8 As 117/2021 — Nejvyšší správní soud

8 As 117/2021- 66 - text  8 As 117/2021-68 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Michala Bobka, v právní věci žalobce: F. H., zastoupený Mgr. et Bc. Kateřinou Soukupovou, advokátku sídlem T. G. Masaryka 623/12, Karlovy Vary proti žalované: Vězeňská služba České republiky, Věznice Horní Slavkov, sídlem Hasičská 785, Horní Slavkov, ve věci ochrany před nezákonným zásahem žalované, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 2. 2021, čj. 57 A 105/2020105, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 2. 2021, čj. 57 A 105/2020105, se ve výroku II. a III. ruší a v tomto rozsahu se věc vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. et Bc. Kateřině Soukupové, advokátce, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 13 450,36 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce vykonává trest odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov. Při stanovení programu zacházení uvedl, že by měl zájem studovat na Vysokém učení technickém v Brně (dále „VUT“) a využít aktivit a služeb Institutu celoživotního vzdělávání VUT. Poté, co navázal s VUT kontakt, mu byl 9. 3. 2020 aktualizován program zacházení a do zájmových aktivit mu bylo zahrnuto (samo)studium na této vysoké škole. V souvislosti s tím žalobce 8. 7. 2020 požádal Generální ředitelství Vězeňské služby České republiky (dále „GŘ VS ČR“) o umožnění přístupu k výpočetní technice a omezené internetové síti a vytvoření podmínek vhodných k samostudiu za účelem prohlubování znalostí k vytváření společensky pozitivních hodnot a tím eliminace rizika recidivy. Eventuálně GŘ VS ČR žádal o přemístění na oddělení či do věznice, kde je možné vytvoření podmínek vhodných k samostudiu. Dále požádal žalovanou o povolení nechat si poslat a užívat kalkulačku za účelem složitějších výpočtů při samostudiu stavební fakulty VUT. [2] GŘ VS ČR dopisem z 15. 7. 2022 žalobci doporučilo, aby se s žádostí o umožnění přístupu k výpočetní technice a omezené internetové síti obrátil na pověřené zaměstnance žalované, kteří řeší používání dalších věcí ve smyslu § 22 odst. 2 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody (dále „zákon o VTOS“). Žádost žalobce o povolení nechat si poslat a užívat kalkulačku byla zamítnuta žalovanou 7. 8. 2020. [3] Žalobce podal ke Krajskému soudu v Plzni žalobu. Domáhal se přezkumu rozhodnutí ze 7. 8. 2020, kterým mu žalovaná zamítla žádost o povolení nechat si poslat a užívat kalkulačku. Současně se domáhal ochrany před nezákonným zásahem spočívajícím v tom, že mu žalovaná neumožnila přístup k počítači a omezené internetové síti, tj. k prostředkům nutným k činnostem, směřujícím k plnému dosažení účelu trestu a k vytvoření předpokladů k vedení řádného soběstačného života v souladu se zákonem, a to přímo ve Věznici Horní Slavkov, anebo přemístěním do jiné vhodné věznice. Žalovaná mu tak nevytvořila podmínky vhodné k samostudiu. K výzvě krajského soudu žalobce doplnil, že se konkrétně domáhá určení, že zásah žalované ve věci jeho žádostí o povolení přístupu k uvedeným prostředkům byl nezákonný, a dále ochrany před nezákonným zásahem spočívajícím v nevytvoření vhodných podmínek nutných pro efektivní plnění účelu trestu a pro samostatné vytvoření předpokladů pro vedení řádného soběstačného života v souladu se zákonem, resp. v nepřemístění žalobce do věznice, kde jsou takové podmínky pro soběstačné odsouzené s dostačujícím intelektem již vytvořeny. V doplnění žaloby z 19. 1. 2021 navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalované zrušil, eventuálně vyslovil jeho nicotnost. Ve vztahu k žalobě na ochranu před nezákonným zásahem doplnil návrh, aby krajský soud přikázal žalované (příp. jejímu nadřízenému orgánu), aby nepokračovala v porušování jeho práv. [4] Krajský soud výrokem I. zrušil rozhodnutí žalované ze 7. 8. 2020 a věc jí vrátil k dalšímu řízení. [5] Žalobu na ochranu před nezákonným zásahem výrokem II. zamítl. Odkázal na usnesení Ústavního soudu z 21. 11. 2017, sp. zn. II. ÚS 2856/17, podle nějž přístup k internetu osobám ve výkonu trestu není Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“)ani judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále „ESLP“) garantován bez dalšího. To dle krajského soudu nepochybně platí i pro přístup k výpočetní technice. Dospěl proto k závěru, že pokud žalovaná žalobci neumožnila a neumožňuje přístup k výpočetní technice ani k internetové síti, nezasahuje tím do žádných veřejných subjektivních práv, protože žalobci není žádné takové právo garantováno. Dodal, že na žalobce nedopadá § 46 odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody (dále „řád VTOS“), neboť žalobce nebyl zařazen do některé z forem vzdělávání. V jeho případě se jednalo o zájmovou činnost v podobě samostudia. Ohledně přemísťování odsouzených v rámci vězeňského systému krajský soud uvedl, že podle Ústavního soudu jde o určitou vnitřní řídicí činnost Vězeňské služby, která nepodléhá soudnímu přezkumu, neboť jí není zasahováno do jakýchkoli veřejných subjektivních práv vězněných osob. Krajský soud tedy uzavřel, že žalobcem tvrzený zásah nesplňoval předpoklady vyslovení jeho nezákonnosti, protože chyběl zásadní pojmový znak v podobě zkrácení na veřejných subjektivních právech. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření osoby zúčastněné na řízení [6] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti výroku II. rozsudku krajského soudu kasační stížnost, následně doplněnou soudem ustanovenou zástupkyní. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud výrok II. rozsudku krajského soudu zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. [7] Rozsudek krajského soudu v části zamítnutí žaloby na ochranu před nezákonným zásahem považuje za nepřezkoumatelný a nezákonný. Vzhledem k důvodům, pro něž Nejvyšší správní soud rozhodl o zrušení napadeného rozsudku, však soud kasační námitky pro nadbytečnost nereprodukuje. [8] Žalovaná se ke kasační stížnosti ani jejímu doplnění nevyjádřila. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [9] Nejvyšší správní soud se zabýval otázkou, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak je a kasační stížnost je proto důvodná. [10] Dle § 82 s. ř. s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, se může žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. [11] Dle § 85 s. ř. s. je žaloba nepřípustná, lzeli se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky; to neplatí v případě, domáháli se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný. [12] Při zkoumání přípustnosti žaloby dle § 85 s. ř. s. si soud musí nejprve ujasnit, zda je projednávaná žaloba zápůrčí (směřující proti zásahu, který doposud nebyl ukončen), anebo určovací (směřující proti zásahu, který již ukončen byl). Zatímco u určovací žaloby soud nezkoumá, zda se žalobce ochrany před zásahem mohl domáhat jinými právními prostředky a pokud ano, zda tak učinil, u zápůrčí žaloby soud takové zkoumání provést musí. (srov. rozsudek NSS z 18. 2. 2021, čj. 9 As 298/202016, bod 10). Zápůrčí zásahová žaloba je tedy přípustná, jen pokud žalobce předtím, než se obrátil na soud, využil jiného právního prostředku, který mu právní řád dal k dispozici. Teprve poté, co žalobce nedosáhl ochrany nebo nápravy závadného stavu za pomoci takového právního prostředku, mohl podat žalobu dle § 82 a násl. s. ř. s. (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 31. 8. 2005, čj. 2 Afs 144/2004110, č. 735/2006 Sb. NSS, Lesy Vyšší Brod, nebo rozsudek NSS z 24. 3. 2021, čj. 10 As 350/202036, bod 11). Současně platí, že žalobce nemá možnost volby, zda podá žalobu čistě určovací, či naopak zápůrčí. Jestliže zásah trvá (trvají jeho důsledky či hrozí jeho opakování), lze podat pouze zápůrčí zásahovou žalobu. Žalobce nemůže v takové situaci podat žalobu čistě určovací (a tím obejít příkaz zákona uplatnit nejprve jiné právní prostředky ochrany ve smyslu § 85 s. ř. s.); tomu srov. rozsudek rozšířeného senátu z 26. 3. 2021, čj. 6 As 108/201939, č. 4178/2021 Sb. NSS, Žaves, bod 109. [13] Krajský soud nicméně žádnou z výše uvedených úvah neprovedl a žalobu bez dalšího věcně projednal. To by nebylo na závadu, pokud by splnění podmínky přípustnosti žaloby ve smyslu § 85 s. ř. s. plynulo z obsahu spisu. Tak tomu v dané věci ovšem není. Za takové situace krajský soud, který věcně projednal žalobu, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí o věci samé [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. I při vědomí toho, že stě