9 As 305/2018 — Nejvyšší správní soud

9 As 305/2018- 35 - text 9 As 305/2018 - 39 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: nezl. Z. D., zast. Mgr. Kateřinou Zagorovou, advokátkou se sídlem Na sklonku 368/9, Praha 5, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 10. 2015, č j. MHMP 1717073/2015, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2018, č. j. 6 A 202/2015  22, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla jako nedůvodná podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta její žaloba proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný zrušil rozhodnutí ředitele Základní školy a Mateřské školy Tupolevova, příspěvkové organizace, ze dne 3. 8. 2015, č. j. TUPO/574/2015/V (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), o nepřijetí stěžovatelky k předškolnímu vzdělávání pro školní rok 2014/2015 a odvolací řízení zastavil. [2] K žalobním námitkám, které se promítly do námitek kasačních, uvedl městský soud následující. [3] Předmět správního řízení vymezila žádost zákonných zástupců stěžovatelky ze dne 18. 8. 2014 o přijetí stěžovatelky k předškolnímu vzdělávání ve školním roce 2014/2015, konkrétně k 1. 4. 2015. Školní rok 2014/2015 s ohledem na znění § 24 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „školský zákon“), začínal dne 1. 9. 2014 a končil dne 31. 8. 2015. S ohledem na skutečnost, že se v průběhu času stala žádost bezpředmětnou, postupoval žalovaný správně, když dle § 90 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), s odkazem na § 66 odst. 1 písm. g) téhož zákona prvostupňové rozhodnutí zrušil a odvolací řízení zastavil pro zjevnou bezpředmětnost. [4] Pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí je stěžejní, že bylo rozhodováno o žádosti týkající se školního roku 2014/2015. K dopadu tohoto rozhodnutí na možnou další docházku v navazujících školních rocích nelze přihlížet, neboť žádost vymezovala školní rok 2014/2015. Posouzení možnosti docházky do mateřské školy v dalších školních letech není pro rozhodnutí o důvodnosti žaloby právně významné. Ostatně stěžovatelka byla do mateřské školy pro rok 2015/2016 na základě v pořadí druhé žádosti přijata, jakkoliv do MŠ následně nenastoupila. Odkaz žalovaného na rozsudek NSS ze dne 14. 10. 2010, č. j. 5 As 62/2009-68, ve kterém Nejvyšší správní soud uvedl, že „důvod pro zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu je dán tehdy, pokud v průběhu řízení o žádosti dojde k takové změně okolností, že rozhodnutí správního orgánu o žádosti již nebude mít pro žadatele význam“, označil soud za přiléhavý, neboť se jednalo o obdobnou situaci jako v nyní projednávané věci a procesní postup žalovaného byl proto správný. [5] Stěžovatelka označila za chybný postup žalovaného dle § 90 odst. 4 správního řádu, neboť jiné (meritorní pozn. NSS) rozhodnutí o odvolání by mělo význam pro náhradu škody. Soud ze správního spisu ověřil, že zákonný zástupce stěžovatelky se po správních orgánech kontinuálně domáhal náhrady imateriální újmy za nesprávný úřední postup. Poslední jeho podnět vyřídilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „ministerstvo“) dopisem ze dne 7. 10. 2015, č. j. MSMT-25086/2015-7, ve kterém konstatovalo nesprávný úřední postup pouze prvostupňového orgánu spočívající v nečinnosti v délce cca 5 měsíců. Z tohoto důvodu dospělo ministerstvo k závěru, že je namístě poskytnout stěžovatelce zadostiučinění formou konstatování porušení práva, které bylo adresováno jejímu zákonnému zástupci. [6] Úvaha žalovaného v napadeném rozhodnutí, zda jiné rozhodnutí o odvolání může mít význam pro náhradu škody nebo pro právní nástupce účastníků sice chybí, zrušit jej pouze z tohoto důvodu by však bylo projevem přepjatého formalismu. Stěžovatelka měla možnost domáhat se náhrady postupem dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), [dále jen “zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem”], které využila. Na posouzení oprávněnosti uplatněného nároku podle uvedeného zákona nemohlo mít rozhodnutí o zastavení řízení dle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu žádný negativní vliv. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [7] Stěžovatelka brojí proti rozsudku městského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. [8] Žádost o nepřijetí do mateřské školy se nemohla stát bezpředmětnou dnem, kdy školní rok 2014/2015 uplynul (tj. ke dni 31. 8. 2015). Rozhodnutí totiž opravňuje stěžovatelku navštěvovat mateřskou školu nikoli v tomto jediném školním roce, ale ve všech letech následujících, a to až do jejího nástupu k povinné školní docházce, neboť v dalším školním roce se přijímací řízení neopakuje, ani se nevydává nové rozhodnutí o přijetí. [9] Bezpředmětnost je nutné vnímat jako stav, kdy jakýmkoli rozhodnutím o žádosti (kladným či záporným) nedojde k žádné změně v právním postavení stěžovatelky (viz rozsudek NSS č. j. 5 As 62/2009-68). Pro stěžovatelku bylo podstatné vědět, zda bude moci tuto mateřskou školu navštěvovat alespoň od následujícího školního roku či nikoli, a proto rozhodnutí o odvolání neztratilo význam uplynutím dne 31. 8. 2015. [10] Odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2017, č. j. 5 A 82/2014  55, který se zabýval obdobnou situací u uplynutí lhůty pro přerušení studia, kde bylo potřeba postavit právně najisto, zda v době žalobcovy žádosti bylo jeho studium právně, nikoli jen fakticky, přerušeno. Městský soud konstatoval, že z těchto důvodů, ačkoli byla v řízení otázka posuzována retrospektivně, má a měla žádost žalobce význam. I v nyní projednávaném případě má stěžovatelka právní nárok postavit najisto, zda jí náleželo právo navštěvovat mateřskou školu již od školního roku 2014/2015 či nikoli. Žalovaný pochybil, pokud jí toto právo upřel. [11] Zcela nepřípadná je argumentace městského soudu, že žaloba nebyla shledána důvodnou i proto, že stěžovatelka byla pro další školní rok přijata k předškolnímu vzdělávání do příslušné školy. Městský soud je vázán skutkovým a právním stavem ke dni vydání napadeného rozhodnutí a jakékoli další kroky, které účelově učinil správní orgán, nemohou být podstatné pro posouzení důvodnosti žaloby. [12] Podmínka pro vydání rozhodnutí dle § 90 odst. 4 správního řádu o zastavení řízení nebyla splněna. Nebylo chybou stěžovatelky, ale prvostupňového orgánu, že se přijímací řízení vleklo více než rok a půl, opakovaně v něm docházelo k nezákonnostem, průtahům, prvostupňová rozhodnutí byla pravidelně rušena z jiných než v odvoláních tvrzených důvodů. Tento rozhodovací „ping-pong“ vyústil v to, že o její žádosti nebylo pravomocně rozhodnuto do konce daného školního roku. [13] Pokud by soudy poskytly této zjevně zdržovací taktice správních orgánů právní ochranu, dají podobně svévolným či nečinným správním orgánům návod, jak se vyhnout postihu – vést řízení dostatečně dlouho, až výsledek řízení nebude účastníkovi k užitku. Tento postoj je v jednoznačném rozporu se základními zásadami činnosti správních orgánů – zásadou rychlosti, ochranou práv a zájmů adresátů veřejné správy a dobré správy. [14] Jiné rozhodnutí o odvolání může mít pro stěžovatelku význam pro náhradu škody. Dle § 8 odst. 1 a násl. zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem je třeba, aby pravomocné rozhodnutí správního orgánu bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem a aby poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které mu zákon k obraně jeho práv poskytuje. Pokud však odvolací řízení vyústí ve zrušení napadeného rozhodnutí a řízení zastaví, vytvoří se tím stav, kdy stěžovatelka není spokojena s výsledkem řízení, vnímá jej jako nespravedlivý, ale současně neexistuje pravomocné rozhodnutí, které tento stav způsobilo, tj. právní titul na základě kterého by bylo možné po státu požadovat finanční satisfakci za nemateriální újmu způsobenou tímto nezákonným rozhodnutím. Proti meritornímu rozhodnutí by se stěžovatelka dále mohla bránit, popř. by jí bylo vyhověno, ale touto „takt