8 As 330/2021

Žalovaná shora označeným rozhodnutím podle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, neurčila žalobkyni advokáta k poskytnutí bezplatné právní služby. Rozhodnutí žalované napadla žalobkyně žalobou, kterou Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením odmítl podle § 37 odst. 5 s. ř. s. pro neodstranění vad žaloby, neboť žalobkyně ve lhůtě stanovené městským soudem nedoplnila návrh výroku rozsudku (žalobní petit), který by byl v souladu se zákonem, neuvedla, zda žalobu podává sama, nebo ji podává též v žalobě zmíněný Ing. R. B. a společnost R.B.TRANS, s.r.o., a případně doložila plnou moc, která by ji opravňovala k jejich zastupování v řízení o žalobě.

Usnesení městského soudu napadla žalobkyně (dále „stěžovatelka“) kasační stížností. V průběhu řízení požádala o osvobození od soudních poplatků a navrhla, aby jí soud ustanovil zástupce. Tyto návrhy Nejvyšší správní soud zamítl usnesením ze dne 2. 2. 2022, čj. 8 As 330/202160, kterým žalobkyni současně vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení zaplatila soudní poplatek a doložila plnou moc udělenou advokátovi, případně prokázala, že má sama vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie.

Podle § 47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanovíli tak tento nebo zvláštní zákon. Z § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vyplývá, že poplatková povinnost vzniká podáním kasační stížnosti. Podle § 9 odst. 1 téhož zákona nebylli poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, vyzve soud poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.

Výše uvedené usnesení čj. 8 As 330/202160 bylo stěžovatelce doručeno dne 7. 2. 2022. Lhůta k zaplacení soudního poplatku proto skončila dnem 22. 2. 2022. Stěžovatelka poslední den stanovené lhůty zaslala soudu podání, ve kterém vyjádřila nespokojenost s jeho procesním postupem v této věci a požádala, aby jí bylo usnesení čj. 8 As 330/202160 doručeno „účinně, v právně platné podobě a s náležitostmi právně platného důkazu“. Ke splnění poplatkové povinnosti jako takové se v podání nevyjádřila. Nejvyšší správní soud k tomuto požadavku stěžovatelky uvádí, že uvedené usnesení jí bylo doručeno zcela v souladu se zákonem, stěžovatelka jeho doručení stvrdila na doručence svým podpisem a nad rámec citovaného tvrzení nesdělila, jaké zákonné náležitosti usnesení chybí a neuvedla ani žádný konkrétní důvod, proč by usnesení mělo být neplatné či neúčinně doručené.

Stěžovatelka ve stanovené lhůtě (ani později ke dni vydání tohoto usnesení) výzvě soudu na zaplacení soudního poplatku v souvislosti s podáním kasační stížnosti nevyhověla, ani nepožádala o prodloužení lhůty k jeho úhradě. Byla přitom řádně poučena o následcích nesplnění poplatkové povinnosti. Nebyla tedy splněna základní podmínka k tomu, aby mohlo řízení o kasační stížnosti proběhnout. Nejvyšší správní soud proto řízení o kasační stížnosti zastavil podle § 47 písm. c) ve spojení s § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích a § 120 s. ř. s

Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že ačkoli stěžovatelka neodstranila ani další vadu své kasační stížnosti, a to absenci povinného zastoupení, přestože k tomu byla usnesením rovněž vyzvána, nepostupoval podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., ale v režimu § 47 písm. c) s. ř. s., neboť postup spočívající v zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku má přednost před odmítnutím návrhu (srov. např. usnesení NSS ze dne 3. 8. 2016, čj. 2 Afs 111/201629, ze dne 19. 10. 2016, čj. 3 As 207/201635, ze dne 22. 3. 2017, čj. 3 As 240/201670 či ze dne 22. 3. 2018, čj. 8 As 227/201735).

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byloli řízení zastaveno.