5 As 108/2021 — Nejvyšší správní soud

5 As 108/2021- 61 - text 5 As 108/2021 - 65 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: Bc. P. L., LL.M., zast. doc. JUDr. et Mgr. Janem Brázdou, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Malá 6, Plzeň, proti žalovanému: policejní prezident, se sídlem Strojnická 27, Praha 7 o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2021, č. j. 55 Ad 33/2020 - 94, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení o odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Středočeského kraje (dále jen „služební funkcionář“) ze dne 16. 7. 2015, č. 3891/2015. [2] Tímto rozhodnutím služební funkcionář propustil stěžovatelku ze služebního poměru z důvodu dle § 42 odst. 1 písm. j) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), neboť není osobnostně způsobilá k výkonu služby. Stěžovatelka proti rozhodnutí služebního funkcionáře podala odvolání, v němž zejména namítala, že služební funkcionář záměrně nezahájil řízení o jejím propuštění ze služebního poměru podle § 42 odst. 1 písm. h) zákona o služebním poměru z důvodu její zdravotní nezpůsobilosti, a to přestože měl k dispozici posudek o zdravotní nezpůsobilosti stěžovatelky k výkonu služby. Žalovaný podané odvolání rozhodnutím ze dne 5. 9. 2016, č. j. PPR-23034-44/ČJ-2015-990131, zamítl a rozhodnutí služebního funkcionáře potvrdil. [3] Rozhodnutí žalovaného napadla stěžovatelka žalobou u krajského soudu, který rozsudkem ze dne 20. 8. 2019, č. j. 48 A 91/2016 - 91, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [4] Krajský soud dospěl k závěru, že zákon o služebním poměru nevylučuje, aby k ukončení služebního poměru došlo z více důvodů souběžně. Pokud je tedy současně naplněno více důvodů k propuštění příslušníka ze služebního poměru, měl by služební funkcionář rozhodnout o jeho propuštění ze všech těchto důvodů, nebrání-li takovému postupu konkrétní skutkové okolnosti. Krajský soud se v uvedeném rozsudku rovněž zabýval žalobními námitkami směřujícími proti závěru o pozbytí osobnostní způsobilosti stěžovatelky, které shledal nedůvodnými. Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 10. 12. 2019, č. j. 1 As 327/2019 - 109, č. 3967/2020 Sb. NSS, zamítl, přičemž potvrdil závěry krajského soudu. Zjistí-li služební funkcionář v průběhu řízení o propuštění příslušníka ze služebního poměru, že jsou pravděpodobně naplněny dva zákonné důvody propuštění ze služebního poměru, které vedou ke stejnému výsledku (tj. propuštění příslušníka), avšak jsou spojeny s různými důsledky, je povinen zkoumat naplnění obou důvodů, zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a příslušníka případně propustit z obou důvodů. [5] Žalovaný v reakci na zrušující rozsudek krajského soudu č. j. 48 A 91/2016 - 106, věc znovu projednal a rozhodnutím ze dne 5. 12. 2019, č. j. PPR-23034-124/ČJ-2015-990131, změnil prvostupňové rozhodnutí služebního funkcionáře tak, že se stěžovatelka propouští ze služebního poměru příslušnice policie podle § 42 odst. 1 písm. h) a j) zákona o služebním poměru, neboť podle lékařského posudku o zdravotní způsobilosti k výkonu služebního místa ze dne 24. 6. 2015, kterým jí byla stanovena zdravotní klasifikace „D“, dlouhodobě pozbyla zdravotní způsobilost k výkonu služby, a současně podle závěru psychologa Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy ze dne 13. 5. 2015, č. j. KRPA-133155-1/ČJ-2015-0000PL, který byl v přezkumném řízení potvrzen závěrem vedoucího psychologa Policie České republiky ze dne 24. 6. 2015, č. j. PPR-16719-10/ČJ-2015-990762, není osobnostně způsobilá k výkonu služby v policii. [6] Proti novému rozhodnutí žalovaného stěžovatelka opět podala žalobu ke krajskému soudu, který ji rozsudkem ze dne 22. 4. 2020, č. j. 51 Ad 1/2020 - 206, shledal důvodnou, a proto napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. [7] Podle krajského soudu žalovaný v řízení pochybil, neboť doplnil jako důvod pro propuštění stěžovatelky ze služebního poměru i důvod dle § 42 odst. 1 písm. h) zákona o služebním poměru, aniž měl tuto skutečnost bez důvodných pochybností prokázánu procesně použitelným důkazem. Pro další řízení proto uložil žalovanému, aby si sám (neshledá-li výjimečně důvody pro vrácení věci služebnímu funkcionáři) opatřil platné a aktuální podklady k posouzení zdravotní způsobilosti stěžovatelky tak, aby byl dodržen požadavek uvedený v § 44 odst. 5 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o specifických zdravotních službách“), i zásada rozhodování dle skutkového a právního stavu ke dni vydání rozhodnutí. Podle výsledku posouzení aktuálního zdravotního stavu stěžovatelky pak měl žalovaný v novém rozhodnutí případně doplnit důvod pro propuštění stěžovatelky i podle § 42 odst. 1 písm. h) zákona o služebním poměru. S ohledem na riziko, že stěžovatelka by mohla v novém řízení stejně tak zpochybnit i aktuální platnost závěrů o své osobnostní nezpůsobilosti, a též na zásadu materiální pravdy krajský soud žalovanému doporučil, aby obdobně ověřil též přetrvávající platnost závěrů psychologického zkoumání. [8] Krajský soud současně poznamenal, že i když se z hlediska navazujících řízení na stěžovatelku s ohledem na předběžnou vykonatelnost prvostupňového rozhodnutí služebního funkcionáře nahlíží, jako by již příslušnicí policie nebyla, pro účely samotného řízení ve věci jejího propuštění a s ním souvisejících procesních úkonů je třeba plně respektovat skutečnost, že stěžovatelka nebyla do vydání napadeného rozhodnutí pravomocně propuštěna ze služby. Krajský soud také poznamenal, že zrušení rozhodnutí služebního funkcionáře v případě příslušníka, u nějž bylo zjištěno, že postrádá potřebnou způsobilost k výkonu služby, znamená navrácení takového příslušníka do služby (odvolání totiž nemá odkladný účinek), což může být nebezpečné jak pro něj (zejména z hlediska jeho zdraví), tak pro společnost (výkon pravomocí či užití služební zbraně osobou, u níž jsou pochyby o splňování potřebných psychologických předpokladů). Tato rizika nutně musí vést odvolací orgán k ještě střídmějšímu využívání možnosti zrušení prvostupňového rozhodnutí služebního funkcionáře a vrácení věci k novému projednání, než jak je to předpokládáno v řízení podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). [9] V reakci na tento druhý zrušující rozsudek krajského soudu č. j. 51 Ad 1/2020 - 206 pokračoval žalovaný v odvolacím řízení, které usnesením ze dne 20. 5. 2020 přerušil do doby, než bude na základě lékařské prohlídky zjištěno, zda je stěžovatelka zdravotně způsobilá k výkonu služby v bezpečnostním sboru. Posléze žalovaný přípisem ze dne 21. 7. 2020 stěžovatelce sdělil, že v řízení pokračuje, protože se nedostavila k lékařské prohlídce; současně uvedl, že na ni bude nadále nahlíženo jako na zdravotně nezpůsobilou k výkonu služby. Usnesením ze dne 30. 7. 2020 znovu žalovaný řízení přerušil, a to do doby, než bude na základě zjišťování osobnostní způsobilosti posouzeno, zda je stěžovatelka osobnostně způsobilá k výkonu služby v policejním sboru. Přípisem ze dne 11. 8. 2020 žalovaný vyzval stěžovatelku k podrobení se zjišťování osobnostní způsobilosti k výkonu služby; to ovšem stěžovatelka odmítla a v podání ze dne 19. 8. 2020 uvedla, že výzvu považuje za irelevantní a žádného zjišťování osobní způsobilosti, resp. zdravotního stavu, se nezúčastní, a to ani v budoucnu. [10] V mezidobí stěžovatelka podáním ze dne 28. 7. 2020 požádala o uplatnění opatření proti nečinnosti žalovaného ve smyslu § 80 odst. 3 správního řádu s tím, že žalovaný „nejenže nedodržuje lhůty, ale 5 let neumí zákonným způsobem propustit policistu, jak již 3x naznaly soudy“. Ministr vnitra usnesením ze dne 18. 8. 2020, č. j. MV-120353-5/SO-2020, žádosti stěžovatelky nevyhověl, neboť běh lhůt byl dvakrát přerušen (viz výše) a lhůta pro vydání rozhodnutí o odvolání tedy dosud neuplynula. Následně žalovaný opětovně vyzval žalobkyni ke zjišťování osobnostní způsobilosti a stanovil jí nový termín, kdy by se měla osobně dostavit, což stěžovatelka odmítla a podala žalobu na ochranu proti nečinnosti žalovaného. II. Rozhodnutí krajského soudu [11] V žalobě stěžovatelka rozporovala právě postup žalovaného, který přerušil řízení o odvolání – a to do doby posouzení zdravotní, resp. osob