4 Afs 332/2018 — Nejvyšší správní soud

4 Afs 332/2018- 27 - text 4 Afs 332/2018 - 30 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: ELEKTRA PV, s.r.o., v konkurzu, IČ 48202550, se sídlem Vrbenská 197/23, České Budějovice, zast. JUDr. Mgr. Petrou Novákovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem náměstí Chodská 1366/9, Praha 2, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 4. 2017, č. j. 15869/17/5300-22443-702189, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 10. 2018, č. j. 50 Af 25/2018 - 36, takto: Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 10. 2018, č. j. 50 Af 25/2018 - 36, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Rozhodnutím ze dne 1. 4. 2017, č. j. 15869/17/5300-22443-702189, žalovaný zamítl odvolání a potvrdil · dodatečný platební výměr ze dne 19. 10. 2016, č. j. 1990966/16/2201-51522-307389, kterým Finanční úřad pro Jihočeský kraj (dále jen „správce daně“) doměřil žalobkyni daň z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2013 ve výši 1.182.872 Kč, za současného vzniku zákonné povinnosti uhradit penále z doměřené daně ve výši 236.574 Kč. · dodatečný platební výměr ze dne 19. 10. 2016, č. j. 1991007/16/2201-51522-307389, kterým správce daně doměřil žalobkyni daň z přidané hodnoty za zdaňovací období únor 2013 ve výši 4.388.981 Kč, za současného vzniku zákonné povinnosti uhradit penále z doměřené daně ve výši 877.796 Kč. · dodatečný platební výměr ze dne 19. 10. 2016, č. j. 1991042/16/2201-51522-307389, kterým správce daně doměřil žalobkyni daň z přidané hodnoty za zdaňovací období březen 2013 ve výši 11.421.772 Kč, za současného vzniku zákonné povinnosti uhradit penále z doměřené daně ve výši 2.284.354 Kč. · dodatečný platební výměr ze dne 19. 10. 2016, č. j. 1991055/16/2201-51522-307389, kterým správce daně doměřil žalobkyni daň z přidané hodnoty za zdaňovací období duben 2013 ve výši 7.031.514 Kč, za současného vzniku zákonné povinnosti uhradit penále z doměřené daně ve výši 1.406.302 Kč. · dodatečný platební výměr ze dne 19. 10. 2016, č. j. 1991091/16/2201-51522-307389, kterým správce daně doměřil žalobkyni daň z přidané hodnoty za zdaňovací období květen 2013 ve výši 7.496.305 Kč, za současného vzniku zákonné povinnosti uhradit penále z doměřené daně ve výši 1.499.261 Kč. · platební výměr ze dne 19. 10. 2016, č. j. 1991113/16/2201-51522-307389, kterým správce daně vyměřil žalobkyni daň z přidané hodnoty za zdaňovací období červen 2013 ve výši 7.870.908 Kč. · platební výměr ze dne 19. 10. 2016, č. j. 1991208/16/2201-51522-307389, kterým správce daně vyměřil žalobkyni daň z přidané hodnoty za zdaňovací období červenec 2013 ve výši 8.595.656 Kč. · platební výměr ze dne 19. 10. 2016, č. j. 1991226/16/2201-51522-307389, kterým správce daně vyměřil žalobkyni daň z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen 2013 ve výši 12.679.136 Kč. · platební výměr ze dne 19. 10. 2016, č. j. 1991239/16/2201-51522-307389, kterým správce daně vyměřil žalobkyni daň z přidané hodnoty za zdaňovací období září 2013 ve výši 8.175.633 Kč. · platební výměr ze dne 19. 10. 2016, č. j. 1991258/16/2201-51522-307389, kterým správce daně vyměřil žalobkyni daň z přidané hodnoty za zdaňovací období říjen 2013 ve výši 6.002.206 Kč. · dodatečný platební výměr ze dne 19. 10. 2016, č. j. 1991267/16/2201-51522-307389, kterým správce daně doměřil žalobkyni daň z přidané hodnoty za zdaňovací období listopad 2013 ve výši 457.800 Kč, za současného vzniku zákonné povinnosti uhradit penále z doměřené daně ve výši 91.560 Kč. [2] Usnesením ze dne 23. 10. 2018, č. j. 50 Af 25/2018 - 36, Krajský soud v Českých Budějovicích odmítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného a žádnému z účastníků řízení nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění usnesení soud vysvětlil, že v průběhu odvolacího řízení byl na žalobkyni prohlášen konkurs ve smyslu § 244 a násl. zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), a žalovaný tak dále jednal s insolvenčním správcem. S odkazem na § 246 odst. 1 insolvenčního zákona, § 249 odst. 1 téhož zákona, § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2014, č. j. 9 Afs 7/2013 - 36, krajský soud dovodil, že práva a povinnosti žalobkyně související s majetkovou podstatou vykonává po prohlášení konkursu insolvenční správce, a to včetně podávání žalob či návrhů k vymožení nároků dlužníka, které se týkají majetkové podstaty, tedy i k ochraně před nezákonnými peněžitými nároky státu vůči dlužníkovi. Krajský soud doplnil, že právní argumentace uvedená v rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 7. 2018, č. j. 4 As 149/2017 - 121, nedopadá na nyní projednávanou věc, neboť se týká výkladu § 140a, § 140b a § 140c insolvenčního zákona v souvislosti se správním řízením o správním deliktu, respektive s uložením mimosmluvní sankce postihující majetek ve smyslu § 170 písm. d) insolvenčního zákona. Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem krajský soud uzavřel, že žalobce je osobou zjevně neoprávněnou k podání žaloby, neboť se měl domáhat soudní ochrany prostřednictvím insolvenčního správce. II. Kasační stížnost [3] Proti naposledy uvedenému usnesení podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost. V ní odmítla, že se měla domáhat soudní ochrany prostřednictvím insolvenčního správce a namítla, že takový závěr odporuje rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 7. 2018, č. j. 4 As 149/2017 - 121, i ústavně zaručenému právu daňového subjektu na přezkum rozhodnutí veřejné správy. Shrnula, že jí nebylo doručeno rozhodnutí žalovaného o odvolání, dozvěděla se o něm až z insolvenčního spisu a z opatrnosti podala žalobu, ve které brojila proti postupu žalovaného, jenž s ní nejednal jako s účastnicí odvolacího řízení. Stěžovatelka citovala odstavce 62 a 63 výše uvedeného rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu a dovodila, že měla být po celou dobu daňového řízení jeho účastnicí a po vydání rozhodnutí žalovaného měla legitimaci k podání žaloby. Z uvedeného rozsudku nadto plyne, že je to primárně dlužník, tedy stěžovatelka, kdo je i po prohlášení konkursu účastníkem řízení ve správním soudnictví, když insolvenční správce může mít postavení jen osoby zúčastněné na řízení. Stěžovatelka uzavřela, že § 246 a § 249 insolvenčního zákona je třeba vykládat tak, že po prohlášení konkursu zůstává dlužník i nadále tím, kdo má procesní práva a povinnosti a procesní způsobilost podle pravidel uvedených v daňovém řádu a v soudním řádu správním. Vzhledem ke všem uvedeným námitkám stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil usnesení krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [4] Žalovaný nevyužil svého práva a ke kasační stížnosti se nevyjádřil. III. Posouzení kasační stížnosti [5] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež stěžovatelka uplatnila v kasační stížnosti. Přitom neshledal vady uvedené v § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout i z úřední povinnosti. V kasační stížnosti stěžovatelka označila důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) a e) s. ř. s., přičemž je zřejmé, že s ohledem na odmítnutí žaloby přichází toliko v úvahu důvod podle písmena e) uvedeného ustanovení. [6] Podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. „[k]asační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.“ [7] Kasační stížnost je důvodná. [8] V posuzované věci je třeba vyřešit toliko otázku, zda měla stěžovatelka aktivní legitimaci k žalobě proti rozhodnutí ze dne 1. 4. 2017, č. j. 15869/17/5300-22443-702189, a to s ohledem na probíhající insolvenční řízení. Z obsahu spisové dokumentace vyplývá, že platební výměry a dodatečné platební výměry k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období od ledna 2013 do listopadu 2013 a k penále z doměřené daně, proti kterým stěžovatelka v posuzované věci brojí, vydal správce daně dne 19. 10. 2016. Nejvyšší správní soud v této souvislosti připomíná, že podle veřejně přístupného insolvenčního rejstříku bylo insolvenční řízení ve věci stěžovatelky zahájeno před Krajským soudem v Českých Budějovicích, coby insolvenčním soudem, s účinky ode dne 3. 8. 2016. Insolvenční soud usnesením ze dne 3. 11. 2016, č. j. KSCB 41 INS 18021/2016-A-107, které zveřejnil téhož dne a které nabylo právní moci dne 19. 11. 2016, mimo jiné zjistil úpadek stěžovatelky a ustanovil insolvenční správkyni. Usnesením ze dne 17. 2. 2017, č. j. KSCB 41 INS 18021/2016 - B-82, které rovněž zveřejnil téhož dne a které nabylo právní moci dne 8. 3. 2017, prohlásil insolvenční soud na majetek stěžovatelky konku