6 Ads 194/2019 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 194/2019- 33 - text 6 Ads 194/2019 - 37 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Filipa Dienstbiera, soudkyně Mgr. Barbory Berkové (soudkyně zpravodajka) a soudce JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: Mgr. V. P., zastoupený doc. JUDr. Martinem Kopeckým, CSc., advokátem, sídlem Revoluční 24, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo kultury, sídlem Maltézské náměstí 1, Praha 1, týkající se žaloby na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2019, č. j. 8 A 25/2019 - 31, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Žalobou podle § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), se žalobce domáhal zrušení čl. I. odst. 1 písm. f) příkazu ministra kultury č. 19/2018 ze dne 5. 10. 2018, č. j. MK 62917/2018 KST, kterým bylo zrušeno jeho služební místo. Dále požadoval, aby soud uložil žalovanému povinnost obnovit stav před nezákonným zásahem tím, že uvedené služební místo zařadí zpět do organizační struktury Ministerstva kultury. [2] Žalobce v žalobě uvedl, že rozhodnutím ze dne 30. 5. 2018 byl s účinností od 1. 6. 2018 zařazen na služební místo ministerského rady v Kanceláři ministra – služební místo č. 293 ve 12. platové třídě s výkonem služby v Ministerstvu kultury, v oborech služby č. 30 Lidská práva a č. 77, Odborné zabezpečení činnosti vlády. Na uvedené služební místo přešel z důvodu, že byl šikanován vedoucím oddělení v předchozím služebním úřadu, Ministerstvu průmyslu a obchodu, a to na přímou nabídku státního tajemníka v Ministerstvu kultury (dále jen „státní tajemník“). Dopisem ze dne 7. 12. 2018 mu však státní tajemník oznámil, že zahajuje správní řízení ve věci jeho převedení na jiné služební místo v důsledku zrušení jeho dosavadního služebního místa z důvodu změny systemizace dle § 61 odst. 1 písm. c) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, a to s odkazem na svůj služební předpis ze dne 30. 11. 2018, č. 9/2018, kterým byla stanovena systemizace služebních a pracovních míst v Ministerstvu kultury s účinností od 1. 1. 2019. Na stížnost, v níž žalobce požadoval řádné zdůvodnění tohoto kroku, mu státní tajemník mu v dopise ze dne 4. 1. 2019 sdělil, že již dne 5. 10. 2018 byl zveřejněn příkaz ministra kultury č. 19/2018, kterým bylo služební místo ministerského rady v Kanceláři ministra s účinností od 1. 1. 2019 zrušeno. Žalobce v žalobě namítal, že pokud ministr kultury postupoval dle závazného metodického pokynu náměstka ministra vnitra pro státní službu č. 2/2016, kterým se stanoví pravidla pro zpracování návrhu systemizace služebních a pracovních míst ve služebním úřadu, musel uvažovat o zrušení služebního místa žalobce již během června nebo července 2018, a tudíž neměl žádný časový prostor pro posouzení jeho účelnosti a vhodnosti. Dále žalobce poukázal na skutečnost, že činnosti, které byly náplní jeho zrušeného služebního místa, zejm. obor služby č. 77, budou v Kanceláři ministra i nadále vykonávány, avšak ve vyšší platové třídě (služební místo vedoucí Kanceláře ministra a nově zřízené služební místo ministerského rady pro styk s vládním zmocněncem pro IT), což svědčí pro závěr, že předmětné služební místo bylo zrušeno toliko za účelem zbavení se jeho osoby. [3] V doplnění žaloby žalobce uvedl, že i další kroky státního tajemníka, zejména zahájení řízení o zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů, jemuž nepředcházelo účinné hledání jiného služebního místa pro žalobce, svědčí o tom, že reálně nešlo o zrušení služebního místa, ale o zbavení se jeho osoby. Žalobou napadený příkaz ministra, připravený státním tajemníkem, byl proto osobně zaměřen proti žalobci a došlo jím k zásahu do jeho právní sféry. [4] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) v záhlaví označeným usnesením žalobu odmítl dle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. jako nepřípustnou. Systemizace služebních míst dle § 17 zákona o státní službě, organizační struktura služebního úřadu dle § 19, ani systemizace služebních míst na úrovni jednotlivých služebních úřadů, vydávaná podle § 172 téhož zákona, dle městského soudu přímo nezasahují do právní sféry jednotlivých státních zaměstnanců. I v případě, že je v důsledku systemizace služebních míst eliminováno některé služební místo, z ní nevyplývá přímý zásah do právní sféry státního zaměstnance, kterým bylo dosud toto služební místo obsazeno. Systemizace služebních míst je dle městského soudu aktem sui generis, který sám o sobě pro státní zaměstnance při výkonu jejich služby závazný není, k čemuž lze dospět i systematickým výkladem služebního zákona, který systemizace zařadil do hlavy IV, tedy mimo hlavu III části první, která obsahuje ustanovení o organizačních věcech služby a služebních předpisech. Dle názoru soudu tedy systemizace služebních míst není služebním předpisem, a proto nemůže být ani předmětem přezkumu podle § 12 zákona o státní službě, resp. soudního přezkumu podle § 101e s. ř. s. (viz rozhodnutí téhož soudu ve věci sp. zn. 10 A 46/2018). [5] Poté městský soud uzavřel, že zrušení služebního místa není zásahem do práv žalobce, neboť se jedná o akt, který směřuje do organizačního členění ministerstva. Ke změně služebního poměru v důsledku změny systemizace služebních míst může dle městského soudu dojít jedině rozhodnutím, jehož adresátem je státní zaměstnanec. V případě zrušení služebního místa jde o rozhodnutí o převedení na jiné služební místo dle § 61 odst. 1 odst. 1 písm. c) zákona o státní službě, případně o rozhodnutí o zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů dle § 62 téhož zákona, jimiž teprve může být zasaženo do práv konkrétní osoby. Žalobce se ochrany svých práv bude moci domáhat jinými právními prostředky, a to opravným prostředkem proti rozhodnutí ve věci služebního poměru, a následně i žalobou podle § 65 a násl. s. ř. s. II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní [6] Proti usnesení městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost. Vytkl městskému soudu, že se nezabýval v žalobě uvedenou podstatnou skutečností, že mu bylo zrušené služební místo nabídnuto státním tajemníkem prostřednictvím státního tajemníka v Ministerstvu průmyslu a obchodu a s vědomím a souhlasem náměstka ministra vnitra pro státní službu jako řešení jeho šikany ze strany přímého nadřízeného v předchozím služebním úřadě. Služební místo pak bylo po čtyřech měsících bez řádného odůvodnění a jako jediné bez náhrady v daném resortu zrušeno, přičemž je dle stěžovatele prokázané, že státní tajemník věděl, komu a proč služební místo neodůvodněným zařazením do žalobou napadeného příkazu ministra č. 19/2018 ruší. Dále stejně jako v žalobě poukázal stěžovatel na skutečnost, že příslušné činnosti a de facto též služební místo, jen pod jiným označením, v Kanceláři ministra i nadále zůstaly. Evidentně tak nešlo o zrušení služebního místa č. 293, ale o propuštění žalobce, o čemž svědčí i neochota státního tajemníka převést stěžovatele na jiné služební místo podle § 61 odst. 1 písm. c) zákona o státní službě, přestože velké množství vhodných služebních míst existuje. Městský soud rovněž ani formálně nezmínil obsah repliky stěžovatele, natož aby se jí věcně zabýval. [7] Městský soud dle stěžovatele nesprávně posoudil jeho podání jako žalobu proti systemizaci a podobě organizační struktury služebního úřadu, stěžovatel však brojil výslovně proti čl. I. odst. 1 písm. f) příkazu ministra kultury č. 19/2018, č. j. MK 62917/2019 KST, který nezákonně a v rozporu s nedávnou nabídkou téhož služebního místa uvedené místo zrušil. Stěžovatel byl poškozen jednak přinucením přestoupit na jiné služební místo v jiném služebním úřadu, a následně pak zrušením nabídnutého služebního místa, jehož výsledkem bude neoprávněné propuštění stěžovatele ze státní služby. Žaloba se tedy týkala bezdůvodného a zcela individuálního propuštění stěžovatele ze služebního úřadu, což nemá obecně se systemizací a následnou organizační strukturou v zásadě žádnou souvislost. [8] Městský soud dle stěžovatele do odůvodnění svého usnesení doslovně a nekriticky převzal text vyjádření žalovaného k žalobě včetně jeho nepřesné citace § 17 a 19 zákona o státní službě a zejména chybného odkazu na § 172 téhož zákona, což vzbuzuje pochybnosti o odborném a věcně správném vyřízení jeho věci, resp. i pochybnost o míře spolupráce soudu a žalovaného a možnosti stěžovatele dosáhnout nestranné a spravedlivé ochrany svých práv. [9] Usnesení ve věci sp. zn. 10 A 46/2018, na něž městský soud odkázal, se týkalo skutkově i právně odlišné věci, neboť žalobce v uvedené věci napadal vládou schvalovanou systemizaci služebních míst dle § 17 odst. 1 zákona o státní službě, zatímco stěžovatel napadá nezákonný zásah žalovaného spočívající v bezdůvodném zařazení služebního místa stěžovatele do příkazu ministra kult