5 Azs 210/2017 — Nejvyšší správní soud

5 Azs 210/2017- 23 - text 5 Azs 210/2017 - 27 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a Mgr. Gabriely Bašné v právní věci žalobkyně: M. O. E., zastoupená Mgr. Tomášem Těšitelem, advokátem se sídlem třída Edvarda Beneše 1527/76, Hradec Králové, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 6. 2017, č. j. 29 Az 19/2016  56, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 6. 2017, č. j. 29 Az 19/2016  56, s e r u š í . II. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 13. 4. 2016, č. j. OAM-1078/ZA-ZA02-K03-2015, s e r u š í a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalobkyni s e náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á . IV. Odměna a náhrada hotových výdajů advokáta Mgr. Tomáše Těšitele s e u r č u j e částkou 3400 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti (60) dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. O d ů v o d n ě n í : I. Průběh dosavadního řízení [1] Žalobkyně se kasační stížností domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 6. 2017, č. j. 29 Az 19/2016 – 56, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí ze dne 13. 4. 2016, č. j. OAM-1078/ZA-ZA02-K03-2015, jímž žalovaný vyslovil nepřípustnost žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany dle § 10a písm. e) [správně má být § 10a odst. 1 písm. e) – pozn. NSS] zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, v relevantním znění (dále jen „zákon o azylu“), a řízení o žádosti žalobkyně dle § 25 písm. i) zákona o azylu zastavil. [2] Ze správního spisu vyplývá, že žalobkyně podala dne 17. 12. 2015 v pořadí již druhou žádost o mezinárodní ochranu, v níž uvedla, že je občankou Nigérie, národnosti X, je vdaná, její rodiče a sourozenci žijí v Nigérii, v „I.“ (pozn. NSS: takové místo nelze v mapové aplikaci Google nalézt, mohlo by se jednat o I. nedaleko Benin City). V ČR pobývá od listopadu 2009, je věřící bez konkrétního vyznání, doklad totožnosti nemá. Nikdy se politicky neangažovala, má nedokončené základní vzdělání a je negramotná. Pracovala jako kadeřnice, uvedla, že její současný manžel přijel do Nigérie, vzali se a ona pak za ním přijela do Evropy. O mezinárodní ochranu žádá, protože je zde provdaná. O mezinárodní ochranu žádala již v r. 2014, nebyla jí udělena. V případě návratu se ničeho neobává, ale když se žena vdá, patří tam, kde je její manžel. Uvedla, že by v lednu 2016 měla podstoupit gynekologickou operaci. Dne 2. 3. 2016 žalobkyně v rámci pohovoru vypověděla, že nechce k žádosti doplnit nové skutečnosti nebo doklady, pouze chce požádat znovu o ochranu. S manželem nebyla v kontaktu několik let, hledá ho, ale nemůže ho najít. Je po operaci, bere léky proti bolesti. V České republice by ráda zůstala a v budoucnu tu žila, žádá o ochranu, aby zde mohla pracovat. V současnosti je pro ni nejdůležitější získat osobní doklad, aby si mohla najít práci. Pokud jde o její zemi původu, v Nigérii se obecně ničeho nebojí, ale problém je, že pokud je žena vdaná, následuje manžela, nemá právo dále zůstávat se svou rodinou. Jestliže její manžel zmizel, nemá kam jít. [3] Součástí správního spisu jsou také kopie první žádosti žalobkyně o mezinárodní ochranu ze dne 28. 7. 2014, protokolu o pohovoru z téhož dne a rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 10. 2014, č. j. OAM-333/ZA-ZA04-K03-2014. V žádosti z roku 2014 se žalobkyně prokázala cestovním pasem a uvedla, že její manžel ji viděl na fotografii, požádal o její telefonní číslo, následně po častém telefonickém kontaktu přiletěl do Nigérie. Za pět dní uzavřeli sňatek v Lagosu, žalobkyně si přesně nepamatovala kde. Její manžel následně odletěl zpět do České republiky a ona jej následovala po vyřízení potřebných dokumentů, jiný důvod pro opuštění země neměla. Její manžel J. K. jí vždy pomáhal vyřídit prodloužení víza v České republice, avšak následně ztratil práci a odjel do Německa, aby si ji našel tam. Již několik let se dle žalobkyně neviděli, od svého odjezdu jí pouze jednou zavolal a žalobkyně již v době první žádosti nevěděla, kde žije. O mezinárodní ochranu žalobkyně dle svého vyjádření přišla požádat, neboť jí zrušili vízum, potřebovala pomoc a nikoho jiného v České republice neměla. Musela dle svého vyjádření počkat na manžela, neboť jestliže se vdala, nemohla by se vrátit do vlastní rodiny, musela zůstat s manželem, ať udělá cokoliv. Ke svým obavám z návratu do vlasti uvedla, že v Nigérii je válka, ze zpráv zjišťuje, že dochází k výbuchům, zabíjení a atentátům, nechce být zabita ani unesena, to však není důvod, proč chtěla zůstat v České republice. Důvodem bylo, že je vdaná. [4] Žalovaný v rozhodnutí ze dne 8. 10. 2014, č. j. OAM-333/ZA-ZA04-K03-2014, dospěl k závěru, že žalobkyně ani nikdo z její rodiny není členem politické strany a z vyjádření žalobkyně nevyplynulo, že by měla problémy politického charakteru, ani že by mohla v zemi původu pociťovat odůvodněnou obavu z pronásledování z důvodů uvedených v § 12 písm. b) zákona o azylu. Z výpovědi žalobkyně ani z příslušné databáze nevyplynulo, že by byly azyl či doplňková ochrana uděleny některému z jejích rodinných příslušníků. Žalovaný neshledal v případě žalobkyně ani důvod hodný zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu dle § 14 zákona o azylu, ani důvodné obavy, že by mohlo žalobkyni při návratu do země původu hrozit skutečné nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu. Žalovaný dospěl k závěru, že s žalobkyní nebylo nikdy vedeno trestní stíhání a nehrozí jí ani nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání. Žalobkyně uváděla, že se nemůže do země původu vrátit, neboť je vdaná, avšak již po sňatku zde pobývala 8 měsíců, aniž by uvedla jakékoliv problémy. Žalovaný také zkoumal, zda žalobkyni v případě návratu do země původu nehrozí vážné ohrožení života z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu. Ze shromážděných informací o zemi původu sice dle žalovaného vyplývá, že Nigérie se z hlediska aktuální bezpečnostní situace v zemi potýká zejména s útoky teroristické skupiny Boko Haram v severní a centrální Nigérii, vládní bezpečností složky však na tyto útoky reagují tvrdě, byly přijaty nové protiteroristické zákony a učiněna další opatření ke snížení počtu členů militantních skupin. Žalobkyně se také za celou dobu svého pobytu v zemi původu nestala terčem žádného útoku na svou osobu, situace ve vlasti se obává na základě informací z televize a u svých příbuzných žádné konkrétní problémy nezaznamenala. Situace dle žalovaného nedospěla do stádia mezinárodního či vnitrostátního ozbrojeného konfliktu. Předchozí pobyt občanů v zahraničí státní orgány v zemi původu nezajímá. Dle žalovaného nepředstavuje vycestování žalobkyně ani rozpor s mezinárodními závazky České republiky. Z uvedených důvodů proto žalovaný v tomto rozhodnutí žalobkyni mezinárodní ochranu dle § 12, § 13, § 14, § 14a ani § 14b zákona o azylu neudělil. [5] Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, který ji svým rozsudkem ze dne 24. 7. 2015, č. j. 32 Az 37/2014 – 31, zamítl. Proti tomuto rozsudku se žalobkyně bránila kasační stížností, kterou Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 11. 11. 2015, č. j. 3 Azs 178/2015 – 43, odmítl z toho důvodu, že žalobkyně jakožto stěžovatelka bez příslušného právního vzdělání nesplnila zákonnou podmínku zastoupení advokátem. [6] V nyní posuzované věci žalovaný v rozhodnutí ze dne 13. 4. 2016, č. j. OAM-1078/ZA-ZA02-K03-2015, dle svého vyjádření posoudil, zda žalobkyně uvedla v opakované žádosti nové skutečnosti či zjištění, které nebyly bez jejího vlastního zavinění předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a by svědčily o tom, že by žalobkyně mohla být vystavena pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo by jí hrozila vážná újma dle § 14a zákona o azylu. Žalovaný posoudil důvody druhé žádosti žalobkyně o mezinárodní ochranu, porovnal její tvrzení s těmi, která učinila v rámci řízení o její první žádosti, a dospěl k závěru, že žalobkyně uvedla naprosto shodné motivy svého odchodu ze země původu a shodné důvody, pro které není ochotna se do země původu vrátit. Žalovaný navíc zhodnotil její zdravotní stav v souvislosti s prodělanou operací a zjistil, že žalobkyně je bez zdravotních komplikací, s přiměřeným pooperačním nálezem. Dospěl proto k závěru, že její zdravotní stav je dobrý. Žalovaný tudíž neshledal důvody pro opakované posuzování žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany ve vztahu k jí uváděným důvodům, neboť neuvedla žádnou novou skutečnost ve smyslu zákona o azylu, která by odůvodňovala opětovné vedení řízení ve věci mezinárodní ochrany. Rozhodnutím ze dne 13. 4. 2016, č. j. OAM-1078/ZA-ZA02-K