1 As 41/2022 — Nejvyšší správní soud

1 As 41/2022- 30 - text  1 As 41/2022 - 33 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ivo Pospíšila, soudce JUDr. Josefa Baxy a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: R. K., zastoupen JUDr. Alanem Vitoušem, advokátem se sídlem Dukelských hrdinů 23/406, Praha 7, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 14. 9. 2020, č. j. 127795/2020/KUSK a č. j. 127865/2020/KUSK, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2022, č. j. 54 A 49/202046, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce vybudoval bez stavebního povolení stavby betonového oplocení a protierozních zdí na pozemcích p. č. X/A a X/B v katastrálním území P.. Městský úřad Rudná, stavební úřad zahájil dne 2. 10. 2019 řízení o odstranění obou staveb, přičemž žalobce podal dne 22. 10. 2019 žádosti o jejich dodatečné povolení. [2] Stavební úřad rozhodnutími ze dne 1. 6. 2020, č. j. 03609/20/MUR/SU/PDr, sp. zn. SZ 07062/19/Dr, a ze dne 8. 6. 2020, č. j. 03744/20/MUR/SU/PDr, sp. zn. 07061/19/Dr, zamítl žádosti žalobce o dodatečné povolení staveb betonového prefabrikovaného ohrazení (oplocení) a protierozní zábrany (zpevněné zídky). Důvodem zamítnutí byl rozpor uvedených staveb s územním plánem obce Ptice č. 1/2017 a nesplnění podmínky dle § 129 odst. 3 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánovaní a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 169/2018 Sb. Tento závěr vyplynul ze závazného stanoviska Městského úřadu Černošice, odboru územního plánování ze dne 26. 2. 2020, č. j. MUCE 12020/2020 OUP, podle něhož jsou obě stavby v daném území nepřípustné. Jedná se o zemědělské plochy (ornou půdu), na nichž je nepřípustné umisťování staveb a zařízení určených pro zemědělskou výrobu a skladování, jakož i umisťování pevných oplocení se základy. Správní orgán I. stupně odkázal také na stanovisko Městského úřadu Černošice, odboru životního prostředí, oddělení ochrany zemědělského půdního fondu ze dne 20. 2. 2020, č. j. MUCE 81343/2019 OŽP/Hru, podle něhož jsou stavby neslučitelné také s druhem pozemku orná půda; pokud stavebník nepožádal o změnu druhu pozemků, nelze i z tohoto důvodu stavby dodatečně povolit. [3] Žalovaný zamítl rozhodnutími ze dne 14. 9. 2020, č. j. 127795/2020/KUSK a č. j. 127865/2020/KUSK, odvolání žalobce a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. V rámci odvolacího řízení přezkoumal Krajský úřad Středočeského kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu také závazné stanovisko ze dne 26. 2. 2020. V něm konstatoval, že územní plán obce Ptice a evidence pozemků v katastru nemovitostí jako orné půdy neodpovídá skutečnému stavu pozemků (na části sousedního pozemku p. č. X/C, který je rovněž veden jako orná půda, se již nachází budova, která není zanesena do katastru nemovitostí, a na dotčených pozemcích byla zjevně provedena navážka, která brání užívání pozemků jako orné půdy). Orgány územního plánování však musejí vycházet z platného územního plánu, v němž jsou pozemky vedeny jako zemědělské plochy, a existující evidence v katastru nemovitostí, podle které jsou pozemky vedeny jako orná půda. [4] Žalobce brojil proti rozhodnutím žalovaného u Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), který jeho žalobu zamítl. Krajský soud uvedl, že žalobce sice žalobou zpochybnil zákonnost a přezkoumatelnost závazného stanoviska orgánů na úseku územního plánování, avšak zcela ve své žalobní argumentaci pominul, že ve věci bylo vydáno také negativní vyjádření dotčeného orgánu ochrany zemědělského půdního fondu (srov. § 7 odst. 5 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění zákona č. 225/2017 Sb.). V této souvislosti žalobce pouze stručně namítá, že pro správní orgán I. stupně výše zmíněné vyjádření nebylo závazné a nebylo jeho povinností se jím řídit, a mohl tedy zcela nezávisle otázku přípustnosti staveb posoudit. Vzhledem k tomu, že žalobce ani v odvoláních neuplatnil proti nesouhlasnému vyjádření orgánu ochrany zemědělského půdního fondu věcné argumenty, nelze klást žalovanému k tíži, že jeho závěry převzal. I v případě, že by soud shledal závazná stanoviska ze dne 19. 8. 2020 a ze dne 26. 2. 2020 jako nezákonná či nepřezkoumatelná, nemohlo by to vést k závěru o nezákonnosti napadených rozhodnutí, jelikož i za těchto podmínek by nemohlo být žádostem žalobce či jeho odvoláním vyhověno, a to právě z důvodu předložení nesouhlasného a obsahově nerozporovaného vyjádření orgánu ochrany zemědělského půdního fondu. [5] Bez ohledu na to však krajský soud závazná stanoviska věcně posoudil a dospěl k závěru, že by z pohledu zákonnosti obstála. Vyšel z toho, že dle územního plánu jsou dané pozemky regulovány jako zemědělské plochy, přičemž textová část územního plánu výslovně zakazuje umisťování staveb a zařízení určených pro zemědělskou výrobu a skladování, včetně pevných oplocení se základy. V této souvislosti krajský soud odmítl námitky žalobce, že betonové prefabrikované ohrazení lze bez komplikací vyjmout a přemístit. Naopak výkres řezů v projektové dokumentaci zcela jasně prokazuje, že sloupy tohoto oplocení jsou ukotveny v betonovém základu, což je nepochybně územním plánem považováno za zakázanou stavbu. Ačkoliv samotné betonové dílce vkládané mezi sloupy již nemusí být pevně uchyceny, jedná se o dílce o vysoké váze, jež vyžadují v případě manipulace užití stavebních mechanismů. I z tohoto důvodu nelze ohrazení považovat za dočasné či přenosné. [6] Dle krajského soudu je rovněž nedůvodná námitka týkající se záměru protierozních zábran. Ze strany žalobce nebyly v průběhu celého řízení doloženy fotografie prokazující, že by v daném prostoru byla již před 50 lety zřízena skládka odpadu, jak tvrdil, ani jinak nebylo prokázáno, že by dané území bylo ohroženo erozí. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [7] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [8] Stěžovatel namítá, že dosavadní rozhodnutí správních orgánů i krajského soudu jsou formalistická, bez opory v provedených důkazech (jakým je např. ohledání na místě) a ve skutečném stavu věci. Krajský soud pak nepostupoval nestranně a zaujal ve věci nesprávné skutkové a právní závěry. Stěžovatel nesouhlasí s hodnocením, podle něhož postačuje, pokud žalovaný se ztotožní s argumentací správního orgánu I. stupně a ve svém rozhodnutí na něj odkáže. Krajský soud v této souvislosti dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je na samé hranici přezkoumatelnosti, avšak stěžovatel má nadále za to, že je nepřezkoumatelné. [9] Krajský soud se dle stěžovatele nevypořádal i s dalším pochybením správních orgánů, které posuzovaly věc ve spojeném řízení, ačkoliv obě žádosti měly být posuzovány odděleně v samostatných řízeních. Stěžovateli není zřejmé, na základě čeho dospěly správní orgány ke spojení řízení, a nikdy k tomu ani nedal souhlas. Krajský soud pak postupoval nesprávně i v případě znaleckého posudku, jehož vypracování stěžovatel v řízení před soudem navrhoval. Závěry správních orgánů jsou založeny pouze na místním šetření a na úvahách úředníků, kteří nejsou nadáni odbornými znalostmi, pokud jde o posouzení půdní a povětrnostní eroze. Stěžovatel trvá na tom, že měl být vypracován znalecký posudek, který nechal sám dodatečně vyhotovit a předloží jej kasačnímu soudu. [10] Konkrétně pak stěžovatel nesouhlasí s hodnocením krajského soudu, pokud jde o charakter betonového oplocení. Naopak uvádí, že se jedná o prefabrikované hrazení, které není pevně spojeno s terénem. V tomto stavebnicovém systému jsou piloty, v nichž jsou osazeny betonové výplně, zavrtány do země. Celou konstrukci je navíc možné, i bez použití těžké mechanizace, v budoucnu vyjmout a přemístit na jiné místo. Vybudované hrazení má sloužit nejen k chovu zvířat, ale také v současné chvíli vyrovnává terén, který je nerovnoměrný v důsledku navážky odpadu v období 60. a 70. let minulého století. V závěru však nejde ani o vyrovnávání terénu, nýbrž o opatření proti hrozícímu sesuvu navážky, jež je dále zpevněna protierozní zábranou. Jedná se o hrazení, které je s ohledem na budoucí chov zvířat na těchto pozemcích nezbytné. Vybudovaná stavba je také v souladu s vyhláškou č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, neboť nezhoršuje kvalitu prostředí a hodnotu území. [11] Stěžovatel považuje za nepravdivé tvrzení, že pozemky nejsou dotčeny změnou terénu či poškozením zeleně vlivem eroze. Naopak zastává názor, že již v minulosti došlo ke změně výšky terénu. Nesprávné j