2 Afs 228/2020 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 228/2020- 25 - text 2 Afs 228/2020 - 27 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň Mgr. Sylvy Šiškeové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobkyně: ORCA FINE s. r. o., se sídlem Konečná 512, Držovice, zastoupené Mgr. Michalem Novákem, advokátem se sídlem Fibichova 1141/2, Olomouc, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 2. 2019, č. j. 6473/19/5100-31461-701836, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 20. 5. 2020, č. j. 65 Af 11/2019 - 54, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně (stavebník), jejímž jednatelem je JUDr. Radek Švalbe, a vlastník pozemku (JUDr. Radek Švalbe) uzavřeli dne 8. 4. 2016 smlouvu o zřízení práva stavby se smlouvou o zřízení služebnosti. Žalobkyně a vlastník pozemku zřídili právo stavby k pozemku parcelní číslo st. 765 v katastrálním území Držovice na Moravě (dále jen „pozemek“) za účelem stavby haly pro provozování autosalonu. Smluvní strany se dohodly, že v případě zániku práva stavby je podle rozhodnutí vlastníka pozemku stavebník buď povinen stavbu odstranit do 30 dnů od zániku práva, nebo stavbu vlastníkovi předat v den zániku práva; pro tento případ se dohodly na náhradě, kterou bude vlastník pozemku povinen uhradit, a to ve výši tržní ceny stavby. [2] Smluvní strany poté podepsaly souhlasné prohlášení o zániku práva určené katastru nemovitostí, podle nějž smlouva o zřízení práva stavby se smlouvou o zřízení práva služebnosti ze dne 8. 4. 2016 zanikla v reakci na odstoupení od smlouvy vlastníkem pozemku pro nezaplacení stavebního platu. Vlastník pozemku požadoval po žalobkyni navrátit pozemek ve stavu, v jakém se nacházel v době uzavření smlouvy, tj. odstranit stavbu. Strany následně uzavřely dohodu o narovnání, v níž žalobkyně mj. navrhla uzavření nové smlouvy o zřízení práva stavby k totožnému pozemku, zahrnující oprávnění mít na pozemku víceúčelovou stavbu. [3] Dne 7. 3. 2017 uzavřeli žalobkyně a vlastník pozemku novou smlouvu o zřízení práva stavby se smlouvou o zřízení služebnosti, podle které bylo zřízeno právo stavby k pozemku s tím, že žalobkyně na pozemku postavila víceúčelovou stavbu. Katastrální úřad následně vyrozuměl žalobkyni a vlastníka pozemku o provedeném vkladu práva stavby k pozemku ve prospěch žalobkyně. [4] V návaznosti na smlouvu o zřízení práva stavby se smlouvou o zřízení služebnosti ze dne 7. 3. 2017 podala žalobkyně dne 17. 7. 2017 přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí ve výši 1 480 Kč. Finanční úřad pro Olomoucký kraj (dále jen „správce daně“) vyzval žalobkyni k odstranění pochybností o správnosti přiznání k dani. Poté provedl úřední ocenění, v němž byla zohledněna stavba haly. Dospěl přitom k výsledné ceně práva stavby ve výši 6 304 440 Kč. Na základě vlastního ocenění práva stavby pro neodstranění pochybností ze strany žalobkyně správce daně vydal platební výměr, ve kterém uložil žalobkyni uhradit rozdíl mezi zaplacenou daní z nabytí nemovitých věcí ve výši 1 480 Kč a daní určenou správcem daně ve výši 189 136 Kč, tedy daň ve výši 187 656 Kč. [5] Odvolání žalobkyně zamítl žalovaný svým rozhodnutím. Neztotožnil se s oceněním práva stavby bez přihlédnutí ke zřízené stavbě. Odstoupením od původní smlouvy o zřízení práva stavby vlastníkem pozemku došlo k zániku práva stavby od počátku a stavba se stala součástí pozemku ve vlastnictví JUDr. Radka Švalbeho. Jelikož se tak stalo přímo ze zákona, nebylo pro věc rozhodné smluvní ujednání žalobkyně a vlastníka pozemku. Žalovaný dále uvedl, že zásada materiální publicity chrání třetí osoby. Ne vždy je však zápis v katastru nemovitostí v souladu se skutečností, což musí výklad daňových předpisů zohledňovat. V projednávané věcí zápis v katastru nemovitostí skutečnému stavu neodpovídá, neboť stavba haly se stala součástí pozemku a jejím vlastníkem je vlastník pozemku. [6] Žalobkyně se proti rozhodnutí žalovaného bránila žalobou u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci. Zdůraznila, že vlastník pozemku od smlouvy o zřízení práva stavby odstoupil. Žalobkyně toto odstoupení akceptovala a v návaznosti na souhlasné prohlášení stran právo stavby zaniklo. Krajský soud dospěl k závěru, že zánikem práva stavby v důsledku odstoupení od smlouvy stavba připadla vlastníkovi pozemku a bylo na stavebníkovi a vlastníkovi pozemku, jak své nároky vypořádají. V tomto případě proto není rozhodná deklarovaná vůle stran smluvního vztahu o vlastnictví stavby ani zápis v katastru, neboť ten nebyl v souladu s faktickým stavem. Pro stanovení daně z nabytí nemovitých věcí je rozhodující stav skutečný. II. Kasační stížnost žalobkyně a vyjádření žalovaného [7] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v kasační stížnosti uplatnila důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Namítla, že souhlasila s odstoupením od smlouvy o zřízení práva stavby. V návaznosti na souhlasné prohlášení stran zaniklo právo stavby ke dni 14. 10. 2016. K tomu stěžovatelka poukázala na ujednání ve smlouvě o zřízení práva stavby. [8] Vlastník pozemku po odstoupení od smlouvy sdělil stěžovatelce jako stavebníkovi svůj záměr postupovat podle první z ujednaných možností. Požadoval tedy odstranění stavby a navrácení pozemku v ujednané lhůtě ve stavu, v jakém se nacházel v době uzavření smlouvy o zřízení práva stavby s přihlédnutím k běžnému opotřebení. Strany se poté dohodly, že vlastník pozemku nemá zájem stát se vlastníkem stavby. V návaznosti na tuto skutečnost strany k výzvě katastrálního úřadu sdělily, že si nepřejí, aby se v souvislosti se zánikem práva stavby dotčená stavba stala součástí pozemku. Katastrální úřad následně provedl zápis v souladu se sdělením. [9] Stěžovatelka dále poukázala na skutečnost, že právo stavby představuje jednu z výjimek ze zásady superficies solo cedit. Není možné, aby se stavba stala při zániku práva stavby odstoupením od smlouvy bez dalšího součástí pozemku, na němž byla jako součást práva stavby vybudována, není-li vlastník pozemku totožný s vlastníkem stavby. Odstoupení od smlouvy o zřízení práva stavby, jejíž plnění spočívá v nepřetržité činnosti, zakládá účinky pouze do budoucna. Nelze tedy konstatovat, že zánikem smlouvy o zřízení práva stavby odstoupením zaniklo právo stavby od počátku, že tedy vůbec nevzniklo. Stěžovatelka upozornila také na skutečnost, že § 1255 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, hovoří o zániku práva stavby uplynutím doby, nikoliv např. dohodou nebo odstoupením od smlouvy. [10] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry krajského soudu. Uvedl, že zánikem práva stavby (odstoupením od smlouvy o zřízení práva stavby) se stavba stala součástí pozemku, a tím i vlastnictvím vlastníka pozemku, a to přímo ze zákona. Jedná se o kogentní ustanovení občanského zákoníku; strany nemohou projevem vůle ovlivnit, zda se stavba stane součástí pozemku, či bude ve vlastnictví stavebníka jako samostatná nemovitá věc. Jelikož došlo k odstoupení od smlouvy o zřízení práva stavby, závazek se od počátku zrušil. K otázce provedeného zápisu v katastru nemovitostí žalovaný dodal, že ne vždy zápis odpovídá skutečnému právnímu stavu věci. Katastrálnímu úřadu přitom nenáleží nalézat právo a smí činit jen jednoduché právní úvahy vycházející z obsahu předložených listin. Správce daně proto byl oprávněn se spornou otázkou vlastnictví dotčených nemovitostí zabývat jako předběžnou otázkou a zápis v katastru pro něj nemusel být závazný. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [11] Kasační stížnost je podána včas, osobou k tomu oprávněnou a míří proti rozhodnutí, proti kterému je kasační stížnost přípustná. [12] Kasační stížnost není důvodná. [13] Podstatou sporu je otázka, zda se stavba víceúčelové haly stala součástí pozemku poté, co vlastník pozemku odstoupil od původní smlouvy o zřízení práva stavby ze dne 8. 4. 2016, a zda je tak součástí nově zřízeného práva stavby, z něhož je stěžovatelka povinna zaplatit daň z nabytí nemovitých věcí. [14] Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, účinného do 26. 9. 2020, „předmětem daně z nabytí nemovitých věcí je úplatné nabytí vlastnického práva k nemovité věci, která je právem stavby, jímž zatížený pozemek se nachází na území České republiky“. Podle § 3 odst. 1 písm. b) bod 2 téhož zákonného opatření, „za nabytí vlastnického práva k nemovité věci se pro účely daně z nabytí nemovitých věcí považuje také nabytí stavby, která se stane součástí pozemku a která byla součástí práva stavby“. [15] Podle § 1242 občanského zákoníku platí, že „právo stavby je věc nemovitá. Stavba vyhovující právu stavby je jeho souč