4 Afs 184/2019 — Nejvyšší správní soud

4 Afs 184/2019- 66 - text 4 Afs 184/2019 - 69 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: Lagermax spedice a logistika s.r.o., IČ 48035131, se sídlem U Prioru 1059/1, Praha 6, zast. JUDr. Evou Koubovou, advokátkou, se sídlem Vinohradská 343/6, Praha 2, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 24. 4. 2015, č. j. 22578/2015-900000-304.1, č. j. 22578-2/2015-900000-304.1, č. j. 22578-3/2015-900000-304.1, č. j. 22578-4/2015-900000-304.1, č. j. 22578-5/2015-900000-304.1, č. j. 22578-6/2015-900000-304.1, č. j. 22578-7/2015-900000- 304.1, č. j. 22578-8/2015-900000-304.1, č. j. 22578-9/2015-900000-304.1 a č. j. 22578-10/2015-900000-304.1, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2019, č. j. 10 Af 39/2015 - 301, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 4.114 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky JUDr. Evy Koubové. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Celní úřad Praha Ruzyně celkem deseti rozhodnutími ze dne 18. 9. 2014,č. j. 9436-11/2014-650000-11, č. j. 9436-12/2014-650000-11, č. j. 9436-13/2014-650000-11, č. j. 9436-14/2014-650000-11, č. j. 9436-15/2014-650000-11, č. j. 9436-16/2014-650000-11, č. j. 9436-17/2014-650000-11, č. j. 9436-18/2014-650000-11, č. j. 9436-19/2014-650000-11, č. j. 9436-20/2014-650000-11, doměřil žalobkyni clo a vyměřil penále z důvodu nesprávného zařazení dováženého zboží do podpoložky celního sazebníku. Žalovaný celkem deseti rozhodnutími ze dne 24. 4. 2015, č. j. 22578/2015-900000-304.1, č. j. 22578-2/2015-900000-304.1, č. j. 22578-3/2015-900000-304.1, č. j. 22578-4/2015-900000-304.1, č. j. 22578-5/2015-900000-304.1, č. j. 22578-6/2015-900000-304.1, č. j. 22578-7/2015-900000-304.1, č. j. 22578-8/2015-900000-304.1, č. j. 22578-9/2015-900000-304.1 a č. j. 22578-10/2015-900000-304.1, změnil výše uvedená rozhodnutí Celního úřadu Praha Ruzyně tak, že žalobkyni doměřil clo v celkové výši 851.931 Kč a předepsal jí povinnost uhradit penále výši 170.389 Kč. [2] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 6. 5. 2019, č. j. 10 Af 39/2015 - 301, zrušil rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Konstatoval, že napadená rozhodnutí nejsou nepřezkoumatelná. Žalovaný v dostatečném rozsahu reagoval na námitky žalobkyně i předložený znalecký posudek. Skutečnost, že celní úřad neumožnil žalobkyni, aby se seznámila se všemi podklady řízení, nezakládá nepřezkoumatelnost napadených rozhodnutí. Městský soud současně navázal, že z judikatury správních soudů nelze dovodit, že by jediným přípustným způsobem opatřování skutkových zjištění bylo provedení následné kontroly u nepřímého zástupce (zde žalobkyně). Nebylo tudíž nezbytné, aby byla žalobkyně od počátku účastníkem následné kontroly prováděné u příjemce zboží. Podle městského soudu bylo povinností celních orgánu zajistit, aby měla žalobkyně možnost seznámit se s podklady řízení, aby se k nim mohla vyjádřit, případně je zpochybnit či učinit návrh na doplnění dokazování. Celní orgány sice mohou vycházet ze skutečností zjištěných v průběhu následné kontroly provedené u příjemce zboží, nicméně musí současně umožnit žalobkyni, aby uplatnila svá nastíněná procesní práva. Podle městského soudu celní orgány tuto povinnost nesplnily. Celní úřad totiž nijak nereagoval na návrh provedení důkazu, kterým se žalobkyně domáhala, aby celní úřad provedl důkaz vzorkem zboží získaným v průběhu následné kontroly u příjemce zboží. Celní úřad se v reakci na návrh žalobkyně omezil na konstatování, že doposud shromážděné důkazy postačují k vydání rozhodnutí. Městský soud v dané souvislosti doplnil, že důkazní návrh žalobkyně na provedení důkazu vzorkem zboží získaným v průběhu následné kontroly nebyl nikterak excesivní, obzvláště za situace, kdy mezi žalobkyní a celními orgány je sporná právě otázka konkrétních parametrů a vlastností předmětného zboží, jejíž posouzení je klíčové pro sazební zařazení zboží. Jestliže celní orgány vzorky zboží nezařadily mezi podklady řízení ani navzdory výslovnému požadavku žalobkyně, odepřely jí možnost se s nimi řádně seznámit a adekvátně reagovat na skutková zjištění. Pochybení celních orgánů je o to závažnější, že právě zkoumané vzorky a výsledky posouzení jejich vlastností ze strany Celní technické laboratoře byly podle obsahu napadených rozhodnutí klíčové pro meritorní posouzení věci samé. Současně městský soud doplnil, že by napadená rozhodnutí musel zrušit i z toho důvodu, že v mezičase došlo ke změně právní úpravy, podle které již celní orgány nejsou oprávněny v případě doměření cla uložit povinnost uhradit penále. Právě s ohledem na změnu právní úpravy ku prospěchu žalobkyně s přihlédnutím k tomu, že na penále je nezbytné nahlížet jako trestní sankci, nemohou s ohledem na závěry rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu napadená rozhodnutí obstát, a městský soud by je i v případě řádného procesního postupu celních orgánů musel zrušit. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobkyně [3] Proti uvedenému rozsudku podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost. V ní nejprve obšírně shrnul skutkový stav věci. Následně městskému soudu vytkl, že nesprávně posoudil obsah spisové dokumentace. Ta, kterou celní úřad žalobkyni předložil, obsahuje veškeré poklady, které celní orgány pro svá rozhodnutí využily. Jedinou část spisu, kterou žalobkyni nezpřístupnily, se týkala kontrolních zjištění ve vztahu k jiným subjektům, neboť příjemce zboží zastupovali v jiných řízeních i jiní zástupci odlišní od žalobkyně. Stěžovatel upozornil, že kontrola u příjemce zboží proběhla v roce 2013 v situaci, kdy již neměl příjemce předmětné zboží k dispozici. Proto měly celní orgány k dispozici jen 5 kusů vzorků zboží, které zaslal příjemce celnímu orgánu v okamžiku dovozu. Právě tyto vzorky zkoumala a prověřila Celní technická laboratoř. Jiné vzorky neměla Celní technická laboratoř k dispozici, a proto nemohl celní úřad žalobkyni seznámit s výsledky zkoumání, které ani nikdy neproběhlo. Současně stěžovatel doplnil, že zkoumání vzorků nepředstavovalo pro sazební zařazení zboží stěžejní důkaz. Stěžovatel naopak upozornil, že znalecký posudek, který předložila žalobkyně, nepřijal z toho důvodu, že z jeho obsahu není zřejmé, jak by bylo možné ztotožnit předmětné zboží se vzorkem zkoumaným znalcem. Není proto zřejmé, jakým způsobem získal znalec vzorek zboží v situaci, kdy k dovozu došlo v roce 2012 a znalecké zkoumání proběhlo v roce 2014. Přitom příjemce zboží již předmětné zboží nemohl mít v dané době ve své dispozici. Znalec současně nezkoumal předmětné vzorky ve stavu, v jakém se nacházely v době dovozu. Provedená zkouška ze strany znalce tak nebyla způsobilá ověřit vlastnosti předmětného zboží. [4] Následně stěžovatel obšírně polemizoval se závěry městského soudu, podle kterých bylo namístě zrušit napadená rozhodnutí i z toho důvodu, že v mezičase došlo ke změně právní úpravy, která již nepředpokládá uložení penále v případě doměření cla. Podle stěžovatele je předpokladem pro zrušení rozhodnutí v případě změny právní úpravy, aby sám žalobce brojil proti rozhodnutí o trestu. Upozornil přitom, že žalobkyně v rámci žaloby argumentačně nijak nebrojila proti povinnosti hradit penále. Přitom pokud žaloba takovouto argumentaci neobsahuje, nemůže soud danou otázku posoudit ex offo a napadená rozhodnutí zrušit. Oprávnění zrušit napadená rozhodnutí nemohla městskému soudu založit ani skutečnost, že žalobkyně brojila proti napadeným rozhodnutím v jejich plném rozsahu. Klíčové je, že žaloba neobsahovala žádnou argumentaci směrující proti penále. Současně platí, že v rámci dodatečných platebních výměrů je výrok o penále svou povahou akcesorický a sám o sobě neobstojí při nedůvodnosti žaloby proti hlavnímu výroku jen v případě, pokud by byl sám důvodně napaden. Tato podmínka však nebyla naplněna. Dále podle stěžovatele neměl městský soud žalobkyni přiznat náhradu nákladů řízení, neboť důvodem pro zrušení rozhodnutí nebylo pochybení stěžovatele. Současně stěžovatel doplnil, že právní závěry městského soudu jsou v rozhodovací praxi správních soudů ojedinělé. Nejvyšší správní soud, i některé krajské soudy již posuzovaly povinnost hradit penále v období po přijetí předmětné novely, aniž by však dospěly k závěru o nutnosti zrušení rozhodnutí stěžovatele, které své adresáty zavazovaly k úhradě penále na základě dříve účinné právní úpravy. [5] Nejvyššímu správnímu soudu proto stěžovatel navrhl, aby zrušil napadený rozsudek a vrátil věc městskému soudu k dalšímu řízení. [6] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že městský soud podle jejího názoru posoudil věc správně. Celní orgány totiž v dan