5 As 336/2020 — Nejvyšší správní soud

5 As 336/2020- 26 - text  5 As 336/2020 - 28 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Ing. P. R., zastoupen Mgr. Tomášem Markem, advokátem se sídlem Na Hutích 661/9, Praha 6, proti žalovanému: Hlavní město Praha, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2020, č. j. 14 A 85/2020  11, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. III. Ustanovenému zástupci žalobce, Mgr. Tomáši Markovi, advokátovi se sídlem Na Hutích 661/9, Praha 6, se přiznává odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 3400 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: [1] Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 domáhal po žalovaném zaplacení náhrady škody na vozidle a náhrady nemateriální újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 6. 2017, č. j. 18 C 73/2015  79, byla žaloba zamítnuta a žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč. K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále „městský soud‘‘) rozsudkem ze dne 17. 10. 2017, č. j. 16 Co 354/2017  102, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 potvrdil. [2] Žalovaný následně podal exekuční návrh ohledně shora uvedených nákladů řízení ve výši 900 Kč s tím, že rozhodnutí se stalo vykonatelným dnem 8. 12. 2017. Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor Mgr. Daniel Vlček, Exekutorský úřad Praha 7. Exekučním příkazem ze dne 20. 6. 2018 byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalovanému pohledávku v částce 900 Kč (jistina) a 100 Kč (pravděpodobné náklady právního zastoupení v exekučním řízení). Dne 6. 8. 2018 podal žalobce návrh na zastavení exekuce. Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 22. 8. 2018, č. j. 21 EXE 534/2018  36, námitky žalobce proti příkazu odmítl; odvolání žalobce odmítl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 17. 10. 2018, č. j. 23 Co 29102018  47. [3] Žalobce podal dne 4. 8. 2020 u městského soudu žalobu na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu podle § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,s. ř. s.‘‘). Nezákonný zásah spatřoval žalobce v tom, že žalovaný podal návrh na zahájení exekučního řízení, což není způsob vymáhání co nejméně zatěžující žalobce. Žalovaný jako správní orgán porušil svou povinnost a pověřil vymáháním dlužné částky exekutora v rozporu s principem přiměřenosti a proporcionality zásahu. Současně s podáním žaloby žalobce navrhl, aby soud vydal předběžné opatření, kterým by zakázal soudnímu exekutorovi pokračovat v probíhajícím exekučním řízení. Žalobce rovněž žádal o přiznání osvobození od soudních poplatků. [4] Městský soud nyní napadeným usnesením výrokem I. zamítl žádost o osvobození od soudních poplatků; výrokem II. zamítl návrh na vydání předběžného opatření; výrokem III. odmítl žalobu; a výrokem IV. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. [5] Podle městského soudu z § 82 a § 83 s. ř. s. vyplývá, že jednání, které má být soudem v případě žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu posuzováno, musí být jednáním správního orgánu. Podle § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. se jedná o orgány moci výkonné, orgány územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiný orgán, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy. [6] V daném případě byl návrh na exekuci podán hlavním městem jako obcí, do jejíž působnosti patří spravování záležitostí, které jsou v zájmu hlavního města Prahy a jeho občanů. Podle § 35 odst. 4 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon č. 131/2000 Sb.‘‘), hlavní město Praha a městské části jsou povinny trvale sledovat, zda dlužníci včas a řádně plní své závazky, a zabezpečit, aby nedošlo k promlčení nebo zániku práv z těchto závazků vyplývajících. Při podání návrhu na exekuci částky představující náklady řízení přiznané obci rozsudkem soudu se dle soudu jednoznačně jedná o hospodaření s majetkem obce, tedy o výkon samostatné působnosti obce. Podání exekučního návrhu v daném případě tak není úkonem orgánu moci výkonné či územního samosprávného celku učiněným v oblasti veřejné správy; jedná se o činnost žalovaného v rámci samostatné působnosti, která nezasahuje do veřejných subjektivních práv žalobce, a která naopak vychází ze soukromoprávního vztahu mezi žalobcem a žalovaným. Pokud žalobce nesouhlasí s nařízením exekuce, má možnost se bránit prostředky práva civilního, čehož ostatně využil. [7] Na základě uvedeného dospěl městský soud k závěru, že v této věci nejsou splněny podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný, proto žalobu podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl. [8] Žalobce (dále jen ,,stěžovatel‘‘) podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení; z důvodu nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti a nedostatku důvodů rozhodnutí [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]; a z důvodu nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení [§ 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.]. [9] Stěžovatel v kasační stížnosti zopakoval, že žalovaný podal návrh na zahájení exekučního řízení, což není způsob vymáhání co nejméně zatěžující žalobce. Žalovaný jako správní orgán porušil svou povinnost a pověřil vymáháním dlužné částky exekutora v rozporu s principem přiměřenosti a proporcionality zásahu. [10] Aplikace § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ze strany městského soudu je dle stěžovatele nesprávná, neboť správní žaloba nesměřovala proti nezákonnému rozhodnutí správního orgánu, ale proti trvajícímu nezákonnému zásahu správního orgánu podle § 82 s. ř. s. Podle § 3 odst. 1 a § 9 odst. 1 zákona č. 131/2000 Sb., je hl. město Praha organizační složkou státu pro hospodaření s majetkem státu a při správě majetku tak vystupuje jako správní orgán při výkonu veřejné správy. Do majetku státu přitom patří rovněž soukromoprávní a veřejnoprávní pohledávky jednotlivých orgánů státu vůči fyzickým a právnickým osobám. Vymáhání pohledávek státu vůči stěžovateli je činností hl. města Prahy coby správního orgánu. [11] Stěžovatel dále citoval usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, č. j. 7 Aps 3/2008  98, s tím, že veřejná subjektivní práva stěžovatele jsou lidská práva a základní svobody, mezi něž jistě patří např. právo stěžovatele na ochranu majetku a jeho vlastnictví, právo stěžovatele na dodržování obecných právních zásad ze strany žalovaného ad. [12] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zopakoval, případně doplnil dokazování o návrhy stěžovatele, jak je stěžovatel uplatnil již v řízení před městským soudem, neboť skutková zjištění městského soudu nejsou pravdivá; městský soud nesplnil svou povinnost poskytnutí včasné a účinné ochrany právům stěžovatele. Nezákonné usnesení městského soudu spočívá na nesprávném výkladu práva, tj. nesprávné aplikaci výluky trvajícího neukončeného nezákonného zásahu žalovaného ze soudního přezkumu. Městský soud účelově převzal právně zcela vadnou argumentaci žalovaného a jedná se tak o ryze formalistické rozhodnutí soudu, způsobující zjevnou nespravedlnost stěžovateli. [13] Vzhledem k uvedenému stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně stěžovatel požádal o osvobození od soudního poplatku a o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti. [14] Usnesením ze dne 10. 2. 2021, č. j. 5 As 336/2020  17, bylo stěžovateli přiznáno osvobození od soudních poplatků v řízení o kasační stížnosti a byl mu ustanoven zástupce pro řízení o kasační stížnosti, Mgr. Tomáš Marek, advokát. [15] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. [16] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného rozhodnutí městského soudu (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), je podána oprávněnou osobou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo (§ 102 s. ř. s.), a je zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). [17] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů,