4 As 276/2017 — Nejvyšší správní soud

4 As 276/2017- 116 - text 4 As 276/2017 - 129 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: KOLKOVNA GROUP a.s., se sídlem Náprstkova 214/7, Praha 1, zast. Mgr. Tomášem Bejčkem, advokátem, se sídlem Dukelských hrdinů 976/12, Praha, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Plzeňský Prazdroj, a.s., se sídlem U Prazdroje 64/7, Plzeň, zast. JUDr. Karlem Muzikářem, LL.M., advokátem, se sídlem Křižovnické náměstí 193/2, Praha 1, II) KOLKOVNA RESTAURANTS, a.s., se sídlem Hradební 761/3, Praha 1, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 4. 1. 2013, č. j. O-437115/D56155/2012/ÚPV, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 8 A 37/2013 – 174, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. 8 A 37/2013 – 174, se zrušuje. II. Rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 4. 1. 2013, č. j. O-437115/D56155/2012/ÚPV, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení o žalobě a o kasační stížnosti celkem 38.600 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Tomáše Bejčka, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. [1] Osoba zúčastněná na řízení I) je vlastníkem slovní grafické ochranné známky č. 284518, zapsané v rejstříku ochranných známek do třídy 43. výrobků a služeb s právem přednosti ode dne 3. 5. 2006 ve znění a podobě: [OBRÁZEK] (dále jen „napadená ochranná známka“ nebo „ochranná známka č. 284518“). [2] Žalobkyně podala u žalovaného návrh na prohlášení uvedené ochranné známky za neplatnou podle § 32 odst. 3 ve spojení s § 7 odst. 1 písm. i) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách); ve znění účinném v době rozhodné (dále již jen „zákon o ochranných známkách“). [3] Žalobkyně tento návrh učinila z titulu svých tvrzených autorských práv vyplývajících z výhradní licence k fontu písma KOLKOVNA (dále jen „font KOLKOVNA“), v němž je vyveden text napadené ochranné známky. V návrhu na prohlášení neplatnosti žalobkyně poukázala též na to, že je vlastníkem ochranné známky č. 251008 ve znění a podobě: [OBRÁZEK] (dále jen „ochranná známka KOLKOVNA“), s právem přednosti ode dne 11. 4. 2002, zapsané do rejstříku ochranných známek pro třídy výrobků a služeb č. 35 a 43. Žalobkyně však zejména zdůraznila, že nemá zájem na neoprávněném užívání autorského díla (fontu KOLKOVNA) jinými osobami. [4] Žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 7. 2012, č. j. O-437115/D057574/2011/ÚPV, návrh žalobkyně na neplatnost ochranné známky č. 284518 zamítl a předseda žalovaného následně v záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl rozklad žalobkyně a potvrdil rozhodnutí žalovaného. II. [5] Proti napadenému rozhodnutí podala žalobkyně žalobu u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“). Ten o žalobě nejprve rozhodl rozsudkem ze dne 21. 9. 2016, č. j. 8 A 37/2013 - 71, který Nejvyšší správní soud ke kasační stížnosti žalobkyně rozsudkem ze dne 22. 8. 2017, č. j. 8 As 245/2016 - 112, zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Kasační soud totiž shledal, že městský soud v řízení rozhodl bez jednání, aniž by byly splněny podmínky podle § 51 s. ř. s. ve spojení s § 76 téhož zákona. V řízení po vydání zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu již městský soud provedl jednání a následně vydal v záhlaví specifikovaný rozsudek (dále jen „napadený rozsudek“), kterým žalobu zamítl. [6] V napadeném rozsudku městský soud nejprve s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2011, č. j. 8 As 25/2011  107, vyslovil, že žalovaný měl v posuzované věci především zkoumat, zda existuje autorské dílo, zda k němu žalobkyni svědčila autorská práva a zda uvedené právo bylo dotčeno. Žalobkyně přitom měla dílo označit, doložit, že jí náleží autorská práva (respektive práva odvozená od originárních práv autora smluvně), a tvrdit, jak může být autorské dílo užíváním napadené ochranné známky dotčeno. [7] Městský soud dále zopakoval závěry uvedené v jeho prvním, byť zrušeném rozsudku č. j. 8 A 37/2013 - 71. V něm, vycházeje ze skutečnosti, že žalobkyně v době podání žaloby dne 4. 3. 2013 již nebyla vlastníkem ochranné známky KOLKOVNA, a tudíž nemohla být dotčena na svých veřejných subjektivních právech ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., přisvědčil závěru žalovaného, že podáním přihlášky napadené ochranné známky nebylo dotčeno autorské dílo. S ohledem na to a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 6. 2016, č. j. 9 As 101/2015 - 53, podle něhož se lze u žalobce procesně legitimovaného nikoliv podle § 65 odst. 1 s. ř. s., ale podle § 65 odst. 2 s. ř. s., zabývat pouze procesněprávními námitkami, dospěl městský soud k závěru, že i v nyní posuzovaném případě je oprávněn věnovat se pouze procesněprávním námitkám žalobkyně. To také v prvním rozsudku udělal. Ze zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 245/2016 – 112 však pro následující řízení dovodil, že se má zabývat také hmotněprávními otázkami, a proto v nyní napadeném rozsudku doplnil vypořádání námitek tohoto typu; neshledal je však důvodnými a zcela přisvědčil závěrům správních orgánů. [8] Městský soud k hmotněprávní stránce věci předeslal, že žalobkyně dne 19. 12. 2012 ochrannou známku KOLKOVNA prodala, font KOLKOVNA tedy sice je chráněn touto ochrannou známkou, ale žalobkyně již není jejím vlastníkem, a tudíž jí svědčí pouze majetková práva z výhradní licence. Font písma totiž není výsledkem tvůrčí činnosti žalobkyně, ale třetí osoby. Autorská práva jsou nepřevoditelná, proto by mohlo dojít jen k dotčení užívacích práv žalobkyně k autorskému dílu, které však žalobkyně ani netvrdila, ani neodložila. Městský soud následně uvedl, že v posuzované věci sice nebyla prokázána existence podlicenční smlouvy či obdobného výslovného souhlasu, ze kterých by vyplývalo, že osoba zúčastněná na řízení I) je oprávněna k zápisu ochranné známky s užitím fontu KOLKOVNA, skutkové okolnosti nicméně nesvědčí o dotčení autorského díla ve smyslu § 7 odst. 1 písm. i) zákona o ochranných známkách. Osoba zúčastněná na řízení I) podala přihlášku k zápisu napadené ochranné známky do rejstříku v době, kdy spolu s žalobkyní neměly žádný spor a žalobkyně až do roku 2011 neučinila žádný právní krok, kterým by ochrannou známku č. 284518 s užitím fontu KOLKOVNA zpochybnila. [9] Městský soud se neztotožnil ani s procesněprávními námitkami žalobkyně. Předně nepřisvědčil žalobnímu bodu, že správní orgány nepřípustně vycházely z listin, vyhotovených v jiném než českém jazyce (bez jejich překladu do českého jazyka). Z první skupiny z nich (sestávajících zejména ze soudních rozhodnutí zahraničních soudů) správní orgány vůbec nevycházely, pouze je zmínily v seznamu předložených podkladů. Z druhé skupiny (taktéž cizojazyčných) sice vycházely, obsah těchto dokumentů však byl zřejmý a nikoliv sporný. V jednom případě se jednalo o dokument, jehož původcem byla žalobkyně [dokument ze dne 22. 2. 2007 s názvem „Supplement to the negotiation“ (doplnění k jednání)]; ve druhém o dokument, který byl předložen v anglické i české verzi (e-mailová komunikace ze dne 18. a 19. 6. 2007); ve třetím o výtisk jednoho listu, na němž jsou vyvedena azbukou a ve fontu KOLKOVNA slova PILSNER ČESKÁ HOSPODA (RESTAURACE)]. Městský soud k tomu doplnil odkaz na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 4. 2015, č. j. 9 As 12/2014  60, podle něhož je důkaz cizojazyčnou listinou přípustný, pokud není o jeho obsahu v řízení sporu. [10] Důvodnou, avšak nezpůsobující nezákonnost napadeného rozhodnutí, městský soud vyhodnotil námitku, podle které žalovaný porušil zásadu rovnosti účastníků tím, že žalobkyni nezaslal vyjádření ostatních účastníků řízení k jejímu návrhu. Městský soud uvedl, že je mu i z jiných řízení známo, že žalovaný ne vždy respektuje právo účastníků řízení být před vydáním rozhodnutí seznámen s podklady pro rozhodnutí, popř. se k nim vyjádřit. Žalobkyně však neuvedla, proč tento nesprávný postup žalovaného vedl v jejím konkrétním případě k vydání nezákonného rozhodnutí, že by jí nebylo umožněno uplatnit nějaké skutečnosti, které dosud v řízení nebyly známy a které by mohly podstatně změnit pohled žalovaného na věc. [11] Městský soud nepřisvědčil žalobkyni ani v tom, že předseda žalovaného postupoval nezákonně, pokud s odkazem na zásadu koncentrace nezohlednil podklady, které žalobkyně předložila společně s rozkladem. Nesprávně sice vycházel z § 82 odst. 4 správn