8 Ao 29/2021 — Nejvyšší správní soud

8 Ao 29/2021- 98 - text  8 Ao 29/2021-104 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci navrhovatele: Oblá 20 a 22, Brno – společenství vlastníků jednotek, se sídlem Oblá 420/20, Brno, zastoupený Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem se sídlem třída Kpt. Jaroše 1922/3, Brno, proti odpůrci: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ing. F. Č., o návrhu na zrušení opatření obecné povahy odpůrce ze dne 26. 8. 2021, čj. MZDR 14601/202123/MIN/KAN, v rozsahu čl. I bodu 15, takto: I. Opatření obecné povahy odpůrce ze dne 26. 8. 2021, čj. MZDR 14601/202123/MIN/KAN, bylo v části čl. I bodu 15 písm. b) ve slovech „provozovateli se nařizuje u účastníka při vstupu do vnitřních prostor splnění podmínek kontrolovat a účastníkovi se nařizuje mu splnění podmínek podle bodu I/16 prokázat; v případě, že účastník splnění podmínek podle bodu I/16 neprokáže, je provozovatel povinen takovému účastníkovi neumožnit vstup do vnitřních prostor“ v rozporu se zákonem. II. Ve zbylé části se návrh zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Navrhovatel se návrhem na zrušení opatření obecné povahy domáhá zrušení čl. I bodu 15 mimořádného opatření odpůrce ze dne 26. 8. 2021, čj. MZDR 14601/202123/MIN/KAN. Pro případ, že by v průběhu řízení bylo mimořádné opatření zrušeno, měl by soud podle navrhovatele vyslovit, že v dané části bylo v rozporu se zákonem. Toto mimořádné opatření bylo vydáno na základě § 69 odst. 1 písm. i) a odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví (dále „zákon o ochraně veřejného zdraví“) a podle § 2 odst. 2 písm. b) až e) a i) zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění covid19 (dále „pandemický zákon“) k ochraně obyvatelstva a prevenci nebezpečí vzniku a rozšíření onemocnění covid19. [2] Mimořádné opatření stanovilo s účinností od 1. 9. 2021 podmínky pro vstup osob do některých vnitřních a venkovních prostor nebo pro účast na hromadných akcích nebo jiných činnostech, přičemž podle čl. I bodu 16 bylo (zjednodušeně řečeno) vyžadováno a) absolvování RTPCR vyšetření na přítomnost viru SARSCoV2, a to nejdéle před 7 dny, b) absolvování rychlého antigenního testu (RAT) na přítomnost antigenu viru SARSCoV2, a to provedeného zdravotnickým pracovníkem nejdéle před 72 hodinami, c) uplynutí nejméně 14 dní od dokončeného očkovacího schématu, a to schváleným léčivým přípravkem, d) prodělání laboratorně potvrzeného onemocnění covid19, jestliže uplynula doba izolace a od prvního pozitivního testu neuplynulo více než 180 dní, e) podstoupení RAT určeného pro sebetestování na místě, případně prokázání podstoupení takového testu za dozoru zdravotnického pracovníka prostřednictvím online služby nejdéle před 24 hodinami, anebo f) v případě osoby ve škole nebo školském zařízení doložení čestného prohlášení anebo potvrzení školy o absolvování RAT určeného pro sebetestování. [3] Nynějším návrhem napadená část mimořádného opatření s odkazem na § 2 odst. 2 písm. e) pandemického zákona stanovila podmínky pro konání voleb orgánu právnické osoby a zasedání orgánu právnické osoby s výjimkou orgánů územních samosprávných celků v případě, že se jej účastní na jednom místě více než 20 osob s tím, že účastníci jsou usazeni tak, aby mezi jednotlivými účastníky bylo vždy volné alespoň jedno sedadlo, s výjimkou osob ze společné domácnosti [písm. a)] a zakazuje se účast účastníkovi, který vykazuje klinické příznaky onemocnění covid19 anebo, s výjimkou dětí do dovršení 6 let věku, nesplňuje podmínky stanovené v bodu I/16; provozovateli se nařizuje u účastníka při vstupu do vnitřních prostor splnění podmínek kontrolovat a účastníkovi se nařizuje mu splnění podmínek podle bodu I/16 prokázat; v případě, že účastník splnění podmínek podle bodu I/16 neprokáže, je provozovatel povinen takovému účastníkovi neumožnit vstup do vnitřních prostor [písm. b)]. [4] Napadené mimořádné opatření bylo s účinností od 13. 9. 2021 změněno mimořádným opatřením odpůrce ze dne 10. 9. 2021 čj. MZDR 14601/202124/MIN/KAN, ovšem toliko v částech, které nejsou podaným návrhem dotčeny. Následně bylo s účinností od 30. 9. 2021 zrušeno mimořádným opatřením odpůrce ze dne 27. 9. 2021, čj. MZDR 14601/202125/MIN/KAN. II. Obsah návrhu na zrušení mimořádného opatření [5] Navrhovatel předně uvedl, že svoji aktivní procesní legitimací odvíjí od skutečnosti, že je společenstvím vlastníků jednotek, které má více než 20 členů. Plánuje další zasedání shromáždění vlastníků, na němž by měl podle daného mimořádného opatření kontrolovat splnění stanovených podmínek a zamezit vstupu členům, kteří by je nesplnili. Návrh současně podává jako reprezentant vlastníků, kteří jsou v něm sdruženi, neboť jim hrozí, že nebudou na shromáždění vpuštěni. Poukázal na význam osobní účasti vlastníků na shromáždění, neboť neúčast znamená např. nemožnost dovolávat se zrušení schválených usnesení. Hrozí také, že v důsledku nevpuštění vlastníků nebude shromáždění usnášeníschopné. [6] Návrh odůvodnil tak, že odpůrce překročil svou pravomoc a působnost, neboť napadeným opatřením přenesl na soukromé subjekty povinnost kontrolovat a vymáhat dodržování protiepidemických opatření. Podle čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod mohou být povinnosti ukládány pouze na základě zákona, v jeho mezích a při zachování základních práv a svobod a podle odst. 2 téhož článku meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou upraveny pouze zákonem. To musí platit i při delegaci výkonu státní správy na soukromé subjekty, která se musí opírat o zákonem stanovená podrobnější pravidla (jako třeba v případě stráže přírody). Odpůrce ani není podle platné právní úpravy oprávněn takovou podmínku stanovit. Na soukromé subjekty nelze až na navrhovatelem zmiňované výjimky přenášet výkon státní správy na úseku ochrany veřejného zdraví. To potvrzuje vládou navržená a nepřijatá novelizace zákona o ochraně veřejného zdraví (sněmovní tisk č. 1225/0), která měla zakotvit možnost podmínit vstup mimo jiné na hromadné akce pouze na základě předložení potvrzení o tzv. bezinfekčnosti. Podle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2021, čj. 9 As 264/202051, i školy vykonávající v některých případech veřejnou správu jsou ve vztahu k protiepidemickým opatřením v pozici adresáta a nikoliv vykonavatele veřejné správy. Mimořádné opatření je také v rozporu s rezolucí Parlamentního shromáždění Rady Evropy 2361 (2021), podle kterého nikdo nesmí být diskriminován kvůli tomu, že není očkován. Není ani dán zákonný podklad pro to, aby právnické osoby pouze na základě napadeného mimořádného opatření zjišťovaly citlivé informace o zdravotním stavu. [7] Poukázal dále na to, že zdejší soud již ve své judikatuře dovodil, že určité služby lze omezit pouze na základě § 69 odst. 1 písm. b) zákona o ochraně veřejného zdraví, jehož účelem je omezení styku fyzických osob podezřelých z nákazy s ostatními fyzickými osobami. Soud sice připustil, že v extrémním případě může být ohniskem nákazy celá ČR, ale tento závěr nerozvedl a navrhovatel mu nerozumí. Navíc v době podání návrhu celou ČR za ohnisko nákazy považovat nelze. Nedává smysl zavádět plošná opatření, pokud je v různých obcích a okresech zcela odlišný počet nakažených. Také judikatura se přiklání k zavádění časově a místně omezených opatření (viz rozsudky NSS ze dne 2. 6. 2021, čj. 9 Ao 3/202141, a ze dne 2. 6. 2021, čj. 10 Ao 2/2021107). Tyto závěry lze vztáhnout také na testování, které je stanovené jako podmínka pro účast na zasedání orgánu právnické osoby. Plošné testování bylo navíc zrušeno i ve vztahu k zaměstnancům, kteří se často kumulují na jednom místě ve větším počtu. [8] Navrhovatel je diskriminován, protože je jeho činnost zatížena kontrolováním opatření, pro které jej stát nevybavil řádnými nástroji. Z opatření není vůbec zřejmé, jak má postupovat, pokud bude účast na zasedání menší než 20 osob, ale následně přijdou další osoby, v důsledku čehož bude stanovený počet překročen. Této povinnosti nerozumí. Zdůrazňuje, že povinností kontrolovat negativní test nejsou zatíženy ani restaurace, kde se setkávají desítky lidí a konzumují bez respirátorů. Povinnost vůbec nemají osoby přepravované veřejnou hromadnou dopravou a podmíněna testem či prokazováním údajů o zdravotním stavu není ani návštěva velkého nákupního centra. Dále odkázal na rozhodnutí týkající se omezení práva shromažďovacího založeného na stejném ustanovení zákona o ochraně veřejného zdraví, které nelze vykládat tak, že osobou podezřelou z nákazy je automaticky každý (viz rozsudek NSS ze dne 22. 4. 2021, čj. 6 Ao 11/202148). Navrhovatel si proto klade otázku, čím je doloženo, že osoby navštěvující zasedání orgánů právn