9 As 109/2017 — Nejvyšší správní soud

Komp 3/2018- 87 - text Komp 3/2018 - 91 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Filipa Dienstbiera, Ph.D., Mgr. Davida Hipšra, prof. JUDr. Zdeňka Kühna, Ph.D., JUDr. Tomáše Langáška, JUDr. Tomáše Rychlého, Ph.D., a JUDr. Karla Šimky, Ph.D., v právní věci žalobce: Ing. T. B., proti žalovaným: 1) Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, 2) Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, a 3) Ministerstvo vnitra, se sídlem náměstí Hrdinů 1643/3, Praha 4, o kompetenční žalobě podle § 97 a násl. s. ř. s., ve věci sporu o pravomoc vyřídit podnět k provedení přezkumného řízení ve věci žádosti žalobce o nahlížení do spisové dokumentace vedené veřejným opatrovníkem, t a k t o : I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. [1] Žalobce 13. 11. 2017 požádal Úřad městské části Praha 13 (dále „úřad“) o nahlížení do spisu veřejného opatrovníka ve věci své matky paní M. B. Úřad řízení usnesením z 29. 11. 2017 přerušil a vyzval žalobce k doložení právního zájmu k nahlížení do spisové dokumentace; proti usnesení podal žalobce 4. 12. 2017 odvolání. [2] Magistrát hlavního města Prahy (dále „magistrát“) rozhodl 8. 1. 2018 o odvolání proti usnesení o přerušení řízení tak, že jej zrušil a věc vrátil úřadu k novému projednání. Odůvodněním zavázal úřad řízení o žádosti žalobce zastavit dle § 66 odst. 1 písm. b) spr. ř. Ve výroku však mylně uvedl, že „odvolání se ruší“. Vadu napravil usnesením z 5. 2. 2018 o opravě zřejmých nesprávností ve výroku, kterým nahradil slovo „odvolání“ textem „napadené usnesení“. [3] Žalobce však již 23. 1. 2018 podal opravný prostředek proti rozhodnutí o odvolání, ve kterém namítl, že odvolání nelze žádným způsobem zrušit. Nahlížení do spisu požaduje v souladu s oprávněnými zájmy opatrovance. Domáhal se informace o tom, co může opatrovník synovi opatrovance sdělit, a co již nikoliv. Magistrát posoudil opravný prostředek jako podnět k přezkumnému řízení a postoupil jej Ministerstvu spravedlnosti. [4] Ministerstvo spravedlnosti [žalovaný 2)] odmítlo svou pravomoc zabývat se podnětem k provedení přezkumného řízení a přípisem čj. MSP-103/2018-LO-SP/3 ze dne 10. 4. 2018 věc postoupilo Ministerstvu vnitra. Žalovaný 2) uvedl, že není nadřízeným správním orgánem magistrátu; ústředním orgánem státní správy pro archivnictví a spisovou službu je Ministerstvo vnitra. Věc se netýká agendy veřejného opatrovnictví, naopak rozhodný je výklad správního řádu. I pokud by věc spadala do agendy veřejného opatrovnictví, nejedná se o okruh působnosti žalovaného 2). [5] Ministerstvo vnitra [žalovaný 3)] odmítlo svou pravomoc zabývat se podnětem k provedení přezkumného řízení a přípisem čj. MV-44277-2/ODK-2018 ze dne 24. 4. 2018 věc postoupilo Ministerstvu práce a sociálních věcí. Žalovaný 3) uvedl, že pro určení nadřízeného orgánu je rozhodující to, že se jedná o agendu veřejného opatrovnictví vykonávanou obcemi v přenesené působnosti, přičemž vláda schválila návrh zákona, kterým svěřila tuto agendu Ministerstvu práce a sociálních věcí. Uvedlo, že závěr lze dovodit rovněž z § 9 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky (dále „zákon č. 2/1969 Sb.“). [6] Ministerstvo práce a sociálních věcí [žalovaný 1)] odmítlo svou pravomoc zabývat se podnětem k provedení přezkumného řízení a přípisem čj. MPSV-2018/85184-224/1 ze dne 12. 6. 2018 věc vrátilo zpět Ministerstvu vnitra. Žalovaný 1) uvedl, že pro posouzení věci je rozhodný správní řád, jehož gestorem je Ministerstvo vnitra. Výkon činností sociální práce sociálních pracovníků je odlišný od veřejného opatrovnictví, které proto nespadá do agendy žalovaného 1). Kompetenci v oblasti veřejného opatrovnictví má ministerstvo spravedlnosti. [7] Žalovaný 3) opětovně odmítl svou pravomoc se zabývat podnětem k provedení přezkumného řízení a vrátil dne 19. 6. 2018 spisovou dokumentaci magistrátu bez věcného vyřízení. [8] Žalobce poté podal dne 25. 7. 2018 kompetenční žalobu k Nejvyššímu správnímu soudu. II. [9] V žalobě tvrdil, že mezi žalovanými vznikl záporný kompetenční spor. S odkazem na usnesení vlády č. 1021/16 uvedl, že agenda veřejného opatrovnictví náleží Ministerstvu práce a sociálních věcí. Nejvyššímu správnímu soudu navrhl, aby rozhodl, že k vydání rozhodnutí je příslušný žalovaný 1). III. [10] Žalovaný 1) uvedl, že nemá zákonné zmocnění k tomu, aby vedl řízení týkající se veřejného opatrovnictví. Za nerozhodný považuje návrh zákona, který mu svěřuje působnost v oblasti veřejného opatrovnictví. Zákonným zmocněním není § 9 zákona č. 2/1969 Sb., ani gesce žalovaného 1) nad zkouškou pro úředníky vykonávající agendu veřejného opatrovnictví dle vyhlášky Ministerstva vnitra č. 512/2002 Sb., o zvláštní odborné způsobilosti úředníků územních samosprávných celků. Dále uvedl, že neprobíhá žádné správní řízení, ve kterém by kompetenční spor mohl vzniknout, a proto tu žádný není. [11] Nejvyššímu správnímu soudu navrhl, aby žalobu odmítl. [12] Žalovaný 2) uvedl, že žaloba není přípustná, protože ve věci nejde o kompetenční spor dle § 97 s. ř. s. Přezkumné řízení lze zahájit pouze z moci úřední a v dané věci tak žádný orgán neučinil. Neprobíhá tedy řízení, ve kterém by spor mohl vzniknout. [13] Pokud by však Nejvyšší správní soud shledal žalobu přípustnou, zastává žalovaný 2) názor, že nemá pravomoc zabývat se podnětem k provedení přezkumného řízení. S odkazem na usnesení vlády č. 1021/16 a vyhlášku č. 512/2002 Sb. považuje za nejvhodnější, aby se věcí zabývalo Ministerstvo práce a sociálních věcí. [14] Nejvyššímu správnímu soudu rovněž navrhl, aby žalobu odmítl. [15] Žalovaný 3) uvedl, že pravomoc zabývat se podnětem k provedení přezkumného řízení má žalovaný 1). Rozhodující je, že se věc týká agendy veřejného opatrovnictví, která je vykonávána v přenesené působnosti. Rovněž odkázal na usnesení vlády č. 1021/16, návrh zákona, kterým se mění zákony v souvislosti s veřejným opatrovnictvím, a § 9 zákona č. 2/1969 Sb., z nichž dovozuje pravomoc žalovaného 1). [16] Nejvyššímu správnímu soudu navrhl, aby rozhodl, že k vydání rozhodnutí je příslušný žalovaný 1). IV. [17] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda žalobce podal návrh na zahájení řízení dle § 97 s. ř. s. Žalobce podání označil jako „Návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů“ a navrhuje, aby „zvláštní senát pro rozhodování kompetenčních sporů […] vydal podle § 5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb. následující usnesení“. V podání však rovněž odkazuje na § 97 a § 98 s. ř. s. a uvádí, že podává návrh dle těchto ustanovení. [18] Zvláštní senát zřízený dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, je orgán soudního typu, který však není součástí Nejvyššího správního soudu. K projednání návrhu na zahájení kompetenčního sporu dle zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů není Nejvyšší správní soud příslušný. Pokud by takový návrh žalobce podal, byl by nepřípustný dle § 99 písm. b) s. ř. s. [19] Žalobce opírá odůvodnění návrhu o soudní řád správní; zákon o rozhodování některých kompetenčních sporů užívá jen v označení podání a návrhu petitu. Soud zohlednil zákonnou úpravu, účel řízení, jakož i soudu známý stav věci a dospěl k závěru, že žalobce projevil vůli zahájit kompetenční spor dle § 97 s. ř. s. [20] Nejvyšší správní soud proto posuzoval, zda se v dané věci jedná o kompetenční spor, k jehož projednání je příslušný. Podle ustanovení § 97 odst. 1 s. ř. s. soud rozhoduje kladný nebo záporný kompetenční spor, jehož stranami jsou – mimo jiné – ústřední správní úřady navzájem. Podle zákona č. 2/1969 Sb. jsou Ministerstvo práce a sociálních věcí (§ 9 odst. 1), Ministerstvo spravedlnosti (§ 11 odst. 1) a Ministerstvo vnitra (§ 12 odst. 1) ústředními orgány státní správy. Podmínka § 97 odst. 1 s. ř. s. je splněna. [21] Na úvod Nejvyšší správní soud poznamenává, že nemohl přihlédnout k usnesení vlády č. 1021/16 a návrhu zákona, kterým se mění zákony v souvislosti s veřejným opatrovnictvím, protože se nejedná o platné právní předpisy. Projednávání návrhu zákona (sněmovní tisk č. 992 VII. volebního období Poslanecké sněmovny) bylo ukončeno s koncem volebního období Poslanecké sněmovny, přičemž neproběhlo ani první čtení. [22] Z předložené dokumentace je zřejmé, že předmětem tvrzeného kompetenčního sporu je určení správního orgánu příslušného zabývat se podnětem k provedení přezkumného řízení ve věci žádosti žalobce o nahlížení do spisové dokumentace vedené veřejným opatrovníkem, kterým je Městská část Praha 13. [23] Soud se nejprve zabýval namítanou neexistencí správního řízení, v němž by spor vznikl a z toho plynoucí neexistencí kompetenčního sporu. Přitom se zaměřil zejména na povahu funkce veřejného opatrovníka a jejího výkonu, protože jsou pro věc rozhodné. [24] Soud jmenuje opatrovníka člověku, je-li