5 As 264/2020 — Nejvyšší správní soud

5 As 264/2020- 41 - text 5 As 264/2020 - 44 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobců: a) Ing. David Jánošík, insolvenční správce spol. SLOT Group, a.s., se sídlem Gočárova třída 1105/36, Hradec Králové, b) SLOT Group, a.s., v úpadku, se sídlem Jáchymovská 142, Karlovy Vary, zast. Ing. Davidem Jánošíkem, se sídlem Gočárova třída 1105/36, Hradec Králové, c) CEC Praha a.s., se sídlem Tlumačovská 1237/32, Praha, proti žalovanému: Celní úřad pro Moravskoslezský kraj, se sídlem nám. Svatopluka Čecha 547/8, Ostrava, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 6. 2020, č. j. 22 Af 35/2020 - 40, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 6. 2020, č. j. 22 Af 35/2020 - 40, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým krajský soud zrušil rozhodnutí ředitele Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne ze dne 17. 3. 2020, č. j. 48538-19/2020-570000-61; tímto rozhodnutím ředitel stěžovatele zamítl námitky žalobce a) proti opatření o zadržení věci ze dne 15. 2. 2020, č. j. 48538-6/2020-570000-61, kterým stěžovatel zadržel pět specifikovaných technických herních zařízení, neboť měl důvodné podezření, že jsou používána v rozporu se zákonem č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění do 31. 12. 2020 (dále jen „zákon o hazardních hrách“). Společně s rozhodnutím o námitkách proti opatření o zadržení věci zrušil krajský soud také samotné opatření o zadržení věci. [2] Žalobce a) je insolvenční správcem žalobkyně b). Úpadek žalobkyně b) byl zjištěn usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 8. 2019, č. j. KSPL 66 INS 14382/2019-A-14. Usnesením téhož soudu ze dne 29. 11. 2019, č. j. KSPL 66 INS 14382/2019-B-31, byl na majetek žalobkyně b) prohlášen konkurz. Žalobkyně c) nabyla na základě smlouvy o prodeji závodu z majetkové podstaty ze dne 20. 2. 2020 [uzavřené mezi žalobcem a) jako prodávajícím a žalobkyní c) jako kupujícím v rámci insolvenčního řízení] s účinností od 1. 4. 2020 obchodní závod žalobkyně b), vč. zadržených technických herních zařízení. [3] Stěžovatel provedl dne 15. 2. 2020 kontrolu v provozovně žalobkyně b) „Herna Bar“ na adrese Dlouhá tř. 824/8, Havířov. Při kontrole vzniklo důvodné podezření, že žalobkyně b) provozuje technická herní zařízení v rozporu se zákonem o hazardních hrách, neboť předložila povolení, která neodpovídala povolením evidovaným Ministerstvem financí. Stěžovatel proto zadržel technická herní zařízení, o čemž následně sepsal úřední záznam. Proti opatření o zadržení věci podal žalobce a) námitky, které ředitel stěžovatele žalobou napadeným rozhodnutím zamítl. [4] V tomto rozhodnutí ředitel stěžovatele uvedl, že povolení k provozování dotčených technických herních zařízení bylo původně vydáno společnosti MASOX a.s., která později svůj obchodní závod převedla na žalobkyni b). V souladu se zavedenou správní praxí vydalo Ministerstvo financí rozhodnutí o změně původních povolení (dále jen „změnové rozhodnutí“), na jehož základě se držitelem povolení k provozování technických herních zařízení stala žalobkyně b). Kopie změnového rozhodnutí, které žalobkyně b) při kontrole předložila, však neodpovídala rozhodnutí, které evidovalo Ministerstvo financí. Z těchto rozdílů dovodil stěžovatel důvodné podezření, že žalobkyně b) provozuje technická herní zařízení bez příslušného povolení, resp. v rozporu se zákonem o hazardních krách. II. Rozhodnutí krajského soudu [5] Rozhodnutí, kterým ředitel stěžovatele zamítl námitky proti opatření o zadržení věci, napadli žalobci a), b) a c) žalobou, které krajský soud vyhověl, napadené rozhodnutí i opatření o zadržení věci zrušil a věc vrátil stěžovateli k dalšímu řízení dle § 78 odst. 1, 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [6] V odůvodnění rozsudku krajský soud uvedl, že stěžovatel zasáhl zcela zásadně do vlastnických práv žalobců za situace, kdy měl k dispozici dvě verze změnových rozhodnutí. Aniž by popsal jakékoli další pro věc podstatné okolnosti, automaticky přijal jako správnou verzi předloženou Ministerstvem financí. Ze samotné existence dvou verzí změnového rozhodnutí podle názoru krajského soudu nebylo možné dospět k závěru, že žalobkyně b) pravděpodobně nedisponuje oprávněním k provozování technických herních zařízení, resp. provozuje tato herní zařízení v rozporu se zákonem o hazardních hrách. To ostatně umocňuje také fakt, že stěžovatel přistoupil ke kontrole po více než 4 letech ode dne vydání sporného rozhodnutí. Pokud měl stěžovatel vážné pochybnosti o obsahu změnového rozhodnutí, měl dát Ministerstvu financí podnět k nápravě vzniklé situace. Nebylo totiž vůbec vysvětleno, zda rozdíly mezi dvěma verzemi změnového rozhodnutí byly způsobeny administrativním pochybením správního orgánu, nebo zda jsou „ve hře“ okolnosti jiné, které by mohly svědčit např. o padělání změnového rozhodnutí. Při úvahách o důvodnosti podezření je namístě zvažovat také intenzitu pochybností, což stěžovatel vůbec neučinil. Krajský soud proto uzavřel, že rozhodnutí o námitkách je nezákonné. Ze stejných důvodů shledal nezákonným také opatření o zadržení věci, které je podle jeho názoru nutno považovat materiálně za rozhodnutí ve smyslu § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Závěrem krajský soud uvedl: „[s]oud přisvědčuje také argumentací žalobců stran nezákonnosti postupu žalovaného s ohledem na dikci § 170 písm. d) INSZ, včetně přiléhavé odkazu na relevantní judikaturu.“ III. Kasační stížnost a vyjádření žalobců [7] Rozhodnutí krajského soudu napadl stěžovatel kasační stížností z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s, tj. z důvodu nesprávného posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Konkrétně uvedl, že při kontrole předložila žalobkyně b) rozhodnutí, jehož obsah se lišil od rozhodnutí evidovaného Ministerstvem financí. V tu chvíli byl proto podle stěžovatele nejpravděpodobnější závěr, že předložené povolení bylo pozměněno nebo paděláno. Tyto skutečnosti odůvodňovaly závěr o existenci důvodného podezření, že v souvislosti s provozováním technických herních zařízení dochází k porušování zákona o hazardních hrách. Stěžovatel tak neměl jinou možnost, než předmětná technická herní zařízení zadržet. A dospěl-li krajský soud k opačnému závěru, tzn., že rozhodnutí o námitkách je nezákonné z důvodu neexistence důvodného podezření, měl zrušit pouze toto rozhodnutí, nikoli též opatření o zadržení věci. [8] Podle názoru stěžovatele krajský soud pochybil také tím, že se nezabýval právní úpravou přechodu „základního“ povolení – tj. otázkou, zda tehdy platná a účinná právní úprava umožňovala přechod povolení ze společnosti MASOX a.s. na žalobkyni b). Stěžovatel zastává názor, že přestože žalobkyně b) nabyla obchodní závod společnosti MASOX a.s., které svědčilo původní rozhodnutí, nebyla oprávněna k provozování technických herních zařízení, neboť změnové rozhodnutí, které evidovalo Ministerstvo financí, se netýkalo povolení k provozování herních zařízení zadržených v této věci. Ministerstvo financí navíc Generálnímu ředitelství cel dne 24. 1. 2020 [tj. před provedením kontroly v provozovně žalobkyně b)] potvrdilo, že žalobkyni b) předmětná povolení nevydalo. Toto sdělení bylo podkladem pro vyhlášení celorepublikové akce „bujón,“ a do správního spisu bylo založeno dne 25. 8. 2020. [9] V další části kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že opatření o zadržení věci není mimosmluvní sankcí postihující majetek dlužníka dle § 170 písm. d) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „insolvenční zákon“). Krajský soud proto nesprávně přisvědčil argumentaci žalobců ve vtahu k této námitce. Zdůraznil, že opatření o zadržení věci má pouze dočasný charakter a nepředurčuje konečný osud zadržených věci. Ustanovení § 121 zákona o hazardních hrách je speciální vůči kontrolnímu řádu a odráží veřejný zájem na zamezení nezákonného provozování hazardních her, s čímž je spojeno vysoké riziko škodlivých finančních a morálních dopadů pro společnost. Provozovatelé hazardních her proto musejí strpět vyšší regulaci ze strany státu a s tím související důslednější dozor. [10] Žalobce a) se ke kasační stížnosti nevyjádřil, stejně jako žalobkyně b). [11] Žalobkyně c) ve vyjádření ke kasační stížnosti upozornila na to, že možnost přechodu nebo převodu povolení k provozování hazardních her vůbec nebyla předmětem řízení. Stěžejní otázkou, kterou krajský soud posuzoval, bylo, zda nesoulad mezi textem změnového rozhodnutí, které žalobkyně b) obdržela od Ministerst