2 As 86/2019 — Nejvyšší správní soud

2 As 86/2019- 78 - text  2 As 86/2019 - 84 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: ŠKODA AUTO a. s., se sídlem tř. Václava Klementa 869, Mladá Boleslav, zastoupená JUDr. Sylvií Sobolovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, ve věci žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 2. 2019, č. j. 31 A 148/2018 - 175, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) ze dne 12. 2. 2019, č. j. 31 A 148/2018 – 175 (dále jen „napadený rozsudek“), kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatelky na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného. Stěžovatelka se domáhala určení, že se žalovaný dopustil nezákonného zásahu, když učinil údaj o nabídkové ceně stěžovatelky podané ve veřejné zakázce „Rámcová dohoda na dodávky osobních automobilů v policejním i běžném provedení a dodávky vybavení servisních pracovišť pro automobily rezortu Ministerstva vnitra pro období let 2018 – 2021“ (dále jen „veřejná zakázka I“) a veřejné zakázce „Rámcová dohoda na dodávky osobních automobilů v policejním i běžném provedení a dodávky vybavení servisních pracovišť pro automobily rezortu Ministerstva vnitra pro období let 2018 – 2021“ – část 2 „Dodávky automobilů s pohonem 4x4“ (dále jen „veřejná zakázka II“) součástí spisů ve věci návrhu společnosti Hyundai Motor Czech s. r. o. na přezkoumání úkonů zadavatele Česká republika - Ministerstvo vnitra učiněných ve veřejné zakázce I a II (dále jen „přezkumné spisy“), aniž by provedl potřebná zákonem vyžadovaná opatření k ochraně obchodního tajemství, a současně umožnil navrhovateli (společnosti Hyundai Motor Czech s. r. o.) do tohoto spisu, včetně údaje o nabídkové ceně stěžovatelky, nahlédnout. Tímto jednáním dle stěžovatelky žalovaný porušil § 260 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zadávání veřejných zakázek“), neboť dokumenty dle jejího názoru nejsou „podklady pro vydání rozhodnutí“, které mohou být nahlížejícím osobám zpřístupněny, dle § 271 odst. 2 tohoto zákona a § 38 odst. 6 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), jelikož informace o nabídkové ceně splňuje zákonnou definici obchodního tajemství, a naplnil skutkovou podstatu § 19a odst. 1 písm. a) zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně hospodářské soutěže“). [2] Krajský soud dospěl k závěru, že informace o nabídkové ceně není obchodním tajemstvím dle § 504 občanského zákoníku, neboť nesplňuje všech šest definičních znaků [1) konkurenční významnost; 2) určitelnost; 3) ocenitelnost; 4) běžná nedostupnost v příslušných obchodních kruzích; 5) souvislost s obchodním závodem; 6) zajišťování utajení]. Podá-li uchazeč o veřejnou zakázku v rámci zadávacího řízení zadavateli svou nabídku, z povahy věci obsahující také údaj o nabídkové ceně, nelze toto jeho jednání považovat za směřující k „zajišťování utajení“. Zasláním nabídkové ceny zadavateli v rámci zadávacího řízení je uchazeč o veřejnou zakázku srozuměn s možností, že již ke dni otevírání nabídek bude informace o jeho nabídkové ceně známa nejen zadavateli, ale i dalším uchazečům o veřejnou zakázku, potažmo osobám, o nichž tak stanoví zadavatel ve smyslu § 110 zákona o zadávání veřejných zakázek. Nicméně i v případě, kdy k otevírání nabídek dochází bez přítomnosti účastníků zadávacího řízení, výše zmiňované údaje jsou zaznamenány do písemného protokolu o otevírání nabídek, jejž je zadavatel dle § 110 odst. 5 povinen vyhotovit. Účastníkům zadávacího řízení jsou pak tyto údaje, tedy i nabídková cena obsažená v jednotlivých nabídkách, běžně oznamovány v rámci oznámení o výběru dodavatele, jehož součástí je písemná zpráva o hodnocení nabídek obsahující údaje dle § 119 odst. 2 zákona o zadávání veřejných zakázek. Uvedla-li žalobkyně v rámci podané nabídky nabídkovou cenu, jež bývá v souladu s právní úpravou postupu zadávacího řízení bez zbytečného odkladu po skončení lhůty pro podání nabídek oznamována ostatním uchazečům zadávacího řízení, nejednala za účelem „zajištění utajení“ ve smyslu definice obchodního tajemství dle § 504 občanského zákoníku. Stejně tak je třeba uvést, že uchazeč o veřejnou zakázku zadavateli údaj o své nabídkové ceně poskytuje s plným vědomím existence institutu námitek proti postupům v zadávacím řízení (§ 241 a násl. zákona o zadávání veřejných zakázek) a následného přezkumu úkonů zadavatele žalovaným, v důsledku něhož může dojít ke zrušení celého zadávacího řízení. Je také na uchazeči, aby před podáním nabídky sám zvážil, zda zadavatelem nastavené podmínky považuje za souladné se zákonem a chce se takového zadávacího řízení účastnit, a dát tak k dispozici údaj o podávané nabídkové ceně i pro případ, kdy bude zadávací řízení, ať už samotným zadavatelem či žalovaným, zrušeno. [3] Krajský soud neshledal ani rozpor s § 260 zákona o zadávání veřejných zakázek, jehož smyslem je ochrana citlivých informací obsažených v zadávací dokumentaci, jejichž zpřístupnění jiným osobám by mohlo negativně ovlivnit průběh zadávacího řízení přezkoumávaného v daném správním řízení žalovaným a poškodit uchazeče (konkurenty) o tuto veřejnou zakázku. Je nutno vždy individuálně posoudit, jestli u konkrétní informace převáží zájem na tom, aby byla zpřístupněna přinejmenším účastníkům řízení vedeného žalovaným, nebo zájem na zachování transparentnosti a férovosti dalšího průběhu zadávacího řízení a rovnosti uchazečů o veřejnou zakázku ve smyslu § 6 zákona o zadávání veřejných zakázek. Ustanovení § 260 zákona o zadávání veřejných zakázek je proto nutno v souladu s jeho smyslem vykládat tak, že chrání pouze a jen ty informace, které jsou svým obsahem „citlivé“ ve smyslu výše uvedeném, a chrání je přitom jen tehdy, je-li již v dané fázi správního řízení patrné, že pro zachování práv účastníka řízení (potažmo jiných osob) není potřebné, aby s nimi byl seznámen. V posuzované věci však dle názoru krajského soudu informaci o celkové nabídkové ceně žalobkyně podané v zadávacím řízení nelze považovat za citlivou informaci vzhledem k tomu, že v době jejího zařazení do přezkumných spisů i v době nahlížení do nich již byla tato informace „odtajněna“ v rámci otevírání nabídek, po němž jsou účastníkům zadávacího řízení běžně známy údaje o nabídkových cenách ostatních účastníků. V případě takové informace neexistuje žádný zájem na tom, aby nebyla zpřístupněna účastníkovi správního řízení, natož aby takový zájem převážil nad zájmem na zachování jeho práva být seznámen se všemi podklady rozhodnutí. V případě informace o celkové nabídkové ceně žalobkyně přitom nejde o informaci, která by zjevně nijak nesouvisela s předmětem daného správního řízení. Žalovaný v něm měl posoudit zákonnost postupu zadavatele právě v rámci dané konkrétní veřejné zakázky. Pro takové posouzení je standardním podkladem celá zadávací dokumentace. Bez ohledu na to, jak byly následně její jednotlivé dílčí části při rozhodování využity, jde ve svém souhrnu o podklad relevantní. [4] Krajský soud nepřisvědčil ani námitce žalobkyně o porušení vnitřního předpisu žalovaného ukládajícího činit opatření k ochraně obchodního tajemství. Vzhledem k tomu, že krajský soud ve shodě s žalovaným nevyhodnotil informace o nabídkových cenách žalobkyně obsažených ve spise v době následující po otevírání nabídek zadavatelem jako obchodní tajemství, nemohl žalovaný disponováním s těmito informacemi porušit vnitřní předpis na ochranu obchodního tajemství. [5] Stejně tak neshledal krajský soud důvodnou námitku, že v důsledku postupu žalovaného došlo k neodvratnému porušení hospodářské soutěže pro další výběrové řízení spočívajícímu v naplnění skutkové podstaty dle § 19a odst. 1 písm. a) zákona o ochraně hospodářské soutěže. Není pochyb o tom, že hospodářská soutěž v zadávacích řízeních týkajících se předmětu daných veřejných zakázek může být v důsledku skutečností nastalých v průběhu zadávacích řízení k veřejné zakázce I a veřejné zakázce II do určité míry ovlivněna. Tento jev však je přirozeným důsledkem zrušení zadávacího řízení, ke kterému dojde po otevírání nabídek účastníků zadávacího řízení, tedy v době, kdy účastníci, potažmo další osoby mohou znát výši podaných nabídkových cen. Přesto je třeba trvat na tom, aby byly dodrženy zákonné povinnosti zadavatele související se zadáváním veřejné zakázky, včetně zásad transpare