3 As 80/2017 — Nejvyšší správní soud

3 As 80/2017- 74 - text  3 As 80/2017 - 88 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci navrhovatelů a) Okrašlovacího spolku Zdíkovska, se sídlem Zdíkov 235, a b) JUDr. R. E., obou zastoupených Mgr. Vítězslavem Dohnalem, advokátem se sídlem Tábor, Příběnická 1908, proti odpůrci Jihočeskému kraji, se sídlem České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, v řízení o kasační stížnosti navrhovatelů proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 2. 2017, č. j. 10 A 113/2012 - 245, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 2. 2017, č. j. 10 A 113/2012 – 245, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : [1] Návrhem podaným u Krajského soudu v Českých Budějovicích se navrhovatelé domáhali zrušení opatření obecné povahy - Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje (dále též jen „ZÚR JČK“ nebo „opatření obecné povahy“), vydaných usnesením zastupitelstva Jihočeského kraje ze dne 13. 9. 2011 pod č. 293/2011/ZK-26, a to v části textového i grafického vymezení ploch a koridorů, včetně ploch a koridorů územní rezervy: a) SR/A – Lokalita ŠPIČÁK – územní rezervy pro možné budoucí využití pro sport a rekreaci, b) D/Q – Silniční napojení lokality Špičák – územní rezervy pro přeložky a homogenizaci stávajících komunikací pro napojení sídla Otice a místa uvažovaného nástupního bodu pro lokalitu Špičák (záměr SR/A); záměr územní rezervy se větví a je dělen do 2 spojitých úseků, c) D/O – Železniční napojení Špičák – územní rezervy pro dílčí části Šumavských elektrických drah v úsecích Polečnice – Špičák (Otice) a Žlábek (Olšov) – Špičák (Otice); koridor územní rezervy je dělen do dvou úseků, spojujících se v Oticích, d) D83 – Propojení Klápa – Hraničník – plochy určené pro propojení české strany se stávajícím rakouským lyžařským areálem Hochficht, e) D/P – Železniční napojení Klápy – územní rezervy pro napojení dolního nástupního bodu propojení Klápa – Hraničník na systém Šumavských elektrických drah v úseku Nová Pec – Klápa; koridor územní rezervy vymezen v šíři 200 m, f) D65 – Silnice Nová Pec – Zadní Zvonková – přeložky Nové Pece a homogenizace navazujícího úseku Nová Pec – Zadní Zvonková na silnicích III/1631 a III/1634; děleno do 2 navazujících úseků, g) D16 – Šumavské elektrické dráhy – záměru lehké železnice systému tram-train, kontinuálně vymezeného v úseku Lipno nad Vltavou – Černá v Pošumaví jako koridoru pro novou železnici; šíře koridoru 200 m, h) NKOD 174 – nadregionálního biokoridoru Vltavská niva – Dívčí kámen. [2] Krajský soud rozsudkem ze dne 27. 2. 2017, č. j. 10 A 113/2012 - 245, návrh navrhovatelů zamítl. [3] V odůvodnění svého rozsudku se krajský soud po krátké rekapitulaci dosavadního průběhu řízení nejprve zabýval otázkou aktivní legitimace navrhovatele a). Vycházel přitom z nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 10. 2015, sp. zn. IV. ÚS 3572/14, v němž byla dovozena aktivní procesní legitimace navrhovatele a) k podání návrhu s tím, že je nutné se dále zabývat jeho aktivní legitimací věcnou, tedy tím, zda skutečně do jeho práv (vymezených předmětem činnosti ve smyslu stanov) bylo napadenými částmi opatření obecné povahy zasaženo, případně stalo-li se tak v souladu s požadavky zákona. Na podkladě citovaného nálezu krajský soud konstatoval, že opatřením obecné povahy nebo jeho části mohou být dotčeny tři kategorie osob, včetně kategorie „dotčená veřejnost“ ve smyslu Aarhuské úmluvy (pod níž lze podřadit spolky), přičemž podstatným kritériem pro dotčení na právech je místní vztah k lokalitě regulované opatřením obecné povahy. Pro aktivní legitimaci k podání návrhu tedy může svědčit sídlo spolku na tomto území, respektive materiální legitimační důvody vycházející z předmětu činnosti spolku odvozují-li se od místního vztahu k napadenému opatření. Těmto kritériím dle krajského soudu navrhovatel a) odpovídá; jde o spolek s environmentálním zaměřením se sídlem v obci Zdíkov, účastnící se správních řízení vztahujících se k Národnímu parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava (dále jen „NP a CHKO Šumava“), neangažuje se tedy výlučně v lokálních záležitostech. Krajský soud proto uzavřel, že navrhovatel a) je aktivně legitimován k podání návrhu, neboť se zřetelem k aktivitám spolku souvisejících s ochranou přírody a krajiny v NP a CHKO Šumava má spolek místní vztah k záměrům upraveným napadeným opatřením, přičemž fyzické osoby ve spolku sdružené mají právo na příznivé životní prostředí v prostoru Šumavy. [4] Pokud jde o aktivní legitimaci navrhovatelky b), má krajský soud za prokázané, že navrhovatelka b) je v oblasti Šumavy vlastníkem toliko nemovitosti v obci X v Pošumaví – Jestřábí, jež je situována v těsné blízkosti koridoru Šumavské elektrické dráhy (dále též „ŠED“), vymezeného v části opatření obecné povahy [ve vyjádření ze dne 15. 7. 2016 navrhovatelka b) nedoložila vlastnictví jiné, další nemovitosti]. S přihlédnutím k závěrům rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2011, č. j. 7 Ao 7/2010 - 133, krajský soud zohlednil fakt, že navrhovatelka b) by pro přímý a nezprostředkovaný (vlastnický) vztah k části regulovaného území mohla být zkrácena na svých právech v případě realizace ŠED v této obci [záměr uvedený výše pod písmenem g)], z čehož dovodil její aktivní legitimaci k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy v této části. O obdobném dotčení jejích práv však dle krajského soudu nelze hovořit v případě dalších vymezených ploch a koridorů, uvedených pod písmeny a) až f) a h), jelikož jsou ve vzdálenosti několika kilometrů od nemovitosti navrhovatelky b) [ostatně ani z nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 10. 2015, sp. zn. IV. ÚS 3572/14, vydaného v této věci, nevyplývá, jakou vazbu by měly mít záměry a) až f) a h) k nemovitosti navrhovatelky b)]. K podání návrhu na zrušení této části opatření obecné povahy tak dle krajského soudu není navrhovatelka b) aktivně legitimována, jelikož není nositelkou odpovídajících hmotných práv. [5] Co se týče vymezení koridoru D16 (koridor ŠED), krajský soud uvedl, že navrhovatelka b) v rámci projednání ZÚR JČK námitku týkající se stanovené (předběžné) šíře koridoru D16 neuplatnila; šíře koridoru bude navíc teprve upřesněna v rámci nového územního plánu obce X v Pošumaví (tak, aby se předešlo zásahům do vlastnických práv, zejména demolici přilehlých objektů). Namítané narušení sociálních vazeb v místní komunitě označil krajský soud za příliš obecně formulovanou výhradu k tomu, aby se jí mohl věcně zabývat. [6] Dále se krajský soud vyjádřil k námitce nesprávné aplikace § 17 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon z roku 1976“). Podle jeho názoru nelze z uvedeného ustanovení dovodit, že o pořízení opatření obecné povahy musí být rozhodnuto samostatným usnesením zastupitelstva kraje jako orgánu příslušného k jejímu schválení. Zcela postačuje, pokud zastupitelstvo vyjádřilo svou vůli pořídit územně plánovací dokumentaci v rámci jiného úkonu (zde v rámci Programu rozvoje územního obvodu Jihočeského kraje, schváleného usnesením zastupitelstva ze dne 27. 11. 2001, pod č. 81/2001/ZK); shodný závěr plyne i z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2013, č. j. 4 Aos 1/2012 - 105. Odkaz navrhovatelů na rozsudek tohoto soudu ze dne 28. 3. 2008, č. j. 2 Ao 1/2008 - 51, nepokládal krajský soud v souzené věci za přiléhavý, jelikož se uvedené problematiky netýkal. Tuto žalobní námitku tedy neshledal důvodnou. [7] Krajský soud se neztotožnil ani s tvrzenou nezákonnou aplikací § 187 odst. 6 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon z roku 2006“), dle kterého lze schválené zadání územního plánu velkého územního celku (dále jen „ÚP VÚC“) a zpracovaný návrh ÚP VÚC podle předchozí právní úpravy považovat za schválené zadání zásad územního rozvoje (dále jen „ZÚR“) a návrh ZÚR, splňují-li požadavky kladené na ZÚR stavebním zákonem z roku 2006. Upozornil, že v době nabytí účinnosti stavebního zákona z roku 2006 již byl (usnesením zastupitelstva ze dne 14. 9. 2004, č. 241/2004/ZK) schválen návrh zadání ÚP VÚC Jihočeského kraje (dále též „ÚP VÚC JČK“), navazující na Program rozvoje územního obvodu Jihočeského kraje z roku 2001. Postup ve smyslu ustanovení § 187 odst. 6 stavebního zákona z roku 2006 tak principiálně vyloučen nebyl. Na námitku, že se zadání ÚP VÚC JČK a ZÚR JČK obsahově odlišují, nemohl sice krajský soud pro její nedostatečnou konkrétnost věcně reagovat, nicméně připustil, že se oba dokumenty liší po stránce formální; to však označil za důsledek výše popsané změny právní úpravy. Podstatné nicméně je, že návrh zadání ÚP VÚC svým obsahem odpovídá požadavkům na návrh ZÚR ve smyslu § 37 odst. 1 a § 187 odst. 4 stavebního zákona z roku