8 As 38/2018 — Nejvyšší správní soud

8 As 38/2018- 114 - text 8 As 38/2018-125 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše, a soudců Milana Podhrázkého a Aleše Sabola, v právní věci žalobce: J. E., zast. JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem Bubeníčkova 502/42, Brno, proti žalovanému: Národní bezpečnostní úřad, se sídlem Na Popelce 16/2, Praha 5, proti rozhodnutí ředitele žalovaného ze dne 23. 7. 2013, čj. 145/2013-NBÚ/07-OP, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2017, čj. 10 A 179/2013-92, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný zrušil rozhodnutím ze dne 17. 4. 2008 platnost osvědčení fyzické osoby (žalobce) pro stupeň utajení Přísně tajné podle § 121 odst. 3 a § 101 odst. 2 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti (dále jen „zákon o ochraně utajovaných informací“). Proti tomuto rozhodnutí se bránil žalobce (dále „stěžovatel“) podáním rozkladu a následně žalobou k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), která byla zamítnuta. Nejvyšší správní soud ke kasační stížnosti stěžovatele zrušil rozsudkem ze dne 25. 11. 2011, čj. 7 As 31/2011-101, č. 2602/2012 Sb. NSS (dále jen „rozsudek ve věci J. E. I“), předchozí rozsudek městského soudu. Klíčovým důvodem pro zrušení bylo to, že Nejvyšší správní soud konstatoval, že z obsahu utajované části spisu neplynula žádná skutečnost, nýbrž pouze názor zpravodajských služeb o spolehlivosti stěžovatele. Ačkoliv soud nevyloučil, že je tento názor důvodný, nešlo jej považovat za zprávu o výsledcích šetření. V návaznosti na to městský soud rozsudkem zrušil rozhodnutí předsedy žalovaného o rozkladu, který poté zrušil rozhodnutí o zrušení platnosti osvědčení stěžovatele. Žalovaný následně řízení o zrušení platnosti osvědčení zastavil, neboť 2. 8. 2009 uplynula doba jeho platnosti a odpadl tak předmět řízení. [2] Stěžovatel si požádal 17. 4. 2012 o vydání nového osvědčení fyzické osoby pro stupeň utajení Přísně tajné. Žalovaný rozhodl rozhodnutím ze dne 27. 5. 2013, čj. 524/2013-NBÚ/PFO-2-N, tak, že se stěžovateli osvědčení nevydává, neboť nesplňuje podmínku bezpečnostní spolehlivosti podle § 12 odst. 1 písm. d) zákona o ochraně utajovaných informací, tedy že nejde o osobu, která je bezpečnostně spolehlivá. Konkrétně bylo shledáno bezpečnostní riziko podle § 14 odst. 3 písm. e) téhož zákona, tedy styky s osobou, která vyvíjí nebo vyvíjela činnost proti zájmu České republiky. Touto osobou měl být M. H. Podaný rozklad byl zamítnut v záhlaví tohoto rozsudku uvedeným rozhodnutím ředitele žalovaného. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel žalobu k městskému soudu, který ji v záhlaví tohoto rozsudku uvedeným rozsudkem zamítl. [3] Městský soud nesouhlasil s tím, že by rozhodnutí žalovaného byla nepřezkoumatelná. Žalovaný v rozhodnutí specifikoval negativní okolnost, kterou shledal u stěžovatele, neuvedl pouze konkrétní skutková zjištění a úvahy z toho vyplývající s ohledem na utajovaný charakter podkladů, což je v souladu se současnou právní úpravou aprobovanou soudy včetně Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“). Soud není vázán žalobními body, pokud jde o přezkoumávání skutkových zjištění učiněných v bezpečnostním řízení na základě utajovaných zpráv zpravodajských služeb a není tedy podstatné, že nedostatečné odůvodnění napadeného rozhodnutí žalobci znemožňuje dostatečně konkrétně formulovat žalobní body. [4] Městský soud měl v rámci soudního přezkumu přístup ke všem informacím, na základě nichž bylo rozhodnuto v bezpečnostním řízení, včetně utajované části bezpečnostního svazku. Tyto informace byly zpravodajskou službou označeny jako okolnosti, o kterých nelze zprostit mlčenlivosti. Je nerozhodné, jakým konkrétním stupněm utajení byly informace klasifikovány, rozhodující je zejména jejich povaha, obsah, vztah k jiným osobám, neboť pouze na základě posouzení těchto atributů lze dospět k závěru, zda zpřístupněním příslušných informací může či nemůže potencionálně dojít k ohrožení či narušení činnosti v zákoně uvedených subjektů. Předsedkyně senátu po seznámení se s utajovanými informacemi dospěla k závěru, že jsou splněny předpoklady pro to, aby část správního spisu, obsahující utajované informace, byla vedena odděleně a byla vyloučena z nahlížení, neboť by jejich zpřístupněním mohlo dojít k ohrožení či vážnému narušení činnosti zpravodajských služeb a policie, neboť povaha monitorované činnosti M. H. nevylučuje pokračování dalších úkonů policie. Soud taktéž nesdělil osobu zpracovatele, neboť personální obsazení zpravodajské služby je součástí utajené činnosti zpravodajské služby. Povaha a množství konkrétních zjištění o osobě M. H. a různorodost zdrojů těchto zjištění vylučují tvrzení o šikanózní povaze postupu žalovaného nebo zpravodajské služby vůči M. H., resp. vůči stěžovateli. [5] Vydání osvědčení pro stupeň Přísně tajné stěžovateli v roce 2004 nemá na věc vliv, neboť v této době neměl žalovaný informace o závadné činnosti M. H. a o obsahu komunikace mezi ním a stěžovatelem. Kromě obecného tvrzení stěžovatele o osobní animozitě nového vedení žalovaného k němu, nejsou žádné indicie svědčící o důvodnosti takového tvrzení. Žalovaný postupoval v souladu se zákonem, jestliže neumožnil stěžovateli seznámení se s části bezpečnostního svazku obsahující utajované informace, neboť tento postup je výslovně předvídán zákonem o ochraně utajovaných informací. [6] Informace poskytnuté zpravodajskou službou vycházejí z důkladného prověření činností stěžovatele i M. H. a podává se z nich jednoznačný obraz o jednání M. H. i o intenzitě a obsahu kontaktů stěžovatele s touto osobou. Zjištění zpravodajské služby jsou vnitřně bezrozporná, vyvážená, věrohodná a dostatečně konkrétní, aby na jejich základě bylo možno posoudit, zda splňuje kritéria spolehlivosti pro výkon citlivých činností. Činnost proti zájmům státu nelze ztotožňovat pouze s pojmem trestný čin. Žalovaný si činí úsudek o otázkách vztahujících se ke spolehlivosti fyzické osoby samostatně. Informace obsažené v utajované zprávě odpovídají závěru žalovaného, že M. H. je osobou, která vyvíjí nebo vyvíjela činnost proti zájmu České republiky. Zároveň zjištění ve zprávě zpravodajské služby prokazují, že obsah komunikace stěžovatele s touto osobou přesáhly rámec běžného společenského styku, a obsah jejich hovorů se týkal i poměrů v NBÚ. Pravděpodobnost bezpečnostního rizika spočívá v tom, že nelze vyloučit poskytování dalších informací způsobilých vážně ohrozit činnost žalovaného, přičemž pravděpodobnost takového jednání je natolik vysoká, že naplňuje skutkovou podstatu dle § 14 odst. 3 písm. e) zákona o utajovaných informacích. Míra požadované pravděpodobnosti bezpečnostního rizika postačuje i o něco nižší s ohledem na to, že stěžovatel žádal o vydání prověrky na nejvyšší stupeň utajení. Jak vyplývá z § 84 odst. 1 zákona o utajovaných informacích, podmínku spolehlivosti ve smyslu tohoto zákona splňuje pouze fyzická osoba, u níž nebyla zjištěna žádná negativní okolnost. Jelikož v případě stěžovatele negativní okolnost shledána byla, podmínku spolehlivosti nesplňuje, proto žalovaný správně jeho žádosti nevyhověl. [7] Soud neprovedl důkazy bezpečnostními spisy jiných osob, protože v každém bezpečnostním řízení jsou posuzovány individuální okolnosti a nelze je proto vzájemně poměřovat a dovozovat z nich ochranu legitimního očekávání stěžovatele. II. Obsah kasační stížnosti a další vyjádření účastníků [8] Stěžovatel v kasační stížnosti uvedl, že dle ustálené judikatury je soud povinen všechny žalobní důvody zvážit a vypořádat se s nimi. Stěžovatel pod bodem 5) v žalobě uvedl, že žalovaný měl vycházet i z dalších podkladů, které by měly prokazovat možnou nevěrohodnost procesu bezpečnostních prověrek (například výsledky vlastní vnitřní kontrolní činnosti nebo jiných, vně žalovaného stojících orgánů). K tomuto žalobnímu bodu se městský soud nijak nevyjádřil. [9] Stěžovatel také není schopen posoudit, zda je součástí utajované části spisu pouze zpráva nebo i podklady, ze kterých tato zpráva vychází. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2010, čj. 9 As 29/2009-84, je nezbytné, aby součástí spisu byly i podklady. [10] M. H. nebyl osobou, která by potřebovala získávat informace o chodu žalobce, o jeho personálním obsazení a zejména o metodách a způsobech jeho činnosti. V letech 1998 až 2001 zastával funkci bezpečnostního ředitele žalovaného a předtím pracoval v Bezpečnostní informační službě. Poprvé byl M. H. označen za osobu vyvíjející činnost proti zájmům státu až v souvislosti s prvním propuštěním stěžovatele, přičemž toto propuštění bylo soudem zrušeno. Stěžovateli nebyly sděleny konkrétní důvody, pro které se žalovaný domnívá, že jeho vztah s M. H. je bezpečnost