4 Afs 287/2021 — Nejvyšší správní soud

4 Afs 287/2021- 50 - text 4 Afs 287/2021 - 55 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: QTS CZ s.r.o., IČ 25993038, se sídlem Kydlinovská 345/69a, Hradec Králové, zast. JUDr. Pavlem Moníkem, advokátem, se sídlem Střelecká 672, Hradec Králové, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 26. 11. 2018, č. j. 38693-2/2018-900000-313, ze dne 12. 12. 2018, č. j. 47548-4/2018-900000-313, ze dne 12. 12. 2018, č. j. 47539-4/2018-900000-313, a ze dne 5. 2. 2019, č. j. 7523/2019-900000-313, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 7. 2021, č. j. 31 Af 3/2019  85, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Shrnutí předcházejícího řízení [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 26. 11. 2018, č. j. 38693-2/2018-900000-313, zamítl odvolání a potvrdil dodatečné platební výměry Celního úřadu pro Královéhradecký kraj (dále jen „celní úřad“) ze dne 3. 5. 2018, č. j. 32738/2018-550000-3 a č. j. 32743/2018-550000-3, kterými byly žalobkyni doměřeny spotřební daně z minerálních olejů za zdaňovací období květen 2017 ve výši 6.231 Kč a za zdaňovací období září 2017 ve výši 4.620 Kč. Rozhodnutím ze dne 12. 12. 2018, č. j. 47548-4/2018-900000-313, žalovaný změnil platební výměr celního úřadu ze dne 27. 6. 2018, č. j. 31889-2/2018-550000-3, tak, že jej označil jako dodatečný platební výměr, kterým se žalobkyni doměřuje spotřební daň z minerálních olejů za zdaňovací období březen 2016 ve výši 4.488 Kč. Dále žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 12. 2018, č. j. 47539-4/2018-900000-313, zamítl odvolání a potvrdil dvacet devět platebních výměrů celního úřadu vydaných dne 27. 6. 2018, kterými byly žalobkyni vyměřeny spotřební daně z minerálních olejů za zdaňovací období od února 2015 do února 2016, od dubna 2016 do července 2016, od září 2016 do prosince 2016, od února 2017 do dubna 2017, června 2017, srpna 2017 a od října 2017 do prosince 2017 v celkové výši 137.776 Kč. Konečně žalovaný rozhodnutím ze dne 5. 2. 2019, č. j. 7523/2019-900000-313, zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí celního úřadu ze dne 27. 6. 2018, č. j. 49766/2018-550000-3, jímž byla žalobkyni vyměřena spotřební daň z minerálních olejů za zdaňovací období srpen 2016 ve výši 4.686 Kč. [2] Žalobkyni byly vyměřeny a doměřeny spotřební daně z minerálních olejů na základě závěru, že v jednotlivých zdaňovacích obdobích prováděla servis odmašťovacích strojů, při němž docházelo k výměně minerálních olejů a vzniku odpadních olejů, které následně předávala k likvidaci společnosti REKLA spol. s r.o. (nyní AVISTA OIL s.r.o.), držitelce povolení podle § 13 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“). Držitelkou takového povolení k přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně však žalobkyně nebyla, ačkoli při její činnosti vznikly odpadní oleje v množství větším než 10.000 litrů za jeden kalendářní rok, přičemž neprokázala, že se v případě nabytých odpadních olejů jedná o vybrané výrobky zdaněné nebo oprávněně nabyté bez daně. Proto se stala plátkyní daně ve smyslu § 4 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebních daních. [3] Krajský soud v Hradci Králové spojil žaloby podané proti uvedeným čtyřem rozhodnutím žalovaného o odvolání ke společnému projednání a následně je zamítl rozsudkem ze dne 16. 7. 2021, č. j. 31 Af 3/2019 - 85. [4] V odůvodnění rozsudku krajský soud souhlasil s hodnocením žalovaného, že žalobkyně nakládala s odpadními oleji. Použitá čistící a odmašťovací kapalina, která již není způsobilá k původnímu užití, totiž odpovídá definici odpadního oleje obsažené v prováděcím nařízení Komise (EU) č. 2015/1754 ze dne 6. října 2015, kterým se mění příloha I nařízení Rady (ES) č. 2658/87 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku [dále jen „nařízení Komise (EU) č. 2015/1754“]. Sama žalobkyně označovala kapaliny, které odebírala po jejich použití z odmašťovacích stolů, za znehodnocené minerální oleje. Ty byly kontaminovány vším, co do nich bylo z oplachovaných dílů spláchnuto (například převodovými a hydraulickými oleji, mazivy apod.). K výměně kapalin v rámci servisu prováděného žalobkyní zjevně docházelo ve chvíli, kdy již bylo jejich užití k mytí a odmašťování neefektivní a bylo nutné je vyměnit za nové čistící a odmašťovací kapaliny. Žalobkyně takto znečištěné minerální oleje dále nevyužívala a shromažďovala je v nádržích spolu s dalšími odpady. Jednalo se tak o minerální oleje nezpůsobilé k použití jako primární výrobek, tedy o odpadní oleje. Stejný závěr lze učinit podle definice odpadních olejů obsažené v § 28 písm. a) tehdy účinného zákona o odpadech č. 185/2001 Sb. [5] Podle krajského soudu nelze souhlasit s argumentací žalobkyně, že technologický postup čištění není svou podstatou změnou minerálních olejů označovaných jako benziny na oleje jiné nomenklatury. Ke změně jejího kódu totiž nedochází proto, že by se změnily fyzikálně-chemické vlastnosti původních minerálních olejů, které jsou v předmětné odpadní látce nadále obsaženy. Důvodem takové změny je, že dané minerální oleje již nejsou z důvodu jejich kontaminace použitelné k účelu, pro který byly primárně určeny. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani označení daných čistících látek v případě jejich znečištění v bezpečnostním listu výrobku jako „jiná rozpouštědla, směsi rozpouštědel“. Není žádných pochybností, že žalobkyně se ve své činnosti musela řídit bezpečnostním listem výrobku vydaným v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2016 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES (dále jen „nařízení REACH“). Dodržení těchto povinností ani terminologie užívaná pro určitou látku nařízením REACH však nemají žádná dopad na to, zda je příslušná kapalina předmětem spotřební daně. Bez významu pro posouzení dané věci je rovněž výsledek laboratorní analýzy předložené žalobkyní. Není totiž podstatné, jaké příměsi a v jakém množství jsou v analyzovaném vzorku obsaženy, ani to, jaký minerální olej je jeho primární látkou. Podstatné je pouze to, že tento minerální olej byl již dále nezpůsobilý ke svému hlavnímu účelu užití. [6] Krajský soud shledal nedůvodnou i žalobní námitku o osvobození žalobkyně od daně na základě § 49 odst. 1 zákona o spotřebních daních. Odpadní oleje jsou sice osvobozeny od daně za předpokladu, že jsou používané pro jiné než v tomto ustanovení vyjmenované účely. Nicméně současně platí, že nakládání s odpadními oleji osvobozenými od daně je podmíněno splněním podmínky stanovené v § 13 odst. 1 zákona o spotřebních daních, která spočívá v pravomocném povolení k přijímání a užívání vybraných výrobků osvobozených od daně, na základě něhož lze tyto kapaliny prodat či bezplatně předat uživateli se stejným povolením. Držitelkou takového povolení však žalobkyně nebyla. Dále je nutné dodat, že podle § 53 odst. 3 zákona o spotřebních daních je uživatel bez uvedeného povolení oprávněn prodávat nebo předávat odpadní oleje jen v množství menším než 10.000 litrů za jeden kalendářní rok, pokud tyto oleje sám vyrobil nebo vznikly při jeho činnosti, přičemž žalobkyně tuto hranici v letech 2015 až 2017 překročila. [7] Dále krajský soud dohledal na internetových stránkách celní správy informaci žalovaného, v souladu s níž žalobkyně podle svého tvrzení postupovala a na kterou v žalobě odkázala. Předmětné schéma zachycující nakládání s odpadními oleji ani komentář k němu však nepotvrzují argumentaci žalobkyně, že odpadní oleje jsou osvobozeny od daně a lze s nimi bez dalšího nakládat, pokud jsou použity jiným způsobem. Z uvedeného schématu naopak vyplývá, že prodávat nebo předávat odpadní olej bez zvláštního povolení mohou pouze uživatelé, jejichž roční produkce odpadních olejů nepřesahuje 10.000 litrů. [8] Krajský soud neshledal důvodnými ani žalobní námitky směřující proti procesnímu postupu celního orgánu a žalovaného. V případech, v nichž žalobkyně podala před zahájením daňové kontroly řádné daňové přiznání, bylo namístě daň doměřit na základě jejího výsledku. V ostatních případech bylo třeba žalobkyni vyzvat k podání řádného daňového přiznání a daň jí poté vyměřit. Celní úřad se sice dopustil procesního pochybení spočívajícího v tom, že výzvami k podání řádných daňových přiznání zahájil vyměřovací řízení i za zdaňovací období, za která byla daň již dříve pravomocně vyměřena. Ve vztahu ke zdaňovacím obdobím květen 2017 a září 2017