9 As 102/2018 — Nejvyšší správní soud

9 As 102/2018- 31 - text 9 As 102/2018 - 34 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: Stavební bytové družstvo AREA, se sídlem Ježovská 303/2b, Praha 5, zast. JUDr. Ladislavem Košťálem, advokátem se sídlem Na Riviéře 123, Zbečno, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Praze, se sídlem Pod sídlištěm 1800/9, Praha 8, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 7. 2013, č. j. ZKI-O-53/747/2013/MT, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2018, č. j. 6 A 160/2013 - 31, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 4 114 Kč, k rukám jeho zástupce JUDr. Ladislava Košťála, advokáta se sídlem Na Riviéře 123, Zbečno, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: [1] Podanou kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým bylo podle § 78 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zrušeno jeho shora specifikované rozhodnutí jakož i rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrálního pracoviště Praha (dále jen „katastrální úřad“), ze dne 9. 5. 2013, č. j. OR-263/2013-101-10, a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. I. Vymezení věci [2] Žalobce je jediným vlastníkem budovy halových garáží bez č. p., vystavěné na pozemku p. č. X v k. ú. Modřany. V budově garáží, jednopodlažní budově o výměře 810 m2 s 35 parkovacími stáními, byla prohlášením vlastníka ze dne 3. 3. 1997 vymezena jedna jednotka č. 730. Přestože právní úprava obsažená v § 1 odst. 4 zákona č. 71/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vlastnictví bytů“), umožňuje vznik spoluvlastnictví budovy a s tím spojené vlastnictví bytu či nebytového prostoru jako jednotky a podílu na společných částech budovy pouze v budovách, které mají alespoň dva byty, dva nebytové prostory nebo alespoň jeden byt a jeden nebytový prostor, katastrální úřad návrh na vklad jediné jednotky v domě povolil a s právními účinky ke dni 23. 4. 1997 provedl. Tento skutkový stav je mezi účastníky řízení nesporný. Nesporné je i to, že jak prohlášení vlastníka, tak následný postup katastrálního úřadu nesplňovaly zákonem stanovené podmínky a došlo k chybnému právnímu posouzení věci a chybnému zápisu do katastru nemovitostí. [3] Spornou v projednávané věci je právní otázka, zda je možné postupem podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální zákon“), sjednat nápravu shora popsaného zápisu jediné jednotky v budově v katastru nemovitostí. [4] Žalobce zastává názor, že se v projednávané věci jedná o právní omyl, který lze zhojit postupem podle § 8 katastrálního zákona. Stěžovatel je naopak přesvědčen, že by opravou chyby došlo k nesouladu zápisu v katastru nemovitostí s listinami založenými ve sbírce listin a že by změnou pravomocného rozhodnutí o povolení vkladu došlo k nepřípustnému dotčení právních vztahů k nemovitosti. [5] Městský soud ve svém rozsudku přisvědčil názoru žalobce. Zdůraznil, že je povinen se při aplikaci práva vystříhat přepjatého formalismu. Za nepřípustně formalistický je nutné považovat požadavek orgánů státní moci na určitý postup jednotlivce, aniž by pro to existoval legitimní důvod. S odkazem na judikaturu kasačního soudu ve věci výkladu pojmu „zřejmý omyl“ městský soud uzavřel, že stav, který shora popsaným chybným zápisem do katastru nemovitostí nastal, lze podřadit pod pojem právní omyl. Ten byl způsoben zjevně nesprávným právním úsudkem pracovníka katastrálního úřadu ve věci, která je na první pohled pro odborníka na danou věc jasně seznatelná a nevyžaduje složité myšlenkové operace (rozsudek NSS ze dne 13. 3. 2013, č. j. 7 As 187/2012 - 31). V dané věci navíc žalobce neměl možnost zvrátit rozhodnutí o povolení vkladu jakýmikoliv opravnými prostředky. S přihlédnutím ke konkrétním aspektům daného případu je městský soud přesvědčen, že nápravou vadného zápisu prostřednictvím opravy chyby nedojde k žádné změně soukromoprávních vztahů k nemovitosti, ani nedojde k zásahu do práv třetích osob. Žalobce je totiž jediným subjektem, který má k uvedené nemovitosti věcná práva. [6] Z uvedených důvodů městský soud shledal žalobu důvodnou a rozhodnutí stěžovatele i jemu předcházející rozhodnutí katastrálního úřadu dle § 78 s. ř. s. zrušil. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce [7] Stěžovatel napadl rozsudek městského soudu z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. [8] Rozhodující je, že k zápisu do katastru nemovitostí došlo ve vkladovém řízení v souladu s předloženou listinou. Podle § 5 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zápisech“), není proti rozhodnutí, kterým se vklad práva k nemovitosti povoluje, přípustný žádný opravný prostředek, ani žaloba ve správním soudnictví. Tím méně je možné připustit, aby vklad přezkoumával katastrální úřad v rámci řízení o opravě chyby. Jak podle komentáře k zákonu, tak podle rozhodnutí NSS ze dne 18. 6. 2008, č. j. 9 As 60/2007 - 42, nelze zápis podle pravomocného, byť zřejmě nesprávného rozhodnutí považovat za zřejmý omyl, stejně jako nesprávné právní posouzení, ke kterému v projednávané věci došlo. Změny právních vztahů vyznačených na základě pravomocných rozhodnutí v katastru totiž lze dosáhnout pouze prostřednictvím žaloby podle § 80 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.). [9] Městský soud nedostatečně přihlédl ke skutečnosti, že rozhodnutí o povolení vkladu do katastru nemovitostí je pravomocným a závazným jak pro účastníky, tak pro samotný katastrální úřad. Postupem, kterého se domáhá žalobce, by sám katastrální úřad založil rozpor mezi rozhodnutím o povolení vkladu a provedeným zápisem. O zřejmý omyl by se mohlo jednat, byla-li by věcná práva zapsána s deklaratorními účinky formou záznamu, jak to v některých případech umožňovala právní úprava účinná do 31. 12. 2013. Cestou opravy chyby však není a ani v minulosti nebylo možné napravovat vadná rozhodnutí o povolení vkladu do katastru nemovitostí. [10] Právní řád nabízí možnost, jak vadný stav vyřešit, a to prostřednictvím prohlášení o změně vlastnického práva k jednotkám na vlastnické právo k nemovitosti podle § 1218 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). [11] Rozsudek městského soudu stěžovatel označuje za „nepřezkoumatelný z důvodu nesprávného posouzení právní otázky soudem“ a nedostatku důvodů rozhodnutí bez bližšího upřesnění. Uvádí, že se městský soud nevypořádal s tvrzenými důkazy v žalobou napadeném rozhodnutí, ani s tím, že proti rozhodnutí, kterým se vklad povoluje, není přípustný opravný prostředek. [12] S vkladem do katastru nemovitostí dochází vždy ke vzniku, změně nebo zániku věcných práv k nemovitosti, přičemž ke stejným důsledkům by vedla i změna zápisu vlastnictví jednotky na vlastnictví budovy. Městský soud tak svým rozhodnutím určuje, že katastrální úřad musí porušit § 5 odst. 3 zákona o zápisech, dle kterého není proti rozhodnutí, kterým se vklad povoluje přípustný opravný prostředek ani žaloba ve správním soudnictví. Zrušením rozhodnutí o povolení práva vkladu pak nastane právní chaos, neboť bude nutné zrušit i všechny navazující právní akty jako nicotné. [13] Z uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [14] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že se ztotožňuje se závěry městského soudu. Zdůrazňuje, že sám stěžovatel vyzval žalobce k nápravě vadného stavu. Za daných okolností se požadavek postupu podle § 80 o. s. ř. jeví jako absurdní. Žalobce nemá s odkazem na judikaturu NSS pochyb o tom, že postup katastrálního úřadu byl zřejmým (právním) omylem způsobeným pracovníkem katastru. Opravou chyby nedojde ke změně právních vztahů k nemovitosti, pouze k uvedení zápisu a skutečného stavu do souladu. Navrhuje kasační stížnost zamítnout. [15] Stěžovatel reagoval na vyjádření žalobce replikou, v níž pouze zopakoval podstatnou část argumentace použité v kasační stížnosti. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [16] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a za stěžovatele jedná zaměstnanec s vysokoškolským právnickým vzděláním (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Přezkoumal napadený