4 As 199/2021 — Nejvyšší správní soud

4 As 199/2021- 37 - text 4 As 199/2021 - 41 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: CZENERGO s.r.o., IČO: 252 32 568, se sídlem Brožíkova 2478/1, Plzeň, zast. Mgr. Martinem Vostrackým, advokátem, se sídlem Úslavská 752/33, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/ 65, Praha 10, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 3. 2019, č. j. MZP/2019/520/209, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2021, č. j. 15 A 73/2019  51, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Předcházející řízení [1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí České inspekce životního prostředí (dále též „ČIŽP“) ze dne 21. 11. 2018, č. j. ČIŽP/43/2018/7464, kterým byl žalobce uznán vinným tím, že provozoval vodní dílo v rozporu s § 59 odst. 1 písm. a) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), jelikož dne 4. 10. 2018 od 9:47 do 10:37 nakládal s povrchovou vodou na vodním díle MVE U Černých II umístěném na pozemku č. st. X v k. ú. O. u R. na toku Berounky, ř. km 108,8 (dále též „MVE“) za stavu, kdy hladina vody v nadjezí poklesla pod značku +2cm (278,83 m n.m.) na vodočetné lati umístěné na zdi náhonu u jezu, a tím porušil povinnosti stanovené ve vodoprávním úřadem schváleném manipulačním řádu z dubna roku 2009. Z tohoto manipulačního řádu vyplývá, že při této úrovni hladiny, kdy má být zajištěn průtok v korytě toku ve výši Qmin = Q355d = 4,50 m3.s1, má být MVE odstavena. Tato podmínka nebyla v době ohledání na místě splněna. Rovněž bylo zjištěno, že v uvedený čas byl zahrazen „rybí přechod“ na jezu p. č. st. X v k. ú. Č. tak, že jím neprotékala voda. Tím nebyla splněna podmínka č. 1 rozhodnutí vodoprávního úřadu MěÚ Rokycany č. j. 4467/OŽP/11 Pro o schválení manipulačního řádu MVE, která stanovila, že „pro zabezpečení dostatku vody při minimálním zůstatkovém průtoku v toku (Q355 denní, tj. 4,5 m3) bude hrazením snížen průtok vodácké propusti na 3 cm přelivové hrany. Tímto omezení průtoku vody vodáckou propustí se zaručí funkčnost rybího přechodu, který nebude hrazen a voda jím bude protékat prioritně“. Tímto jednáním žalobce naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 125d odst. 4 písm. a) vodního zákona, za který mu ČIŽP uložila podle § 125d odst. 7 písm. d) téhož zákona pokutu ve výši 20.000 Kč. Dále žalobci ČIŽP uložila povinnost nahradit náklady řízení částkou ve výši 1.000 Kč. [2] Žalobce podal u Krajského soudu v Plzni proti rozhodnutí žalovaného žalobu, v níž namítal pochybení ČIŽP při zjišťování skutkového stavu spočívající ve způsobu provedení kontroly v rozporu s § 5 odst. 2 písm. b) a § 9 písm. e) zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád). Získané údaje proto nemohly být podkladem ve správním řízení. V této souvislosti žalobce poukázal na závěry uvedené v rozsudku NSS ze dne 26. 7. 2017, sp. zn. 8 As 132/2016. Podle žalobce nebylo měření provedeno s přihlédnutím k okolnostem případu řádně a v dostatečném časovém rozsahu, neboť bylo provedeno pouze v rozmezí několika desítek minut. ČIŽP nezohlednila veškeré přímé vlivy a skutečnosti, které měly přímý vliv na průtok (hladinu vody) v době měření. Žalobce upozornil, že téměř okamžitě po skončení měření se průtok opět začal zvyšovat a po krátké době byly hodnoty průtoku v normě, přičemž ke krátkodobému poklesu hladiny vody došlo v důsledku skutečností, které nebylo možno objektivně ze strany žalobce ovlivnit, neboť byly na vůli žalobce nezávislé. Žalobce zmínil vliv MVE Kaceřov na průtok v řece. Dále uvedl, že učinil veškerá možná opatření, která po něm lze požadovat. Závěrem namítl nepřezkoumatelnost rozhodnutí ČIZP spočívající v tom, že za stejné jednání byl uznán vinným rozhodnutím ze dne 21. 11. 2018, č. j. ČIŽP/43/2018/7463 pan V. Č., jakožto provozovatel MVE Olešná II. [3] Krajský soud v Plzni žalobu postoupil Městskému soudu v Praze, který ji následně zamítl v záhlaví uvedeným rozsudkem. Z protokolu o zajištění důkazu a usnesení o zajištění důkazů soud zjistil, že ČIŽP postupovala dle § 54 odst. 1 ve spojení s § 138 odst. 1 správního řádu, tedy zajistila důkaz ohledáním věci, jelikož hrozilo nebezpečí z prodlení. Učinila tak předtím, než bylo zahájeno řízení o přestupku. Nejednalo se o úkony prováděné v rámci správního řízení, ale o úkony (místní šetření) prováděné před zahájením správního řízení. ČIŽP uvedla, že hrozící nebezpečí z prodlení spatřuje v tom, že aktuální stav na předmětném místě mohl být kdykoliv změněn manipulací s vodou na daných MVE. S ohledem na toto hrozící nebezpečí soud nespatřoval v postupu ČIŽP pochybení. ČIŽP dodatečně oznámila usnesení o zajištění důkazu žalobci, a postupovala tak v souladu s § 138 odst. 1 správního řádu. Jestliže hrozilo nebezpečí z prodlení, je zřejmé, že žalobce nebyl, resp. nemohl být o zajištění důkazu vyrozuměn (viz § 138 odst. 3 správního řádu). ČIŽP usnesení o zajištění důkazu, včetně protokolu o zajištění důkazu, žalobci oznámila, žalobce však proti usnesení o zajištění důkazů nebrojil. Rovněž se žalobce mohl ke všem skutečnostem zjištěným během zajištění důkazů vyjádřit. [4] ČIŽP v projednávané věci neprováděla kontrolu podle pravidel kontrolního řádu, a proto na ni nejsou aplikovatelné závěry rozsudku NSS ze dne 26. 7. 2017, č. j. 8 As 132/2016  34. Doplnil, že nebylo ani možné, aby žalobce byl o prováděném zajišťování důkazu informován již v průběhu jeho provádění, jelikož inspektor provádějící místní šetření neměl k dispozici telefonní kontakt či emailovou adresu na žalobce, aby ho o tomto mohl bezprostředně vyrozumět. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že ČIŽP postupovala v souladu se zákonem. [5] Městský soud se následně podrobně zabýval námitkou žalobce, že nebyly naplněny všechny předpoklady odpovědnosti za přestupek a nebyly zohledněny veškeré rozhodné skutečnosti. Shledal, že žalobce neprovozoval MVE U Černých II v souladu s manipulačním řádem, neboť nerespektoval povinnost dodržet mezní hodnotu minimálního zůstatkového průtoku stanovenou manipulačním řádem při současném provozu MVE. Postupoval tudíž v rozporu s § 59 odst. 1 písm. a) vodního zákona. Ze skutečnosti, že jednatel žalobce byl v rámci jiného řízení jakožto provozovatel odlišné MVE sankcionován a uznán vinným za obdobný přestupek, nelze dovozovat nezákonnost rozhodnutí ČIŽP. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [6] Proti tomuto rozsudku městského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost. Namítal, že postup ČIŽP podle § 138 správního řádu byl s ohledem na absenci naplnění podmínek pro takovýto postup nezákonný. Výsledky a zjištění kontroly provedené v rozporu s právními předpisy nemohou být použity jako podklad pro zahájení a vedení správního řízení a rozhodnutí o správním deliktu. Závěry uvedené v rozsudku NSS sp. zn. 8 As 132/2016  34 jsou v posuzované věci aplikovatelné, jelikož ČIŽP neprováděla kontrolu podle pravidel kontrolního řádu. V této souvislosti stěžovatel odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2018, č. j. 9 A 245/2015  59, ve kterém právě s odkazem na výše zmíněný rozsudek NSS dospěl ke zcela opačnému závěru než městský soud v nyní posuzované věci. [7] Ze správního spisu se pouze bez dalšího podává, že ze strany ČIŽP bylo konáno na základě podnětu na tzv. „suchý jez“. Není však dále zřejmé, a z žádného podkladu nevyplývá, zda se jednalo o žádost/návrh ve smyslu § 44 správního řádu nebo o podnět k zahájení řízení z moci úřední ve smyslu § 42 správního řádu. Uvedené má podle stěžovatele zásadní vliv na posouzení zákonnosti následného postupu ČIŽP, neboť bylli podán návrh ve smyslu § 44 správního řádu, pak řízení je zahájeno dnem, kdy žádost, nebo jiný návrh, kterým se zahajuje řízení, došel příslušnému správnímu orgánu. Pak by nebylo možné postupovat podle § 138 správního řádu, neboť tento postup se uplatní toliko před zahájením řízení. V důsledku nedostatečného a zejména nepřezkoumatelného odůvodnění daného postupu je již samotné zajištění důkazu v rozporu s právními předpisy. [8] V posuzované věci byl porušen § 5 odst. 2 písm. b) a § 9 písm. e) kontrolního řádu, neboť stěžovatel nebyl o uskutečnění kontroly obeznámen, a nemohl se tak účastnit kontrolních úkonů na místě, tj. nemohl uplatňovat svá práva podle § 10 odst. 1 kontrolního řádu. V této souvislosti zmínil, že není dokonce zřejmé, zda příslušný úkon provedla oprávněná úřední osoba podle § 15 odst. 2 správního řádu. Protokol o zajištění důkazu je totiž podepsán toliko osobou provádějící kontrolu/ohledání. Pracovník ČIŽP vycházel toliko z vlastních domněnek a subjektivních pocitů, neboť v protokolu o zajištění důkazu je např. uvedeno, že z obou strojoven vycházel typický mechanický