8 Ads 188/2017 — Nejvyšší správní soud

8 Ads 188/2017- 49 - text 8 Ads 188/2017 - 52 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: Mgr. I. T., zast. Mgr. Václavem Černým, advokátem, se sídlem Jakubské náměstí 109/1, Brno, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 5. 2016, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2017, č. j. 22 Ad 20/2016 – 27, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2017, č. j. 22 Ad 20/2016 – 27, se zrušuje. II. Rozhodnutí žalované ze dne 10. 5. 2016, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení o žalobě a o kasační stížnosti celkem 3.900 Kč k rukám zástupce žalobce, Mgr. Václava Černého, advokáta, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. [1] Napadeným rozhodnutím zamítla žalovaná námitky žalobce a potvrdila své rozhodnutí ze dne 31. 3. 2016, č. j. X, kterým žalobci podle § 29 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) od 1. 11. 2010 přiznala starobní důchod ve výši 13.955 Kč měsíčně. II. [2] Proti rozhodnutí žalované se žalobce bránil žalobou u Krajského soudu v Brně, který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Krajský soud neshledal důvodnou námitku žalobce týkající se nezohlednění doby zaměstnání od 1. 1. 1971 do 11. 12. 1974 (dále také jen „sporné období“) pro účely posouzení nároku na starobní důchod. Žalobce tvrdil, že v předmětné době pracoval jako externí pracovník Československé televize Brno, což značí, že tuto práci vykonával na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Aby mohla být doba práce od 1. 1. 1971 do 11. 12. 1974 zohledněna jako doba pojištění při posouzení nároku na starobní důchod, musel by žalobce podle krajského soudu prokázat, že jeho příjem z tohoto pracovního poměru činil minimálně 400 Kč. Jelikož takovou skutečnost žalobce nebyl schopen prokázat a nevyplývá ani z obsahu správního spisu, nebylo možné předmětnou dobu výkonu práce hodnotit jako dobu pojištění. III. [3] Žalobce (dále „stěžovatel“) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností, v níž navrhl rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. [4] Stěžovatel nesouhlasil s posouzením námitky nezapočtení doby od 1. 1. 1971 do 11. 12. 1974, po kterou podle svého tvrzení pracoval jako asistent produkce v Československé televizi Brno, do doby pojištění. Tvrdil, že krajský soud nedostatečně zjistil skutkový stav věci, jelikož nevyslechl stěžovatelem navržené svědky P. B. a P. Š., kteří byli v předmětné době jeho spolupracovníky. Mohli proto podle jeho názoru potvrdit, že měsíční příjem z pracovněprávního vztahu žalobce činil více než 400 Kč. Krajský soud podle stěžovatele pochybil, když jím navržené svědky nevyslechl. [5] Dodatečně stěžovatel zjistil, že žalovaná v případech jiných pojištěnců, kteří pracovali v obdobném vztahu založeném některou z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr jako stěžovatel, dobu pojištění při stanovení nároku na starobní důchod uznala. Tyto čtyři osoby stěžovatel jmenovitě uvedl a navrhl provést důkaz jejich výslechem. Dodatečně předložil kasačnímu soudu k důkazu také členský průkaz svazu mládeže a povolení k podání přihlášky na vysokou školu. IV. [6] Žalovaná se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnila se závěry krajského soudu. Uvedla, že stěžovatel neprokázal, že v době od 1. 1. 1971 do 11. 12. 1974 dosahoval jako externí pracovník Československé televize Brno příjmu minimálně ve výši 400 Kč měsíčně. Výpověď svědků by pro určení výše příjmu nebyla dostatečným důkazem. K tomu žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 7. 2013, č. j. 4 Ads 28/2013 - 22. V. [7] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). [8] Kasační stížnost je důvodná. [9] V nyní projednávané věci je spornou otázka, zda lze dobu od 1. 1. 1971 do 11. 12. 1974 v případě stěžovatele považovat za dobu pojištění a zda mohl stěžovatel tuto dobu pojištění prokázat výslechem navržených svědků. [10] V osobním listu důchodového pojištění stěžovatele jsou evidovány záznamy o dobách pojištění od roku 1960. Stěžovatel tvrdí, že byl účasten důchodového pojištění v době od 1. 1. 1971 do 11. 12. 1974 a že mu tato doba má být započtena do doby pojištění. Z osobního listu důchodového pojištění vyplývá, že stěžovatel od 1. 9. 1965 do 5. 10. 1970 studoval. Další doba pojištění podle osobního listu důchodového pojištění počíná až od 12. 12. 1974, kdy byl stěžovatel zaměstnán. V období od 1. 1. 1971 do 11. 12. 1974 osobní list důchodového pojištění žádný záznam neobsahuje. [11] Stěžovatel k prokázání doby pojištění od 1. 1. 1971 do 11. 12. 1974 předložil žalované čestná prohlášení svědků P. B. a P. Š., kteří měli být ve sporném období jeho spolupracovníky, a dále žádost o povolení externí spolupráce ze dne 8. 6. 1972. V ní vedoucí výroby studia Československé televize Brno žádal Národní výbor města Brna, odbor pracovních sil, o povolení dlouhodobé externí spolupráce se stěžovatelem, jako asistentem produkce. Žádost je odůvodněna tím, že Československá televize Brno nemá dostatek pracovních míst, aby mohla stěžovatele přijmout do stálého pracovního poměru, proto se stěžovatelem chce navázat externí spolupráci. Národní výbor města Brna žádosti dne 9. 6. 1972 vyhověl s poukazem na § 233 odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“) a § 8 nařízení vlády České socialistické republiky č. 121/1970 Sb., o povinnostech organizací a občanů při zabezpečování práce občanům. [12] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s žalovanou, že předložené listiny nejsou samy o sobě způsobilé prokázat, že měl stěžovatel v období od 1. 1. 1971 do 11. 12. 1974 vztah založený některou z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr k Československé televizi Brno a dosahoval výdělku zakládajícího jeho účast na nemocenském a v důsledku toho i důchodovém pojištění. Z žádosti lze dovodit, že Československá televize Brno zamýšlela se stěžovatelem externě spolupracovat na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr; tomu nasvědčuje odkaz Národního výboru města Brna na § 233 zákoníku práce ve vyjádření k žádosti. Uvedené ustanovení zákoníku práce se totiž týkalo podmínek, za nichž bylo možné konat práci na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Ze zmíněné žádosti však nelze dovodit, zda k uzavření jakékoli dohody se stěžovatelem následně došlo či nikoli a kdy se tak případně stalo. Sám stěžovatel uvedl, že v archivu Československé televize Brno se žádné další doklady týkající se jeho vztahu založeného takovou dohodou v tomto období nenacházejí. Uvedená žádost je datována teprve k 8. 6. 1972. Stěžovatel však tvrdil, že pro Československou televizi Brno pracoval již od 1. 1. 1971. Tvrzení stěžovatele proto nekorespondují s obsahem předložené žádosti. [13] Stěžovatel však k prokázání skutečnosti, že v období od 1. 1. 1971 do 11. 12. 1974 měl uzavřenu s Československou televizí Brno některou z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr a že se proto podle jeho názoru jednalo o dobu pojištění, navrhoval vyslechnout svědky P. B. a P. Š., kteří měli být ve sporném období jeho spolupracovníky. Žalovaná ani krajský soud důkaz výslechem těchto svědků neprovedly. Krajský soud podle stěžovatele pochybil, jestliže důkaz výslechem uvedených svědků neprovedl. Nejvyšší správní soud se proto zabýval otázkou, zda mohl výslech navržených svědků přispět ke zjištění skutkového stavu věci v otázce sporné doby pojištění v období od 1. 1. 1971 do 11. 12. 1974. [14] Podle § 13 odst. 1 část věty před středníkem zákona o důchodovém pojištění, za dobu pojištění se považují též doby zaměstnání získané před 1. lednem 1996 podle předpisů platných před tímto dnem, s výjimkou doby studia po dosažení věku 18 let. [15] Podle § 6 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení (dále jen „zákon o sociálním zabezpečení“), důchodového zabezpečení jsou účastni: a) zaměstnanci v pracovním poměru, (…), d) občané, kteří mají v důchodovém zabezpečení podle tohoto zákona práva a povinnosti jako zaměstnanci v pracovním poměru, zejména uvolnění poslanci zastupitelských sborů, soudci z povolání, prokurátoři, studenti a žáci, vědečtí aspiranti, dobrovolní pracovníci pečovatelské služby, občané vykonávající práce na základě dohody o pracovní činnosti, (…). [zvýrazněno Nejvyšším správním soudem] [16] Podle § 8 odst. 2 zákona o sociálním zabezpečení, pracovní poměr se hodnotí jako zaměstnání, pokud zakládal nemocenské pojištění; nez