8 As 173/2021 — Nejvyšší správní soud

8 As 173/2021- 73 - text  8 As 173/2021-76 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: Mgr. D. D., zast. Mgr. Luďkem Strakou, advokátem sídlem Národních hrdinů 12/1, Břeclav, proti žalovanému: Okresní státní zastupitelství ve Vyškově, sídlem Svatopluka Čecha 439/14, Vyškov, ve věci ochrany proti nečinnosti žalovaného v řízení o žádosti žalobce o informace ze dne 18. 6. 2020, doplněné podáním ze dne 23. 6. 2020, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2021, čj. 29 A 167/202086, takto: I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2021, čj. 29 A 167/202086, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Luďku Strakovi, advokátovi, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 6 800 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Dne 18. 6. 2020 žalobce, prostřednictvím svého zmocněnce Cannabis is The Cure, z.s., požádal žalovaného o vydání stanoviska k pěti otázkám vztahujícím se k obžalobě podané proti žalobci 6. 4. 2020 a projednávané Okresním soudem v Prostějově pod sp. zn. 2 T 50/2020. Následně 23. 6. 2020 svoji žádost doplnil o další tři otázky. Žalovaný tato podání v souladu s § 59 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), dle jejich obsahu vyhodnotil jako podání týkající se probíhajícího trestního řízení. V tomto smyslu na tato podání dozorující státní zástupkyně reagovala vyrozuměním z 20. 7. 2020, čj. ZT 55/2019966, v němž na část dotazů odpověděla a ve zbylé části žalobce zpravila o dalším postupu. [2] Žalobce se 21. 7. 2020 na žalovaného obrátil podáním označeným jako žádost o přijetí opatření k ochraně proti nečinnosti dle § 80 správního řádu, neboť žalovaný jako povinný subjekt nevydal požadované informace. Žalovaný podání dle jeho obsahu vyhodnotil jako stížnost na průtahy při plnění úkolů státního zastupitelství ve smyslu § 16b odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. Okresní státní zástupce ve Vyškově přípisem z 24. 7. 2020, čj. SPR 274/202033, stížnost shledal nedůvodnou, jelikož dozorová státní zástupkyně na žádost žalobce reagovala, a proto se nedopustila průtahů při plnění úkolů státního zastupitelství. [3] Podáním z 30. 7. 2020 žalobce požádal o přezkum sdělení z 24. 7. 2020 s odůvodněním, že mu stále nebyly poskytnuty požadované informace. Nadto, okresnímu státnímu zástupci ani nepříslušelo posoudit jeho žádost o přijetí opatření k ochraně proti nečinnosti, neboť věc spadá do správního řízení. Krajský státní zástupce v Brně podání posoudil jako žádost o přezkoumání vyřízení stížnosti na průtahy a přípisem z 6. 8. 2020, čj. 1 SPR 258/20204, se plně ztotožnil se závěry okresního státního zástupce. Uvedl, že podání žalobce z 18. 6. 2020 doplněné 23. 6. 2020 bylo správně vyřízeno mimo rámec řízení o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, neboť nesplňovalo zákonné podmínky pro zahájení tohoto řízení ve smyslu § 14 odst. 2 tohoto zákona. V řízení podle § 16b zákona o státním zastupitelství je hodnocena pouze včasnost plnění úkolů státního zastupitelstvím nikoli jejich obsah. [4] Žalobce se dále obrátil na Úřad pro ochranu osobních údajů (dále „ÚOOÚ“) se stížností na nečinnost. ÚOOÚ však přípisem z 8. 9. 2020, čj. UOOU03662/2022, žalobce vyrozuměl, že pokud žalovaný původní podání nevyhodnotil jako žádost podle zákona o svobodném přístupu k informacím a tedy nevedl žádné řízení podle tohoto zákona, nemá ÚOOÚ žádné oprávnění do řízení a rozhodnutí zasahovat. [5] Následně žalobce podal ke Krajskému soudu v Brně žalobu na ochranu proti nečinnosti, kterou brojil proti nečinnosti žalovaného „při vydání stanoviska / informace na žádost žalobce ze dne 18. 6. 2020 doplněné dne 23. 6. 2020 v rozporu s judikaturou NSS ČR dne 14. 1. 2015 čj. 10 As 117/201464 a informačním zákonem“. Upřesnil, že věc souvisí s trestním řízením, které bylo vedeno proti žalobci u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 14 T 108/2020. Namítl, že jeho žádost z 18. 6. 2020 doplněná 23. 6. 2020 měla být správně posouzena podle zákona o svobodném přístupu k informacím, nikoli v režimu zákona o státním zastupitelství. V důsledku nesprávného postupu žalovaného hodnotil okresní státní zástupce ve Vyškově žalobcovu žádost o přijetí opatření k ochraně proti nečinnosti v rozporu s jejím obsahem a odmítl ji. Krajský státní zástupce v Brně pak předchozí nezákonné jednání potvrdil. Žalobce se žalobou domáhal, aby krajský soud žalovanému uložil povinnost do 30 dnů od právní moci rozhodnutí ve věci vydat „stanovisko a informace uvedené v žádosti žalobce dne 18. 6. 2020 pod bodem 15 a v doplnění žádosti dne 23. 6. 2020 pod bodem 7“. [6] Krajský soud žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 4 odst. 1 písm. b) a § 2 téhož zákona. Dospěl totiž k závěru, že i v důsledku nejasného žalobcova podání žalovaný ve věci legitimně vystupoval především jako orgán činný v trestním řízení, resp. jako orgán postupující primárně dle trestního řádu a zákona o státním zastupitelství, nikoli jako správní orgán dle zákona o svobodném přístupu k informacím. Nebyla tak splněna podmínka řízení v podobě pravomoci správních soudů a tento nedostatek je neodstranitelný. Podle krajského soudu ani postup při vyřizování stížnosti podle § 16b zákona o státním zastupitelství nepředstavuje výkon působnosti orgánu veřejné správy směrem k veřejným subjektivním právům fyzických či právnických osob. II. Obsah kasační stížnosti [7] Žalobce (dále „stěžovatel“) napadl usnesení krajského soudu kasační stížností. Soudem ustanovený zástupce tuto kasační stížnost doplnil a namítl, že usnesení krajského soudu spočívá na nesprávných skutkových i právních závěrech, které jsou navíc zcela nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [8] Nepřezkoumatelným je konkrétně závěr v bodě 24 napadeného usnesení o odmítnutí žaloby pro nesplnění podmínek řízení. Krajský soud jej nijak neodůvodnil, neboť neuvedl, které obligatorní podmínky řízení nebyly v dané věci splněny, ani nevysvětlil, proč se mělo jednat o nedostatek neodstranitelný. Není tak zřejmé, jak k takovému závěru krajský soud dospěl. [9] Vzhledem k tomu, že krajský soud citoval § 79 odst. 1 s. ř. s., může se stěžovatel toliko domnívat, že důvodem odmítnutí žaloby byla skutečnost, že bezvýsledně nevyčerpal prostředky k ochraně proti nečinnosti žalovaného. I v takovém případě by však bylo napadené usnesení nepřezkoumatelné, jelikož neobsahuje žádné důvody pro závěr o nevyčerpání takových prostředků ochrany. Navíc, jak je patrné z průběhu řízení před žalovaným, stěžovatel prostředky ke své ochraně bezvýsledně vyčerpal. [10] Pokud krajský soud žalobu odmítl proto, že stěžovatelovo podání z 18. 6. 2020 doplněné 23. 6. 2020 adresované žalovanému nebylo žádostí o informaci podle zákona o svobodném přístupu k informacím, a že žalovaný nevystupoval jako správní orgán v postavení povinného subjektu, považuje stěžovatel takové závěry za nesprávné. Stěžovatel poukázal na krajským soudem citovaný rozsudek NSS z 15. 11. 2012, čj. 4 Aps 1/201255, podle nějž státní zastupitelství při vyřizování žádostí o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím vystupuje jako správní orgán. Vzhledem k tomu, že podání stěžovatele bylo dle svého obsahu žádostí o informace podle uvedeného zákona, měl žalovaný v projednávaném případě postavení správního orgánu. Podle § 14 odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím stačí, jeli z obsahu žádosti zřejmé, že se žadatel domáhá poskytnutí informace ve smyslu tohoto zákona. Není tak nutné, aby byl na uvedený zákon výslovně vyjádřen odkaz, jak chybně uvedl krajský soud v bodě 16 napadeného usnesení. Nic takového nestanoví ani manuál k podávání žádosti o informace na složky resortu justice, tj. včetně státního zastupitelství, podle zákona o svobodném přístupu k informacím dostupný na https://www.justice.cz/chcizadatoinformacepodlezakonac1061999. [11] Zákon o svobodném přístupu k informacím vychází z principu neformálnosti a minimálních nároků na postup žadatele o poskytnutí informací, což se projevuje mj. i tím, že nedostatek některé z obsahových náležitostí žádosti podle § 14 odst. 2 tohoto zákona nemusí vždy bránit jejímu vyřízení. Jestliže měl žalovaný či jemu nadřízený správní orgán pochybnosti o povaze stěžovatelovy žádosti, měli jej vyzvat k jejímu upřesnění. Ostatně, sám krajský soud učinil závěr, že žádost byla nejasná. K závěru krajského soudu, že se správní orgány mohly legitimně domnívat, že žádost stěžovatele není žádostí ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím, a že není rozhodné jeho subjektivní přesvědčení, je nu