5 Azs 218/2017 — Nejvyšší správní soud

5 Azs 218/2017- 44 - text  5 Azs 218/2017 - 50 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: K. S., zastoupený JUDr. Davidem Kojzarem, advokátem se sídlem Lidická 784, Kralupy nad Vltavou, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 7. 2017, č. j. 75 Az 46/2016  70, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 7. 2017, č. j. 75 Az 46/2016 - 70, se ve výroku I. a II. ruší. II. Usnesení Ministerstva vnitra ze dne 10. 10. 2016, č. j. MV-135742-2/OAM-2016, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Odměna a náhrada hotových výdajů advokáta JUDr. Davida Kojzara se určuje částkou 4114 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti (60) dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Kasační stížností se žalobce domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 7. 2017, č. j. 75 Az 46/2016  70, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti usnesení Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky, ze dne 10. 10. 2016, č. j. MV-135742-2/OAM-2016. Tímto rozhodnutím žalovaného bylo dle § 11a odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, v relevantním znění (dále jen „zákon o azylu“), zastaveno správní řízení o další opakované žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany. [2] Ze správního spisu vyplynulo, že v daném případě se jedná již o osmou žádost žalobce o azyl, resp. mezinárodní ochranu. První žádost (v dané době se jednalo o žádost o udělení azylu) podal žalobce dne 26. 4. 2002. Tato žádost byla zamítnuta rozhodnutím žalovaného ze dne 19. 5. 2002, č. j. OAM-736/LE-C10-2002. Žaloba proti tomuto rozhodnutí byla zamítnuta rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 4. 2004, č. j. 59 Az 81/2003 – 67, a kasační stížnost směřující proti tomuto rozsudku Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 16. 12. 2004, č. j. 3 Azs 411/2004 – 135, odmítl pro nesplnění podmínek řízení. [3] Druhou žádost, již o udělení mezinárodní ochrany, žalobce podal dne 25. 4. 2007. Žádost byla rozhodnutím žalovaného ze dne 2. 5. 2007, č. j. OAM-10-176/LE-C06-C09-2007, zamítnuta dle § 16 odst. 1 písm. d) zákona o azylu a žalobu proti tomuto rozhodnutí Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 10. 2008, č. j. 3 Az 18/2007 – 16, zamítl. Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti usnesením ze dne 5. 5. 2010, č. j. 3 Azs 16/2010 – 88, zastavil, neboť nebylo možné zjistit místo pobytu žalobce. [4] Třetí žádost v pořadí podal žalobce dne 8. 7. 2010 a žalovaný v návaznosti na ni vydal rozhodnutí ze dne 13. 9. 2012, č. j. OAM-254/ZA-06-P12-2010, o tom, že mezinárodní ochrana dle § 12 až § 14b zákona o azylu se žalobci neuděluje. Krajský soud v Hradci Králové žalobu směřující proti tomuto rozhodnutí jako nedůvodnou zamítl rozsudkem z 19. 8. 2013, č. j. 29 Az 22/2012 – 67, a Nejvyšší správní soud kasační stížnost žalobce odmítl pro nepřijatelnost usnesením ze dne 30. 1. 2014, č. j. 3 Azs 23/2013 – 23. [5] Čtvrtá žádost žalobce ze dne 27. 3. 2014 byla rozhodnutím žalovaného ze dne 2. 4. 2014, č. j. OAM-54/LE-LE05-LE05-2014, shledána nepřípustnou dle § 10a písm. e) zákona o azylu a řízení bylo dle § 25 písm. i) zákona o azylu zastaveno. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 8. 2014, č. j. 75 Az 3/2014 – 45, byla zamítnuta žaloba proti tomuto rozhodnutí a Nejvyšší správní soud kasační stížnost žalobce usnesením ze dne 5. 11. 2014, č. j. 1 Azs 127/2014 – 30, odmítl pro nepřijatelnost. [6] V pořadí pátou žádost žalobce ze dne 15. 5. 2014 žalovaný opět posoudil jako nepřípustnou a řízení zastavil rozhodnutím ze dne 1. 8. 2014, č. j. OAM-217/ZA-ZA08-HA08-2014. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 5. 2015, č. j. 75 Az 5/2014 – 80, byla žaloba proti tomuto rozhodnutí zamítnuta a Nejvyšší správní soud jeho kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost usnesením ze dne 1. 7. 2015, č. j. 7 Azs 152/2015 – 19. [7] Řízení o šesté žádosti žalobce ze dne 16. 9. 2014 žalovaný zastavil rozhodnutím ze dne 1. 12. 2014, č. j. OAM-458/ZA-ZA04-HA08-2014. Na základě žaloby Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 15. 5. 2015, č. j. 75 Az 1/2015 – 46, toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, v němž žalovaný opět rozhodl dne 16. 6. 2016, č. j. OAM-458/ZA-ZA04-HA08-R2-2014, tak, že řízení opět zastavil. Žaloba podaná proti tomuto rozhodnutí byla rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 3. 2017, č. j. 75 Az 24/2016 – 42, zamítnuta. Kasační stížnost proti tomuto rozsudku žalobce nepodal. [8] Sedmou žádost podal žalobce dne 24. 2. 2015. Žalovaný vyslovil její nepřípustnost rozhodnutím ze dne 30. 3. 2015, č. j. OAM-162/ZA-ZA14-HA08-2015, a řízení o ní zastavil. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 16. 9. 2015, čj. 75 Az 4/2015 – 24, žalobu odmítl pro neodstranění vad a Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 18. 11. 2015, č. j. 8 Azs 147/2015 – 25, odmítl kasační stížnost pro nepřijatelnost. [9] V pořadí osmou žádost o udělení mezinárodní ochrany v projednávané věci podal žalobce dne 4. 10. 2016. Jako důvody žádosti žalobce uvedl svůj zdravotní stav, neboť podstoupil dvě operace a lékař mu doporučil odpočinek. V České republice žije od roku 2002 a od této doby nenavštívil Indii. Zároveň uvedl, že žádá o mezinárodní ochranu také z důvodu hrozícího vypuknutí války mezi Indií a Pákistánem. [10] Usnesením ze dne 10. 10. 2016, č. j. MV-135742-2/OAM-2016, žalovaný řízení o dané žádosti dle § 11a odst. 3 zákona o azylu zastavil. V usnesení žalovaný podal výčet řízení ve věci azylu a mezinárodní ochrany vedených s žalobcem a s odkazem na § 11a odst. 3 zákona o azylu uvedl, že posoudil důvody další opakované žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany, provedl srovnání s jeho tvrzeními, která žalobce uplatnil v rámci předchozích správních řízení, a následně dospěl k závěru, že žalobce neuvedl v této žádosti žádné nové skutečnosti, nepoukázal na žádnou podstatnou změnu okolností svého případu a žalovaný neshledal takové nové skutečnosti či okolnosti, na jejichž základě by bylo možné se důvodně domnívat, že by jmenovaný byl v zemi původu vystaven pronásledování nebo hrozbě vážné újmy. [11] Proti tomuto usnesení brojil žalobce žalobou podanou ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, který ji výrokem I. rozsudku ze dne 4. 7. 2017, č. j. 75 Az 46/2016 – 70, zamítl, výrokem II. tohoto rozsudku rozhodl o tom, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu jeho nákladů, a výrokem III. přiznal ustanovenému zástupci odměnu a náhradu hotových výdajů za zastupování žalobce v řízení o žalobě ve výši 12342 Kč. Krajský soud odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2009, č. j. 4 Azs 23/2009 – 64 (všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), z něhož vyplývá, že je povinností žadatele, aby v opakované žádosti uvedl nové skutečnosti či zjištění. V opačném případě je správní orgán nucen na základě § 10a písm. e) zákona o azylu posoudit žádost jako nepřípustnou. Krajský soud dále shrnul důvody všech předchozích žádostí žalobce a dospěl k závěru, že skutečnosti tvrzené žalobcem v projednávaném případě se shodují se skutečnostmi uvedenými v žádostech předešlých, a proto žalovaný zcela správně správní řízení o udělení mezinárodní ochrany dle § 11a odst. 3 zákona o azylu zastavil. [12] Námitku nedostatečného odůvodnění usnesení žalovaného krajský soud neshledal důvodnou s poukazem na zrychlený postup dle § 11a odst. 3 zákona o azylu, přičemž dle krajského soudu se tento postup uplatní s přihlédnutím ke všem předchozím řízením ve věci azylu či mezinárodní ochrany za předpokladu, že všechny žalobcem tvrzené skutečnosti již byly posouzeny „v prvé řadě ministerstvem a následně i odvolacím orgánem“ (pozn. NSS: tím je tedy patrně myšleno posouzení žalobcových tvrzení žalovaným, neboť žádný odvolací orgán ve věcech mezinárodní ochrany nerozhoduje). Žalobce podává žádosti o udělení mezinárodní ochrany v krátkých intervalech, takže je možné vycházet ze zjištění z předchozích řízení tak, jak to učinil žalovaný. Nová tvrzení musí dle krajského soudu ukazovat na podstatnou změnu okolností vztahujících se k pronásledování nebo hrozbě vážné újmy. Žalovaný správně dospěl k závěru, že žalobcova tvrzení o možném vzniku válečného konfliktu mezi Indií a Pákistánem nejsou takovou podstatnou změnou okolností, proto je dle krajského soudu možné odkázat na závěry učiněné v předcházejících řízeních. [13] V rámci vypořádání námitky žalobce o neudělení humanitárního azylu poukázal krajský soud na judikaturu Nejvyššího správního soudu týkající se nenárokovosti tohoto typu mezinárodní ochrany a výjimečnosti okolností, za kterých je možné