1 As 229/2019 — Nejvyšší správní soud

1 As 229/2019- 76 - text pokračování 1 As 229/2019 - 80 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudce Mgr. Vladimíra Doležala a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce a) P. T., žalobkyně b) Žlab, s. r. o., se sídlem Ostrožská Lhota 182, okres Uherské Hradiště, oba zastoupeni Mgr. Romanem Klimusem, advokátem se sídlem Vídeňská 188/119d, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 8. 2015, čj. KUZL 45811/2015, sp. zn. KUSP 45811/2015 ŽPZE-AO, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Honební společenstvo Ostrožská Lhota, se sídlem Ostrožská Lhota 162, okres Uherské Hradiště, zastoupena JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem se sídlem Dominikánské náměstí 652/2, Brno, v řízení o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2019, čj. 29 A 138/2015 – 110, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Osoba zúčastněná na řízení a žalovaný nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Osoba zúčastněná na řízení je povinna do třiceti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobcům k rukám zástupce žalobců na náhradě nákladů řízení částku 6.365 Kč. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím ze dne 1. 6. 2015, čj. OŽP/40349/2015/KreS, podle § 13 odst. 2 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, odvolal Městský úřad Uherské Hradiště (dále jen „správní orgán“) žalobce a) z funkce myslivecké stráže ustanovené pro honitbu Ostrožská Lhota, ev. č. 39, užívanou žalobcem b). Správní orgán totiž v souvislosti s jiným řízení dodatečně zjistil nesoulad ve smlouvě o nájmu honitby ze dne 13. 3. 2013, kterou mělo Honební společenstvo Lhotsko pronajmout žalobci b) honitbu Lhotsko. Správný název honitby ovšem podle rozhodnutí městského úřadu ze dne 31. 3. 2003, čj. Mysl ŽP/5948/2002, je Ostrožská Lhota a na straně pronajímatele navíc nevystupovala žádná osoba, tj. subjekt nadaný právy a povinnostmi. Nájemní smlouva tedy podle správního orgánu neopravňovala žalobce b) k užívání honitby ani k ustanovení mysliveckého hospodáře a mysliveckých stráží. [2] Proti tomuto rozhodnutí podali oba žalobci odvolání, která žalovaný zamítl v záhlaví označeným rozhodnutím, jímž současně rozhodnutí správního orgánu potvrdil. Žalovaný hodnotil, že podle § 13 odst. 2 zákona o myslivosti lze zrušit ustanovení myslivecké stráže, pokud se prokáže, že byla ustanovena na podkladě nesprávných údajů. Nesprávným podkladem byla v daném případě smlouva o nájmu honitby Lhotsko ze dne 13. 3. 2013. Jelikož byla smlouva vadná již v základních bodech, nebyla její oprava možná. Správní orgán v původním řízení ve věci ustanovení myslivecké stráže k návrhu žalobkyně b) v roce 2013, nedůsledně prověřoval údaje v předložené smlouvě o nájmu honitby a mysliveckou stráž ustanovil na základě nesprávných údajů. Žalobci si však od počátku museli být vědomi, že nájemní smlouvu na honitbu Ostrožská Lhota nepředložili, a proto se nemohou domáhat ochrany práv nabytých v dobré víře. Žalovaný dále uzavřel, že smlouva o nájmu honitby nevykazovala pouhou jazykovou vadu v označení osoby pronajímatele. Došlo tak k uzavření nájemní smlouvy mezi blíže neurčeným subjektem, jejímž předmětem byla neexistující honitba. [3] Rozhodnutí žalovaného napadli oba žalobci žalobou před Krajským soudem v Brně (dále jen „krajský soud“), jíž navrhovali rozhodnutí žalovaného zrušit. Předně namítali, že správní orgán nebyl oprávněn zahájit řízení o zrušení ustanovení myslivecké stráže. Údaje, na základě kterých byl žalobce a) ustanoven mysliveckou stráží, nebyly nesprávné ani neúplné. Pokud o tom měl správní orgán pochybnosti, měl uživatele honitby vyzvat k opravě údajů, případně mohl využít přezkumného řízení. Správní orgán neměl oprávnění konvalidovat vady předcházejícího řízení, a už vůbec nebyl oprávněn zkoumat platnost nájemní smlouvy. To přísluší pouze soudu. Pokud v tehdejším řízení správní orgán neshledal žádné nedostatky, svědčí jeho rozhodnutí předpoklad správnosti. Není přípustné, aby namítaným postupem bylo zasahováno do práv nabytých v dobré víře. Ohledně rozhodných skutečností žalobci uváděli, že v roce 1992 byl zaregistrován název HS Lhotsko a nadále byl vždy používán název Lhotsko. Žalobci proto neměli důvod pochybovat o správnosti nájemní smlouvy. Namítali, že správní orgán neprovedl řádné dokazování a jeho rozhodnutí vychází z domněnek. Tuto vadu neodstranil ani žalovaný, čímž zatížil své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. Ze smlouvy byl jasný projev vůle obou stran a jen formálně nesprávné označení honebního společenstva a honitby nezpůsobuje neplatnost smlouvy. Pokud by správní orgán provedl úplné dokazování, dospěl by k závěru, že nájemní smlouva byla platně uzavřena, jelikož mezi stranami nebylo pochyb o tom, kdo ji uzavírá, co je jejím obsahem a že existoval souhlasný projev vůle směřující k uzavření nájemní smlouvy na honitbu. To podporuje také to, že žalobkyně b) hradila za užívání honitby nájemné a honební společenstvo toto nájemné přijalo, tedy se chovalo v souladu s nájemní smlouvou. K zániku samotné smlouvy o nájmu honitby by muselo dojít dle § 33 odst. 6 zákona o myslivosti. Nájemní smlouva je tedy podle žalobců stále platně uzavřena, žalobce a) stále splňuje podmínky stanovené zákonem pro ustanovení mysliveckou stráží. Správní orgány tak nebyly oprávněny vydat předmětná rozhodnutí. [4] Krajský soud rozhodnutí žalovaného již druhým svým (v záhlaví uváděným) rozsudkem ze dne 5. 6. 2019, čj. 29 A 138/2015 – 110, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Tomuto rozsudku předcházel rozsudek krajského soudu ze dne 19. 9. 2017, čj. 29 A 138/2015 – 66, který byl zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2018, čj. 1 As 348/2017 – 47, z procesních důvodů. Důvodem zrušení rozhodnutí žalovaného v obou rozsudcích byla předčasnost hodnocení správních orgánů o neplatnosti smlouvy o nájmu honitby jen z vytýkaných důvodů. Krajský soud se neztotožnil s názorem osoby zúčastněné na řízení, tj. Honebního společenstva Ostrožská Lhota (dále jen „stěžovatel“) o povinnosti posuzovat tuto smlouvu přísněji, než jiné soukromoprávní závazkové vztahy s ohledem na veřejnoprávní prvky vztahu, regulované zákonem o myslivosti. Naopak bylo nezbytné dokazováním dále zjišťovat skutkový stav tak, jak navrhovali žalobci, zvláště když krajský soud dokazováním sám zjistil, že v posuzované věci se nejednalo o naprosto blanketní, nesrozumitelnou či neurčitou smlouvu. Krajský soud současně odmítl judikaturou provedené srovnávání požadavků na smlouvy o věcných právech s požadavky na smlouvy o závazcích, jehož se dovolával stěžovatel a žalovaný. I v této souvislosti však odkazovaná rozhodnutí vždy upřednostňovala výklad, který by zachoval platnost smlouvy před formalistickým přístupem. Smlouvy o věcných (vlastnických) právech působí vůči všem, zatímco závazkové vztahy zavazují jeho účastníky a požadavek jejich určitosti by bylo možné vztahovat i orgánu státní správy myslivosti. Právě proto, že správní orgán 10. 4. 2013 ustanovil žalobce a) mysliveckou stráží pro honitbu Ostrožská Lhota na základě posuzované smlouvy, nebyla tato smlouva pro správní orgán natolik neurčitá, že by nevěděl, jaké honitby se týká a jaký subjekt ustanovení myslivecké stráže navrhuje. Samotné prohlášení stěžovatele o tom, že nikdy smlouvu o nájmu z 13. 3. 2013 nesjednal je nutné, s ohledem na změnu v obsazení orgánů stěžovatele a provázanost původního osazenstva těchto orgánů s orgány žalobkyně b), poměřovat s okolnostmi v době uzavření smlouvy. Z těchto důvodů hodnotil krajský soud rozhodnutí obou správních orgánů jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, když nebylo dostatečně prokázáno naplnění podmínek stanovených v § 13 odst. 2 zákona o myslivosti. Současně dále jako předčasné odmítl námitky stěžovatele, týkající se nedostatku dalších podmínek, tentokráte osobní způsobilosti žalobce a) pro ustanovení podle § 32 odst. 3 zákona o myslivosti. Těmi se totiž správní orgány nezabývaly a soudní přezkum jejich úvahu nemůže nahrazovat. II. Kasační stížnost a vyjádření ostatních účastníků [5] Stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu ze dne 5. 6. 2019 kasační stížností. V jejím doplnění ze dne 19. 8. 2019 vytýkal krajskému soudu nesprávnost právního hodnocení platnosti smlouvy o nájmu honitby s ohledem na nedostatky v identifikaci uživatele (nájemce) honitby, držitele (pronajímatele) honitby a honitby samotné a dále to, že se soud nezabýval dalšími důvody, pro které nemohl být žalobce a) jmenován mysliveckou stráží pro nesplnění zákonem předepsaných zvláštních podmínek tak, jak v řízení o žalobě již namítal. Podle stěžovatele byl krajský soud povinen z úřední povinnosti přihlédnout k absolutní neplatnosti nájemní smlouvy