3 As 7/2020 — Nejvyšší správní soud

3 As 7/2020- 39 - text 3 As 7/2020 - 44 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: Car4U s. r. o., se sídlem náměstí 14. října 1307/2, Praha 5, zastoupená Mgr. Adamem Biňovcem, advokátem se sídlem Bykoš 41, proti žalovanému: Ústřední inspektorát České obchodní inspekce, se sídlem Štěpánská 567/15, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2019, č. j. 9 A 350/2014 – 104, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2019, č. j. 9 A 350/2014 – 104, se zrušuje. II. Rozhodnutí Ústředního inspektorátu České obchodní inspekce ze dne 9. 9. 2014, č. j. ČOI 79751/14/O100/1000/13/14/Vy/Št, ve znění opravného usnesení ze dne 22. 10. 2014, č. j. ČOI 115982/14/O100-OP/1517, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasačních stížnostech v celkové výši 34 862 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to k rukám jejího zástupce Mgr. Adama Biňovce, advokáta. Odůvodnění: [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 9. 9. 2014, č. j. ČOI 79751/14/O100/1000/13/14/Vy/Št, ve znění opravného usnesení ze dne 22. 10. 2014, č. j. ČOI 115982/14/O100-OP/1517 (dále jen „rozhodnutí žalovaného“), zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí České obchodní inspekce, inspektorátu Středočeského a Hl. města Prahy ze dne 6. 6. 2014, č. j. 10/1390/13/34. Posledně uvedeným rozhodnutím byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 50 000 Kč pro porušení § 9 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“), čímž naplnila skutkovou podstatu správního deliktu podle § 24 odst. 7 písm. c) tohoto zákona (ve znění účinném do 31. 12. 2013 – pozn. NSS), spočívajícího v nesplnění zákonné informační povinnosti o vlastnostech prodávaných výrobků. [2] Žalobkyně se měla dopustit uvedeného deliktu tím, že v postavení prodávajícího u prodávaného vozidla Seat Cordoba 1,9 TDi deklarovala počet najetých kilometrů ve výši, která neodpovídala skutečnému stavu. Při kontrole provedené dne 4. 7. 2013 v provozovně žalobkyně písemně i ústně uvedla, že vozidlo má najeto 191 000 km, přičemž již k datu 7. 3. 2011 byl stav najetých kilometrů ve výši 202 565 km, jak bylo prokázáno znaleckým posudkem ze dne 10. 7. 2013, č. 3257/2013 (dále jen „znalecký posudek“), znalce Milana Koloničného (dále jen „znalec“). [3] Proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji (prvním) rozsudkem ze dne 6. 2. 2018, č. j. 9 A 350/2014 – 58, zamítl jako nedůvodnou. [4] Uvedený rozsudek městského soudu Nejvyšší správní soud zrušil rozsudkem ze dne 6. 9. 2019, č. j. 9 As 72/2018 – 71 (dále jen „rozsudek NSS ze září 2019“), a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud konstatoval, že znalecký posudek je klíčovým důkazem pro závěr, že žalobkyní uváděný počet najetých kilometrů u předmětného vozidla (zachycený na počítadle ve voze) neodpovídal počtu skutečně ujetých kilometrů. Rozhodujícím dokumentem, ze kterého znalec dovodil závěr o konečném nájezdu kilometrů v roce 2011 ve výši 202 565 km, byla čtyřstránková listina s názvem „Historie oprav“ z databáze označené jako „Service-online“. Tento dokument byl datovaný ke dni 8. 7. 2013. Znalec v posudku konstatoval, že jako podkladový materiál mu „byla (…) předložena historie oprav, které byly na vozidle po dobu jeho provozování provedeny“. Z ní vycházel při určení nájezdu kilometrů v roce 2011, přičemž uzavřel, že „[p]o předložení této databáze a podle záznamů serveru service online ŠKODA Check je znalec oprávněn toto zjištění provést. Tento dokument je nezvratným důkazem najetých kilometrů v době posledního intervalového servisu výše uvedeného vozidla.“ [5] Kasační soud shledal vadu řízení před městským soudem v tom, že soud nevyhověl návrhu žalobkyně na provedení výslechu znalce k objasnění podkladů, z nichž ve znaleckém posudku vycházel. V této souvislosti kasační soud zejména poukázal na nejasný původ dokumentu „Historie oprav“, z něhož znalec dovozoval skutečný kilometrový nájezd vozidla. [6] Městský soud v dalším řízení nařídil jednání, k němuž předvolal znalce. Ten se z jednání omluvil pro vážnou nemoc. Městský soud tedy zaslal znalci otázky, které znalec písemně zodpověděl. Obsah těchto odpovědí lze shrnout tak, že znalec si nepamatoval, který konkrétní autorizovaný servis mu dokument „Historie oprav“ poskytl, trval však na důvěryhodnosti tohoto dokumentu s tím, že každý servis má zájem o transparentnost prodeje ojetých vozidel a vychází znalci vstříc, pokud chce provést kontrolu skutečného stavu najetých kilometrů. Též potvrdil, že daný dokument byl v době kontroly v roce 2013 jediným možným podkladem ke zjištění nájezdu vozidla. [7] Městský soud na jednání dne 4. 12. 2019 přečetl odpovědi znalce na položené otázky. Žalobkyně k tomu uvedla, že její pochybnosti o věrohodnosti dokumentu „Historie oprav“ přetrvaly. Městský soud poté opětovně zamítl žalobu jako nedůvodnou (druhým) rozsudkem ze dne 4. 12. 2019, č. j. 9 A 350/2014 – 104 (dále jen „napadený rozsudek“), který je předmětem přezkumu v nynějším řízení o kasační stížnosti. [8] Městský soud nepřisvědčil námitkám směřujícím vůči znaleckému posudku a dokumentu „Historie oprav“, z něhož znalec vycházel. Žalobkyně poukazovala na ekonomickou odbornost znalce, která podle ní vylučuje odpovědné posouzení technického stavu vozidla. Soud k tomu shodně se žalovaným uvedl, že předmětem posudku nebylo kompletní posouzení technického stavu vozidla, ale jen zjištění skutečného stavu ujetých kilometrů k okamžiku kontroly. Znalec vycházel z údajů o historii daného vozu, získaných z prokazatelně existující databáze, které dokládaly, že žalobkyní uváděný údaj o počtu ujetých kilometrů (191 000 km v roce 2013) je zjevně nepravdivým, neboť ke dni 7. 3. 2011 intervalový servis uváděl jako počet najetých kilometrů hodnotu 202 565 km. Pravdivost a věrohodnost dokumentu „Historie oprav“ je dle soudu jednoznačná, neboť obsahuje výpis veškerých servisních prací dříve provedených na dotčeném vozidle. Přehledně uvádí jednotlivé servisní prohlídky daného vozu s uvedením konkrétního data příjmu vozidla do servisu, provedených oprav, výměny součástek, stavu tachometru apod. Zároveň klíčový údaj o počtu najetých kilometrů zde chronologicky narůstá, pročež neobstojí tvrzení žalobce, že mohlo dojít při jeho zadávání pouze k chybě pracovníka servisu. [9] Městský soud z odpovědí znalce na položené otázky považoval za jisté, že znalec získal informace z databáze o historii oprav vozidla od (neupřesněného) autorizovaného servisu, který s nimi disponoval. Znalec sice mohl při vypracování znaleckého posudku a identifikaci podkladových materiálů postupovat „pregnantněji“ a specifikovat způsob jejich obstarání, tj. především uvést servis, který mu dokument „Historie oprav“ poskytl, případně měl tuto informaci zaznamenat do znaleckého deníku. Tato pochybení však dle městského soudu sama o sobě nečiní znalecký posudek nezákonným či z hlediska dokazování nepoužitelným. Přesná identifikace společnosti či osoby, která tento údaj znalci poskytla (na rozdíl od pravdivosti údajů samotných), není stěžejní, neboť i z odpovědí znalce na dotazy soudu vyplynulo, že uvedené dokumenty mu byly běžně pro potřeby vypracování znaleckých posudků poskytovány různými autorizovanými servisy. Údaje ze servisních databází jsou sice primárně určené jen pro interní potřebu, to však neznamená, že nemohly být poskytnuty znalci, který není „běžnou soukromou osobou“, ale musí získané informace využít jen pro potřeby vypracování znaleckého posudku a je vázán povinností mlčenlivosti. [10] Městský soud se zabýval také námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného a dospěl k závěru, že jeho rozhodnutí je přezkoumatelné. Věnovalo se i otázkám, jež žalobkyně vytýkala v žalobě (průběh kontrolního nákupu a identifikace databáze historie oprav vozidla). Městský soud neshledal rozhodnutí žalovaného ani nezákonným. Zdůraznil rozdíl mezi počtem ujetých kilometrů a stavem tachometru a dovodil s odkazem na rozsáhle citovanou judikaturu Nejvyššího správního soudu a Nejvyššího soudu, že povinnost uvádět u ojetých automobilů počet najetých kilometrů plyne přímo z § 9 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele. Pokud žalobkyně nedokázala ověřit stav skutečně najetých kilometrů, měla na tuto okolnost spotřebitele výslovně upozornit. Městský soud hodnotil jako nedostačující informaci v kupní smlouvě, že stav najetých kilometrů je nezjištěn. Aby prodejce dostál své informační povinnosti, musí spotřebiteli poskytnout informace již v okamžiku, kdy o vozidlo projeví zájem, nikoli až při podpisu kupní smlouvy. Tato informace by měla být umístěna již na internetových stránkách prodejce a ten by měl také u každé