9 As 421/2018 — Nejvyšší správní soud

9 As 421/2018- 30 - text 9 As 421/2018 - 33 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: ERECEIVABLES MANAGEMENT s.r.o., se sídlem Starochodovská 1360/78, Praha 4, zast. JUDr. Evou Djačukovou, advokátkou se sídlem Starochodovská 1360/78, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2, proti rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 14. 7. 2016, č. j. MSP-13/2016-SJL-ROZ/3, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2018, č. j. 9 A 174/2016 - 47, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 400 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně JUDr. Evy Djačukové, advokátky se sídlem Starochodovská 1360/78, Praha 4, do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 19. 4. 2016, č. j. MSP-1/2016-OED-SENA/12, byla na základě podnětu Exekutorské komory ČR uložena žalobkyni pokuta ve výši 100 000 Kč za spáchání správního deliktu podle § 124b odst. 1 písm. b) ve spojení s § 4 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen „exekuční řád“), kterého se dopustila tím, že minimálně v období od 14. 1. 2016 do 1. 3. 2016 označovala svoji činnost jako „exekuceonline“ a na internetových stránkách (http://exekuceonline.cz), jejichž je provozovatelkou, nabízela služby „podání exekuce za 30 vteřin“, „on-line stav exekuce“ a rovněž nabízela k využití formulář s označením „zahájit exekuci“. Její internetové stránky tedy byly způsobilé vyvolat nebezpečí záměny tím, že neoprávněně označovala svoji činnost jako „výkon rozhodnutí“, „exekuce“ nebo „exekuční činnost“, případně tvary slov od nich odvozenými či jiným označením způsobilým vyvolat či přivodit nebezpečí záměny se shora uvedenými označeními, přestože neprováděla nucený výkon exekučních titulů na základě zákona. Při stanovení výše pokuty zohlednil žalovaný i to, že aktivity žalobkyně byly propagovány v rozhlasu, čímž se škodlivý následek znásoboval. Zároveň žalobkyni uložil úhradu nákladů správního řízení ve výši 1 000 Kč. Proti rozhodnutí podala žalobkyně rozklad, který zamítl ministr spravedlnosti rozhodnutím ze dne 14. 7. 2016, č. j. MSP-13/2016-SJL-ROZ/3. [2] Proti rozhodnutí ministra spravedlnosti podala žalobkyně žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který jí v záhlaví uvedeným rozsudkem vyhověl a rozhodnutí ministra spravedlnosti zrušil. Městský soud shledal, že z prvostupňového i ze žalobou napadeného rozhodnutí je zcela zjevné, za jaké konkrétní protiprávní jednání byla postihnuta a na základě jakých úvah dospěly správní orgány k závěru o naplnění znaků skutkové podstaty správního deliktu podle § 124b odst. 1 písm. b) exekučního řádu. Způsob označení internetových stránek provozovaných žalobkyní, jejichž prostřednictvím svou činnost vykonávala a na nichž inzerovala konkrétní služby, skutečně odporuje zákazu stanovenému v § 4 odst. 2 exekučního řádu. Žalobkyní používaný způsob užívání pojmu exekuce na internetových stránkách mohl vyvolat u třetích osob, především pak u potenciálních účastníků exekučního řízení, v rozporu se skutečným stavem věci dojem o tom, že žalobkyně je na základě veřejnoprávního oprávnění oprávněna zajišťovat nucený výkon rozhodnutí v rámci své podnikatelské činnosti. Relevantní průměrný uživatel veřejné datové sítě, který předmětné internetové stránky navštívil, mohl bez ohledu na ustanovení podmínek, kterým pravděpodobně nepřikládá větší pozornost, z označení a obsahu předmětných internetových stránek vyvozovat, že předmětem činnosti provozovatele předmětného portálu je poskytování služeb exekučního vymáhání pohledávek. V důsledku užití pojmu exekuce v označení internetových stránek a v důsledku opakovaného užití tohoto slovního prvku v rámci jejich obsahu mohly třetí osoby dojít k závěru, že žalobkyně je oprávněna v rámci své podnikatelské činnosti vykonávat exekuce. [3] Za důvodnou však městský soud označil námitku, v níž žalobkyně poukazovala na to, že správní orgány neprovedly žádný důkaz, jímž by prokázaly naplnění přitěžující okolnosti v podobě její údajné mediální kampaně. Správní orgány obou stupňů totiž opřely své úvahy o výši pokuty o závěr o přitěžující okolnosti spočívající v tom, že její internetové stránky byly mediálně propagovány v rozhlase. Městský soud však při prostudování správního spisu nezjistil, že by uvedený skutkový závěr vycházel z podkladů založených ve správním spisu. Ani žalovaný ostatně v podaném vyjádření k žalobě nečinil sporným, že k uvedené skutečnosti žádné dokazování neprováděl. V části týkající se úvahy o výši pokuty ve vztahu k závěru o mediální propagaci předmětných internetových stránek, na němž správní orgány zčásti založily závěr o výši pokuty, postrádalo tedy napadené rozhodnutí jakoukoli oporu ve správním spisu. Existenci mediální kampaně přitom nelze pokládat za skutečnost obecně známou. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní [4] Žalovaný (dále „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [5] Stěžovatel namítá, že nepochybil, když považoval mediální kampaň vedenou žalobkyní za obecně známou skutečnost ve smyslu § 50 odst. 1 in fine zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), kterou není třeba ve správním řízení prokazovat. Mediální kampaň žalobkyně byla ze své povahy zamýšlena jako veřejná a právě veřejnost je její hlavní vlastností a sledovaným účelem. Ve správním řízení ani nevznikla pochybnost o tom, zda žalobkyně kampaň skutečně vedla, ostatně tuto skutečnost v průběhu správního řízení ani v řízení před městským soudem nerozporovala. Přesvědčit se o existenci mediální kampaně žalobkyně je zcela snadné a nevyžaduje to žádné zvláštní odborné dovednosti, ostatně tiskové zprávy k její činnosti z období od 11. 11. 2014 do 12. 1. 2016 jsou soustavně dostupné přímo na jejích internetových stránkách, jak ukazuje vytištěný otisk z jejích internetových stránek a 13 tiskových zpráv, dostupných na adrese „https://epohledavky.cz/Content/20-pro-media“. Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 15. 4. 2009, č. j. 1 As 30/2009 - 70, dospěl k závěru, že samotná existence internetových stránek je obecně známou skutečností. Pokud tedy žalobkyně svou činnost poskytovanou prostřednictvím webových stránek aktivně propaguje a veřejnost s ní seznamuje, jedná se o skutečnost obecně známou. NSS v rozsudku ze dne 12. 4. 2011, č. j. 1 As 33/2011 - 58, č. 2312/2011 Sb. NSS, uvedl, že správní orgán nemusí uvádět zdroj, z něhož se dozvěděl o existenci obecně známé skutečnosti. Stěžovatel má tedy za to, že postupoval zcela v souladu se zákonem, když v řízení neprokazoval obecně známou skutečnost existence mediální kampaně žalobkyně. [6] Pokud by správní orgány měly ve správních řízeních existenci mediálních kampaní konkrétně prokazovat, jednalo by se o zvýšení administrativní zátěže za účelem prokazování skutečností, které jsou veřejně dostupné a nadto v řízení nesporné. Správní orgán se rovněž může dostat do důkazní nouze, která bude absurdním důsledkem toho, že s ohledem na bezbřehost mediálního prostředí nebude schopen s dostatečným stupněm jistoty prokázat všechny skutkové okolnosti dané propagační kampaně a řádně shromáždit veškeré důkazy o všech konkrétních aktivitách pachatele, např. zachytit a kvantifikovat počet vysílaných reklamních spotů ve veřejných sdělovacích prostředcích. Přitom ale nebude pochyb o tom, že pachatel mediální kampaň vedl, a tato informace bude obecně známá právě proto, že kampaň primárně směřovala k obeznámení veřejnosti se službami poskytovanými pachatelem. Dále zdůraznil, že řádně použil správní uvážení a uložil žalobkyni pokutu přesně v polovině zákonem stanovené sazby, nelze tedy hovořit o tom, že by uložená pokuta byla nepřiměřeně vysoká. [7] Městský soud navíc zatížil soudní řízení vadami, když zjevně prováděl dokazování správním spisem a zároveň přehlédl nebo opomenul obsah některých podstatných částí správního spisu. Stěžovatel sice neprokazoval existenci mediální kampaně žalobkyně, z obsahu správního spisu však její existence jednoznačně vyplývá. Součástí podnětu zaslaného stěžovateli Exekutorskou komorou ČR totiž byly otisky obrazovky zobrazující internetové stránky žalobkyně, na kterých je zachycena odrážka „pro media“, a zároveň se na jejích internetových stránkách ke dni 19. 1. 2016, kdy byl otisk zachycen, zjevně odkazuje na její propagační profily na sociálních sítích, stejně jako na její kanál na internetovém serveru youtube.com, který slouží primárně ke sdílení videí. Tyto skutečnosti samy o sobě existenc