3 As 265/2020 — Nejvyšší správní soud

3 As 265/2020- 29 - text  3 As 265/2020 - 32 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobců: a) M. M., b) M. M., oba zastoupení Mgr. Petrem Mimochodkem, advokátem se sídlem Mánesova 752/10, Praha 2, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 7. 2020, č. j. 33 A 51/2018 – 79, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 4. 7. 2018, č. j. KUZL 37819/2018, zamítl odvolání žalobců a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Uherské Hradiště ze dne 30. 4. 2018, č. j. MUUHSŽP/31555/2018/MichP, jímž byl každý ze žalobců uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 116 odst. 1 písm. g) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen „vodní zákon“), k jehož spáchání došlo ve formě spolupachatelství tím, že žalobci na pozemky v ochranném pásmu II. stupně vodního zdroje O. p. č. XA a p. č. XB v obci O. v katastrálním území Ch., umístili dvě maringotky na kolech, a to nejméně po dobu od 12. 2. 2018 do 22. 3. 2018, čímž porušili zákaz podle § 30 odst. 8 vodního zákona. [2] Podle posledně uvedeného ustanovení je v ochranném pásmu I. a II. stupně zakázáno provádět činnost poškozující nebo ohrožující vydatnost, jakost nebo zdravotní nezávadnost vodního zdroje, jejichž rozsah je vymezen v opatření obecné povahy o stanovení nebo změně ochranného pásma, tj. v daném případě v rozhodnutí Městského úřadu Uherského Hradiště ze dne 16. 6. 2006, č. j. ŽP 22473/2006/Č (dále jen „opatření obecné povahy“), platného ve spojitosti s rozhodnutím Krajského úřadu Zlínského kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, ze dne 8. 11. 2006, č. j. KUZL 68315/2006, podle nichž na uvedených pozemcích „[j]e zakázáno umisťování a realizace staveb včetně jiných zařízení (nesplňující kritérium stavby) mimo objekty vodárenské a těžební (…).“ [3] Žalobci brojili proti rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), který ji rozsudkem ze dne 14. 7. 2020, č. j. 33 A 51/2018 – 79, jako nedůvodnou zamítl. [4] Krajský soud úvodem poznamenal, že žalobci v žalobě současně navrhli zrušení výše uvedeného opatření obecné povahy, tato věc byla vyloučena k samostatnému řízení, které bylo kvůli nezaplacení soudního poplatku usnesením ze dne 17. 12. 2018, č. j. 65 A 16/2018 - 25, zastaveno. Toto usnesení je pravomocné a nebylo ani podrobeno kasačnímu přezkumu. Krajský soud proto konstatoval, že v nynějším řízení nemůže přezkoumat opatření obecné povahy v rozsahu stanovení zákazu umisťování a realizace staveb včetně jiných zařízení (nesplňující kritérium stavby) mimo objekty vodárenské a těžební na dotčených pozemcích v oblasti ochranného pásma II. stupně vodního zdroje O. Opatření obecné povahy je třeba považovat za platný a účinný správní akt k datu spáchání přestupkového jednání. [5] S ohledem na výše uvedené nejsou dle krajského soudu relevantní tvrzení žalobců k situaci v oblasti ochranného pásma II. stupně vodního zdroje O., včetně postupu příslušných orgánů veřejné moci či dalších subjektů v rámci udělování výjimek k realizaci stavebních záměrů nebo vydávání povolení k vjezdu motorových vozidel (tzv. na výjimku). Podstatné pro přezkum zákonnosti napadeného rozhodnutí bylo pouze to, zda žalobci umístili na své pozemky v ochranném pásmu vodního zdroje II. stupně maringotky v rozporu se stanoveným zákazem a zda v důsledku toho došlo k narušení či ohrožení právem chráněného zájmu. [6] Krajský soud poté nepřisvědčil argumentu žalobců, že umístění maringotek nemůže být ve srovnání s jinými činnostmi vůbec společensky škodlivé. Uvedl k tomu, že jednotlivé činnosti mohou vykazovat různou intenzitu ohrožení právem chráněného zájmu, kterým je zachování vydatnosti, jakosti nebo zdravotní nezávadnosti vodního zdroje, avšak na základě toho nelze ignorovat stanovený zákaz. [7] Krajský soud nepřisvědčil ani argumentu žalobců, v němž odkazovali na rozsudek krajského soudu ze dne 27. 1. 2016, č. j. 31 A 4/2014 - 77. Uvedl, že tento rozsudek byl vydán ve věci odstranění stavby a nebyla v něm posuzována oprávněnost umístění maringotky v oblasti ochranného pásma. V nyní projednávané věci správní orgány nepovažovaly maringotky za stavby pro účely posouzení odpovědnosti žalobců za přestupek, ale za zařízení nesplňující kritérium stavby dle opaření obecné povahy. Z rozsudku č. j. 31 A 4/2014 - 77 proto nelze dovozovat, že maringotky nebyly umístěny na daném pozemku v rozporu se zákazem stanoveným v opatření obecné povahy. Úvahy správního orgánu o tom, že maringotky obecně slouží podle veřejně dostupných zdrojů pro účely rekreace, nebyly rozhodné ve vztahu k posouzení odpovědnosti žalobců za přestupek. [8] Krajský soud dále odmítl též žalobní námitku diskriminace žalobců oproti vlastníkům jiných pozemků v dané oblasti, neboť mu bylo z vlastní rozhodovací činnosti známo, že jednotlivá porušení zákazů stanovených zákonem a konkretizovaných daným opatřením obecné povahy jsou správními orgány v rámci objektivních možností jejich odhalení postihována (zde krajský soud odkázal např. na rozsudky ze dne 23. 4. 2018, č. j. 33 A 74/2016 – 33, a ze dne 27. 9. 2018, č. j. 33 A 114/2016 – 54). [9] Krajský soud též nepřisvědčil námitkám ohledně procesních vad ve správním řízení. Ty se týkaly tvrzené podjatosti úřední osoby prvostupňového správního orgánu. Podle krajského soudu tuto námitku žalobci uplatnili opožděně a nebylo nutné, aby o vyřízení námitky podjatosti bylo vydáno usnesení. Ve vztahu k posouzení přestupkové odpovědnosti též není relevantní, že byl v rámci výzvy k podání vysvětlení vyzván ke sjednání nápravy toliko jeden ze žalobců, kteří jsou manželé a spoluvlastníci dotčených pozemků, neboť ani případné dodatečné odstranění daných zařízení by samo o sobě nevylučovalo uplatnění přestupkové odpovědnosti za jednání, které učinění dané výzvy předcházelo. [10] Závěrem krajský soud uvedl, že žalobci v žalobě označili uložení pokuty ve výši 10 000 Kč za přehnané, aniž by své tvrzení upřesnili či navrhli moderaci uložené pokuty. Za spáchání výše uvedeného přestupku lze podle § 116 odst. 2 písm. a) vodního zákona uložit pokutu až do výše 20 000 Kč. Prvostupňový správní orgán v rámci správního uvážení rozhodl o uložení pokuty v polovině zákonného rozmezí, což zdůvodnil nejen povahou právem chráněného zájmu či mírou zavinění, ale také dobou trvání protiprávního jednání spočívajícího v nezákonném umístění maringotek do oblasti ochranného pásma II. stupně. Podle názoru krajského soudu nevykazuje postup správních orgánů při stanovení výše pokuty projev libovůle. [11] Žalobci (dále jen „stěžovatelé“) napadají rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů, které podřazují pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [12] Poté stěžovatelé předkládají výčet skutečností, jimiž se krajský soud měl v napadeném rozsudku zabývat, ale opomenul je: (1) kdo je majitelem maringotky, která údajně měla být umístěna na pozemku, neboť správní orgán se na tuto skutečnost žádného z účastníků nedotazoval; (2) závěr, že stěžovatelé maringotku umístili na pozemek, nemá oporu v provedeném dokazování, čímž došlo k porušení § 75 odst. 1 s. ř. s.; (3) stěžovatelka nikdy nebyla řádně obesílána správními orgány, totéž platí pro řízení před krajským soudem, napadený rozsudek jí totiž nebyl doručen; (4) společné řízení bylo zatíženo vadami, neboť nebylo zahájeno doručením oznámení o zahájení řízení všem podezřelým z přestupku (tj. oběma stěžovatelům); (5) příkaz nebylo možné vydat dle § 150 odst. 2 správního řádu jiným správním orgánem než tím, jehož oprávněná úřední osoba pořídila protokol o kontrole, který je jediným podkladem rozhodnutí o přestupku; (6) správní řízení nebylo nikdy řádně zahájeno, jedná se o zásadní procesní vadu, pro kterou by mělo být rozhodnutí prohlášeno nicotným. Žádný z účastníků tohoto řízení nebyl vyzván k vyjádření se k protokolu o místním šetření, na základě kterého byl vydán příkaz, příkaz byl vydán nezákonně, jedná se o nicotný akt nebo akt neplatný a bylo na místě, aby krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil. [13] Ve zbylé části kasační stížnosti stěžovatelé rozvádějí svoji argumentaci, naznačenou v předchozím odstavci, brojí proti rozhodnutí žalovaného a namítají vady správního řízení. Tvrdí, že byla porušena „zásadní pravidla správního řízení a rozhodování“, neboť došlo k diskriminaci stěžovatelů (oproti jejich sousedům), neboť stěžovatelům je zakázáno vjíždět na pozemky a umisťovat mobilní zařízení, ale na jiném nedalekém břehu jezera ve stejném pásmu ochrany jsou povolovány novostavby. Krajskému soudu pak vytýká, že toto po