3 Ads 227/2019

Žalobkyně podala k Městskému soudu v Praze žalobu, jíž se domáhala přezkoumání oznámení žalované ze dne 15. 12. 2016, č. j. X, o úpravě výše starobního důchodu v důsledku valorizace.

Městský soud žalobu označil za nepřípustnou a odmítl ji podle § 46 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Dospěl totiž k závěru, že žaloba směřuje proti úkonu správního orgánu, který není rozhodnutím [§ 70 písm. a) s. ř. s.].

Proti usnesení městského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost, v níž požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti ve smyslu § 36 odst. 3 s. ř. s., a § 35 odst. 10 s. ř. s.

V usnesení ze dne 9. 7. 2019, č. j. 3 Ads 227/201912, Nejvyšší správní soud předně konstatoval, že řízení ve věci stěžovatelky (konkrétně ve věci důchodového pojištění) je od soudního poplatku osvobozeno ze zákona, tudíž rozhodoval pouze o stěžovatelčině návrhu na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti; ten pak (výrokem I. usnesení) zamítl z důvodu zjevné neúspěšnosti, neboť z žaloby stěžovatelky v projednávané věci bylo prima facie zřejmé, že směřuje proti aktu vyloučenému ze soudního přezkumu.

S ohledem na zamítnutí návrhu o ustanovení zástupce vyzval Nejvyšší správní soud stěžovatelku výrokem II. usnesení ze dne 9. 7. 2019, č. j. 3 Ads 227/201912, k doložení splnění podmínky stanovené v § 105 odst. 2 s. ř. s., tedy aby ve lhůtě 15 (patnácti) dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložila plnou moc jí udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, nebo ve stejné lhůtě prokázala, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie; zároveň byla stěžovatelka poučena o následcích spojených s nevyhověním této výzvě.

Usnesení ze dne 9. 7. 2019, č. j. 3 Ads 227/201912 bylo stěžovatelce doručeno dne 9. 7. 2019. Lhůta 15 dnů určená tímto usnesením tak uplynula dne 24. 7. 2019 (srov. pravidla o počítání lhůt obsažená v § 40 odst. 1 a 2 s. ř. s.). Stěžovatelka na výzvu soudu reagovala přípisem ze dne 21. 7. 2019, ve kterém znovu požádala o ustanovení zástupce, dále shrnula dosavadní průběh řízení a setrvala na svých dřívějších tvrzeních ohledně zásahu do svých práv.

Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že správní soud je povinen rozhodnout o opakované žádosti o ustanovení zástupce pouze tehdy, pokud navrhovatel doloží, že od okamžiku, kdy byla jeho předchozí žádost pravomocně zamítnuta, došlo k podstatné změně skutečností, jež byly pro posouzení jeho předchozí žádosti ve smyslu § 35 odst. 10 a § 36 odst. 3 s. ř. s. rozhodující (srov. rozsudek tohoto soudu ze dne 12. 5. 2008, č. j. 3 Ads 43/2007150, či usnesení ze dne 20. 8. 2015, č. j. 7 Azs 134/2015-36). Stěžovatelka žádné takovéto skutečnosti ve svém opětovném návrhu netvrdila. Nadto byla v již zmiňovaném usnesení ze dne 9. 7. 2019, č. j. 3 Ads 227/201912, poučena, že na zjevné bezúspěšnosti kasační stížnosti v nyní projednávané věci by ničeho nezměnila ani profesionální pomoc advokáta, neboť žaloba proti shora uvedenému oznámení je ze soudního přezkumu vyloučena a jako taková je nepřípustná.

Povinné zastoupení advokátem, případně doložení vysokoškolského právnického vzdělání stěžovatele je podle § 105 odst. 2 s. ř. s. podmínkou řízení o kasační stížnosti. Jelikož stěžovatelka i přes výzvu soudu tento nedostatek podmínky řízení neodstranila a v řízení o kasační stížnosti nelze bez odstranění tohoto nedostatku pokračovat, přistoupil Nejvyšší správní soud k odmítnutí kasační stížnosti podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s § 120 téhož zákona, dle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.