6 As 361/2018 — Nejvyšší správní soud

6 As 361/2018- 61 - text 6 As 361/2018 - 64 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Tomáše Langáška a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: 4M SYSTEMS a.s., se sídlem Slezanů 2296/9, Praha 6 – Břevnov, zastoupená Mgr. Hanou Ižovskou, advokátkou, se sídlem Oblouková 1302/3, Rudná, proti žalovanému: Ministerstvo obrany, se sídlem Tychonova 221/1, Praha 6 – Hradčany, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 2. 2016, č. j. 100-2/2016-7542, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2018, č. j. 11 A 40/2016 – 45, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Včas podanou kasační stížností se žalobkyně domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2018, č. j. 11 A 40/2016 – 45, (dále jen „napadený rozsudek“), jímž městský soud zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 2. 2016, č. j. 100-2/2016-7542 (dále jen „napadené rozhodnutí“). [2] Napadeným rozhodnutím žalovaný podle ustanovení § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Úřadu pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti (dále též „Úřad pro standardizaci“) ze dne 22. 10. 2015, č. j. 55-37/2015-1419-PE, vydanému podle ustanovení § 21 odst. 3 písm. a) zákona č. 309/2000 Sb., o obranné standardizaci, katalogizaci a státním ověřování jakosti výrobků a služeb určených k zajištění obrany státu a o změně živnostenského zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 309/2000 Sb.“), o provedení státního ověřování jakosti ve věci žádosti o státní ověřování jakosti na vesty ochranné modulární v balistické odolnosti IV a vesty ochranné modulární v balistické odolnosti III A dodávané podle kupní smlouvy č. 155410010, uzavřené dne 12. 2. 2015 mezi kupujícím (Českou republikou – Ministerstvem obrany) a prodávajícím (Českou zbrojovkou a.s.). Žalovaný popsal, že dne 9. 1. 2015 byla na Úřad pro standardizaci doručena žádost kupujícího o státní ověřování jakosti. Dne 22. 10. 2015 vydal Úřad pro standardizaci rozhodnutí o provedení státního ověřování jakosti ve věci této žádosti. Proti tomuto rozhodnutí podal účastník řízení Česká zbrojovka (prodávající) odvolání, o němž bylo rozhodnuto dne 18. 12. 2015. Proti témuž rozhodnutí podala odvolání i žalobkyně; toto odvolání však bylo vyhodnoceno jako nepřípustné, neboť jej podal někdo, kdo není účastníkem předmětného řízení. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobkyně nesplňuje podmínky účastenství ve smyslu § 27 správního řádu. Podle citovaného ustanovení může být účastníkem řízení též dotčená osoba, pokud může být rozhodnutím přímo dotčena na svých právech nebo povinnostech. Žalovaný dovodil, že v posuzované věci může být žalobkyně předmětným rozhodnutím dotčena toliko zprostředkovaně, a to z titulu subjektu smluvního vztahu s prodávajícím, který účastníkem předmětného řízení je. [3] Proti napadenému rozhodnutí podala žalobkyně žalobu ze dne 31. 3. 2016, v níž namítala, že žalovaný pochybil, pokud ji nepřiznal postavení účastníka řízení. Tvrdila, že na svých právech byla přímo dotčena. Nesouhlasila rovněž s tím, že se žalovaný nevyjádřil k jejím zbývajícím námitkám. Za zmatečné označila to, že žalovaný rozhodl samostatným rozhodnutím o odvolání dodavatele České zbrojovky a. s.; rovněž proti tomuto rozhodnutí byla podána samostatná žaloba, přičemž na tam uvedené žalobní body žalobkyně odkazovala. Vysvětlila, že zákon č. 309/2000 Sb. samostatně nevymezuje, kdo je účastníkem řízení, přičemž podpůrně se má aplikovat správní řád. Měla přitom za to, že prodávající je hlavním účastníkem řízení dle ustanovení § 27 odst. 1 správního řádu, neboť se jedná o další dotčenou osobu, na kterou se pro společenství práv nebo povinností s žadatelem musí vztahovat rozhodnutí správního orgánu. Nic přitom nebrání tomu, aby žalobkyně byla účastníkem řízení dle ustanovení § 27 odst. 2 správního řádu. Jako nesprávnou označila úvahu žalovaného, že je nutné při posuzování účastenství v předmětném řízení zohledňovat, kdo je vůči odběrateli odpovědný za předmět dodání, neboť to nezohledňuje konkrétní okolnosti případu, které spatřuje žalobkyně v tom, že Úřad pro standardizaci vůči ní nebo vůči jejím subdodavatelům vystupuje jako správní orgán a ukládá jim povinnosti stran plnění vlastní dodávky vest, přičemž na výkon této pravomoci musela reagovat příslušná soukromoprávní smlouva. Výkon této pravomoci tak má přímý vliv na možnost splnění povinností žalobkyně z příslušné smlouvy. Výkon samotné kontroly je navíc prováděn na zboží, které je ve vlastnictví žalobkyně, což rovněž dokládá přímé zasažení do jejích práv. Zasahováno je ze strany Úřadu pro standardizaci i do vztahů se subdodavateli žalobkyně. V neposlední řadě žalobkyně poukazovala na ustanovení § 28 odst. 1 správního řádu, z něhož dovozovala, že v pochybnostech jí mělo být postavení účastníka řízení přiznáno; v opačném případě mělo být vydáno příslušné usnesení. Žalobkyně navrhovala spojení předmětné žaloby s žalobou společnosti Česká zbrojovka. [4] V napadeném rozsudku městský soud citoval příslušnou právní úpravu regulující účastenství v předmětném správním řízení a rekapituloval obsah správního spisu. Na úvod vysvětlil, že žalobkyně řádně uplatnila pouze jediný žalobní bod v podobě nesprávného vymezení účastníků dotčeného správního řízení. Pouhý odkaz na žalobní body žaloby jiného subjektu je nedostatečný. Soud souhlasil s tím, že účastníkem řízení podle ustanovení § 27 odst. 1 správního řádu může být pouze odběratel, a to s ohledem na jeho postavení dle zákona č. 309/2000 Sb., a to jako žadatele o provedení státního ověřování jakosti. Dodavatel je pak účastníkem řízení ve smyslu ustanovení § 27 odst. 2 správního řádu. Práva a povinnosti plynoucí ze zákona č. 309/2000 Sb. netvoří takové společenství práv a povinností dodavatele s odběratelem, aby se na něj vztahovalo rozhodnutí správního orgánu. Rozhodnutí o provedení státního ověřování jakosti se týká jiných práv a povinností dodavatele než odběratele. Soud proto souhlasil s tím, že žalobkyně není účastníkem předmětného správního řízení, neboť provedením státního ověřování jakosti není na svých právech a povinnostech přímo dotčena. Jako subdodavatel nemá postavení dodavatele, který je podle zákona č. 309/2000 Sb. zodpovědný za dodávku zboží, a který je tak přímo dotčený na svých právech. Žalobkyně má uzavřený pouze soukromoprávní smluvní vztah s dodavatelem, důsledky této smlouvy tak jsou rovněž v rovině soukromoprávní, byť soud připustil vliv samotného státního ověřování jakosti, přičemž o jeho výkonu byla žalobkyně informována jí uzavřenou smlouvou. Žalobkyně pak nebyla zkrácena na svých právech rozhodnutím žalovaného ze dne 18. 12. 2015, neboť to pouze doplnilo odkaz na příslušná ustanovení smlouvy. V rámci předmětného odvolacího řízení žalobkyně považována za jeho účastníka byla, a otázkou účastenství žalobkyně v řízení před správním orgánem I. stupně se žalovaný zabýval. Pokud se osoba domáhá postavení účastníka až v odvolacím řízení, nemusí o tom prvostupňový orgán samostatně rozhodovat, ale věc předá odvolacímu orgánu, což se v projednávané věci stalo. Pokud žalobkyně brojí vůči konkrétnímu jednání Úřadu pro standardizaci a jeho údajnému zasahování do soukromoprávních vztahů, měla toto napadnout samostatnou žalobou. Pokud žalobkyně nebyla účastníkem řízení, nemůže bez dalšího nahlížet do předmětného správního spisu, ale musí splnit další podmínky. II. Kasační stížnost a vyjádření [5] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti napadenému rozsudku kasační stížnost ze dne 13. 12. 2018, v níž namítala, že ji podává z důvodů dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). V jejím doplnění ze dne 28. 1. 2019 uvedla, že předmětem sporu je posouzení otázky účastenství dle zákona č. 309/2000 Sb., a to s ohledem na nedokonalost této právní úpravy a absenci relevantní judikatury. S ohledem na tuto skutečnost stěžovatelka žádá, aby Nejvyšší správní soud věc posoudil komplexně ve vztahu ke všem jejím námitkám. Stěžovatelka dále podrobně popsala postup Úřadu pro standardizaci týkající se předmětné dodávky ochranných modulárních vest a rekapitulovala příslušnou právní úpravu, přičemž měla za to, že smlouva o dodávce mezi dodavatelem a odběratelem a faktické požadavky Úřadu pro standardizaci vedou k nesplnitelným důsledkům. K věci samé stěžovatelka uvedla, že pokud soud dospěl k závěru, že nebyla účastníkem předmětného správního řízení, měl žalobu odmítnout. V opačném případě se měl soud zabývat hledáním spravedlivého řešení věci s ohlede