7 As 117/2021 — Nejvyšší správní soud

7 As 117/2021- 28 - text  7 As 117/2021 - 31 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra a soudců Tomáše Foltase a Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: L. M. S., zastoupená JUDr. Miroslavem Muchnou, advokátem se sídlem Vídeňská 181, Klatovy, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 1. 2021, č. j. 30 A 301/2018112, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Podáním ze dne 11. 9. 2018 žalobkyně požádala obec B. (dále jen „povinný subjekt“) podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“), o poskytnutí informací o podmínkách připojení stavby budovy č. p. X v obci B. na pozemku p. č. st. X v k. ú. B., splaškovými vodami na splaškovou kanalizaci obce ukončenou centrální čistírnou odpadních vod. [2] Povinný subjekt reagoval na tuto žádost přípisem ze dne 3. 10. 2018, sp. zn. Běš/298/2018, ke kterému přílohou zaslal vyjádření k žádosti o informace ze strany společnosti VODOSPOL s.r.o. Tyto písemnosti byly žalobkyni prostřednictvím jejího zástupce doručeny dne 10. 10. 2018. [3] Žalobkyně podala dne 22. 10. 2018 stížnost podle § 16a odst. 1 písm. b) a písm. c) zákona č. 106/1999 Sb., v níž namítala, že povinný subjekt jednak neposkytl informace ve lhůtě, a informace ani nejsou kompletní. [4] Povinný subjekt na stížnost žalobkyně reagoval přípisem ze dne 24. 10. 2018, ve kterém žalobkyni objasnil postup obce ve věci budování splaškové kanalizace napojené na centrální čistírnu odpadních vod (dále jen „ČOV“), a současně sdělil, že má poskytnuté informace za úplné. Zároveň postoupil stížnost podle § 16a zákona č. 106/1999 Sb. žalovanému. [5] Rozhodnutím ze dne 7. 11. 2018, č. j. PKKDS/4813/18, žalovaný rozhodl podle § 16a odst. 6 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb. tak, že postup povinného subjektu při vyřizování žádosti ze dne 11. 9. 2018 (doručené dne 12. 9. 2018) potvrdil. II. [6] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Plzni, který ji zamítl rozsudkem ze dne 20. 1. 2021, č. j. 30 A 301/2018112. [7] Krajský soud konstatoval, že požadavky zákona č. 106/1999 Sb. byly v posuzovaném případě naplněny. Žalobkyně obecností formulace své žádosti předurčila míru obecnosti poskytnuté informace. Její požadavek o poskytnutí informací byl formulován poměrně zeširoka, avšak nikoliv tak obecně, aby nebylo možné seznat, jaké informace žalobkyně požaduje. Nebyl tedy důvod vyzývat žalobkyni k upřesnění žádosti ve smyslu § 14 odst. 5 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb. Krajský soud nepovažoval za pochybení, když požadovaná informace byla žalobkyni poskytnuta „zprostředkovaně“, tedy skrze vyjádření Ing. J. P. Ztotožnilli se povinný subjekt s obsahem tohoto vyjádření, bylo by zbytečné po něm požadovat, aby svými slovy sděloval žalobkyni totéž. Naopak pochybením povinného subjektu bylo, že reagoval na žádost až po uplynutí patnáctidenní lhůty vymezené v § 14 odst. 5 písm. d) zákona č. 106/1999 Sb., nicméně nešlo o nedostatek mající vliv na zákonnost rozhodnutí. Krajský soud neshledal nedostatek ani v obsahu poskytnuté informace. Žalobkyni se dostalo informací o tom, jakým způsobem je obec B. odkanalizována, jak proces odkanalizace probíhá, že se jedná o stavbu povolovanou příslušným stavebním úřadem formou územního souhlasu nebo územním rozhodnutím, co je k žádosti nutné přiložit, včetně informace o tom, že projektovou dokumentaci může zájemci o stavbu nové kanalizační přípojky zpracovat kterákoli oprávněná osoba, nemusí se jednat o zástupce provozovatele, ani zástupce obce. Tedy obdržela informaci na to, na co se v písemnosti datované dne 11. 9. 2018 dotazovala povinného subjektu. Krajský soud rovněž neshledal postup povinného subjektu či žalovaného vůči žalobkyni stran poskytnutí informací diskriminačním ve smyslu žalobních tvrzení. Jediným zjištěným pochybením, nikoliv ovšem diskriminací, bylo pozdní vyřízení podané žádosti. III. [8] Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. a) a d) s. ř. s. [9] Stěžovatelka nesouhlasila se závěrem krajského soudu, že obdržela informaci na to, na co se v žádosti ze dne 11. 9. 2018 dotazovala. Stěžovatelka se totiž nedotazovala u povinného subjektu na to, kdy a kým byla zpracována projektová dokumentace pro stavební povolení na stavbu „B.  Kanalizace a ČOV“, ani na to, zda stavba řeší splaškový kanalizační systém a centrální čističku odpadních vod v obci. Stěžovatelka se dále nedotazovala u povinného subjektu ani na to, který úřad povoluje stavbu nové kanalizační přípojky, jakou formou, co je nutné přiložit k žádosti a kdo může zájemci o stavbu nové kanalizační přípojky zpracovat projektovou dokumentaci. Stěžovatelka se dotazovala na podmínky připojení své stavby, tyto informace nedostala a místo nich dostala informace jiné. Stěžovatelka v průběhu řízení před správním orgánem poukazovala jednak na § 36 odst. 4 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého je obecní úřad v přenesené působnosti povinen zajistit, aby veřejnosti byly zpřístupněny informace o podmínkách pro uzavření smlouvy podle § 8 odst. 6, mimo jiné o technických požadavcích na přípojky, a dále na § 161 odst. 1 věty druhé zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého je na žádost mimo jiné stavebníka nebo osoby jím zmocněné povinen vlastník technické infrastruktury sdělit ve lhůtě 30 dnů údaje o její poloze, podmínkách napojení, ochrany a další údaje nezbytné pro projektovou činnost a provedení stavby. Krajský soud se však neposkytnutím žádné podmínky připojení stavby stěžovatelky podle výše uvedených ustanovení nezabýval a jeho rozsudek tak trpí nedostatkem odůvodnění. [10] Stěžovatelka dále namítala, že krajský soud nesprávně neshledal postup povinného subjektu či žalovaného vůči ní ohledně poskytnutí informací diskriminačním. Krajský soud věděl o tvrzení stěžovatelky, že stále trvá její diskriminace v možnosti připojení její stavby č. p. X v obci B. splaškovými vodami na splaškovou kanalizaci obce ukončenou centrální ČOV oproti ostatním vlastníkům nemovitostí v obci B., že stěžovatelce dosud nebyly poskytnuty informace o podmínkách připojení její stavby na rozdíl od 305 žadatelů o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby B.  splaškové kanalizační přípojky na vyjmenovaných pozemcích v katastrálním území B. a K. Krajský soud také věděl o tom, že žalovanému i povinné osobě je z úřední činnosti dostatečně známo, že stěžovatelka usiluje o možnost připojení svých nemovitostí na splaškovou kanalizaci obce ukončenou centrální ČOV několik let. [11] Závěrem stěžovatelka uvedla, že jinou vadu řízení před soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, spatřuje v postupu krajského soudu, který neprovedl navržené důkazy, a tím znemožnil shledání postupu povinného subjektu či žalovaného vůči stěžovatelce stran poskytnutí informací diskriminačním v důsledku absence zjištění, že diskriminace cizinců veřejnou mocí je zvláště obvyklá na úrovni obecních samospráv a vychází z toho, že cizinci nejsou občany obce, tudíž nemají nárok na mnoho plnění, které obce svým obyvatelům poskytují. [12] Na základě výše uvedeného proto stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení, eventuálně aby zrušil i žalobou napadené rozhodnutí žalovaného. IV. [13] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že povinný subjekt žádost stěžovatelky vyřídil přípisem ze dne 3. 10. 2018, k němuž připojil vyjádření společnosti VODOSPOL s.r.o. ze dne 12. 9. 2018, které svým obsahem zcela pokrylo předmět žádosti stěžovatelky, neboť v něm byly podrobně popsány podmínky připojení její stavby. Podle žalovaného tak byly stěžovatelce ze strany povinného subjektu kompletně a v souladu se zákonem o vodovodech a kanalizacích poskytnuty informace, na které se svou obecnou formulací dotazovala ve své písemné žádosti ze dne 11. 9. 2018. Požadavky zákona č. 106/1999 Sb. byly v případě žádosti stěžovatelky povinný subjektem zcela naplněny. K tvrzení stěžovatelky, že krajský soud nesprávně neshledal postup povinného subjektu a žalovaného vůči ní ohledně poskytnutí informací diskriminační, žalovaný konstatoval, že svým rozhodnutím o stížnosti stěžovatelku nijak nediskriminoval a neměl to ani v úmyslu. Jakákoli diskriminace k osobě stěžovatelky nebyla patrna ani ze spisu vedeného povinným subjektem k žádosti stěžovatelky. Nadto žalovaný není kompetentní se vyjadřovat k případné diskriminaci nebo nerovnému zacházení ve věci připojení k ČOV v obci B. Žalovaný, jakožto nadřízený správní orgán, se při rozhodování o stížnosti stěžovatelky omezi