2 Afs 30/2021 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 30/2021- 61 - text 2 Afs 30/2021 - 78 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Šonkové a soudců JUDr. Faisala Husseiniho a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: SMART Capital, a. s., se sídlem Hněvotínská 241/52, Olomouc, zastoupená JUDr. Liborem Němcem, Ph.D., advokátem se sídlem Husova 240/5, Praha 1, proti žalované: Česká národní banka, se sídlem Na Příkopě 864/28, Praha 1, proti rozhodnutí Bankovní rady České národní banky ze dne 30. 4. 2020, č. j. 2020/055953/CNB/110, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2021, č. j. 14 Af 25/2020-67, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím ze dne 13. 2. 2020, č. j. 2020/25481/570 (dále také jen „prvostupňové rozhodnutí“), shledala žalovaná žalobkyni vinnou ze spáchání správního deliktu podle § 164 odst. 1 písm. f) zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen „zákon o podnikání na kapitálovém trhu“), a uložila jí pokutu ve výši 1 000 000 Kč. Tohoto správního deliktu se měla žalobkyně dopustit tím, že v období od 18. 4. 2014 do 28. 6. 2017 oslovovala v České republice veřejnost s nabídkou úpisu 36 emisí jí emitovaných dluhopisů, kdy tyto dluhopisy upsalo 614 osob a celková jmenovitá hodnota nabízených dluhopisů odpovídala 739 000 000 Kč, tedy činila veřejnou nabídku ve smyslu § 34 odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu v rozporu s povinností stanovenou v § 35 odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu, neboť veřejně nabízela cenné papíry, aniž by nejpozději na počátku veřejné nabídky uveřejnila prospekt cenného papíru schválený Českou národní bankou nebo orgánem dohledu jiného členského státu Evropské unie. [2] Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně rozklad k Bankovní radě žalované (dále také jen „bankovní rada“). Bankovní rada rozklad rozhodnutím ze dne 30. 4. 2020, č. j. 2020/055953/CNB/110, zamítla a potvrdila prvostupňové rozhodnutí, neboť nezjistila v řízení, které předcházelo rozkladem napadenému rozhodnutí, ani v napadeném rozhodnutí pochybení ze strany žalované, která by měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Bankovní rada po posouzení věci dospěla k závěru, že napadené rozhodnutí netrpí ani vadami způsobujícími jeho nesprávnost. [3] Proti shora nadepsanému rozhodnutí bankovní rady podala žalobkyně žalobu k Městskému soudu v Praze. V té zejména namítla, že žalovaná i bankovní rada posoudily její jednání jako trvající správní delikt, ačkoli delikt dle § 164 odst. 1 písm. f) zákona o podnikání na kapitálovém trhu není trvajícím deliktem. Dále žalovaná a bankovní rada v rozporu se zákonem aplikovaly na nabídky dluhopisů žalobkyně vlastní konstrukci „jednotících prvků“ a nezákonně posoudily 36 samostatných veřejných nabídek dluhopisů žalobkyně jako jedinou veřejnou nabídku. Podle žalobkyně také uložená sankce byla nepředvídatelná a v rozporu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“), neboť žalobkyně nemohla před 23. 2. 2016 předvídat, že žalovaná bude na základě konstrukce jakýchsi zákonem nijak neupravených „jednotících prvků“ pro účely aplikace výjimky z povinnosti zveřejnit prospekt podle § 35 odst. 2 písm. b) zákona o podnikání na kapitálovém trhu sčítat počet upisovatelů jednotlivých samostatných nabídek dluhopisů. Žalobkyně také namítla, že ve správním řízení nebylo postaveno najisto, zda k jeho zahájení nedošlo až po zániku odpovědnosti žalobkyně za správní delikt prekluzí dle § 192 odst. 4 zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Podle žalobkyně žalovaná a bankovní rada v rozporu s § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) nezjistily skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Konečně výše pokuty uložené prvostupňovým rozhodnutím je nepřiměřená a správní orgány dostatečně nezohlednily ve prospěch žalobkyně polehčující okolnosti. [4] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 1. 2021, č. j. 14 Af 25/2020-67, žalobu zamítl. Ztotožnil se totiž se závěry žalované a bankovní rady, přičemž dle jeho názoru nebyla žádná z výše uvedených žalobních námitek důvodná. II. Kasační stížnost a další podání ve věci [5] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě uplatnila důvody podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), tedy nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení společně s tím, že skutková podstata, z níž žalovaná a bankovní rada vycházely, je v rozporu s obsahem spisu a při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to ovlivnilo zákonnost rozhodnutí; stěžovatelka namítla též nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu. [6] Stěžovatelka v první řadě uvedla, že rozsudek městského soudu je nepřezkoumatelný, neboť v něm soud mj. ignoroval argumenty vznesené v replice k vyjádření žalované, a sice, že v jiném rozhodnutí žalovaná totožné jednání posoudila nikoli jako trvající, ale jako pokračující delikt. Dále se městský soud nevypořádal s námitkami týkajícími se tvrzené správní praxe žalované, a pokud se snad už k nějakému argumentu vyslovil, tak vesměs takovým způsobem, že se pouze ztotožnil s názorem žalované či bankovní rady, aniž by uvedl jakoukoli vlastní argumentaci. [7] Stěžovatelka také nesouhlasí s názorem, že delikt dle § 164 odst. 1 písm. f) zákona o podnikání na kapitálovém trhu je trvajícím deliktem. Zde odkazuje na judikaturní závěry týkající se toho, jaké delikty lze považovat za trvající, přičemž konstrukce městského soudu nejen že tyto popírá, ale je také v rozporu s principy trestání vyplývajícími z čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Trvající přestupky či delikty nesmějí být zaměňovány např. s delikty poruchovými. Důležité v daném případě je to, že skutková podstata deliktu dle § 164 odst. 1 písm. f) zákona o podnikání na kapitálovém trhu neuvádí, že by znakem tohoto deliktu mělo být udržování protiprávního vztahu, což je pro trvající delikty klíčový faktor. V tomto ohledu městský soud přehlížel vazbu předmětné skutkové podstaty na definici veřejné nabídky (a podmínky s ní spojené) v § 34 zákona o podnikání na kapitálovém trhu. [8] Další nesprávnosti se městský soud dopustil při výkladu slov „veřejně nabízí“ v § 164 odst. 1 písm. f) zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Z vidu nedokonavého nelze v daném případě vyvozovat, že předmětný delikt je deliktem trvajícím. Toto ustanovení je totiž normou veřejného práva trestního s odkazovací dispozicí, kdy je opět třeba dbát na jeho vazbu na § 34 a § 35 zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Ustanovení § 35 zákona o podnikání na kapitálovém trhu ukládá osobě veřejně nabízející investiční cenné papíry nejpozději na počátku veřejné nabídky definované § 34 téhož zákona uveřejnit prospekt cenného papíru. Případné pochybení toho, kdo veřejně nabízí investiční cenné papíry, je tak jednorázového charakteru, vázané na nezveřejnění prospektu; tento delikt tak představuje delikt poruchový, nikoli trvající. To stěžovatel dokládá i odkazem na vybrané správní delikty (popř. trestné činy), které jsou podobné povahy a nejsou považovány za trvající delikty. Zároveň platí, že je-li u některé skutkové podstaty stanovena lhůta či termín, k němuž musí být učiněn nějaký jednorázový úkon (zde uveřejnění prospektu cenného papíru do počátku veřejné nabídky), nemůže se jednat o delikt trvající. Městský soud však v rozporu se zákonem konstruoval jakousi zvláštní skutkovou podstatu správního deliktu. Z toho všeho plyne, že stěžovatelčino jednání je třeba posuzovat jako opakující se jednorázová jednání, přestože se tato jednání mohla opakovat po delší dobu a mohla v jednotlivých případech vyvolat protiprávní stav. To však městský soud nezohlednil a stěžovatelčiny námitky pouze bez dalšího odmítl s tím, že nejsou pro posouzení její věci zásadní, aniž by však pro vyloučení aplikace těchto přiléhavých závěrů uvedl jakýkoli konkrétní důvod. V tomto ohledu je tedy jeho rozsudek nezákonný nejen z důvodu nesprávného právního posouzení ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ale též z důvodu nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku důvodů ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. [9] Městský soud se rovněž nesprávně vyjádřil k nezbytnosti nepřetržitého udržování protiprávního stavu jako znaku trvajícího deliktu. Je třeba nepřetržitého uskutečňování skutkové podstaty, což však v tomto případě nebylo naplněno. [10] Podle stěžovatelky městský soud nesprávně aproboval nezákonné trestání na základě koncepce „jednotících prvků“. Zákon o podnikání na kapitálovém trhu totiž žádnou takovou konstrukci neupravuje, a není proto možné „jednotící prvky“ aplikovat tak,