4 As 337/2018 — Nejvyšší správní soud

4 As 337/2018- 84 - text 4 As 337/2018 - 92 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudkyň Mgr. et Mgr. Lenky Bahýľové, Ph.D. a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Vysoké učení technické v Brně, sídlem Antonínská 548/1, Brno, zast. Mgr. Janem Tejkalem, advokátem, sídlem Helfertova 2040/13, Brno, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 29. 8. 2016, č. j. ÚOHS-R0139/2016/VZ-35678/2016/322/KBe, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2018, č. j. 30 Af 105/2016 - 68, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í: I. Předmět řízení a jeho předcházející průběh [1] Předseda žalovaného v záhlaví označeným rozhodnutím (dále též jen „rozhodnutí žalovaného“) rozhodl o rozkladu žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 28. 4. 2016, č. j. ÚOHS-S0112/2016/VZ-18309/2016/541/PDz (dále též jen „rozhodnutí správního orgánu prvního stupně“) tak, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil a rozklad žalobce zamítl. Podle rozhodnutí správního orgánu prvního stupně se žalobce jako zadavatel dopustil dvou správních deliktů podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále též jen „zákon o veřejných zakázkách“), za což mu byla podle § 120 odst. 2 písm. a) téhož zákona uložena pokuta ve výši 100.000 Kč. [2] Žalobce byl zadavatelem veřejné zakázky „Dodávka vybavení stacionární analytické laboratoře technologií městského inženýrství“ v otevřeném zadávacím řízení. Předmětem plnění této veřejné zakázky byla dle bodu 2.1 „Předmět plnění veřejné zakázky“ zadávací dokumentace „dodávka veškerého laboratorního vybavení pro tři laboratoře technologií městského inženýrství, včetně instalace nábytku a příslušenství tak, aby celek tvořily tři zcela vybavené analytické laboratoře v rozsahu a souladu se zadávacími podmínkami“. Předpokládaná hodnota veřejné zakázky byla stanovena na částku 5.150.000 Kč. Žalobce dne 13. 10. 2014 rozhodl o výběru nejvhodnější nabídky a dne 11. 12. 2014 uzavřel s vybraným uchazečem smlouvu na plnění předmětné veřejné zakázky. [3] Podle rozhodnutí správního orgánu prvního stupně se žalobce dopustil správního deliktu podle ustanovení § 120 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách tím, že při zadávání veřejné zakázky „Dodávka vybavení stacionární analytické laboratoře technologií městského inženýrství“ v otevřeném řízení nedodržel zásadu zákazu diskriminace stanovenou v § 6 odst. 1 téhož zákona, když v rámci předmětu plnění uvedené veřejné zakázky poptával vedle plnění spočívajícího v dodávce laboratorního příslušenství současně i plnění spočívající v dodávce laboratorních přístrojů vymezené v příloze č. 2 „Podrobné technické specifikace jednotlivých parametrů dodávky vybavení stacionární analytické laboratoře technologií městského inženýrství“ zadávací dokumentace položkami: „Chladnička pro uchovávání vzorků“, „Chladnička pro laboratorní účely kombinovaná s mrazničkou“, „Odtahový box“, „Laboratorní sušárna“, „Mycí a dezinfekční automat vč. zdroje tlakové demi vody“, „Laboratorní digestoř“, „Spektrofotometr VIS“, „Analyzátor rozpuštěného organického uhlíku (toc) a dusíku (tn) ve vodách a v pevných vzorcích“, „Skleněný destilační přístroj“, „Analytické váhy“, „Systém na úpravu ultračisté vody“, „Souprava pro kontrolní měření BSK“, „Souprava pro stanovení množství bioplynu“, „Řídící jednotka spektrometru“, „Laboratorní víceparametrový měřící přístroj“, „Termoreaktor pro stanovení CHSK“ a „Mikroskop pro potřeby hydrobiologie“; a plnění spočívající v dodávce laboratorního nábytku vymezené v příloze č. 2 „Podrobné technické specifikace jednotlivých parametrů dodávky vybavení stacionární analytické laboratoře technologií městského inženýrství“ zadávací dokumentace položkami: „Úložná skříň“, „Laboratorní stůl s prostorem pro myčku“, „Jednostranný laboratorní stůl s výlevkou“, „Laboratorní stůl“, „Pracovní židle“, „Oboustranný laboratorní stůl s výlevkou“ a „Stůl váhový“. Tímto žalobce vymezil předmět plnění příliš široce a diskriminoval tak dodavatele, kteří by mohli zajistit dodávku pouze některé z výše uvedených skupin zboží, avšak nikoli dodávku všech výše uvedených skupin zboží, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a žalobce uzavřel dne 11. 12. 2014 smlouvu s vybraným uchazečem (výrok I.). Dále se žalobce měl dopustit správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách tím, že při zadávání předmětné veřejné zakázky nedodržel postup stanovený v § 47, v návaznosti na § 6 odst. 1 téhož zákona, když v bodě II.1.6) „Společný slovník pro veřejné zakázky (CPV)“ oznámení o zakázce klasifikoval dodávku, jež byla předmětem plnění veřejné zakázky, podle referenční klasifikace kódem č. 39180000-7 – Laboratorní nábytek, přestože tento kód neodpovídal celkovému rozsahu předmětu plnění veřejné zakázky, přičemž tento postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a žalobce uzavřel dne 11. 12. 2014 smlouvu s vybraným uchazečem (výrok II.). [4] Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozsudkem (dále též jen „napadený rozsudek“) zamítl žalobu žalobce jako nedůvodnou. Ve vztahu k žalobním námitkám týkajícím se nedostatečného posouzení předmětu veřejné zakázky a relevantního trhu ze strany žalovaného krajský soud potvrdil závěr žalovaného, že v důsledku příliš široce vymezeného předmětu veřejné zakázky mohlo podat nabídku méně dodavatelů než v situaci, kdy by byla jednotlivá plnění poptávána samostatně. Ve vztahu k námitkám směřujícím proti výroku II. rozhodnutí správního orgánu prvního stupně pak krajský soud rovněž přisvědčil závěrům žalovaného, že povinností žalobce bylo označit předmětnou zakázku příznačným CVP kódem, který by odpovídal celkovému rozsahu plnění. II. Obsah kasační stížnosti [5] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc byla krajskému soudu vrácena k dalšímu řízení. V kasační stížnosti uplatnil stížní důvody vymezené v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [6] Stěžovatel předně uvedl, že zákon neukládá zadavatelům povinnost dělit veřejné zakázky, ani neuvádí postup, jakým by měl zadavatel určit vhodnost rozdělení či nerozdělení veřejné zakázky na části, resp. jakým způsobem by měl určit, zda veřejnou zakázku zadat prostřednictvím více samostatných zadávacích řízení. Zákon v § 98 odst. 1 zadavatelům toliko poskytuje možnost veřejnou zakázku rozdělit na části, připouští-li to povaha předmětu veřejné zakázky. Z takto upravené možnosti zadavatele veřejnou zakázku rozdělit na části však nelze dovozovat žádnou povinnost. Stěžovatel tak považuje požadavek žalovaného na rozdělení zakázky na části za rozporný s čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Jakkoli si je stěžovatel vědom judikatury k této problematice (např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 3. 2010, č. j. 62 Af 7/2010 – 135), nesouhlasí s tím, že by se dopustil porušení zásady (skryté) diskriminace. [7] Přestože stěžovatel nepopírá skutečnost, že někteří z dodavatelů skutečně nemuseli disponovat takovými prostředky, aby byli schopni účastnit se zadávacího řízení, nelze generalizovat, že svým postupem vyloučil ze zadávacího řízení podstatnou část trhu. Stěžovatel trvá na svém názoru, že předmět veřejné zakázky tvoří funkční celek, který mohl zcela legitimně zadat v rámci jedné veřejné zakázky nerozdělené na části, a že byť vyloučil některé z dodavatelů stanovením předmětu plnění, nedopustil se tím porušení zásady zákazu diskriminace při zadávání veřejné zakázky. Je zcela běžným postupem, že v rámci zadávacích podmínek jsou nastavena taková kritéria, jež nemohou naplnit všichni dodavatelé, a to z pohledu předmětu plnění nebo podmínek požadované kvalifikace. Jedná se o zcela zákonný postup, jímž zadavatelé vylučují část trhu ze zadávacího řízení, a to za účelem naplnění svých požadavků a potřeb. Pokud tedy stěžovatel v zadávacích podmínkách vymezil předmět plnění, který nebyli schopni dodat všichni dodavatelé dodávající jakékoli vybavení laboratoří, nelze to považovat za porušení zásady zákazu diskriminace. Stěžovatel nastavil takováto kritéria, aby byl co nejvíce naplněn účel zadávané veřejné zakázky, čímž bylo dodání veškerého vybavení do tří laboratoří tzv. „na klíč“. [8] V této souvislosti stěžovatel odkázal na stanovisko ministerstva vnitra Ministerstvo vnitra České republiky. Nejčastěji kladené dotazy k veřejným zakázkám IOP [online]. Dostupné z: www.osf-mvcr.cz/file/3376_1_1 [cit. 11.12.2018]. , z něhož citoval mj. obecný závěr, že „při vymezení jediné veřejné zakázky je třeba vždy přihlédnout k souvislostem věcným,