9 As 109/2021 — Nejvyšší správní soud

9 As 109/2021- 28 - text 9 As 109/2021 - 33 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: J. H., zast. Mgr. Pavlem Schollem, advokátem se sídlem Bráfova tř. 1371/16, Třebíč, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, se sídlem Lidické náměstí 9, Ústí nad Labem, proti rozhodnutí žalované ze dne 3. 4. 2018, č. j. KRPU-58153-22/ČJ-2015-0400DP-05, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 4. 2021, č. j. 15 A 126/2018 - 29, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobci se vrací soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve výši 1 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Pavla Scholla, advokáta se sídlem Bráfova tř. 1371/16, Třebíč. IV. Žalobci se vrací opakovaně zaplacené soudní poplatky za kasační stížnost a za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve výši 6 000 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Pavla Scholla, advokáta se sídlem Bráfova tř. 1371/16, Třebíč. V. Soud vyzývá zástupce žalobce, aby ve lhůtě 1 týdne od doručení tohoto rozsudku sdělil číslo bankovního účtu, na který mají být zaplacené soudní poplatky vráceny. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 1. 12. 2014, č. j. KRPU-203925-12/ČJ-2014-0400DP05, zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, územního odboru Most, obvodního oddělení Litvínov (dále jen „správní orgán I. stupně“), ze dne 21. 10. 2014, KRPU-203925-8/ČJ-2014-040812. Tímto rozhodnutím byl zamítnut návrh žalobce ze dne 5. 9. 2014 na obnovu řízení ve věci přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil tím, že dne 21. 11. 2012 v 10:00 hodin v Litvínově, ulici S. K. Neumanna, řídil motorové vozidlo PEUGEOT 307, RZ X, a jako řidič nebyl připoután bezpečnostním pásem. Tento přestupek byl téhož dne projednán v blokovém řízení a žalobci byla uložena pokuta ve výši 100 Kč. [2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalované žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), který rozsudkem ze dne 24. 10. 2017, č. j. 15 A 15/2015 - 30, rozhodnutí obou správních orgánů zrušil a věc jim vrátil k dalšímu řízení s tím, že mají provést výslech zasahujícího policisty. Správní orgán I. stupně po provedení výslechu zasahujícího policisty nstržm. R. K. rozhodnutím ze dne 9. 2. 2018, č. j. KRPU-58153-16/ČJ-2015-040812-05, opět zamítl návrh na povolení obnovy řízení. Žalovaná následně rozhodnutím uvedeným v záhlaví prvostupňové rozhodnutí potvrdila. [3] Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal žalobu, kterou krajský soud zamítl rozsudkem uvedeným v záhlaví. Nesouhlasil s tvrzením, že se žalovaná nevypořádala s odvolací námitkou, že správní orgán I. stupně neuvedl v odůvodnění, jak ke svému rozhodnutí dospěl. Žalovaná na tuto odvolací námitku reagovala na straně 4 napadeného rozhodnutí tak, že z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí jednoznačně vyplývají úvahy, které správní orgán I. stupně vedly k zamítnutí žádosti o obnovu řízení. [4] Krajský soud nevyhověl ani námitce, že správní orgány nesprávně vyhodnotily podmínky pro obnovu řízení. Dle usnesení rozšířeného senátu ze dne 12. 3. 2013, č. j. 1 As 21/2010 - 65, č. 2838/2013 Sb. NSS, přichází obnova řízení na žádost účastníka řízení podle § 100 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) „v úvahu u přestupku, který byl vyřízen v blokovém řízení postupem podle § 84 a násl. zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, jen v případě, že žadatel neudělil souhlas s uložením pokuty v blokovém řízení.“ Žalobce během správního řízení navrhl jako důkaz pouze znalecký posudek ohledně zjištění, zda se na pokutovém bloku jednalo o jeho podpis. Až s odstupem několika let navrhl jako důkaz výslech bývalých spolupracovníků jako svědků ohledně skutečnosti, kdo u nich v zaměstnání jezdil se služebním vozem a kdo mohl zneužít jeho doklady. Odcizení nebo zneužití dokladů však žádným způsobem neohlásil orgánům činným v trestním řízení. Žalobci se tak nepodařilo zpochybnit, že přestupek spáchal a udělil souhlas k jeho projednání v blokovém řízení. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní v rámci řízení o žádosti o obnovu řízení tíží právě žadatele. Žadatel o obnovu řízení, který zpochybňuje svůj souhlas s uložením pokuty v blokovém řízení, musí tvrdit takové skutečnosti, které budou relevantní, dostatečně konkrétní a věrohodné, aby vyvolaly důvodné pochybnosti o tom, že skutečně souhlas udělil. Provedení těchto důkazů pak mohou správní orgány odmítnout, pokud nejsou tvrzení vzhledem ke své obecnosti způsobilá odůvodnit povolení obnovy blokového řízení nebo pokud navrhované důkazy vzhledem ke skutečnostem, které mají prokázat, nemohou zcela zřejmě zpochybnit rozhodná zjištění. [5] K námitce, že žalovaná vyhodnotila, že podpis na pokutovém bloku patří žalobci, aniž by si kvůli tomu vyžádala znalecký posudek, krajský soud uvedl, že až poté, kdy bylo vydáno nové rozhodnutí správního orgánu I. stupně, žalobce navrhl doplnění dokazování, ve kterém uvedl, že pokud by provedený výslech zasahujícího policisty a případné další výslechy neprokázaly, že nebyl řidičem kontrolovaného vozidla, pak navrhuje znalecké zkoumání podpisu na pokutovém bloku. Žalovaná byla oprávněna sama učinit závěr o shodě podpisů, neboť se jedná o pouhé porovnání jejich vzhledu. Řádně vysvětlila, jak k tomuto závěru dospěla, a věnovala se i následné změně podpisu žalobce. [6] K námitce ohledně výpovědi zasahujícího policisty krajský soud uvedl, že při jejím posuzování vycházel z rozsudků Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 26. 1. 2017, č. j. 4 As 216/2016 - 34, či ze dne 9. 3. 2017, č. j. 4 As 223/2016 - 27, dle kterých lze o věrohodnosti a nestrannosti policisty pochybovat, existují-li důkazy svědčící o jeho zaujatosti vůči osobě obviněného, nebo pokud je policista hodnocen či odměňován podle toho, s jakou úspěšností se mu daří dosahovat postihu jednotlivců za přestupky, nebo v případě šikanózního postupu, který spočívá v provádění přehnaně horlivé a rozsáhlé kontroly, aniž by k tomu byl rozumný důvod. Jelikož v řízení nebylo prokázáno ani tvrzeno, že by byl policista proti žalobci jakkoliv zaujatý, a jeho výpověď byla v souladu s úředním záznamem a pokutovým blokem, krajský soud shledal jeho výpověď věrohodnou. [7] K neprovedení výslechu dalších svědků uvedl, že jejich výpověď neměla prokázat, že žalobce nebyl přestupcem, pouze dosvědčit, jak bylo používáno služební vozidlo. Ani ohledně A. V., kterého podezříval ze zneužití svých dokladů a podpisu, žalobce neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, které jej k takovému tvrzení vedly. Vzhledem k důkaznímu břemenu, které žadatele o obnovu řízení ve vztahu k prokázání nových skutečností tíží, krajský soud považoval odůvodnění navržených důkazů ze strany žalobce za nedostatečné. Žalovaná proto nebyla povinna je provést. II. Kasační stížnost, vyjádření k ní a replika [8] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.”). [9] Krajský soud rezignoval na svůj názor uvedený v předchozím rozsudku o závažnosti výslechu zasahujícího policisty a nepoužitelnosti úředního záznamu jako důkazu ve správním řízení. Výslech svědka byl sice realizován, nicméně z jeho výpovědi nevyplynuly žádné konkrétní skutečnosti, které by dokumentovaly průběh blokového řízení, resp. by byly schopny ztotožnit přestupce. Z výpovědi vyplynulo pouze to, že si policista na situaci kolem přestupku nepamatuje. S ohledem na časový odstup se omezil na obecné konstatování, že totožnost řidiče kontroluje dle jeho řidičského průkazu. Za účelem prokázání problematičnosti identifikace konkrétní osoby dle malé fotografie na řidičském průkazu stěžovatel doložil ve správním řízení dvě fotografie zachycující jeho aktuálnější podobu než tu, která je součástí řidičského průkazu vydaného dne 29. 12. 2010. Změna podoby je markantní. Správní orgán I. stupně se však nekonkrétností výpovědi policisty ani argumenty stěžovatele nezabýval. Relevanci, věrohodnost a konkrétní okolnosti dopravní kontroly a blokového řízení opět postavil na procesně nepoužitelném úředním záznamu, na citaci služebního slibu a konstatování, že stěžovatel porušení tohoto slibu neprokázal. Správní org