6 As 22/2022 — Nejvyšší správní soud

6 As 22/2022- 58 - text  6 As 22/2022 - 68 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudce Tomáše Langáška a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobkyně: Mgr. L. H., zastoupené Mgr. Danielem Askarim, advokátem, sídlem Slavětínská 1146/39, Praha 9, proti žalované: předsedkyně Krajského soudu v Ústí nad Labem, sídlem Národního odboje 1274/26, Ústí nad Labem, týkající se žaloby na ochranu před nezákonným zásahem žalované, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2021, č. j. 54 A 36/2021  108, takto: I. Kasační stížnost žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Posuzovaný případ se týká otázek, zda se soudce, který byl změnou rozvrhu práce přeřazen na jiný úsek, může domáhat ochrany ve správním soudnictví, případně jakým způsobem a v jakém rozsahu mu má být poskytnuta soudní ochrana. [2] Žalobkyně je soudkyní Krajského soudu v Ústí nad Labem, u něhož dlouhodobě působila v občanskoprávním úseku. Vedle toho – což ovšem není předmětem řízení – byla již v roce 2020 zařazena i na úsek správního soudnictví do oddělení rozhodujícího ve věcech volebních a ve věcech místního a krajského referenda a na začátku roku 2021 do oddělení rozhodujícího v senátních věcech podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. [3] Žalovaná jako předsedkyně Krajského soudu v Ústí nad Labem v květnu 2021 změnila rozvrh práce a zastavila žalobkyni nápad věcí v občanskoprávním úseku. Žalobkyně se bránila zásahovou žalobou, kterou se domáhala obnovení nápadu a toho, aby soud žalované zakázal činit další kroky k přeřazení žalobkyně na úsek správního soudnictví. V srpnu 2021 žalovaná další změnou rozvrhu práce zařadila žalobkyni do několika soudních oddělení ve správním úseku. Vzhledem k této změně okolností žalobkyně usilovala o připuštění změny žaloby, kterou se chtěla domáhat rovněž vyřazení z těchto oddělení správního úseku. Krajský soud v Praze podání žalobkyně vyhodnotil jako pouhé rozvinutí původního návrhu a upřesnění, jak má být obnoven původní stav, a proto nepokládal za nutné o připuštění změny žaloby rozhodnout usnesením. Současně se žalobkyně proti přeřazení bránila i v občanském soudním řízení. O této její žalobě bylo vedeno řízení před Okresním soudem v Ústí nad Labem, a to pod sp. zn. 22 C 328/2021. [4] Krajský soud v Praze zásahovou žalobu projednal a napadeným rozsudkem zamítl. [5] Podle krajského soudu se může soudce přeřazený rozvrhem práce na jiný úsek téhož soudu – tedy úsek občanskoprávní, trestní či správního soudnictví – domáhat soudní ochrany zásahovou žalobou podle § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Závěr, že rozvrh práce nezasahuje do právní sféry soudce, vyslovený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2012, č. j. 1 As 48/2012  28, č. 2767/2013 Sb. NSS, bod 16, označil krajský soud za neudržitelný a naopak shledal, že rozvrhem práce může být zasaženo do nezávislosti soudců, garantované čl. 82 odst. 1 Ústavy. Nezávislost soudce je totiž podle krajského soudu třeba chápat nejen jako vnější nezávislost, ale i jako absenci zásahů ze strany funkcionářů soudu do soudního rozhodování. V této souvislosti odkázal na principy vyložené v rozsudku Soudního dvora Evropské unie (velkého senátu) ze dne 6. 10. 2021, W. Ż., C487/19, podle něhož přeřazení soudce na jiné oddělení bez jeho souhlasu je způsobilé být v rozporu s nezávislostí soudců. Přeřazení soudce na jiný úsek či na jinou agendu změnou rozvrhu práce může mít podle krajského soudu na soudce značný dopad, například ovlivnit jeho výkonnost, vystavit ho nebezpečí kárného stíhání a zprostředkovaně se promítnout i do jeho osobního života, a proto je třeba zabránit zneužívání tohoto nástroje. Ve shodě se Soudním dvorem dospěl krajský soud k závěru, že přeřazení soudce je možné pouze z legitimních důvodů spočívajících zejména v rozmístění dostupných zdrojů, které umožní řádný výkon spravedlnosti a musí podléhat soudnímu přezkumu. Rozvrh práce podle krajského soudu není rozhodnutím a není ani opatřením obecné povahy, neboť se netýká obecně vymezeného okruhu adresátů, ale individuálně určených soudců. Krajský soud dále s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2017, č. j. 2 As 182/2017  102, vyhodnotil rozvrh práce jako interní normativní akt a dovodil, že se proti němu v části zařazující soudce do soudního senátu či oddělení lze bránit zásahovou žalobou. [6] V posuzované věci žaloba podle krajského soudu nebyla důvodná. Pokud jde o důvod přeřazení žalobkyně, z dokumentů předložených oběma účastnicemi řízení, protokolů o výsleších svědků (z občanského soudního řízení zahájeného žalobkyní ve věci sp zn. 22 C 328/2021), i z tvrzení obou účastnic soud zjistil, že žalovaná usilovala o rovnoměrnější zatížení jednotlivých úseků Krajského soudu v Ústí nad Labem, jehož úsek správního soudnictví byl dlouhodobě přetížen, zatímco na občanskoprávním úseku situace umožňovala soudce postrádat. Tuto motivaci dle krajského soudu dokládá i komunikace žalované se soudcovskou radou a žalobkyně „ji (v obecné rovině) nezpochybňuje“. Nic pak nenasvědčuje tomu, že by přeřazení žalobkyně mělo skryté motivy. Z komunikace mezi žalovanou a soudcovskou radou plyne, že kritéria pro výběr soudce byla následující: přeřazením neměli být dotčeni předsedové odvolacích senátů ani specializované senáty, zohledněna měla být odborná způsobilost soudce a skutečnost, zda konkrétní soudce „je i samosoudcem, což má přesah i do rozhodování samosoudcovské agendy v rámci správního soudnictví“, a konečně i názor správního úseku, respektive pověřeného místopředsedy soudu. Tato obecná kritéria dle krajského soudu nesvědčí o svévoli či zneužití pravomoci ze strany žalované a jejich racionalitu či vhodnost nelze ve správním soudnictví přezkoumávat. I kdyby tato kritéria nebyla ve všech případech dodržena, neznamenalo by to překročení pravomocí žalované takovým způsobem, který by vyžadoval zásah soudní moci. Předsedovi soudu je třeba ponechat dostatečně širokou diskreci v personální oblasti. [7] Krajský soud nepřisvědčil námitce stěžovatelky, že na věc dopadá čl. 82 odst. 2 Ústavy, neboť ten se týká přeložení soudce na jiný soud proti jeho vůli, ale nikoliv přeřazení na jinou agendu. Důvodnou neshledal ani argumentaci opírající se o § 121 odst. 1 s. ř. s., jelikož toto ustanovení upravuje zvláštní podmínky pro prvotní přidělení soudce na krajský soud k výkonu správního soudnictví, jak je pojem přidělení vymezen v § 67 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), nedopadá ovšem na přeřazení soudce na toto oddělení v rámci krajského soudu změnou rozvrhu práce. Byť tedy přeřazení žalobkyně bylo zásahem do pracovního a osobního života, nejednalo se podle krajského soudu o zásah nezákonný. II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní [8] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost. Tu spojila s návrhem na vydání předběžného opatření, který Nejvyšší správní soud zamítl (usnesení ze dne 2. 3. 2022, č. j. 6 As 22/2022  51). II.1. Kasační stížnost [9] Stěžovatelka úvodem kasační stížnosti konstatuje, že krajský soud správně posoudil zásahovou žalobu jako věcně projednatelnou a vyhodnotil závěr rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 48/201228, že rozvrh práce není způsobilý zasáhnout do právní sféry soudce, jako překonaný rozsudkem Soudního dvora ve věci W. Ż. Tuto otázku tak není třeba předkládat k rozhodnutí rozšířenému senátu. Byť krajský soud měl podle stěžovatelky správně rozhodnout o připuštění změny žaloby samostatným usnesením, jeho pochybení nepředstavuje takovou vadu řízení, která by mohla způsobit nezákonnost rozhodnutí ve věci samé. Předseda senátu krajského soudu totiž účastníky při jednání poučil, že bude rozhodováno o změněném petitu, a žalovaná proti tomuto postupu nic nenamítala. Za nesprávné ovšem stěžovatelka pokládá věcné posouzení žaloby. [10] Podle stěžovatelky přeřazení soudce z občanskoprávního úseku na úsek správního soudnictví bez jeho souhlasu porušuje čl. 82 odst. 2 Ústavy, podle něhož nelze soudce proti jeho vůli přeložit na jiný soud. Výklad pojmu jiný soud nemůže záviset na tom, jak soudy vymezuje podústavní právo [srov. obdobně k výkladu pojmu rozsudek dle čl. 96 odst. 2 Ústavy nález sp. zn. Pl. ÚS 38/18 ze dne 18. 6. 2019 (N 115/94 SbNU 370)]. Toto ustanovení se musí vztahovat i na přeřazení soudce na zcela jinou agendu, než dosud vykonával, neboť v materiálním smyslu se jedná o přeložení k jinému soudu. Přeřazení na jinou agendu totiž může být dokonce větším zásahem než přeložení na jiný soud se zachováním stejné agendy. Uvedenému výkladu přitom nasvědčuje i účel a h