9 Ads 81/2021 — Nejvyšší správní soud

9 Ads 81/2021- 23 - text 9 Ads 81/2021 - 25 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: Z. D., zast. JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem Symfonická 1496/9, Praha 5, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 3. 2020, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 3. 2021, č. j. 16 Ad 21/2020 - 28, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaná rozhodnutím uvedeným v záhlaví změnila své prvostupňové rozhodnutí ze dne 8. 1. 2020, č. j. X, tak, že rozhodla, že žalobkyni náleží doplatek starobního důchodu ode dne 5. 4. 2014, namísto ode dne 9. 4. 2014. Ve zbytku její námitky proti prvostupňovému rozhodnutí zamítla. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobkyni zvýšen starobní důchod, jelikož jí jako procesní nástupkyni manžela, jenž zemřel v roce 2016, náležel doplatek na starobní důchod za období 2014 - 2016. Žalovaná též rozhodla o tom, že jí nenáleží doplatek za období 1998 - 2014, jelikož dle § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), náleží doplatek důchodu pouze za pět let zpětně od uplatnění nároku na zvýšení důchodu vyplaceného v nesprávné výši. [2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalované žalobu, kterou Krajský soud v Plzni (dále jen „krajský soud“) zamítl rozsudkem uvedeným v záhlaví. Nesouhlasil s tvrzením, že důchod byl vyplacen v nižší částce, než v jaké náleží, v důsledku nesprávného postupu žalované. Žalovaná je v řízení o dávce důchodového pojištění povinna postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Je tedy její povinností dle § 50 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, opatřit si podklady k vydání rozhodnutí, a to při veškeré potřebné součinnosti účastníků řízení. Účastník řízení není povinen relevantní důkazy pro zjištění skutkového stavu dokládat, nicméně je musí označit. Žalobkyně a její manžel tak měli povinnost uvést odpovídající tvrzení a označit důkazy na jejich podporu. Manžel žalobkyně o starobní důchod požádal dne 5. 10. 2000, přičemž v žádosti neuvedl dobu vojenské služby a nepřiložil potvrzení vydané příslušným vojenským orgánem, popřípadě vojenskou knížku. Z jeho žádosti tak nevyplynulo, že by zohlednění doby vojenské služby požadoval. V osobním listu důchodového zabezpečení, jenž byl přílohou rozhodnutí o přiznání starobního důchodu, pak nebyla vojenská služba započtena, proti čemuž nijak nebrojil. [3] Vojenskou službu poprvé uplatnila až žalobkyně v žádosti ze dne 5. 4. 2019 na základě odpovídajícího potvrzení Odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany. Žalobkyně a její manžel tak do této doby v řízení o starobním důchodu netvrdili rozhodné skutečnosti a neoznačili k nim jediný důkaz. Žalovaná nebyla povinna tuto dobu zjišťovat. Podklady pro rozhodnutí si opatřuje především z údajů uvedených v evidenčních listech důchodového pojištění a na základě šetření prováděného dle § 11 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Neurčitá poznámka o vojenské službě v informativním osobním listu důchodového zabezpečení není nezbytnou informací o vojenské službě. Původ této informace není zřejmý a jediné, co z ní plyne, je skutečnost, že správní orgány měly v roce 1990 nedostatečné informace. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná měla osobní list důchodového zabezpečení k dispozici a že by na jeho základě mohla manžela žalobkyně upozornit na chybějící doklady. Žalobkyni se tak nesprávný postup žalované nepodařilo prokázat. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti [4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřadila pod § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [5] Na nyní projednávaný případ se uplatní § 56 odst. 1 písm. b) třetí věta zákona o důchodovém pojištění, jelikož nesprávný výpočet doplatku důchodu byl způsoben pochybením na straně správních orgánů. Skutečnost, že žalovaná měla manželův osobní list důchodového zabezpečení k dispozici, je zjevná z jejího razítka, kterým ho opatřila na konci výčtu pojistných dob. Zmínka o vojenské službě v osobním listě důchodového zabezpečení je jednoznačně vymezena lety 1953 - 1955. Tomu odpovídá i skutečnost, že předchozí výčet dob končí dnem 31. 10. 1953 a pokračuje dnem 26. 11. 1955. To odpovídá době vojenské služby uvedené v tehdy účinném § 27 odst. 2 zákona č. 92/1949 Sb., branného zákona. Skutečnost, že žalovaná na pochybení přišla až v roce 2019, nemění nic na tom, že měla od roku 1990 konkrétní informaci o vojenské službě stěžovatelčina manžela. Tato informace plně zapadá do kontextu ostatních pojistných dob. Bylo povinností žalované tuto dobu započíst. Pokud měla nějaké pochybnosti, bylo její povinností, aby ji nebo jejího manžela vyzvala k doplnění. [6] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhla její zamítnutí. Požadavek na zápočet nezhodnocené doby od listopadu 1953 do října 1955 nebyl uplatněn až do dne 5. 4. 2019. Nebyl uplatněn při podání žádosti o starobní důchod stěžovatelčina manžela dne 5. 10. 2000, ani po vydání rozhodnutí o starobním důchodu dne 8. 1. 2001, jehož součástí byl osobní list důchodového zabezpečení ze dne 1. 11. 2000. Tento požadavek nebyl uplatněn ani při podání žádosti o vdovský důchod stěžovatelky ze dne 4. 5. 2016. Ztotožňuje se proto se závěrem krajského soudu, že stěžovatelka neprokázala nesprávný postup správních orgánů, natož nesprávný postup, v jehož důsledku by byl důchod přiznán v nižší částce, než v jaké náležel. Požadavku na přiznání doplatku důchodu od 18. 12. 1998 by nebylo možné vyhovět ani v případě, kdy by důchod byl přiznán nebo vyplacen v nižší částce, než v jaké náleží, jak vyplývá z rozsudků Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 18. 7. 2014, č. j. 5 Ads 94/2014 - 22, nebo ze dne 28. 12. 2016, č. j. 3 Ads 279/2015 - 24. Právní úprava zakotvující neomezené doplácení důchodu v souvislosti s pochybením správního orgánu byla do zákona o důchodovém pojištění zakotvena až od 1. 1. 2009 zákonem č. 306/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 306/2008 Sb.“). Dle čl. II bodu 14 tohoto zákona se důchod před 1. 1. 2009 nebo jeho zvýšení doplatí ve výši, v níž důchod správně náležel, nejvýše v rozsahu stanoveném právními předpisy účinnými ke dni 31. 12. 2008. Dle § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění, ve znění účinném do 31. 12. 2008, je možné důchod přiznat nebo zvýšit ode dne, od něhož důchod nebo jeho zvýšení náleží, nejvýše však tři roky nazpět ode dne zjištění nebo uplatnění nároku na důchod nebo jeho zvýšení. Na této skutečnosti nic nemění ani znění tohoto ustanovení od 1. 1. 2009. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [7] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [8] Kasační stížnost není důvodná. [9] Dle § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění, ve znění účinném od 1. 1. 2009, zjistí-li se, že důchod byl přiznán nebo je vyplácen v nižší částce, než v jaké náleží, nebo byl neprávem odepřen, anebo byl přiznán od pozdějšího data, než od jakého náleží, důchod se zvýší nebo přizná, a to ode dne, od něhož důchod nebo jeho zvýšení náleží. Důchod nebo jeho zvýšení se přitom doplatí nejvýše pět let nazpět ode dne zjištění nebo uplatnění nároku na důchod nebo jeho zvýšení; pro běh této lhůty platí § 55 odst. 2 věta druhá a třetí obdobně. Důchod nebo jeho zvýšení se však doplatí ode dne, od něhož důchod nebo jeho zvýšení náleží, v případě, že důchod nebyl přiznán nebo byl vyplácen v nižší částce, než v jaké náleží, nebo byl neprávem odepřen, anebo byl přiznán od pozdějšího data, než od jakého náleží, v důsledku nesprávného postupu orgánu sociálního zabezpečení. [10] Podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění ve znění účinném do 31. 12. 2008, zjistí-li se, že důchod byl přiznán nebo je vyplácen v nižší částce, než v jaké náleží, nebo byl neprávem odepřen, anebo byl přiznán od pozdějšího data, než od jakého náleží, důchod se zvýší nebo přizná, a to ode dne, od něhož důchod nebo jeho zvýšení náleží, nejvýše však tři roky nazpět ode dne zjištění nebo uplatnění nároku na důchod nebo jeho zvýšení (…). [11] Dle čl. II bodu 14 zákona č. 306/2008 Sb. se za dobu před 1. 1. 2009 důchod nebo jeho zvýšení doplatí