3 As 21/2019 — Nejvyšší správní soud

3 As 21/2019- 40 - text 3 As 21/2019 - 42 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: JUDr. Ing. K. N., Ph.D., MBA, zastoupen Mgr. Karlem Nedbálkem, advokátem se sídlem Slušovice 520, Slušovice, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Brně, se sídlem Moravské náměstí 1, Brno, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 12. 2018, č. j. 29 A 224/2016 – 45, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. 12. 2018, č. j. 29 A 224/2016 - 45, s e r u š í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Katastrální úřad pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Pelhřimov (dále jen „katastrální úřad“) rozhodnutím ze dne 14. 6. 2016, č. j. OR-95/2016-304 nevyhověl nesouhlasu žalobce s neprovedením opravy katastrálního operátu s odůvodněním, že se nejedná o chybu. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. ZKI BR-O-77/705/2016-11 zamítl a rozhodnutí katastrálního úřadu potvrdil. V odůvodnění konstatoval, že se v daném případě nejednalo o chybný zápis práva do katastru nemovitostí a pro opravu tudíž nebyly splněny zákonné podmínky. [2] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“). Krajský soud žalobě vyhověl, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění shrnul předmět sporu a uvedl názory stran. Podle žalobce měla chyba spočívat v neúplném zápisu exekutorského zástavního práva na příslušný list vlastnictví, který neodpovídá předložené listině – exekučnímu příkazu o zřízení exekutorského zástavního práva. Směnečná odměna uvedená na vkladové listině je podle žalobce zvláštní částkou, která má být v katastru evidována samostatně. Podle žalovaného je však tento údaj zahrnut v pojmu „příslušenství pohledávky“. Krajský soud předloženou věc zredukoval na otázku, zda jednotlivé nároky specifikované v exekučním příkazu je možné označit za příslušenství pohledávky nebo lze některé z nich označit jako samostatné dluhy ze stejného právního důvodu. Po posouzení dospěl k závěru, že tzv. směnečná odměna uvedená v § 48 zákona č. 191/1950 Sb., směnečného a šekového (dále jen „směnečný zákon“) není příslušenstvím pohledávky, a proto byl žalovaný povinen zaevidovat exekutorské zástavní právo v souladu se zákonnými a podzákonnými požadavky, neboť podle platné právní úpravy se u různých dluhů z téhož právního důvodu eviduje výše jistiny, do které se zajištění poskytuje, a právní důvod dluhů. Žalovaný byl proto povinen opravit zřejmý omyl vzniklý při vedení katastru nemovitostí, jelikož se nejednalo o jeden dluh s příslušenstvím, ale více dluhů ze stejného právního důvodu. II. Kasační stížnost žalovaného a vyjádření žalobce [3] Proti napadenému rozsudku podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost. V ní poukázal na to, že vkladová listina pojmy „směnečný peníz“ a „směnečná odměna“ neobsahovala. Katastrální úřad proto odměnu uvedenou v exekučním příkazu pokládal za další částku spojenou s uplatněním jedné a téže pohledávky, která je zahrnuta v pojmu „příslušenství pohledávky“. Nejedná se proto o chybu v důsledku zřejmého omylu. Pracovník katastrálního úřadu zapsal údaje o exekučním zástavním právu na základě předložených listin a své vědomé úvahy, neboť posuzoval, které z příslušných ustanovení vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí [katastrální vyhláška (dále jen „katastrální vyhláška“)] pro daný případ použije. S ohledem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2012, č. j. 7 As 257/2014 – 24, se stěžovatel domnívá, že se nemůže jednat o zřejmý omyl při zápisu tohoto věcného práva, neboť jak vyplývá z uvedeného rozsudku, samotná nezákonnost při zápisu údajů do katastru nemovitostí ještě neznamená, že k tomuto zápisu došlo zřejmým omylem. Poukázal rovněž na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 4. 2017, č. j. 10 As 307/2016 – 38, podle kterého se o zřejmý omyl jedná pouze tehdy, pokud chyba v katastru nemovitostí je naprosto evidentní a jejíž zjištění se obejde bez podrobného zkoumání právní a skutkové stránky případu. Z odůvodnění napadeného rozsudku je však zřejmé, že krajský soud vyslovil závěr o chybnosti zápisu údajů o exekučním zástavním právu až poté, co učinil právní rozbor, při němž na údaje obsažené ve vkladové listině aplikoval příslušná ustanovení občanského zákoníku a směnečného zákona, včetně odkazu na komentář k občanskému soudnímu řádu a mechanismus výpočtu soudního poplatku. Katastrální úřad však při zápisu exekučního zástavního práva vycházel z vkladové listiny, která pojem „směnečná odměna“ neobsahovala. Byla v ní uvedena pouze „odměna ve výši 13 109,30 Kč“. Katastrální úřad neměl k dispozici směnečný platební rozkaz, který žalobce předložil až krajskému soudu. V daném případě se tak nemůže jednat o zřejmý omyl, protože chyba nebyla naprosto evidentní, když i krajský soud ji musel dovozovat vysoce odborným právním výkladem. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [4] Žalobce ve svém vyjádření označil kasační stížnost za nedůvodnou. Podstatou sporu byla otázka, zda jistina směnečné pohledávky a směnečná odměna tvoří dva samostatné nároky nebo nikoli a zda mají tyto nároky být v katastru nemovitostí evidovány samostatně. Závěr krajského soudu o tom, že jde o samostatné nároky, které mají být evidovány samostatně, je správný a je podpořen i mechanismem výpočtu soudního poplatku, neboť soudnímu poplatku mimo směnečný peníz podléhá i směnečná odměna. Tuto odměnu proto nelze považovat za příslušenství pohledávky. Stěžovatelovu argumentaci, že se nejedná o chybu v důsledku zřejmého omylu, považuje žalobce za nepřípadnou. Stěžovatel podle žalobce v této souvislosti příliš generalizuje, neboť minimálně jednoduché právní úvahy ve své činnosti katastrální úřad činí. Takové úvahy by měly odpovídat úrovni jeho specializace a měly by být odborně správné. Stěžovatel měl pro správný zápis exekučního zástavního práva k dispozici veškeré podklady už v okamžiku zápisu. Vkladovou listinou byl totiž exekuční příkaz, který obsahoval jasně definovaný exekuční titul, z něho bylo zřejmé, že jde o směnečnou pohledávku a směnečnou odměnu. Tato skutečnost podle stěžovatele odlišuje předloženou věc od případu, který Nejvyšší správní soud posuzoval v rozsudku ze dne 13. 4. 2017, č. j. 10 As 307/3016 – 38, neboť tam šlo o zaměření jednotlivých pozemků, jejichž konkrétní podoba vůbec z předložených listin nevyplývala. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [5] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v intencích § 109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), v mezích uplatněného důvodu [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] a v rozsahu kasační stížnosti. Vady, ke kterým by musel přihlédnout z úřední povinnosti, přitom neshledal. [6] Kasační stížnost je důvodná. [7] Stěžovatel namítá, že s ohledem na údaje obsažené ve vkladové listině nelze shora popsaný neúplný zápis považovat za chybu vzniklou v důsledku „zřejmého omylu“ a jako takovou ji opravit postupem podle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona. Podle tohoto ustanovení platí, že „[n]a písemný návrh vlastníka nebo jiného oprávněného nebo i bez návrhu opraví katastrální úřad chybné údaje katastru, které vznikly zřejmým omylem při vedení a obnově katastru.“ [8] Konkrétní údaje, které se o jednotlivých právech do katastru zapisují, stanoví katastrální vyhláška. Podle § 17 odst. 1 katastrální vyhlášky „[u] zástavního práva se evidují a) údaje o zatížené nemovitosti, b) výše zajištěného dluhu, popřípadě podíl věřitele na pohledávce vyjádřený zlomkem, procentem nebo výší části dluhu, c) údaje o věřiteli, d) údaje o vlastníkovi spoluvlastnického podílu, který je zástavním právem zatížen, v případě, kdy se zástavní právo vztahuje pouze ke spoluvlastnickému podílu na nemovitosti, e) poslední den doby, na kterou bylo právo sjednáno, pokud bylo sjednáno na omezenou dobu.“ Podle § 17 odst. 4 písm. c) katastrální vyhlášky „[n]amísto výše dluhu se eviduje u různých dluhů z téhož právního důvodu 1. výše jistiny, do které se zajištění poskytuje, a 2. právní důvod dluhů. [9] Spornou otázkou, jak vyplývá z kasační stížnosti, tedy je, zda zahrnutí směnečné odměny pod pojem „příslušenství pohledávky“ je možné považovat za zřejmý omyl pracovníka katastrálního úřadu. [10] Výkladem pojmu „zřejmý omyl“ se Nejvyšší správní soud ve své judikatuře již mnohokrát zabýval. V rozsudku ze dne 17. 1. 2008, č. j. 1 As 40/2007 – 103, č. 2098/2010 Sb. NSS uvedl, že jde o pojem neurčitý, který je třeba vykládat vždy v souvislosti s konkrétním případem. Obecně sem však lze zařadit jak omyl týkající se skutkových okolno