8 As 356/2019 — Nejvyšší správní soud

8 As 356/2019- 59 - text  8 As 356/2019 - 65 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: J. D., zastoupený Mgr. Petrem Vlachem, advokátem se sídlem Guldenerova 547/4, Plzeň, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, za účasti osoby zúčastněné na řízení: A. H., zastoupená Mgr. Tomášem Winterem, advokátem se sídlem Suvorovova 29, Plzeň, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 10. 2017, čj. RR/3293/17, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 9. 2019, čj. 30 A 228/2017  78, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 9. 2019, čj. 30 A 228/2017  78, se ruší. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 10. 2017, čj. RR/3293/17, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 24 456 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Obecní úřad Štěnovice (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 28. 6. 2017, čj. výst. 7/13/186, na základě žádosti osoby zúčastněné na řízení dodatečně povolil „přístavbu haly pro kovovýrobu, 1 část – pracoviště povrchových úprav“ na pozemcích parc. č. XA a XB v k. ú. R. u Š. (dále jen „lakovna“), stanovil podmínky pro dokončení stavby a rozhodl o námitkách žalobce. V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaný k odvolání žalobce výrokem I. změnil rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak, že z výroku o námitkách vypustil body č. 3), 7c), 7d), 7e), 7ch), 8a), 8b) a 8c). Ve zbývající části výrokem II. odvolání zamítl a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně. [2] Rozhodnutí žalovaného v rozsahu II. výroku napadl žalobce žalobou u Krajského soudu v Plzni (dále „krajský soud“). Namítal, že na jeho pozemky ze stavby proniká zápach typický pro rozpouštědlové nátěrové hmoty. Správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav, neboť neprovedly žalobcem navržené důkazy (účastnický výslech a místní šetření), kterými chtěl prokázat svá tvrzení o zápachu šířícím se z lakovny. Neprovedení důkazů správní orgán I. stupně nesprávně odůvodnil okopírováním části jiného rozhodnutí žalovaného, které se týkalo nepřípustnosti dokazování v odvolacím řízení. Závěr žalovaného, dle kterého stavba lakovny není z důvodu požáru provozuschopná, a proto se z ní nemůže šířit zápach, nemá oporu v dokazování. Správní orgány se dále nedostatečně vypořádaly se závěry znaleckého posudku, podle něhož emise z lakovny ovlivní ovzduší v místech, kde vlastní nemovitosti. Jeho důkazní hodnotu nesnižuje to, že jej zadal žalobce, ani to, že znalec vycházel z podkladů, které měl žalobce v dané době k dispozici. Závěry znaleckého posudku platí i bez ohledu na to, že po jeho vypracování osoba zúčastněná na řízení částečně změnila projektovou dokumentaci a poměr druhů užívaných barev. Správní orgán I. stupně navíc z posudku vyvozoval neexistující závěry a sám se nepřípustně vyjadřoval ke správnosti některých odborných závěrů. Správní orgány vycházely z listin, které mají zachycovat vyjádření třetích osob k otázce, zda vnímají zápach rozpouštědlových barev. Tyto listiny ale nebyly součástí správního spisu a žalobce se s nimi neměl možnost seznámit. Toto pochybení nemůže napravit závěr žalovaného, podle kterého v lakovně stejně nemůže být provozována činnost z důvodu požáru. Správní spis neobsahuje žádný důkaz o tom, že by i čtyři roky po požáru v lakovně nemohla probíhat provozní činnost. Vzhledem k tomu, že lakovna byla postavena od počátku bez stavebního povolení a takto i několik let provozována, nelze vyloučit, že byla v rozporu se zákonem po požáru také opravena. Žalovaný měl rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušit také pro nepřezkoumatelnost, jelikož rozhodnutí obsahuje vkopírované nesouvisející pasáže z jiných rozhodnutí. Správní orgán I. stupně se ani nevypořádal s odkazem na rozptylovou studii. Nesprávně u této námitky také vyšel ze závěru zjišťovacího řízení EIA, dle kterého záměr nemá významný vliv na životní prostředí, což ale nevylučuje, že určitý vliv mít může. Totéž platí také pro zamítnutí důkazního návrhu, kde správní orgán I. stupně zkopíroval pasáže týkající se přípustnosti dokazování v odvolacím řízení. Správní orgány ani dostatečně nezjistily skutkový stav v otázce množství nátěrových hmot, které mají být v lakovně využívány, aby mohly posoudit, zda je projektovaná kapacita lakovny dostatečně na takové množství výrobků dimenzovaná. Pro posouzení míry ovlivnění ovzduší a jeho vlivu na zdraví žalobce je určení množství barev nezbytné. Správní orgány sice vyšly z údajů v projektové dokumentaci, ta se ale postupem času měnila, neobsahuje žádné výpočty, neplyne z ní, na základě jakých skutečností její zhotovitel dospěl k daným výsledkům, a proto ani nelze ověřit, zda uvedené údaje odpovídají reálnému stavu. Žalovaný měl zrušit rozhodnutí správního orgánu I. stupně také z důvodu jeho nesrozumitelnosti způsobené používáním zkratek a nepřesných názvů pro označení správních orgánů. Nesrozumitelné je také stanovení délky zkušebního provozu. [3] Krajský soud výrokem I. rozsudku označeného v záhlaví žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že žalobce nebyl neprovedením účastnického výslechu zkrácen na svých právech, neboť správní řád s takovým důkazním prostředkem nepočítá. Svého práva vznést námitky mohl využít např. formou vyjádření. Zásah do veřejných subjektivních práv žalobce nelze dovozovat ani na základě neprovedení místního šetření. Vnímání zápachu je značně individuální. V minulosti správní orgány šetření provedly a lakovna byla navíc znehodnocena požárem natolik, že v ní výroba, která by mohla být zdrojem zápachu, neprobíhá. Správní orgány ani neměly povinnost žalobce informovat před vydáním rozhodnutí, jak naloží s jeho důkazními návrhy, a umožnit mu, aby v případě jejich zamítnutí uplatnil návrhy jiné. Pokud jde o posuzování znaleckého posudku, senát 30 A krajského soudu dlouhodobě judikoval, že znalecký posudek předložený účastníkem není znaleckým posudkem ve smyslu § 56 správního řádu, ale je třeba na něj pohlížet jako na jeden z listinných důkazů. Tento názor však patrně nebude dlouhodobě udržitelný. Co se týče obsahu posudku, správní orgány se s ním náležitě vypořádaly a soud na závěry žalovaného odkázal. Žalovaný podrobil znalecké závěry detailnímu rozboru a vyložil, proč je nelze zohlednit. Zejména zdůraznil odlišnost podkladů, z nichž posudek vycházel, od skutečnosti. Posudkovým závěrům žalovaný rovněž vytkl velkou obecnost. Žalovaný si nepřisvojoval odborné znalosti a nevybočil z mezí hodnocení posudku. Pokud jde o nezařazení dokladů o provedených šetřeních do správního spisu, jednalo se sice o pochybení, avšak nedošlo tím k zásahu do práv žalobce v takové intenzitě, aby to mělo vliv na zákonnost rozhodnutí, neboť ve stavbě lakovny stejně není z objektivních důvodů (dřívějšího požáru) možné provozovat činnost, proti které námitky směřovaly. Žalobce ani nekonkretizoval, co je z obsahu daných listin natolik zásadní a relevantně nezpochybnil závěr o objektivní nemožnosti provozu lakovny. Stran tvrzené nepřezkoumatelnosti způsobené nevypořádáním námitek o nepříznivém dopadu stavby na životní prostředí odkázal krajský soud na závěry žalovaného, který detailně rozebral, proč takový negativní dopad nebyl zjištěn. Správní orgány vyšly z podkladů vydaných dotčenými orgány. Takovým podkladem bylo i závazné stanovisko krajské hygienické stanice, která jako orgán veřejného zdraví vyslovila se stavbou souhlas a její podmínka byla vtělena do správního rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že žalobní námitka nesměřovala proti obsahu tohoto závazného stanoviska, krajský soud ustal v tom, že žalovanému nelze vytknout, že se řídil daným závazným stanoviskem. Rozhodnutí nejsou ani nesrozumitelná. Správní orgány použily na jiných místech kromě zkratek také celé názvy dotčených orgánů a z kontextu rozhodnutí je zřejmé, o jaké orgány se jednalo. Krajský soud také akceptoval vysvětlení žalovaného týkající se způsobu, jakým byla stanovena doba zkušebního provozu. Výrokem II. krajský soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, podle výroku III. pak osoba zúčastněná na nemá právo na náhradu nákladů řízení. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [4] Proti výrokům I. a II. rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost. Namítá, že správní orgán I. stupně postupoval protiprávně. Nejprve stěžovatele jako účastníka řízení pominul, následně byl nečinný a protiprávním přerušováním řízení i rozdělením stavebního řízení na dvě samostatná řízení umožnil vytvoření časového prostoru pro dosažení změny územního plánu, která umožnila povolení přístavby haly s lakovnou. [5] Krajský soud se nesprávně vypořádal s otázkou vlivu činnosti vyvíjené v lakovně a jejími dopady na životní prostředí. Povinností spr