 2 As 245/2017 – 96, a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. [6] Městský soud poté rozhodl rozsudkem ze dne 12. 4. 2018, č. j. 8 A 20/2014 – 184 (dále jen „napadený rozsudek“), jímž opětovně zrušil napadené i prvostupňové správní rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Městský soud nejprve citoval z rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 11. 2011, č. j. 1 As 50/2011 - 104, ze dne 12. 3. 2015, č. j. 10 As 100/2014 – 120, ze dne 30. 4. 2008, č. j. 1 As 3/2008-195, usnesení rozšířeného senátu ze dne 22. 4. 2014, č. j. 8 As 37/2011 - 154, či z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2014, č. j. 41 Cm 87/2012-2017 a Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2015, č. j. 3 Cmo 302/2014 - 336. [7] K námitce žalobce, že žalovaný již provedl z úřední povinnosti průzkum přihlášky napadené ochranné známky a následně ji zapsal do rejstříku ochranných známek, městský soud konstatoval, že ze správního spisu není zcela zřejmé, zda žalovaný takovýto průzkum skutečně učinil, případně v jakém rozsahu, přičemž tomuto zjištění odpovídá i jeho současný závěr, že zápis napadené ochranné známky byl v rozporu se zákonem č. 137/1995 Sb. Pokud žalobce namítal, že napadená ochranná známka nemůže klamat veřejnost, neboť byla zapsána pro výrobky jiné třídy než výrobky osoby zúčastněné, a dovětek „CZ“ je označením původu České republiky, považoval městský soud za nesporné, že napadená ochranná známka je de facto kopií prioritní ochranné známky osoby zúčastněné na řízení. Ta v rámci známkoprávního řízení dle městského soudu prokázala, že napadená ochranná známka může klamat veřejnost zejména o jakosti a zeměpisném původu výrobků. Odkázal taktéž na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2010, č. j. 5 As 17/2009 – 152, dle nějž přihláška podaná ve zlé víře patří k těm vyloučením ze zápisu, která jsou obecně nezávislá na seznamu výrobků a služeb. V případě prohlášení ochranné známky za neplatnou se proto na ni hledí tak, jako by nebyla nikdy zapsána. Ve prospěch návrhu osoby zúčastněné hovoří i právní názor vyjádřený Vrchním soudem v Praze v rozsudku č. j. 3 Cmo 302/2014 - 336, podle něhož je podstatnou skutečnost, že žalovaný po roce 1999 bez souhlasu osoby zúčastněné na řízení užíval sporné označení, které je způsobilé u spotřebitelů či v obchodním styku vyvolat domněnku, že zboží takto označené, charakteristické právě pro výrobky značky „KINEX“, pochází od osoby zúčastněné na řízení. [8] Městský soud se dále zabýval otázkou nedostatku dobré víry přihlašovatel